Přiléhavý titulek dal server iDnes zprávě o tom, že Švýcaři se kají za hříchy kolonialismu. Přestože žádné kolonie neměli.
Hnutí Black Lives Matter podle článku prý nutí k hluboké historické sebereflexi nejen Spojené státy americké, ale i země starého kontinentu. Ostrou debatu o vině za otrokářství vyvolalo také ve Švýcarsku. Do lapidária by mohla zamířit například socha slavného stavitele železnic Alfreda Eschera. „Zakladatel banky Credit Suisse. Stavitel Gotthardské železnice, nejkrásnější rychlíkové trati světa. Vizionář přezdívaný král Alfred, jehož nedocenitelný vliv na švýcarskou společnost předminulého století dnes reprezentuje monumentální bronzová socha před curyšským nádražím. Na pověsti Alfreda Eschera (1819 – 1882) jako otce moderního Švýcarska se ovšem nyní objevily skvrny. Nedávno zveřejněná historická studie ukázala, že dynastie Escherů vlastnila na Kubě kávovou plantáž, na které pracovalo asi osmdesát otroků. Sám železniční velikán se prý podílel na jejím prodeji.“
Na curyšské radnici kvůli tomu vznikla komise zabývající se otázkou, nakolik je Escherova socha problematická. Někteří aktivisté za práva menšin mají jasno: pomník musí zmizet.
„Osoba, která se podílela na otrokářství, nemůže být součástí našeho městského prostoru,“ řekla britskému listu Yuvviki Diohová, členka protirasistického kolektivu BIPOC.WOC. Socha by podle ní měla být přemístěna do muzea a opatřena cedulí vysvětlující historický kontext. „Nejde o to, abychom na tuto figuru našich dějin zapomněli, ale aby bylo absolutně jasné, že rozvoj Curychu a Švýcarska si vyžádal velmi vysokou cenu,“ dodává aktivistka působící jako asistentka na místní univerzitě.
Nejde jen o Eschera. Švýcarsko sice nikdy žádné kolonie nemělo, v posledních letech však začalo řešit svůj díl viny na koloniální minulosti Západu. Nová generace historiků prý prokázala, že více než 170 000 Afričanů bylo do Ameriky zavlečeno na lodích, na jejichž plavbě měly finanční podíl švýcarské firmy a instituce. Město Bern bylo dokonce v jednu chvíli největším akcionářem britské otrokářské společnosti South Sea Company. Svůj díl viny nese i textilní průmysl, který stál na začátku industrializace alpské země. Potištěné kartouny ze Švýcarska se vyvážely do západní Afriky a za utržené peníze se na místě rovnou nakupovali otroci. „Švýcarsko bylo součástí transatlantického otrokářského systému a my potomkům jeho obětí dlužíme odškodnění,” míní historik a aktivista Hans Fässler, který se nyní švýcarské úřady snaží dotlačit k reparacím za historické křivdy.
Pomníky však zjevně podobným novým svatým bojovníkům nestačí. Aktivisté například požadovali přejmenování alpské čtyřtisícovky Agassizhorn, pojmenované na počest biologa a geologa Louise Agassize, který se podobně jako řada akademiků 19. století klonil k vědeckému rasismu.
Jak uzavírá iDnes, zdá se, že úřady hlasu ulice naslouchají. Starostka Curychu prohlásila, že největší švýcarské město se musí ke svému podílu na otrokářství postavit čelem. „Chceme prozkoumat, jak toto téma můžeme odpovídajícím způsobem zviditelnit ve veřejném prostoru,“ uvedla Corine Mauchová. „Přestože jsme žádné kolonie neměli, kolonialismus je součástí naší společné historie. Nesmíme před tím zavírat oči,“ míní sociální demokratka, která v čele radnice stojí už jedenáct let.
A v tom je jádro pudla. Soudružka (švýcarští socani si neříkají, jako ti čeští, příteli, přítelkyně, nýbrž pěkně postaru Genosse, Genossin) starostka si před jedenácti lety ani nevzdechla, že by se Curych a zbytek její země měl omlouvat za to, že jeho dávní předkové prostě dělali kšefty – se železnicemi, textilem – i pracovní silou vyváženou z Afriky. S mravním profilem byznysu si nikdo hlavu nelámal. Švýcarsko je jednou z tradičních bašt evropského kapitalismu. To v jeho bankovních sejfech najdete dosud židovské i nacistické a bůhvíjaké ještě zlato a peníze. To nikomu divné nepřijde. Ale přejmenovávat hory a odstraňovat sochy, to je dnes v módě. Je třeba naslouchat „hlasu ulice“, jak to hezky napsal iDnes. Neboť, jak se zase říkalo kdysi a platí to zjevně stále či už zase: Kdo chvíli stál, již stojí opodál!
