TÝDEN V MÉDIÍCH Kde bere člověk, který se nazývá teologem, odbornou kompetenci k tomu posuzovat kompetenci nově zvolených členů Rady České televize? Nad takovou odvahou Tomáše Halíka se v přehledu mediálních zajímavostí zamýšlí Petr Žantovský. Ještě více ho udivilo, že Halík ve vyjádření k volbě tria radních burcuje ke vzniku nového politického subjektu, který by podle všeho měl vzniknout ze spolku Milion chvilek. Používá k tomu slovník na úrovni úvodníku Rudého práva z let 1951-52 a budí dojem programového prohlášení nové strany chvilkařů, kterou teolog míní podněcovat, iniciovat a podporovat.
Úvodní téma aktuálního přehledu mediálních zajímavostí se ještě týká volby členů Rady České televize, ale její rámec přesahuje a je to téma mnohem nebezpečnější. „Velmi důkladně a opakovaně jsem si přečetl vyjádření pana Tomáše Halíka. Tituly neuvádím, protože různými analytiky byly jeho tituly zpochybňovány, tak abych nezabředal do nějakých sporů, tak o něm mluvím tak, co je zřejmé, že se ten člověk jmenuje Tomáš Halík. K té volbě vydal prohlášení o pěti odstavcích. Když to přečtete opravdu velmi podrobně, tak vám to připomíná ty nejhorší propagandistické výplody, které jsme zažili ve dvacátém století za všech totalitních režimů té doby, především to lexikum a stylistika. Ocituji některé věty, které když dáte vedle sebe, tak vám začnou vstávat vlasy na hlavě. Začal takto: ‚volba odborně nekompetentních a politicky zaujatých kandidátů z určitého okraje politického spektra‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podivuje se, od kdy je Tomáš Halík odborníkem na to, aby poznal, jestli jsou televizák Veselý a novinář Matocha odborně nekompetentní. „Nemá sebemenší právo takto urážet dlouholeté novinářské profesionály. Ti sice nepopsali tolik papíru jako on, který vydal desítky knih s takovými poetickými tituly jako ‚Co je pevné, není bez chvění‘ a podobně. Jsou to opravdu ‚úžasné knihy‘. Zkuste si nějakou přečíst, a pak znáte všechny. Kde tedy bere tenhle člověk, který o sobě říká, že je teolog, odbornou kompetenci k tomu, posuzovat kompetenci nějakých novinářů. To je to nejmenší, co se dá vytknout tomu projevu. Podle něj ta volba ‚je nebezpečným útokem na jeden ze základních pilířů demokracie – svobodu a stranicko-politickou nezávislost veřejnoprávních médií‘. Nevím, jak volba tří lidí z patnácti může způsobit zhroucení jednoho ‚ze základních pilířů demokracie‘. Tím je přece Ústava,“ upozorňuje mediální analytik.
Halík kritizuje, ale sám se paktuje s komunistou Pithartem
V Ústavě, která je pilířem demokracie, se o České televizi nic nepíše. „Tak to je zas jen nějaký emocionální výtrysk páně Halíkova ducha, má-li něco takového. A pokračuji: ‚Režiséři této volby zneužili situaci, v níž platí omezení velkých veřejných demonstrací, protože tento krok směrem k autoritativním režimům by jistě právem takové demonstrace vyvolal.‘ Jak se to přeloží do češtiny? Tři lidé z patnácti jsou krok k ‚autoritativnímu režimu‘. To je k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Neznám režiséry této volby, je mi to však celkem jedno. Ale byli zvoleni lidé, kterých si odborně vážím, a tím to pro mě vadne. Stejně jako několika dalších, kteří v Radě ČT sedí. Tam nejsou samí Šarapatkové, tam je i pár osobností, které nejsou odborně zpochybnitelné. V poměru tří ku dvanácti nevidím jakoukoli šanci k autoritativnímu režimu. Halík v tom vyjádření poprvé a zdaleka ne naposledy v podstatě svolává demonstrace a srocení davu na ulici proti těmto ‚režisérům‘,“ poukazuje Petr Žantovský.
