Zpátky ve cvokhauzu 14.

Portál Echo 24 přinesl ve své blogosféře mimořádný text Jana Mráze, který se tu charakterizuje jako „vývojář, učitel a občan“. Ten příspěvek nese titulek Rukověť klimatického šílení a podtitulek Bohaté menu má deset bodů, takže si každý najde, co mu zachutná. A protože menu je to opravdu opulentní, nemohu se s vámi o ně podělit:

1. Chci dýchat čerstvý vzduch a nezajímá mě, že oxid uhličitý je bez zápachu a netoxický, že není ani kouřem, ani že je to něco jiného než oxidy dusíku a síry.
2. Věcný obsah mě tolik netrápí, ale vím, že boj proti klimatickým změnám je ta správná „current thing“ k signalizování ctnosti a vstupenka do klubu lepších lidí.
3. Klimatická změna mě sama o sobě netankuje tolik jako ta příležitost použít ji jako nosnou vlnu společenské revoluce, která zničí nenáviděný kapitalismus.
4. Líbí se mi, že díky agendě boje proti změně klimatu se dá vytáhnout parádní balík peněz daňových poplatníků do soukromého „podnikání“.
5. Nevím, co přesně se v důsledku klimatické změny nějak ovlivněné člověkem změní, ale určitě se něco změní a bude to katastrofa.
6. Je mi jedno, že více oxidu uhličitého i vyšší teplota jsou příhodnější pro život (klimatické optimum), protože když to spoluzpůsobil člověk-škůdce, je to špatné.
7. Neřeším, že klimatické modelování dlouhodobě selhává, hraju na jistotu, protože co kdyby to jednou vyšlo, a rád(a) zaplatím svobodou i prosperitou.
8. Nezajímá mě, že i když se uskuteční klimatické neskutečně drahé politiky, nebude to mít na dynamiku klimatu i dle oficiálních modelů skoro vliv.
9. Fandím Rusku a Číně, takže jsem rád(a), že se bláznivé západní politické reprezentace pustily do zničení své civilizace, ehm, do boje s klimatickou změnou.
10. Vím, že je to celé šílené, ale když se nepřipojím, nebude se mnou nikdo z VIP, kteří tu mají rozhodující vliv, kamarádit a nedá mi dotaci.

Tak přesně by to nepopsal ani král všech klimaskeptiků, emeritní prezident Václav Klaus. Při bližším ohledání ten sarkastický text mrazí, protože konstatuje fakta, která existují, a děje, které se dějí. Není to žádné sci-fi. Jak se říkalo: Pámbu s námi a zlý pryč!

—

Na odbobnou notu se zase rozvyprávěl portál medium.seznam.cz (neplést samozřejmě se Seznamem, jak jej známe). Text nese podpis Feldukát Katz a titulek Veselé zimní Eurosvátky 2040! Čtěme, stojí to opravdu za to:

„Dopřejte si v čase zimních Eurosvátků chvilku pohody nad fair trade kávičkou z bio červíků a začtěte se do romantického eurosvátečního příběhu z pod náhražky eurosvátkového stromečku.

Mílý deníčku, tak jsme zase měli zimní Eurosvátky! Prarodič 1, tomu říká pořád Vánoce, ale sebrali jí za to sociální kredit, protože by z toho prý mohl někdo mít trauma. Pano učitelko ve třídě nám říkalo, že v jedné škole kdysi spáchalo několik dětí sebevraždu, když viděly reklamu se Santa Clausem a Mrazíka, protože se u nich Vánoce neslaví, a tak moudří eurokomisařo rozhodli, že se tomu bude říkat zimní eurosvátky, a všichni jsou teď šťastní. Kromě tedy prarodiče 1, které zdá se má trauma z toho, že tomu nemůže říkat Ježíšek a Vánoce, ale to je jedno, to je nepřevychovatelný zpátečník a patří na smetiště dějin. Stejně je babička vůbec divná. Pořád nám cpe nějaký neschválený zakázaný klobásy. Z masa!

