Na webu CNN Prima News jste se mohli dočíst tuto zvěst: Klečte a modlete se k černým ženám. Běloška na videu učí své syny správnému chování.
Jakási Justine Championová na svém profilu na sociální síti TikTok zveřejnila video, které trhalo rekordy v počtu zhlédnutí. Několikavteřinové záběry ukazují její tři syny, kteří klečí na dětském hřišti a modlí se k černým ženám. Video doprovází popis: „Učím své bílé syny, jak se chovat.“ Video za dobu, kdy bylo na TikToku zveřejněno, získalo přes třináct milionů lajků. Championová ho založila na hlášce „Černé ženy jsou důvodem, proč už Donald Trump nebude naším prezidentem.“ Zatímco tato slova říká do kamery s nejmladším synem na ruce, ostatní její děti kleči a modlí se, napsal web New York Post.
Tahle zpráva mi připomněla před časem na webu hojně kolportované video, kdy bílé ženy či slečny nejistého věku plus mínus dvacet líbaly tenisky a kotníky nařvaným chlápkům tmavé pleti ve značkových sportovních hadrech; někteří z nich měli i bejzbólku v ruce, všichni však velkou porci arogance a agresivity ve tváři. To video bylo doprovázeno popiskem, který oznamoval, že v rámci uměle rozpoutané politické kampaně Black Lives Matter jsou nuceny bílé ženy líbat černochům nohy, a tím dávat najevo svou nehlubší podřízenost (nebo že by oddanost?). Tomu videu se mi nechtělo věřit, připomínalo až příliš inscenaci, určenou k jakémusi kontra-fake užití – mnoho lidí ho bezmyšlenkovitě sdílelo, čímž mohli být velice laciným terčem pro propagandisty „druhé“ strany: podívejte, oni jsou tak hloupí, že věří takovým nesmyslům.
Jenže co si o tom všem myslet nad skutečnou zprávou ze skutečného mainstreamového média, jímž CNN Prima News bezpochyby jsou? Co si myslet o videu, které na sociální síť navěsí jakási americká madam, snad pro své zviditelnění, snad proto, aby někde ve své sociální bublině dosáhla pochybného věhlasu, snad pouze z hlouposti (ovšem nikdy nelze vyloučit, že též za peníze)? Kdo zde potom je rozehrávač štvanic, kampaní a předsudečné nenávisti, jak nám to teď hezky servírují liberální demokraté z Berlína, Bruselu, a žel už i Washingtonu?
Akce podobné té, kterou spískala ona Championová, jsou velkým nebezpečím pro jakoukoli možnost obnovení dnes dosti chatrné mezilidské soudržnosti, důvěry, tolerance, tedy těch hodnot, na nichž si ona euroatlantická civilizace stavěla mýtus o své vyvolenosti, a my jí na to poměrně dlouho skákali, netušíce, jak moc jsme taháni za nos. Jenže tehdy na to nebylo tak vidět: nebyl internet.
Že je na příběhu Championové něco zgruntu špatně, je zřejmé z pointy této historky: Championová video ze svého účtu na TikToku stáhla.
—
Kdo financuje přepisování historie. Obří nadace podpoří přesun soch čtvrt miliardou dolarů, táže se a rovnou si i odpovídá server Echo24. O co jde? O „změnu příběhu pro novou sociálně spravedlivou společnost“. Během následujících pěti let podle této zprávy půjde čtvrt miliardy dolarů na „přesun“ či „uvedení do kontextu“ soch a památníků ve Spojených státech. K takovéto podpoře se zavázala jedna z nejvýznamnějších amerických nadací Andrew W. Mellon Foundation a sama o tom informuje na svém webu. Chce tak podpořit „úpravu národních narativů, které jsou považovány za středobod národní historie, tak by obsahovaly i ty, kterým je často místo v historii upíráno“.
Cílem programu, který je největší v historii nadace, je podporovat proměnu společné „památkové krajiny“. Ředitelka organizace Elizabeth Alexanderová v rozhovoru pro stanici NPR (kterou nadace také finančně podporuje), uvedla, že sama organizace vhodná místa a sochy k úpravám hledat nebude, ale podpora bude směřovat k institucím a místům, které o to samy požádají. O tom, že tyto změny jsou v americké společnosti v plném proudu, svědčí příklady, které sama organizace uvádí. Například odstranění vitráže generála Konfederace Roberta E. Leeho z národní katedrály. „Jsme nadšení a rádi podporujeme lidi v takovýchto iniciativách,“ uvedla v rozhovoru.
Socho—borectví, které se v naší epoše stalo americkým národním sportem, směřuje v první linii o sochy se symboly Konfederace, která prohrála americkou občanskou válku, ale na jihu Spojených států byla stále důležitým symbolem. Například stát Mississippi měl až do roku 2020 vlajku Konfederace jakou součástí své státní vlajky. Pak v ní symbol Konfederace nahradila magnolie. Právě v této atmosféře se nadace rozhodla o takto výraznou podporu novým pomníkům, i když ředitelka organizace uvedla pro NPR, že tento cíl žije v organizaci dlouhodobě.