Následně si tam podává ekonomku Hanu Lipovskou kvůli jejímu úzkému spojení s Janou Bobošíkovou. „Nevím, jak úzké spojení měly. Obě dvě trošku znám, Janu Bobošíkovou déle a lépe. Ale pan Halík je zase ve spojení s bývalým komunistou Petrem Pithartem, ve spojení s Cyrilem Svobodou, který zcela určitě fungoval jako hlásná trouba sudetoněmeckých zájmů, když spolu sepisovali v roce 1999 petici „Stop nacionalismu“, protože chtěli přihrát Sudeťákům majetek za 300 miliard a do Prahy tehdy přijel Günter Verheugen, německý člen Evropské komise. A tak dále. Každý je s někým zájmově spjat. Možná si paní Lipovská s paní Bobošíkovou vyměňují recepty na dorty, nevím, o čem se spolu baví, ale je mi to úplně jedno. Ale vím, že Jana Bobošíková je též novinářka, zkušená, tak v tom nevidím nejmenší problém. Pan Halík v tom ovšem vidí, že Bobošíková je ‚souputkyně klausovských protievropských nacionalistů‘,“ cituje mediální odborník jednu z Halíkem použitých nálepek.
Inspirace Švorcovou a jejím projevem při shromáždění Anticharty
To je od teologa zajímavá úvaha, když každý, kdo řekne, že Evropská unie není etalon demokracie a nejlepší budoucnost pro naši zemi, tak je protievropský a nacionalista. „Slovo protievropský je nesmysl. Protievropský by mohl být třeba obyvatel Asie, protože se mu nelíbí Evropa. Ale my jsme Evropané, máme rádi Evropu, žijeme v ní, takže jsme logicky proevropští. Jinak bychom se odstěhovali, třeba do té Asie. Ale někteří jsme třeba protiunijní, to není totéž. Jako kdyby o vás někdo řekl, že jste protičeský jenom proto, že se vám nelíbí třeba hnutí STAN. Jste protičeský jenom proto, že jste se kriticky vyjádřil o jednom subjektu české reality. Je to všechno plné blábolů a demagogie. Samozřejmě je to vypointováno dnešní studenou válkou, takže jak pan Halík píše, ‚To vše se děje v době, kdy velmocenská arogance Ruska a Číny, povzbuzená lokajským chováním našich vysokých politických představitelů‘,“ nabízí Petr Žantovský další z Halíkových perel.
Připomnělo mu to slavný článek „Kdo je Václav Havel“ a „Ztroskotanci a zaprodanci“ ze stejného soudku. „A také slavný projev Jiřiny Švorcové ze shromáždění při podpisu Anticharty, kdy tam bouřlivým a patetickým způsobem říká: ‚Pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz‘ a tak dále. To je úplně stejné lexikum. Lokajské chování, velmocenská arogance, to je úplně totéž. Takže Halík asi hibernoval někde v roce 1977, teď se vzbudil, pochopil, kam vane vítr, a použil slovník, kterému byl tehdy naučen. Ale opravdu mě vyděsil ten poslední pidiodstaveček: ‚Pokud současná parlamentní opozice není dostatečně rozhodná, jednotná a akční, musí vzniknout nový schopný politický subjekt. Čas nazrál, nelze pasivně přihlížet ani ustupovat‘. Mě k tomu napadla paralela ‚Kdo chvíli stál, již stojí opodál‘. To také bylo v jisté době známé heslo,“ podotýká mediální analytik.
Programové prohlášení strany, která má vzniknout z Milionu chvilek
Domnívá se, že tím Tomáš Halík naráží na to, že by se Mikuláš Minář měl ujmout úkolu přetvořit svůj milionový spolek v nový politický subjekt. „Neboť čas nazrál, a kdo chvíli stál, již stojí opodál. A jak je vidět, Tomáš Halík opodál nestojí, stále burcuje a burcovat bude. Pořád se nám vracejí všechny refrény idiotských proslovů plné neuvěřitelných frází, blábolů a novinářských floskulí, kterých by se Tomáš Halík, který o sobě říká, že je profesorem teologie, měl vyvarovat, aby trošku kultivoval svůj jazyk, a ne ho používat na úrovni úvodníku Rudého práva z let 1951-52. Budiž tedy řečeno, že nám pan Halík připravil asi nejprapodivnější stylistický výtvor posledních dnů. A musím říct, že mně běhá mráz po zádech, protože tohle už je programové prohlášení. Tohle je programové prohlášení té nové strany, kterou Halík hodlá podporovat, podněcovat, iniciovat, co já vím. Uvidíme, jak to dopadne,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Pro druhé téma sáhl po příručce, kterou představila zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. „Je určena novinářům a obsahuje překlady jednoslovných názvů v alternativním zdravotním stavu – slyšíte už ten newspeak, ‚alternativním zdravotním stavu‘ – do doporučených výrazů. Já vyučuji na vysoké škole předmět, který se kromě jiných propagandistických metod také silně zabývá politickou korektností. A studenty bavím tím, jak si Američané představují politicky korektní mluvu. Jako třeba, že obézní člověk je alternativní atlet, nebo homosexuál je jinak milující člověk a podobně. Těch soupisů různých politicky korektních označení jsou desítky. A najednou vidíme, že se nám na úřadu ombudsmana vyrašila nějaká paní Šimůnková a poučuje nás o tom, jak máme mluvit a jak máme psát,“ kroutí hlavou mediální odborník.
