Tři zaměstnanci CNN přišli do práce nenaočkovaní, dostali vyhazov, čteme na serveru Novinky.cz. Oč jde? Americká zpravodajská televize CNN (známe ji už také z českého derivátu pod křídly TV Prima) ve čtvrtek vyhodila tři své zaměstnance. Ti přišli do práce, aniž by byli naočkovaní, čímž porušili nařízení firmy, uvedla BBC. Jedná se prý o jeden z prvních podobných případů. Ve Spojených státech je totiž legální, aby společnosti po svých zaměstnancích vyžadovaly očkování proti koronaviru. Povinné očkování nařídilo svým zaměstnancům již více než deset velkých amerických firem. Všechno odstartovala trojice Google, Facebook a Netflix, ke kterým se přidaly Microsoft, Twitter, Uber nebo Walmart a další.
Zprávu o vyhazovu tří zaměstnanců zveřejnil šéf CNN Jeff Zucker ve čtvrteční zprávě zaslané několika americkým médiím. Vakcinace je povinná pro všechny zaměstnance, kteří pracují v mediálním domě, terénu či se setkávají s dalšími zaměstnanci společnosti. „Řeknu to jasně: Ohledně očkování máme nulovou toleranci,“ uvedl v prohlášení Zucker. Kdyby se vyučovala arogance, byl by tento pán adeptem na velmistra tohoto umu.
Americká vláda už v květnu rozhodla o tom, že zaměstnavatel může po zaměstnanci vyžadovat povinné očkování. V Česku například platná legislativa takové jednání neumožňuje, tudíž zaměstnavatel nemůže po zaměstnanci očkování vyžadovat. Jenomže, jak víme z naší nedávné historie, vždycky se najde nějaký „náš vzor“, a to „ na věčné časy a nikdy jinak“. Zavádět nějakou povinnost, jdoucí daleko za rámec svobodného rozhodování jedince, a podmiňovat tím jeho sociální, pracovní či jiný společenský status, je nehoráznost, které ani ve svých nejdrsnějších snech nedosahovali prominenti komunistického režimu.
Co je však možná děsivější, než tato událost sama o sobě, jsou reakce mnohých diskutérů na web. Samosebou nelze brát tyhle verbální exhibicionisty za regulérní statistický vzorek naší společnosti, ale některé zaznívající názory jsou vskutku na pováženou. Například jakýsi Václav Ryšavý reaguje slovy: „Naprosto v pořádku, na tyto lidi je potřeba přísnost.“ Ejhle, co taky známe z dřívějška, vytvoříme obraz nepřítele a lidem vložíme do hlav s náležitou razancí předsudek, že jimi jsou ohroženi, a je tedy třeba se jich zbavit. Na metodě vlastně tak nezáleží, o čemž svědčí reakce kohosi, kdo vystupuje jako Tom Brož. Píše: „Ve Spartě blbce házeli ze skály, takže ještě dopadli dobře.“ A pak kdo tu rozděluje společnost.
Následujícímu komentáři nerozumím, přiznávám nerad, tak jej jen ocituji, třeba si to někdo nějak vyloží. Marek Nesvatba píše: „Poděkování za vyhazov se posílá na hrad a odtud oficiální cestou do Číny?“ Pěknou pointu připojuje jakýsi Jaroslav Mimochodek: „Vždyť můžete jít pracovat jinam, kde očkování nevyžadují…“ Aha, třeba k lopatě na čerstvý vzduch. Nebo k vodním zdrojům? Nebo do kotelny? To všechno mnozí z nás také znají. A je zajímavé, že nikdo z nich se proti „mimořečem“ těchto „mimochodků“ neozývá. Nevedou se mediální debaty o tom, za co stojí obětovat lidskou svobodu. I to je informace. Bohužel.
—
Dovolte jednu vzpomínku na událost sice relativně dávnější (2017), ale dosud aktuální. Čeští dobromilové, převlečení za umělce, genderové aktivistky a přidružené médiusy, spustili povyk kolem básně Jiřího Žáčka, která se ocitla v čítankách pro děti mladšího školního věku. V básničce ‚K čemu jsou holky na světě‘ jde o verše ‚Aby z nich byly maminky,/ aby se pěkně usmály / na toho, kdo je malinký.// Aby nás měl kdo pohladit / a povědět nám pohádku. / Proto jsou tady maminky,/ aby náš svět byl v pořádku.“ Kritikové seznali báseň genderově nevyváženou a sugerující dětem, že maminka je instituce na péči o domácnost. Což samozřejmě každou genderově vyváženou osobu, a zdaleka nejen ženu, ale i muže, ženomuže, mužoženu či hermafrodita spravedlivě rozhořčí: takto prznit ty nejmenší, kteří ještě nečetli všechny naše genderově správné brožury placené z veřejných prostředků!
