Jak nás nedávno informoval portál Novinky.cz, Naplácání na zadek může u dětí vyvolat vážné psychické problémy. Čteme zde tyto objevy: Mnoho rodičů se při špatných zkušenostech s dětmi uchyluje k výprasku. Ačkoliv se často jedná až o poslední možné řešení při nezvladatelnosti dítěte, výzkum ukazuje, že tato praxe je škodlivá. Kromě toho, že nevede ke zlepšení situace, se výprask rovněž negativně vrývá do psychiky dítěte.
„Nezlob, nebo dostaneš na holou.“ Věta, kterou jako dítě slyšel snad každý z nás. I drobné fyzické tresty ale budou možná už brzo minulostí. Skotsko loni zakázalo fyzické tresty osob mladších 16 let a příští rok se chystá tento krok učinit i Wales. Anglie a Severní Irsko mají následovat. Důvodem je prý nejnovější výzkum zveřejněný v The Lancet, který dohromady čítal 69 jednotlivých studií týkajících se tělesných trestů za posledních 20 let. Výsledky ukázaly, že lidé mladší 16 let, kteří byli svými rodiči trestáni formou fyzických trestů, mají větší pravděpodobnost být agresivní a jsou náchylnější k asociálním projevům a chování. „Fyzické tresty jsou neúčinné, škodlivé a nepřinášejí žádné výhody rodičům ani dětem. To dosvědčují i výsledky studií. Jasně vidíme definitivní souvislost mezi fyzickým trestem a problémy s chováním, jako je agrese a asociální chování,“ říká hlavní autorka výzkumu Anja Heilmannová z oddělení epidemiologie a veřejného zdraví UCL pro Daily Mail a dodává, že fyzický trest není pouze škodlivý, ale také porušuje lidská práva dětí.
A jak dodávají Novinky.cz, výprask dětí je nezákonný v 62 zemích včetně celé Evropy kromě Anglie, Itálie, Švýcarska a České republiky.
Nu, stojí to za zamyšlení. Jestliže plácnutí přes zadek, obnažený, či oděný, přináší u plácnutého jedince v budoucnu asociální chování a jiné psychosociální patologie, lze snadno dovodit, že generace, jež vyrůstala před tímto zjištěním, je plná agresivních psychopatů. Jak výše psáno, kdo z nás někdy v dětství neslyšel tu pohrůžku výpraskem? A nadto: kdo z nás nějaký nedostal? Třeba i jen za okno rozbité pumlíčem. Dovedeme-li úvahu do důsledku, může to znamenat, že každý, byť jediným výpraskem narušený jedinec je společensky nebezpečný, měl by být izolován, zbaven volebního práva a v ideálním případě vaporizován (vysvětlivka, vzhledem k vzdělanosti pt. čtenáře jistě zbytečná: Vaporizace je v Orwellově knize 1984 proces, při němž jsou nepohodlní lidé odstraněni, a to jak fyzicky, tak i z historie. Doslovně dochází k jejich vypaření – odtud vaporizace).
A propos – vaporizace. Zdalipak víte, že toto slovo má ještě jiný význam, pro mnohé naše spoluobčany rovněž značně aktuální? Vaporizace je ve vztahu k marihuaně proces ohřevu sušeného konopí na teplotu těsně pod jeho bodem hoření 200 °C. Správné užívání konopí má zřetelný přínos, pokud se bylina zahřeje pouze na bod, při kterém se požadované kanabinoidy (typicky nalezené v pryskyřici květu) uvolní bez zapálení, a tedy zničení materiálu.
Tak mě napadá, že bychom možná mohli předejít dementním teoriím o škodlivosti plácnutí na zadek tím, kdybychom šiřitele těchto teorií správně vaporizovali. Jedním, či druhým způsobem. Ve výsledku by to vyšlo nastejno.
—
Ještě jednou Novinky.cz a ještě jednou taková malá dětská etuda (Ludvík Aškenazy jistě promine). Na výměně pleny se s dětmi raději domlouvejte, radí rodičům web, se zde píše. Oč jde? Vztah s vlastními dětmi by měl být od počátku založen na důvěře a respektu, upozorňuje australská organizace Only About Children. A ono „od počátku” myslí doslova. Vydala návod, jak správně děti přebalovat, v němž doporučuje se kojence před výměnou pleny dovolit a „probrat” s ním i vhodný čas. Upozornil na to server News.com.au.
„Kdybyste byli dítětem, jak byste si přáli plenu vyměnit? Nejdůležitější na celém procesu není nová plena. Je to libý pocit sdílený mezi rodičem a dítětem,“ poučuje na svých stránkách organizace, která provozuje 75 středisek rané dětské péče v Sydney, Melbourne nebo Brisbane.
Za obzvlášť nevhodné a hrubé považuje Only About Children přebalování dětí, když to nečekají. Když jsou například zabrané do hry. Pokud to ale situace vyžaduje (stávající plena je hrubě znečištěna), doporučují Australané žertovný dotaz typu: „Co kdybych tě teď přebalil(a)?“
Problém však nastává, pokud batole péči jasně odmítne, například zavrtěním hlavy. Nerespektování takového odmítnutí by si totiž mohlo vyložit jako nedostatek respektu k jeho svobodné vůli. Only About Children doporučuje v takovém případě nejprve přebalit někoho jiného, například sourozence (v příhodném věku), pokud máte k dispozici (a rovněž nezavrtí hlavou).