Rodič 1, prarodiči 1, občas říká, „babi, už se na to vyser, kvůli tobě nevezmou děti na školu“, což by taky nemělo, protože by tomu za to mohli sebrat sociální kredit a nemělo by pro nás na dárky, ale rodič 1 to naštěstí říká jenom v místnostech, kde nemáme kamery a Alexa a Siri to neslyší. A pouští si k tomu vodu do vany. Prarodič 1 zase říká rodiči 1, dcero. On už stejně žádný sociální kredit nemá, takže je mu to jedno, ale nám to jedno není, protože nám bez kreditu nemůže koupit žádný dárky. Paní učitelka ve škole říkala, že když nahlásíme rodiče za věci, které neříkají před Alexou, dostaneme za to kredit, plus v kádrovém profilu a odznak Mladý udavač prvního stupně, tak ty všechny dárky, co jsem nikdy nedostalo, prarodiči 1 a 2 možná oplatím.

Naše zimní Eurosvátky byly letos trochu smutné. Díky globální změně klimatu napadlo metr sněhu, což je špatně, protože to na jaře způsobí velké sucho. Říkali v televizi vědci z Neomylné akademie věd, se kterou se nediskutuje, a vědci mají pravdu. Na čemž se shoduje 99.9% vědců z Neomylné akademie věd, se kterou se nediskutuje. A já z toho mám klimatické trauma a muselo jsem jít ke školnímu politrukovi na zpověď.

Nejsem ale samo. Největší trauma z toho mají studenti na FAMU a UMPRUM. To jsou mučedníci boje za planetu zemi. A ještě se jim za to nenávistní staří bílí muži smějou. Můj prarodič 2, neboli děda, jak mu říká rodič 1, se jim směje taky. A taky už nemá žádný sociální kredit.

Rodič 1 nám vykládalo, že dřív jsme prý měli nějaký auto, což je něco jako takový krátký vlak, co dokáže jezdit bez kolejí, a tím jsme na Eurosvátky jezdili k prarodičům 1 a 2 a tam si rozdávali dárky, ale kvůli tomu měli studenti a někteří lidé trauma a začalo bejt moc horko, a tak to moudrá komise zakázala a zavedla povolenky a kredity a díky tomu teď mrzne až praští. Nějak to ale spočítali moc opatrně, takže je větší zima, než čekali, a když to přepočítaly AI algoritmy znova, tak zjistily, že jestli to takhle půjde dál, tak do deseti let všichni umrzneme. Takže každou sobotu dopoledne organizuje náš pouliční výbor rituální pálení pneumatik, aby se zvýšilo CO2 v atmosféře a zabránilo klimatické katastrofě. Navíc se u toho docela zahřejeme, když už teda nefunguje pár let to topení.

Auta už nejsou. Hrdinové z Komanda klimatického obranného tlaku (KOKOT) se o to postarali v roce 2030 a všechny fabriky vyrabovali, čímž nás zachránili před jistou zkázou. Navíc nechápu, jak jako bylo možný, že tenkrát mohl někdo něco vlastnit. Proč? K čemu? Vždyť dnes nic nevlastníme a jsme šťastní! Musela to být hrozně smutná doba.

Tatínek Péti z vedlejší třídy má hodně sociálního kreditu, protože je v Progresivní demokratický eko levicový straně (PRDEL), pálí nejvíc pneumatik a je pouličním důvěrníkem, a tak může Péťa jet na Eurosvátky za prarodiči bio šlapacím vlakem. Rodič 1 říkal, že za starých časů si to nedovede představit, protože by se do vlaku nevešly kufry a dárky a kdo by se s tím tahal.

Dřív si prý totiž lidé dávali k Eurosvátkům věci! To nechápu. Takovou nezodpovědnost. To strašně zvyšovalo uhlíkovou stopu a způsobilo to globální změnu, kvůli které teď strašně mrzne a jsou povodně. Naštěstí komise rozhodla, a tak se dárky můžou dávat jen podle kreditu, takže si dáváme hlavně digitální NFTčka. Péťův táta kredit má, tak pošle dárky týden napřed ekobio nákladní šlapací vzducholodí a pak všichni dojedou vlakem na nádraží k prarodičům 1 a 2. Tam si půjčí sdílené elektro koloběžky a na nich dojedou 20km až k prarodičům 1 a 2.

Nevím, proč to dělají, když dělat Eurosvátky přes zoom je o tolik pohodlnější a snažší. Zavoláme prarodičům 1 a 2, zazpíváme si Eurohymnu, dáme si eurokotlík z tofu se sušenými brouky a sojovou majonézou a pak si rozdáme NFTéčka. Prarodiči 1 a 2 je bohužel algoritmus hned zabaví, protože nemají žádný sociální kredit a nezaslouží si to.

