Čuroprávnost: S ženskými pisoáry chtějí ukončit nekonečné čekání ve frontách na záchod. Tuto skvělou a vskutku převratnou zprávu přinesly Novinky.cz. Oč jde? Mohly by se ujmout pisoáry, které by byly vhodné pro ženy a ušetřily by jim na festivalech či jiných akcích dlouhé čekání ve frontách na toaletu? K těm, co by tuto myšlenku rádi uvedli do praxe, se nyní připojily dvě Britky s toaletami nazvanými Peequal. To by šlo přeložit jako Čuroprávnost. Zařízení, které vymyslely Amber Probynová a Hazel McShaneová v rámci své diplomové práce na univerzitě v Bristolu, zaujalo, Britky získaly od investorů počáteční částku ve výši 250 tisíc liber (zhruba 7,3 milionu korun). Díky tomu budou moci ženy nasadit zařízení do provozu na řadě akcí po celé Británii.
Toalety Peequal (složenina slov pee – čurat a equal – rovnost) nemohou nahradit klasické mobilní toalety, přesto by mohly zlepšit komfort žen. Ty, když si chtějí jenom rychle odskočit, musí často vystát dlouhé fronty, kterým se pánové většinou vyhnou – ať už díky právě mobilním pisoárům či faktu, že si prostě „nenápadně” odskočí někam ke stromu či ke zdi.
Mobilní toaleta, která se dá snadno složit a převézt, obsahuje šest pisoárů, na které mohou ženy přidřepnout. Toalety nemají střechu, i když jsou určené pro venkovní použití. Samotné pisoáry jsou pak navržené důmyslně ve tvaru lodě. „Aby se minimalizoval odraz kapiček a aby bylo kryté oblečení vepředu,“ uvedla do posledního detailu Hazel McShaneová. Obě dámy doufají, že se jejich nápad ujme. Samy totiž strávily ve frontách na toalety až příliš mnoho času. Jejich vynález prý čekání zrychluje až šestkrát. „Ze začátku se můžete na ženské pisoáry podívat a říct si ‚to teda nevím‘, ale po několika pivech a patnáctiminutovém čekání ve frontě na záchody se tahle možnost začne jevit jako mnohem přitažlivější,“ dodala McShaneová.
Je milé, že bristolská univerzita a různí sponzoři tak štědře a progresivně podporují vyměšovací inovaci. Začínám si myslet, že naše absolventky genderových studií s diplomkami o Ferdovi Mravencovi jsou ještě odborně na výši. Na druhou stranu, říká se, že výsledek studia v podobě závěrečné práce by měl přinést nějaký nový pohled na svět a určitý užitek. To je jistě v tomto případě dodrženo. Močící dámy, zbavující se svých „několika piv“, mají za svého pisoáru báječný výhled na barevnou plastikovou stěnu, což je jistě esteticky obohacuje. Ale s tou užitečností, nu, nevím. Chce se mi říct, že dobré bude aspoň to, že dámy nebudou před univerzálními Toi -Toikami vytvářet fronty a bránit tak mužské části populace vykonat potřebu aspoň trochu důstojně, a ne třeba u té zdi či pod strom. A tak si říkám, co kdybych se na stará kolena zapsal na univerzitu v Bristolu a jako téma své diplomní práce si stanovil například konstrukci podstavce pod penis při močení, neboť, jak známo, mnozí pánové po oněch „několika pivech“ mají poněkud problém strefit se do pisoáru a takový teleskopický podstavec by mohl udržet úd ve správném úhlu a opilý účastník kulturní události by se ještě mohl držet o stěny. Jak by byla povznesena defekační kultura po celém širém světě. Jen jestli mi na to někdo dá ty miliony, jako oněm slečnám. Nebo že by je nedostaly za své veledílo, ale služby jiného typu? Nespekulujme. Buďme rádi, že takové služby nechce nikdo po nás.
—
Konec elitářství, studenty prestižních francouzských lyceí vybere algoritmus, čteme na serveru iDnes. Dvě nejprestižnější střední školy ve Francii se bouří kvůli kroku kabinetu prezidenta Emmanuela Macrona, jenž je hodlá donutit k přijímání více studentů nepocházejících z prominentních rodin. Vláda totiž zbavila Lyceum Ludvíka Velikého a Lyceum Jindřicha IV. práva rozhodovat o tom, koho přijmou. Výběr bude založen na algoritmu, jejž vláda aplikovala na veřejné instituce. Tato lycea měla dosud výjimku a své studenty si vybírala sama na základě doporučení učitelů, studijních výsledků žáků či motivačních dopisů. Od září ale bude o přijetí rozhodovat platforma Affelnet řízená ministerstvem školství, jež si klade za cíl snížit velké rozdíly ve výkonu mezi školami. Ministerstvo podle listu Les Echos aplikuje na uchazeče takzvaný „index sociální pozice“, který zvyšuje šance žáků s rodiči v nižším postavení. O obou lyceích je známo, že jejich studenti pochází často z rodin profesorů, lékařů, právníků či vedoucích státních zaměstnanců. Ministerstvo chce tak pomocí algoritmu, jejž na pařížských středních školách zavádí od roku 2020, přispět prý k desegregaci škol. „Cílem reformy je přinést větší transparentnost a větší spravedlnost,“ uvedla Claire Mazeronová, úřednice ministerstva odpovědná za pařížská lycea. „Index pomohl snížit segregaci mezi zařízeními o 33 procent ve srovnání s rokem 2020. Úroveň škol je také vyrovnanější,“ řekl Les Echos ekonom Julien Grenet, předseda výboru pro monitorování reformy. „Hyperselektivita stresuje děti někdy už od mateřské školy,“ dodala Mazeronová. „Nejde o útok na elitu, ale o její rozšíření. Potřebujeme všechny talenty,“ uvedl Christophe Kerrero, rektor Pařížské akademie, která je v metropoli školským správním orgánem.
