Závodní jídelna Volkswagenu ve Wolfsburgu končí s masem, informoval portál Novinky. Píše doslova: „Mnozí zaměstnanci automobilového koncernu Volkswagen ve Wolfsburgu utrpí po návratu z dovolené šok. Jejich závodní jídelna totiž škrtla z nabídky jídel maso a mění se na vegetariánskou a veganskou. Jen čas od času se součástí nabídky stanou ryby.“ Firma změnu v interním oznámení vysvětluje tak, že je to na přání mnoha zaměstnanců, kteří žádali vegetariánská nebo veganská jídla. Pikantní ovšem je, že mezi nejoblíbenější jídla v nabídce patřily vždy kari klobásy z podnikového řeznictví. V předkoronavirové době se jich za rok 2019 snědlo na sedm milionů a k tomu 550 tun kečupu.
Vyřazení masa z nabídky závodní jídelny vedení firmy vysvětluje tím, že společnost chce tímto krokem „přispět k tématu udržitelnosti, protože menší spotřeba masa během týdne pomůže životnímu prostředí.“ Podobný koncept již zavedla továrna VW v Hannoveru.
S přechodem na vegetariánskou a veganskou kuchyni se VW spoléhá na trend, který existuje již několik let, tvrdí Německá asociace hotelů a restaurací (Dehoga). „Doby, kdy někteří vegetariánskou kuchyni zanedbávali, jsou definitivně pryč,“ dodal mluvčí asociace.
Asi bych to viděl trochu jinak. Zřejmě nepříliš inteligentní vedení korporátu VW naskočilo na módní vlnu „uhlíkové stopy“ a domnívá se, že tímto a podobnými nesmysly půjde jednak s dobou, jednak vstříc oslnivým zítřkům s tučnými přírůstky na kontech. To první může být. Přitakávači rozmanitých tlučhubů nic neriskují, jen vlastní pověst, a to je měna už dlouho zanedbatelná. Tlučhubové jsou placeni za to, aby tloukli hubou a nutili ty ostatní, aby jim tleskali a přitakávali. Tak to bylo snad po celé lidské dějiny, jen to dnes má poněkud digitálně vylepšenou a značně tragikomickou podobu. Ale s těmi konty bych byl asi střízlivější. Nutit Bavoráka, který snídal krautwurst zapitý pivem, aby obědval zrní s okurkovou limonádou, je úsilí podobné bláznovství. Nejenže tím nestoupne kvantita ani kvalita odevzdané práce, natožpak počet prodaných vozidel dané značky (to se řídí jinými pravidly, která určuje trh, a ne zpovykaní veganští aktivisté). Nestoupne tím ani chuť daného pracovníka identifikovat se se značkou, která z něj dělá býložravce. A navíc se tu trestuhodně zapomíná na jednu veledůležitou vlastnost rostlinné stravy (například luštěnin): dává podnět vzniku setsakra citelné uhlíkové stopy. Měli by to ve Wolfsburgu přehodnotit. Ať zaměstnají jako nutriční ředitelku Gretu Thubergovou, ta přece rozumí všemu.
—
Za rasové nadávky musí Tesla bývalému zaměstnanci vyplatit milion dolarů, sděluje pro změnu server Seznam Zprávy. Čtěme: „Bývalý zaměstnanec Tesly tvrdil, že se v práci potýkal s rasovými nadávkami a byl nevhodně oslovován pomocí výrazu začínajícího na písmeno N. Proti firmě podnikl právní kroky a získal jeden milion dolarů (21,6 milionů korun). Automobilka a energetická společnost Tesla musí Afroameričanovi Melvinu Berrymu zaplatit přibližně 266 tisíc dolarů na odškodném a dalších 756 tisíc dolarů za soudní výlohy.
Berry začal v Tesle pracovat v roce 2015. Na pozici ale vydržel jen o něco déle než rok. Nadřízení ho totiž běžně oslovovali pomocí výrazu začínajícího na písmeno N. Seznam Zprávy to vysvětluje decentně jako „hanlivé oslovení pro lidi tmavé pleti“, my, kdož jsme vyrostli na vynikajících amerických filmech 50. – 80. let, víme dobře, že jde o slovo “negr“ a že nikdy nebylo výrazem emočně neutrálním – anglicky zní „nigger“ a znamená bytost podřadnou a otloukanou. Ne nadarmo kdysi napsal John Lennon píseň Woman is the Nigger of the World (Ženská je negrem světa).
Lež zpět do Tesly k našemu Melvinovi. Na pracovišti v kalifornské továrně se prý Berry setkal s „hrubým a nepřátelským“ zacházením, jak uvádějí soudní dokumenty.