Měl bych k danému tématu ještě rozšiřující návrh, který tímto dávám v plen veřejné diskusi. Navrhuji zakázat a z české literatury navždy vykázat tyto autory a díla:
Vítězslav Nezval: Manon Lescaut. Zejména za verše ‚Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela‘. Básník zde srovnáním s hmyzem snižuje důstojnost ženy, a navíc obrazně navrhuje s ní násilně naložit.
Jiří Orten: Elegie (zejména Sedmá). Ve verších ‚Znám jednu holčičku. Je jako polibek,/ jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,/ protahuje se jen na slunci, jež je malé,/ nepálí, dává pít: usínat na ňadrech. / Je mladá jako zem. Je lehká jako dech, / jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí‘ je skryta pedofilní metafora, která může ohrozit mravní výchovu dětí a mládeže.
Vladimír Holan: Terezka Planetová. Ve verších ‚Zatím však stařík zneklidněn/ šukal po koutech svojí cely‘ se vyskytuje vulgarismus, který může ohrozit mravní výchovu dětí a mládeže, a navíc je zde patrná diskriminační narážka na seniora. A dále pak ve verších ‚A jak to bývá v lidské knize / přijdeš-li nějak o peníze / ženich ti, dcerko, upláchne‘ se nepřípustným a zpátečnickým způsobem vyjadřuje teze, že žena musí nápadníkovi přinést věno, aby mohlo dojít k sňatku, což naprosto snižuje důstojnost ženy a její emancipaci.
Jaroslav Seifert: Maminka. Například ve verších ‚Maminka stojí nad válem /a chystá něco voňavého / a v odhodlání zoufalém / přibíhám k ní, tiskne mě k sobě, / očima, mlčky ptá se mě./ Pak zamoučněné ruce obě / zvedly mě rychle ze země‘ a na mnoha dalších místech celé knihy se naznačuje, že maminka, tedy žena, je osoba, jejíž funkce v rodině je zúžena na povinnost vařit a starat se o děti, což je těžký genderový přestupek a jasná diskriminace žen.
Josef Kainar: Blues o básničce a vlezlé ženě. Báseň obsahuje tyto pobuřující verše: ‚A nekoukej mi v psaní přes rameno / Kolikrát ti to budu povídat / Drahoušku nečum / Jsi moje sladká Jenže čumící‘, kde autor vyjadřuje své pohrdání ženskou důstojností a volbou argotického slova tento postoj jen podtrhuje.
Bude-li z vyšších míst zájem, navrhuji založit Úřad pro genderovou a antidiskriminační čistotu české poezie pod zkratkou ÚPGAČČP, který by mohl být například integrální součástí Ministerstva vnitra, aby se všechny cenzurní referáty propojily v jedné organizační složce. Tento Úřad se bude zabývat studiem dosud vyšlých textů z oblasti české poesie, a v případech, jako jsou svrchu uvedené, je v pravomoci Úřadu takové závadové texty vyřadit z knih, učebnic, knihoven, knižního prodeje a antikvariátů.
Zároveň budou mít nakladatelé povinnost Úřadu předkládat všechny nové texty českých literárních autorů, aby Úřad posoudil, zda neobsahují závadová slova či věty. Souběžně navrhuji zahájit přípravu speciálního útvaru Policie ČR, který se bude zabývat dohledáváním závadových a genderově diskriminačních literárních textů v knihovnách a domácnostech jednotlivých občanů. Lze doporučit, aby občané upozornili Úřad, když zjistí nějaké takové závadové vlastnictví vytčených literárních textů u lidí ve svém okolí. V sepětí s lidem za lepší a nezávadnou příští literaturu!
—
A závěrem zase jednu z webové kolportáže:
Jak to funguje.
Řekl jsem synovi: „Oženíš se s děvčetem, které ti najdu“
Odpověděl: „Ne“
Na to jsem mu řekl: „Je to dcera Billa Gatese“
Odpověděl: „Ano.“
Zavolal jsem Billu Gatesovi a řekl jsem mu: „Chci, aby se vaše dcera vdala za mého syna“.
Bill Gates odpověděl: „Ne“.
Na to jsem Billu Gatesovi řekl: „Můj syn je viceprezident Světové banky“.
Bill Gates odpověděl: „OK“.
Zavolal jsem presidentovi Světové banky a požádal jej, aby udělal z mého syna vicepresidenta.
Odpověděl: „Ne“.
Na to jsem mu řekl: „Můj syn je zeť Billa Gatese“.
Odpověděl: „OK“.
A přesně tak funguje politika…