Příručka doporučení pro novináře se chystala už za Šabatové
Na tvorbě tohoto neuvěřitelného materiálu se měli podílet i novináři a příslušníkům mediální obce se v něm doporučuje, že by některé pojmy neměli vůbec používat. „Začíná vysvětlením, že by se nemělo vůbec používat a úplně vyloučit z komunikace výraz ‚zdravotní‘. Tak já bych v tom smyslu navrhl, aby se zrušilo ministerstvo zdravotnictví, když se nesmí používat výraz zdravotní, nebo spojení zdravotní postižení, zdravotní omezení. Tak k čemu potřebujeme ministerstvo zdravotnictví? Nevím však, jak ho nahradit. Ale to je koneckonců věc paní Šimůnkové, ta je na to odbornice, tak ať to vymyslí. Také se dozvídáme, že příručka vychází ze sociálního modelu postižení podle Úmluvy OSN, který ‚postižení nevnímá jako záležitost konkrétního člověka, ale vidí hlavní příčinu vzniku postižení ve společnosti samé‘. No tak to už jsme někde u toho Orwella, protože najednou přenášíme veškerou odpovědnost za osud jednotlivého člověka na společnost,“ míní Petr Žantovský.
Společnost funguje jako takový amalgám, je to takové nejasné slovo. „Kdo je to společnost? No ten, kdo jí vládne. Ať už se jmenuje Velký bratr či jakkoli jinak, tak to je ta společnost. To znamená nějaká vládnoucí garnitura, k níž se ideově počítá i tahle autorka s týmem, v němž byly mimo jiné i neziskové organizace. Umím si představit, jak tito lidé pracují. Pokud mám správné informace, tak tenhle materiál začal vznikat už za paní Šabatové, to tak odpovídá registru zájmů bývalé ombudsmanky. A abych byl konkrétnější. Tak třeba se nesmí používat spojení člověk se zdravotním postižením, ale pouze člověk s postižením. To znamená, když jsem postižen třeba chudobou, sociální nejistotou nebo odchodem blízkého člověka, tak jsem na roveň člověku, který je na vozíku v důsledku toho, že třeba skákal ze skály, měl autonehodu a způsobil si ošklivé zranění páteře,“ srovnává mediální analytik.
Tohle si platíme z daní, a ještě hrozí ukotvení v zákonech
Přemítá, jak rozlišit člověka postiženého odchodem někoho blízkého a člověka se zdravotním postižením, když nebude možné používat slovo zdravotní. „To je otázka, na kterou paní Šimůnková neodpovídá. Nesmí se používat termíny jako vozíčkář nebo neslyšící, vhodnější je užít – cituji – ‚slovo člověk na prvním místě‘: člověk, který se pohybuje na vozíku, nebo člověk, který je neslyšící. Ať si to každý přečte, vyšlo to na portálu Česká justice a jsou tam i odkazy na celou tu neuvěřitelnou studii se všemi doporučenými a zakázanými výrazy, které by se neměly používat. Ještě některé přece jen připomenu. Například nevhodné: invalida, vhodné: člověk s postižením. Nevhodné: vozíčkář, vhodné: člověk pohybující se na vozíku. Nevhodné: slepecká hůl, vhodné: bílá hůl. Když si vezmu do hor trekové hole, mám bílé s nějakým nápisem, tak jsem podle paní Šimůnkové automaticky slepec,“ pozastavuje se Petr Žantovský nad jednou z absurdit.