Lyceum Ludvíka Velikého vzniklo v roce 1562 a je považováno za jednu z nejnáročnějších středních škol ve Francii. Instituce vychovala sedm nositelů Nobelovy ceny a navštěvovali ji tři z posledních sedmi francouzských prezidentů. K jejím absolventům patří například Molière, Voltaire, markýz de Sade nebo Victor Hugo. Lyceum Jindřicha IV. vzniklo v roce 1796. Škola nabízí základní čtyřleté studium (obdoba druhého stupně základní školy), vlastní tříleté lyceum a několik pomaturitních přípravných tříd pro studium na Grandes Écoles – odborných univerzitách. Studoval zde i sám Macron. K absolventům lycea patřili i Jean-Paul Sartre, René Descartes či Guy de Maupassant.
Macron také loni na jaře oznámil, že v rámci zvýšení sociální mobility zruší prestižní vysokou školu École Nationale d’Administration (ENA). Škola, na které rovněž sám studoval, podle něj totiž umocňuje elitářství. Nahradí ji nový Institut du Service Public (Institut státní správy), jenž má být „více otevřen rozmanitosti, méně elitářský“ a v souladu s prezidentovou politikou na podporu rovnosti příležitostí.
Jeden můj, dnes již dávno nežijící, profesor na střední škole, kdysi vystudovaný kněz, který v 50. letech vyměnil fialovou za rudou, ale hlava mu zůstala moudrá, přirovnával podobné situace k šachové partii: Úroveň hry určuje ten slabší z partnerů. O to jde zřejmě i v této francouzské šlamastyce. Nivelizovat úroveň všech škol tak, aby na nich mohl studovat kdokoli s jakýmikoli schopnostmi, talentem a pílí, je intelektuální sebevražda národa, který se k tomu uchyluje. Je to stejně imbecilní, jako požadavek Evropské unie, aby zdejší populace dosáhla 60% podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Pokud stále ještě považujeme vysokou školu za jistý etalon náročnosti, pak je to na úrovni přání otcem myšlenky. Pokud však chceme poručit větru dešti, klidně z vysokých škol a univerzit udělejme doškolovací ústavy pro kohokoli, kdo si řekne. Nebo rovnou ty diplomy prodávejme – v tom směru má už nejedna vysoká škola nejen u nás svoje zkušenosti. Konečně – je to ekonomičtější a ve výsledku to vyjde nastejno. Z kateder bude vycházet zástup nevzdělanců. Ale statistiku splníme, stejně jako kdysi stachanovci zpevňovali normy. Kdepak že to jsme? Přece v EUSSR.
—
Při inventuře dokumentů z dob dávno minulých, konkrétně z roku 2002, nedlouho po tzv. televizní krizi, jsem narazil na půvabný dokument nazvaný Zaorálkovo desatero. Připomeňme, že socialista Lubomír Zaorálek se tehdy stal předsedou Poslanecké sněmovny a předtím byl jedním z nejagresivnějších bojovníků za zájmy rebelujících zaměstnanců České televize. Tak mě napadlo, že velká většina toho textu má svou živost a aktuálnost i dnes, navzdory tomu, že sám Zaorálek už zmizel z viditelného horizontu. Berme jej v tomto případě jako obecninu, metaforu. Klidně si do textu dosaďte jiné jméno. Je jich tam 200 a na mnohé by se hodilo. Posuďte konečně sami:
Zaorálkovo desatero
Vážený pane řediteli České televize,
aby byly rozpory mezi námi jednou provždy odstraněny, chci vás informovat o svých představách o zkvalitnění zpravodajství ze sněmovny, o něž jsme vedli spor.
- Kdykoliv bude televizní kamera zabírat mě, bude to z takového úhlu, abych vypadal, jako že měřím aspoň 180 centimetrů.
- Kamery mě nikdy nebudou snímat, když si spletu tlačítka.
- Jednou provždy budou vyloučeny jakékoliv přímé přenosy. Parlament nemá zapotřebí být touto cestou nekvalitně diskreditován.
- Jakékoliv záběry na spící, noviny čtoucí nebo svačící poslance budou zakázány, možná bychom se mohli dohodnout, že je možné takto jednou ročně zobrazit Václava Klause.
- Za každý záběr poslance, dloubajícího se v nose, zaplatí televize pokutu.
- Před každým záběrem budou poslanci a poslankyně předem varováni a navštíví je vizážista, samozřejmě na účet ČT.
- Stanu se tajným šestnáctým členem Rady ČT, aby se mezi námi zlepšila komunikace.
- Česká televize vypracuje trikové záběry, které budou používány při celkových záběrech, cílem triku bude vzbudit dojem, že v parlamentních lavicích sedí všichni.
- Před každým vysíláním přečtete zvláštní zdravici a poděkování předsedovi sněmovny.
- Schvalovatelem přenosů a záznamů bude zvláštní parlamentní komise, vedená poslancem Lubomírem Zaorálkem.
Jen tak je možno vyvést ČT z agonie.
Váš LZ.