Nejvíc se vždy těším na konec, kdy každý může sníst svůj eurosvátkový příděl cukroví. Nejraději mám bezvaječné veganské chrobákové rohlíčky sypané aspartamem. To je panečku pochoutka! I když někteří členové KOKOTu tvrdí, že brouci jsou také myslící bytosti a měli bychom jíst jen písek. Prarodiče 1 a 2 na to neustále nadávají, že by radši kapra a vanilkové rohlíčky nebo co, ale to bude asi tím, že už jsou senilní a nepamatují se, že kapr dávno vyhynul a vanilka je chráněná. Navíc ten primitivní barbarský zvyk vánočního mučení kaprů, je nám dnešním progresivním eurosvazákům zcela odporný.

Děda pak vždycky odněkud vytáhne klobásu. Z masa! Nevím, kde je bere, a nechápu, proč to dělá. Jeho soused skončil za domácí uzení krys v převýchovném veganském pracovním táboře Ivana Bartoše. Asi ho budu muset udat. Jíst maso je odporné a způsobuje to klimatickou změnu a trauma studentům FAMU. Prarodič 2 je zrůda a vrah.

Trochu mě mrzí, že to musíme všechno stihnout za půl hodiny, než nám odpojí na noc příděl elektřiny, aby nezkolabovala síť v sousedních demokratických zemích. Ale samozřejmě jsem vděčné za všechen ten pokrok. Vždyť, než jsem se narodilo, tak díky zlotřilým kapitalistům nebylo ani to, a lidé živořili v otřesných podmínkách, drcení rozevírajícími se nůžkami. Říkalo nám ve škole paní učitelko v hodině třídní nenávisti. Dnes už naštěstí žádní kapitalisté nejsou, a tak nám jde elektřina někdy i 3 hodiny denně.

Potom si pustíme rozhlas po drátě a posloucháme progresivní zimně eurosvátkový příběh. Prarodič 1 nám to zase kazí řečmi o nějakých televizích, kde byly za kapitalismu vidět i obrázky, a přitom dělá, jako by nevědělo, jaký to byl klimatický problém, a kdyby to eurokomise nezakázala, všichni bychom se uvařili v globální změně.

Ještě, než odpojí proud, Siri s Alexou vyhlásí vítěze odposlechu zpěvu Eurohymny. Vítězové dostanou bonusový sociální kredit a my ostatní se můžeme zapojit do soutěže lynčování těch, co zpívali nejhůř. To je vždycky hrozná legrace. Na závěr náš vůdce, velký ekovont, vyhlásí celoroční vítěze sběru sociálního kreditu, kteří v létě budou moci jet na lyžovačku do Kardašovy Řečice.

Potom vyhlásí Alexa zákaz nočního vycházení, zatemníme okna, aby nás podle svíček nenašly nepřátelské bombardéry, a jdeme spát. Ta třetí světová válka mi trochu tu sváteční europohodu kazí, ale v Buditelském hlasateli rozhlasu po drátě říkali, že nepříteli už úplně došly všechny rakety a bomby a do 14 dní drtivě zvítězíme. Stejně, jako to říkají každé zimní Eurosvátky. Další naše krásná lidově demokratická tradice.

Než zavřu oči, myslím na ty úžasné sběratelské NFTčka, co jsem dostalo. Už mám komplet sadu Marxe, Engelse, Lenina, Von Leyenové, Le Gardeové, Schulze a Barosa. To mi budou spolužáci ve škole na hodině přepisování historie závidět! Už mi chybí jen Klaus Schwab a Bill Gates.“

—

A zpátky do dnešní reality. „Nebudu dětem přece lhát.“ Roste počet rodin, které si odmítají hrát na Ježíška, hlásá titulek na portálu Voxpot. Obsahem článku je konstatování, že vánoční symbol, Ježíšek, přivedený na svět Pannou Marií v betlémské stáji, je ve značném postmoderním ohrožení.

Čtěme: „Přežil obě světové války, okupaci i komunismus. Na růžích nemá ale ustláno ani teď. Vedle Santa Clause ho totiž ohrožují i nové výchovné metody. Třeba ty, které rodiče nabádají k naprosté upřímnosti k dětem. Výjimku v tomhle ohledu nedostává ani Ježíšek.