—
Stejný server, tedy iDnes, přišel s článkem podobně štěpným, jako je ten předchozí citovaný: Už žádná cikánská pečeně. Rakousko brojí proti nekorektním názvům jídel
Rakouští restauratéři údajně vytáhli do boje proti jídlům, jejichž jména mají podle nich rasistický nádech. Asociace restauratérů rakouské obchodní komory vypracovala seznam jídel s nevhodným názvem, která by měli její členové ze svých jídelních lístků vyškrtnout. Mezi nežádoucí jídla zařadili například kotletu s paprikovou omáčkou Zigeunerschnitzel (německy cikánský řízek), čokoládový dezert se šlehačkou Mohr im Hemd (černoch v košilce) nebo tmavý chléb zvaný Negerbrot. Nevhodné je i pivo z Voralberska Mohrenbräu, jehož etiketu zdobí kučeravá hlava černocha. „Podstatou naší práce je pohostinnost, a proto bychom měli jít příkladem,“ vysvětlila asociace rakouskému listu Tiroler Tageszeitung.
Asi nejrozumněji reagoval šéf strany FPÖ Heinz-Christian Strache, který se v televizní debatě ptal, jestli se bude měnit i název operety Johanna Strausse mladšího Cikánský baron. Spisovatel Karl Weidinger zase ve svém komentáři pro list Die Presse vyjádřil obavy o osud nanuku Eskimo. „Přestože jsme od profesionálů dostali mnoho pozitivních reakcí a někteří z nich už názvy změnili, zaplavily nás také rasistické reakce od čtenářů novin,“ řekl naopak Gernot Liska z rakouské obchodní komory.
Tu to máme. Když někdo veřejně projeví názor, že přejmenovávat gastronomické produkty jen podle toho, zda obsahují například slovo „černý“, je pitomost, bude napříště označkován jako rasista. Celý tenhle multikulti humbuk onehdy kdosi shrnul v příhodném bonmotu: Lze očekávat, že na nejbližším mezinárodním astronomickém kongresu bude přijato usnesení, že už se nesmí říkat „černá díra“, nýbrž „afroamerický otvor“
—
To ve Spojených státech už před časem šli na podobný „problém“ opravdu zgruntu. Dovíme se o tom opět na iDnes pod titulkem Američané přepisují Huckleberryho Finna, vadí jim slovo negr.
V inovovaném vydání slavného románu Dobrodružství Huckleberryho Finna něco chybí. Konkrétně slovo „negr“, které v klenotu americké literární klasiky z pera Marka Twaina nahradilo slovo „otrok“. Politicky korektní vydání oblíbeného dětského románu, který popisuje americký jih v 19. století, připravil profesor angličtiny Alan Gribben z univerzity v Montgomery ve státě Alabama. Když prý útržky z knihy předčítal svým posluchačům, často se zdráhal vyslovit slovo negr, rasistickou urážku, která bývala na americkém jihu zcela běžná a v knize se vyskytuje celkem 219krát.
Kniha, která poprvé vyšla v roce 1885, se v žebříčku nejzakazovanějších knih v amerických školách umístila na čtvrtém místě. Před ní je například román Kdo chytá v žitě od J.D. Salingera nebo O myších a lidech od Johna Steinbecka. Proto vydavatelství New South Books připravilo nové vydání Huckleberryho Fina spolu s další knihou Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. I ten je očištěný od nevhodné rasistické urážky.
Dovoluji si tedy – poslušen příkladu našeho nejvěrnějšího přítele za Velkou louží – navrhnout též pro díla z (nejen) české kultury několik inovací.
- V první řadě je nutné přejmenovat nebo raději hned úplně zakázat knihu Karla Hynka Máchy Cikáni.
- Obdobně je třeba naložit s díly jako je Puškinův román Cikáni, Cikánské romance Federica Garcíi Lorky či Cervantesova novela Cikánečka.
- Je nezbytné ze všech starých i případně chystaných vydání poesie maďarského romantika Mihálya Vörösmartyho vyškrtnout báseň Starý cikán (A vén cigány).
- Ze všech muzeí a encyklopedií nutno odstranit Tizianovu Cikánskou madonu a Halsovu Cikánku.
- Na repertoáru divadel musíme vygumovat nejen výše zmíněného Straussova Cikánského barona, ale pro jistotu i Bizetovu Carmen, Kálmánovu Čardášovou princeznu a Cikánského primáše od téhož autora.
- Díky bdělým a ostražitým dramaturgům již naštěstí zmizela z playlistů našich hitrádií, a dokonce i z programu TV Šlágr píseň Kdo to byl – cikán, černý cikán. S politováním však dlužno připustit, že repertoár zejména venkovských souborů stále ještě občas zapleveluje rasistická píseň Karla Vacka s textem „Cikánko ty krásná, cikánko malá, srdéčko ti láska má nespoutala…“ S tím je třeba rázně skoncovat!