Také se nemá používat označení znaková řeč, ale znakový jazyk. „Proč se nesmí říkat znaková řeč, nevím. Nesmí se říkat ani autista. I když je zjevné, že jde o autismus, tak se to nesmí říkat. Musí se říkat člověk s poruchou autistického spektra. Je to plné naprostých zhovadilostí a je mi moc líto, že náš stát z našich daní platí takové lidi za takovou práci, dá-li se to nazvat prací. Jenže potíž je v tom, že ta produkce má svého ďábla skrytého v detailu. Protože od návrhu k realizování a posléze k vynucování je nebezpečně blízko. Takže v tomhle pološíleném světě – šílený se také nesmí říkat, musí se říkat člověk s psychosociálním postižením – takže tedy ve světě s psychosociálním postižením se můžeme dočkat toho, že toto všechno bude zákonodárně ukotveno a budeme trestáni za to, když vyslovíme například slovo invalida,“ obává se mediální odborník.
Tažení OSN proti genderově zabarveným slovům v angličtině
Podobné je i závěrečné téma, na které článkem pod titulkem „Neříkejte manželka a přítelkyně. OSN požaduje genderově neutrální vyjadřování“ upozornilo Echo24. „Cítíte, že jdeme do podobných vod, ale záměrně to dávám vedle sebe, protože to je cesta stejným směrem. To je celosvětové – abych to neřekl špatně – psychosociální postižení. Po světě chodí nekonečné množství lidí s psychosociálním postižením, kteří mají nějaké pohnutky, pravděpodobně finančního rázu, nebo možná i toho rázu psychosociálního postižení, a produkují tyhle pokyny. Takže podle Organizace spojených národů se propaguje užívání genderově neutrálních označení proti těm v angličtině genderově zabarveným. Například nesmíte říkat boyfriend a girlfriend, přítel a přítelkyně, míněno v partnerském slova smyslu, ale můžete říkat pouze partner. Nesmíte říkat policeman, protože tam je obsaženo slovo man, muž, ale police officer,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To už považuje za dost velký úlet. „Předpokládám, že ten officer, tedy úředník, běhá po ulici a třeba i sadisticky mučí nějakého černošského, pardon afroamerického, feťáka, pardon člověka s psychosociálním postižením. Tak takhle si budeme představovat toho officera. Není to policeman, je to officer. Nesmí se říkat salesman, prodavač, protože kdyby to byla žena, tak to je problém. Takže salesperson, prodávající osoba. To jsou ještě drobnosti. Nesmíte říkat husband a wife, manžel a manželka, protože to je genderově ponižující. Můžete říkat pouze spouse, choť, jako neutrální vyjádření toho svazku. Nemůžete říkat fireman, hasič, musíte užívat slovo firefighter, tedy člověk bojující s ohněm. Myslím si, že OSN se začíná velmi rychle stávat organizací prospěšnou zhruba tolik jako Světová zdravotnická organizace, kterou označuje americký prezident za zbytečnou, nesmyslnou a nepotřebnou. Mám dojem, že OSN směřuje přesně tím samým směrem, pokud už v té množině dávno není,“ přiznává mediální analytik.
Zprzní vám jazyk, intelekt i rozhodování, a udělají z vás ovci
V žádném případě nepovažuje toto politicky korektní oblbování lidí – pardon, ne oblbování, ale jejich přesouvání do množiny lidí s psychosomatickým postižením – za náhodné. „To je způsob, jak ovládnout jazyk. A všichni, počínaje Victorem Klempererem, německým lingvistou, který napsal skvělou knihu Jazyk třetí říše, vyšla i česky, doporučuji, a konče třeba Havlem a jeho Vyrozuměním a otázkami newspeaku či jeho ptydepe z této hry. Každý, kdo se tím zabývá, ví, že klíč k chování člověka je ve slově, v jazyce. Samozřejmě také v obraze, v obrazotvornosti a ve vizualitě, kterou je obklopován a která je mu vnucována. To jsou ty americké komiksové filmy a podobně. Ale to podstatné, co oslovuje váš intelekt, protože ty komiksové filmy oslovují druhou hemisféru, ne tu intelektuální, je jazyk. A jestliže vám zprzní jazyk, zprzní váš intelekt, zprzní vaše jednání a vaše rozhodování, tak z vás udělají to, co snad není zakázané slovo. Ne, vidím, že ne. Udělají z vás ovci,“ uzavírá Petr Žantovský.