„Přinese nám Jezulátko něco?“ ptaly se děti babičky potajmo, když se začalo uklízet ze stolu. – „To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní,“ řekla babička. „Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet? (…) Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích,“ napíná svá vnoučata na zasněženém Starém Bělidle po štědrovečerní večeři hlavní postava proslulého českého románu Babička.

A že se tehdy děti v porovnání s dnešní generací na hodně dárků těšit nemohly. Na pořadu dne byly spíše drobnosti typu ořechů, ovoce nebo modlitebních knížek. O rodinnou pospolitost, rozzářené oči nejmenších a očekávání se zatajeným dechem, co tentokrát snese kouzelné miminko z nebes, však nouze nebyla. Nebylo divu, kdy jindy cítit výjimečnost okamžiku než o magické noci, v níž se podle lidových pověr snoubí svět pozemský s tím nadpozemským.

Od vydání citované vrcholné prózy Boženy Němcové uběhlo letos dlouhých 167 let. Za ta léta prošla podoba vánočních svátků včetně samotného dárkonoše Ježíška mnoha proměnami. Z původně křesťanských svátků prolínajících se i s pohanskými zvyky se postupem času tak trochu staly svátky komerce, přejídání a z toho plynoucích žlučníkových problémů. Čas celkového zklidnění, rozjímání a bohoslužeb vystřídaly nákupní šílenství, televizní pohádky, estrády a tuny jídla, které stejně někdy v prvním lednovém týdnu skončí v odpadkových koších.

V tomto celém marasmu nám nyní stojí kdesi v ústraní skrčený Ježíšek, aby nám po večeři rozdal dárky a zase co nejrychleji zmizel a my se pak mohli hezky vrátit do víru konzumu. Jsme přece ateistická společnost, která si na žádné pánbíčkáře nehraje.

Přesto nám Ježíšek v této individualizované zrychlené době zatím jakž takž přežívá, jeho existence je ale čím dál více ohrožena. Že by těžkou konkurencí v podobě líbivého amerického Santy? Částečně ano. Vedle něho však nebezpečí představuje ještě jeden trend. Roste totiž podíl rodičů, kteří před svými dětmi odmítají „hru na Ježíška“.

„Nepřijde nám nezbytně nutné to (Vánoce) spojovat s Ježíškem. (…) Navíc nechceme našemu dítěti lhát. Přijde nám, že když člověk začne dítěti jednou lhát, tak se začíná narušovat důvěra mezi rodičem a dítětem,“ vysvětluje své pohnutky k tomu, proč u nich doma nerozdává dárky Ježíšek, ale rodiče, mladá bloggerka vystupující pod přezdívkou MartinaKeepingItREAL. Ve více jak patnáctiminutovém videu maminky malého dítěte, která se rovněž prezentuje jako vyznavačka udržitelného způsobu života, padají v této souvislosti argumenty jako „nejsme křesťané, je to přece zrada na dítěti, srovnávání mezi dětmi aneb tobě Ježíšek dal více dárků než mně, lež zůstane vždycky lží…“.

Názorově jí v tomhle ohledu na svém blogu sekunduje „Zažraná matka“ (tak na webu vystupuje) Lucie Machutová, akorát se k tradičnímu ježíškování staví ještě o stupeň ostřeji. „A fakt mě zvedá ze židle, že dospěláci Ježíškem (a Mikulášem a čertem) děti vydírají, zastrašují a podplácejí. Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu kouzla Vánoc.“ A pointuje to slovy: „Věřím, že zrovna na vás víra v Ježíška újmu nezanechala, ale pokoušet důvěru mých dětí nechci. Nechci, aby si jednou řekly „S Ježíškem nám lhali, tak proč jim věřit tohle?“. (A za slovo „tohle“ si dosaďte, co chcete – třeba pána s bonbony, nebo poučku o drogách,…)“

Inu, takto uvažují mladé progresivní bůhvíjak-binární bytosti, které přivádějí na svět a indoktrinují podobnými nesmysly tu generaci, která nám za pár let bude vládnout. Opravdu nejsem paranoidní a nepraktikuju konspirační teorie, ale nevěřím, že toto soustavné likvidování tradičních hodnot se děje náhodně. Takže co? Zastavme se na prahu nového roku a přemýšlejme. Věru je o čem.

A poslední slovo? Jak říká jeden můj přítel: Ať je ten Nový rok lepší, než bude J