Mnozí svědci, kteří v soudní zprávě figurují, potvrdili, že slovo začínající na písmeno N bylo na pracovišti používáno naprosto běžně a tolerovalo se. Při jednom z incidentů měl například nadřízený Berrymu říci „N—-, co ti trvalo tak dlouho“ a dohnat ho tak k tomu, že si další den vzal volno, aby nemusel přijít do práce. (To jistě milého Melvina bolelo ze všeho nejvíc: nesmět se jeden den podílet na budování krásného nového světa :-)) Berry totiž ve svých výpovědích uvedl, že zaměstnání v Tesle mu způsobovalo emoční tíseň. Po údajných rasistických konfrontacích brečel anebo měl záchvaty úzkosti.
„Doufáme, že odškodné ve výši více než milion dolarů Teslu inspiruje a všem zaměstnavatelům vyšle jasnou zprávu o tom, že obtěžování a diskriminace na pracovišti nemají své místo,“ uvedla pro CBS MoneyWatch právnička Jeannette Vaccaro, která Berryho zastupovala.
Nu, co si z toho vzít za ponaučení? Jistě není hezké nazývat spolupracovníka neslušným výrazem (v našich podmínkách by třeba seděl „cigoš“, ale tam zas obvykle není splněna ta podmínka, že je to spolupracovník). Ovšem v normální a slušné zemi, jíž USA zjevně už hodně dlouho nejsou, by stačila omluva hloupého nadřízeného ukřivděnému podřízenému. Jenže země jako USA jsou dnes v podstatě v rukou právnické mafie, které dokáže vykouzlit milionové odškodné i pro toho, kdo nepochopil, že cigareta hoří cca 480° Celsia a není tedy vhodné strkat ji do úst zapáleným koncem. Korporáty cvakají, advokáti a hloupí kuřáci se radují a to celé dělá strašnou atmosféru strachu ve společnosti. A o to zřejmě jde: o strach jedněch a peníze těch druhých.
—
Přiznám se k něčemu zcela zločinnému: na rozdíl od většiny národa jsem nikdy neplanul nadšením pro Jiřinu Bohdalovou. Tato herečka, jistě zkušená, a jak často předvedla, i kvalitní, je prostě mimo můj šálek kávy. Mám raději zemitou a temně bojující Sofii Lorenovou nebo tajuplnou a smutně krásnou Ljudmilu Gurčenkovou, než od podlahy šlapající „Bohdalku“, jak ji hezky nazýval Pavel Landovský v Havlově hře Audience. Bohdalová byla vždy spíše symbolem takové té lidové zábavní stravy, provozované s větší či menší mírou vkusu. Ale nešť, lid to má rád, jest mu to přáno.
Od osob typu Bohdalové by ale možná neprávem jeden nečekal nějaký výraznější, natožpak kontrastní názor, zejména když si tento typ bavičů zakládá na své nekonfliktnosti a přijatelnosti pro nejširší masy.
Server Extra.cz přinesl titulek Trošku magor, trošku blbci, tak mi je ukažte. Autorkou toho citátu je totiž právě Jiřina Bohdalová . A dodala: „Svět je nemocnej. A naše malá zemička taky. Když máme několik pohlaví. Když máme Me Too. Když máme já nevím co. Vždyť je to příšerný. Vždyť je to proti zdravýmu rozumu. Já nevím, kde ty pohlaví mám, jestli v podpaždí nebo jestli mi je tatínek zapomněl udělat. Vždyť ty lidi mluvěj blbosti. To mě na tom straší,“ uvedla v pořadu Reflexu Prostor X. Když moderátor namítl, že takoví lidé mají jen jiný pohled na svět, začala si klepat na čelo. „Ale co to je… Trošku magor, trošku blbci. Tak mi ukažte ta pohlaví. Ať nevykřikují pitomosti. Ať si to myslí pro sebe, ale ať to nevykřikují, tyhle pitomosti. Nemají co dělat, daří se jim moc dobře, za nic! Tohle by se mělo změnit.“
Co dodat? Bohdalová tu zastoupila vox populi – vox dei. Přesným a explicitním jazykem a stylem svého převládajícího publika vyjádřila názor velké množiny lidí, kteří nejenže nechápou údajnou existenci několika desítek pohlaví v lidské populaci, která se už tisíce let reprodukuje pouze a jedině pomocí pohlaví dvou, ale rovněž nechápou, co vede významné veřejné orgány, třeba pražský magistrát, aby pouliční mejdany odpůrců jednoduché a přírodě neodporující bipohlavní společnosti platili stovkami tisíc z veřejných rozpočtů jakožto „kulturně obohacující“ a „lidskoprávně potřebné“. Každý rozumný tvor, nejen Bohdalka, si pomyslí, že to prostě jen skvělá příležitost pro zástup pestrobarevných „aktivistů“, jaksi nechat zaplatit za propagaci věci, které snad ani oni sami nemohou věřit. Pokud ano, pak je to horší, než si myslíme.