Organizace přes nový program Monument Project bude podporovat i vznik nových instalací, památkových míst a míst paměti. „Iniciativa nás vzdělá o naší společné kolektivní minulosti, aby spoluvytvářela spravedlivější budoucnost,“ uvádí na svých stránkách. Spisovatelka, režisérka a producentka Ava DuVernay se na stránkách táže: „Ale čí odkaz? Loajalita komu? Láska k čemu? Příliš dlouho byly odpovědi na tyto otázky zahaleny privilegii, mocí a politikou.“ Projekt se k tomu, že chce změnit přemýšlení lidí o historii, hrdě hlásí.
Podobné projekty nadace podporovala i v minulosti, v předchozích dvou letech na takovou to podporu vynaložila 25 milionů dolarů. Podpořila například Památník míru a spravedlnosti v Alabamě, který připomíná utrpení černochů ve Státech. „Ikonografie a památníky říkají zásadní pravdy o společnosti a národu,“ uvádí ředitel muzea Bryan Stevenson. A poté pokračuje tvrzením, že „americká krajina je plná zavádějících symbolů nenávisti, netolerance a předsudků.“
Není nejmenší pochyby o tom, že černoši, otroctví, genocida původního obyvatelstva – Indiánů, lynčování a podobné kratochvíle patří k novodobé americké historii jako chobot ke slonovi. Jsou to ostudné milníky na cestě k rozumnější a humánnější společnosti, na tom se jistě shodně každý, kdo nemá v hlavě piliny a v srdci hobliny. Jenomže…
Každá civilizace, i ta naše slavná evropská, má své stíny. Bratrovražedná historka o sv. Václavu je jen drobnou víceméně dobově diplomatickou epizodou. A co vyvraždění Slavníkovců a Vršovců našimi slovutnými Přemyslovci, k nimž vztahujeme národní hrdost, a třeba i Jiráskovy knihy a Smetanovu operní tvorbu? To jistě nebyl nijak chvalitebný akt. Vlastně jen docela normální, sprostý mocenský, lehce genocidní čin, který vpustil do zemí českých další dějinnou epochu. Má to znamenat, že bychom měli z Václaváku odstranit toho pána na kamenném koni, ze zpěvníků Libuši a z dějin pak napůl přemyslovské panovníky, kteří zde ustavili první zdejší univerzitu, postavili nejkrásnější chrám v Evropě a most, po němž dodneška chodí Japonci se svými tablety a cvakají a cvakají – protože mají na co…?
Přepisování minulosti, a to i té nepříliš úctyhodné, nese vždy jen protitlak a kontraprodukt. Zakázané lépe chutná. Jestliže černoši kácí sochu Thomase Jeffersona, může se stát, že nějaký bílý muž, a nemusí mít Hitlerův knírek ani kápi člena Ku-Klux-Klanu, strhne z pomyslné tabule cti třeba Martina Luthera Kinga, Raye Charlese, Sidney Poitiera, Toni Morrisonovou, Milese Davise – nebo že by i svatého Baracka Obamu? Vždyť jsou to jen černoši, že…
Viníkem této obrácené idiocie budou však strůjci té první, dnešní. To oni vypouštějí stále obludnějšího a zbytečnějšího džina z láhve. Měli bychom si to stále uvědomovat.
—
Jeden z důsledků oné idiocie popisuje server Novinky.cz pod titulkem Animované černochy v Evropě dabují běloši, rozčilují se aktivisté. Píše se zde o americkém animovaném filmu Soul (Duše), který má nečekaný problém. Snímek z prostředí černých jazzmanů do evropských jazyků dabují evropští herci. A to je podle aktivistů špatně.
První protesty se ozvaly v Dánsku a v Portugalsku. Postavu černého hudebníka Joea daboval do dánštiny Nikolaj Lie Kaas, který humbuk kolem dabingu nechápe. „Moje stanovisko ohledně jakékoliv práce je velmi jednoduché. Má ji dostat ten muž nebo ta žena, kteří to udělají nejlépe,“ vzkázal kritikům.
Mezitím vznikla v Portugalsku petice, která žádá, aby byl film znovu předabován do portugalštiny jinými herci. Stejný problém už v minulosti řešily seriály jako Simpsonovi, Family Guy a BoJack Horseman. Některé dabéry pak skutečně vyměnili za černé.
Film Soul od Pixaru je o učiteli hudební výchovy Joeovi Gardnerovi (v původním znění Jamie Foxx, pravda, černoch, ale normální člověk by si spíše všiml toho, že je to skvělý herec, ale to pro rasisty naruby zřejmě není podstatné), který dostane životní šanci hrát v proslulém jazzovém klubu. Další děj je pak běžnou animovanou pohádkou o zlu a dobru.
Když to celé domyslíte do důsledku, zkolabuje celý audiovizuální průmysl, namnoze stojící na prodejích filmů či seriálů do televizí lidnatých regionů Asie – Indie, Singapuru, Thajska, Malajsie atd. Jenomže kde v těchto zemích najdou tolik bledých tváří, politicky korektně oprávněných dabovat Dustina Hoffmana, Reese Witherspoonovou, Donalda Sutherlanda či Keiru Knightleyovou? No, samozřejmě že nikde. Protože ve jmenovaných enklávách ještě nezuří politická korektnost: tam jde o to prodat divákovi podívanou a inzerentovi reklamní prostor uvnitř té podívané. Tedy o byznys.
Jenže to je něco, co sufražetkám z kateder a aktivistům z The Washington Post prostě nevysvětlíte.