Jak to tedy dělat správně? „Zapojíme je do procesu, navážeme oční kontakt a optáme se – jsi připraven(a) na výměnu plenky´? Někdy mohou odvrátit zrak nebo slabě zatřást hlavičkou, načež my řekneme – vidím, že ještě nejsi připraven, tak co kdybych zatím přebalila tady Jacka´?,“ vysvětlovala serveru australského listu Herald národní vzdělávací manažerka organizace Only About Children Angela Ngavaineová.
S tím, jak dítě roste, je vhodné proces přebalování obměňovat. „Požádejte svého potomka o pomoc. Říkejte jim, co zrovna děláte… podpořte jejich nezávislost. Můžete je vyzvat, aby si plenku sundali nebo se očistili,“ radí dále australská organizace.
To už zůstává rozum stát. Jakási neziskovka dostává od státu peníze na to, aby publikovala takovéto hlody. A nikdo se nezeptá: není náhodou k přebalení neochotný, a tedy nepřebalený a ve vlastních exkrementech dál dlící mrňous ohrožen na zdraví, nebude-li včas a řádně očištěn? A neuvykne-li správným návykům pudově, instinktivně, jak asi bude vypadat jeho další život? Bude chodit po světě s hnědkou na zádi, prostě proto, že se mu zrovna nechce zajít na WC?
To bychom se mohli rovnou vrátit do časů Ludvíka IV. Traduje se, že ve Verersailles, sídle Krále Slunce, nebyly k dispozici žádné záchody. To není tak docela pravda, protože obyvatelé dvora mohli využívat společné latríny, které sousedily, poněkud nešťastně, s prostorami kuchyně. Hlavní problém spočíval v jejich nedostatečné kapacitě: ve Versailles v době největší slávy žilo okolo 2000 lidí a latríny nemohly takové množství výkalů pojmout. Exkrementy prosakovaly do podlahy i zdiva a zamořovaly sklepení. Sluhové, kteří měli za úkol latríny vyprazdňovat, se podle dobových záznamů při práci někdy i udusili. Dvořané obvykle vykonávali potřebu do nočníků, jejichž obsah se měl vylévat do přeplněných latrín. Služebnictvo však někdy svou povinnost zanedbalo a výkaly vylilo na dvůr přímo z okna. Jak se lze dočíst na webu Dotyk.cz, v případě nutnosti ve Versailles posloužila jako nočník třeba i ozdobná váza nebo krb. Dochoval se dopis, ve kterém si králova švagrová stěžovala, že nemůže vyjít ze své komnaty, aniž by někoho viděla na chodbě močit.
Dámy měly přitom vyměšování o mnoho komplikovanější, protože si musely poradit s objemnými a těžkými sukněmi. Stávalo se tudíž, že si ulevily třeba i na tanečním parketu. Dvorní etiketu tím nijak neporušily. Zahraniční hosty ve Versailles udivoval zejména fakt, že se tu nikdo před nikým nestyděl. Dvořané běžně usedali na nočníky před zraky svých milenek a naopak. Král dokonce přijímal vyslance a vedl politická jednání, zatímco seděl na své „stolici“ a vyprazdňoval se do ní.
Zlatý středověk. Tam se věc řešila tak, že po obvodech hradních zdí byly „přilepeny“ kamrlíky, v nichž bylo sedátko s otvorem uprostřed. Příslušné obsahy střev tam pak padaly přímo podél hradních zdí. Sice to taky nemělo k vysoké hygieně příliš blízko, ale přece jen se věc odehrávala poněkud mimo hlučící dav.
Mimochodem, jak připomíná opět Dotyk.cz, tyto hradní záchody měly celkem přiléhavý český název výsernice. Když chtěl hradní pán vypadat jako vzdělanec, mohl místo názvu výsernice použít z francouzštiny pocházející název prevét. Od tohoto slova je pro změnu odvozeno dnes již trochu zastaralé slovo prevít. Označíte-li někoho za prevíta, je to stejné, jako kdybyste o něm řekli, že je výsernice, neboli hajzl. Naše české slovo hajzl totiž zase pochází ze slova Häusl (čti hojzl), což z němčiny lze přeložit jako domeček.
Přál bych těm australským aktivistkám, aby se aspoň na okamžik podívaly do středověku nebo na dvůr Krále Slunce. Třeba by nás přestaly obtěžovat exkrementy svého ducha.
—
Dostal jsem tuhle od přítele email s níže uvedeným textem. Zda je autentický, nevím, ale každopádně je trefný:
Zakladatel Dubaje, šejk Rashid, byl dotázán na budoucnost své země a on odpověděl: „Můj dědeček jezdil na velbloudu, můj otec jezdil na velbloudu, já jezdím v mercedesu, můj syn jezdí v Land Roveru a můj vnuk bude jezdit v Land Roveru … ale můj pravnuk bude muset znovu jezdit na velbloudu. “
Proč je to tak?
A jeho odpověď byla: „Těžké časy vytvářejí silné muže, silní muži vytvářejí snadné časy. Snadné časy vytvářejí slabé muže, slabí muži vytvářejí těžké časy. Mnozí to nepochopí, ale musíte vychovávat válečníky, ne parazity. “ A k tomu přidejte historickou realitu, že všechny velké říše … Peršané, Trójané, Egypťané, Řekové, Římané a v pozdějších letech Britové … všichni povstali a zahynuli během 240 let. Nebyli podmaněni vnějšími nepřáteli; uhnily zevnitř. Amerika nyní překročila hranici 240 let a hniloba začíná být viditelná a zrychluje se.
Minuli jsme roky Mercedesu a Land Roveru… velbloudi jsou na obzoru.