Jeden z mých neoblíbenějších zdrojů zpráv ze cvokhauzu, server Novinky.cz, opět nezklamal. Můžeme zde číst tento titulek: Reklamy na hračky ve Španělsku budou muset být genderově vyvážené.
Reklamy na hračky pro děti nebudou smět ve Španělsku obsahovat genderové stereotypy. Například s panenkami si v nich nebudou hrát jen holčičky a další hračky spíše pro dívky by neměly navozovat například představy domácích prací či zkrášlování zevnějšku. Růžová nebude pro dívky, stejně jako modrá či fotbal nebudou spojovány spíše s chlapci. Podle místních médií to vyplývá z dohody, kterou podepsala španělská vláda s výrobci hraček. Změna zahrnuje i další novinku: u inzerce na hračky budou zakázány slogany typu „pouze za… (X eur)“.
Omezeno bude také účinkování slavných osob, které jsou populární mezi dětmi a nezletilými. Tyto celebrity, i fiktivní postavy, budou smět v reklamách pro děti vystupovat jen jako mentoři, kteří v dětech podporují zdravé návyky. Autoři reklam budou také muset obezřetně zacházet s realitou a fikcí, které budou muset být jasně oddělené, aby se prý děti necítily zmatené. Budou se také muset vyhnout jakékoli prezentaci násilí či agrese.
Už před časem spustilo španělské ministerstvo pro ochranu spotřebitele kampaň nazvanou Stávka hraček, jejímž cílem byl boj proti genderovým stereotypům v reklamách na hračky. Pro kampaň tehdy mimo jiné vytvořilo video, v němž plastové hračky vyzývaly děti, aby si s nimi přestaly v den stávky hrát. Zazněla tam třeba tato perla: „Říkali nám, že jsme byly vytvořené proto, aby si s námi hráli buď jen kluci, nebo jen holky. Ale hračka, s níž si může hrát jen polovina dětí, není šťastná“
Donedávna jsem (i z vlastní cestovatelské zkušenosti) považoval Španělsko za zemi s rozumnými, veselými, někdy trochu příliš temperamentními lidmi, pro něž na otázku ¿Qué tal? (Jak se máš) existovala víceméně jediná odpověď: ¡Muy bien! (Moc dobře), provázená obvykle upřímným a dosti halasným smíchem sdělující osoby. Věřil jsem, že tato staletými tradicemi podepřená a historicky danou multikulturalitou definovaná společnost je imunní vůči téhleté módní neziskovkářské idiocii. Ó, jak jsem se mýlil (¡Ay, qué equivocado estaba!).
Shrňme si to: Podle španělských úřadů jsou děti nepopsané listy, do nichž je třeba nejprve vtělit informaci, že mohou mít ne jedno či dvě (v případě hermafroditů i tři), nýbrž nějakých těch 70 pohlaví. Podle toho se budou vyrábět a propagovat hračky. Navíc jsou ty děti asi tak blbé, že nerozeznají loutkového hrdinu reklamy od opravdové osoby, která se zubí do kamery. A co do těch autorit, už slyším nejprodávanějšího španělského zpěváka všech dob, Alejandra Sanze, jak mentorsky notuje slova ¡Niños, lávense los dientes! (Děti, čistěte si zuby!).
Nemohu se ubránit dojmu, že dnešní společnost reprezentovaná individui, jež vymýšlejí podobné nesmysly jako tu genderově neutrální reklamu na hračky, je perspektivně odsouzena ke globální neplodnosti a tedy vyhynutí. Být jen trochu konspiračně založen, už bych v tom hledal nějaký záměr. Nebo že by přece jen?
—
Další absurditu nabídl server Seznam Zprávy pod titulkem Chlebíčková aféra s písmenem Z skončila. Politik chtěl prý potěšit přítelkyni. Oč šlo? Policie ukončila prověřování případu, kdy zastupitel jakýsi komunální politik umístil na sociální síť fotografii chlebíčků vyzdobených písmenem Z. Tato banalita byla vyšetřována proto, že jakýsi bdělý a ostražitý občan upozornil na to, že písmeno Z přece znamená podporu ruské invazi na Ukrajinu. Policie tedy nyní dospěla k závěru, že daný konšel se skrze své chlebíčky neprovinil podporou Ruska. Čímž by celá věc mohla skončit. Policie podle svých slov provedla šetření, z něhož vzešlo zjištění, že dotyčný podezřelý písmena Z na občerstvení vysvětlil tím, že představují křestní jméno jeho přítelkyně Zuzany.
Ke chlebíčkové aféře se vyjádřil i slovutný politolog Miroslav Mareš. Pravil (kostrbatou gramatiku citujeme doslova): „Důležité je prokázání úmyslu, pokud by tam měl být prokázán úmysl schvalování agrese, tak tam je důležité prokázat úmysl, což by muselo být dáno třeba tím, že by se zasadily do kontextu jeho předcházející názory a jeho vystupování v této věci. Musely by mu to orgány činné v trestním řízení prokázat, což nemusí být jednoduché.“
I navzdory tomu za nevhodný považuje kolegův „čin“ vedení radnice toho města (Jilemnice). „Publikoval fotografie s občerstvením, kdy na chlebíčcích bylo vyskládáno ze sýra velké Z…. ať se to vysvětluje jakkoli, nám to přišlo trochu neslučitelné s tou dobou, která teď je. A na základě toho jsme se rozhodli udělat, co máme v kompetenci,“ řekl starosta města z ODS. Což znamená, že Rada města odvolala provinilce z funkce předsedy i člena komise dopravy a veřejného pořádku a zároveň ho vyzvala k rezignaci na funkci zastupitele.
Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to k smíchu. Občas vyprávím studentům tuhle historku, kterou jsem vyčetl z nějaké vzpomínky Josefa Škvoreckého. Když komunistická cenzurní komise posuzovala jeho scénář k filmu Farářův konec (natočil ho Evald Schorm roku 1968), tak se soudruzi při studiu scénáře zasekli u věty: „Strážník stojí u plotu a močí“. Nabízely se dvě interpretace: buď je to kritické zhodnocení pohoršlivého jednání buržoasního policisty (což by bylo správně), nebo naopak provokující útok na příslušníka bezpečnostního sboru socialistické republiky (což, jak chápete, by bylo trestuhodné). Asi po dvou hodinách hádky se ozval kterýsi soudruh, jenž konečně přečetl text správně, a informoval ostatní, že ve scénáři stojí věta „Strážník stojí u plotu a mlčí.“
Dokonce i mí studenti se té historce smějí, zatímco v Jilemnici, a jistě i v jiných municipalitách, ji převádějí do života. Chtěl bych být tou neviditelnou muškou, co krouží kolem stolu s chlebíčky se sýrem do tvaru písmene Z a poslouchá ty zasvěcené argumenty, dovozující z toho nekalost posuzovaného kolegy.
Nevím, jak to celé nakonec dopadne. Není ale vyloučeno, že se páně konšelova přítelkyně bude muset nechat překřtít na Uanu.
—
Závěrem jedna převzatina, ale věru stojí za to. Dostala se mi doruky audiokniha Marka Ebena Myšlenky za volantem a v ní jsem slyšel toto opravdu zamyšlení:
„To jsem si zase početl. Tak si představte, že udělali studii o zastoupení pohlaví mezi vycpanými zvířaty v muzeích. Zkoumali jich dva a půl miliónu ve sbírkách po celém světě a zjistili šokující věc. Je tam daleko víc vycpaných samců než samic. Což je teda skandální nevyváženost a měla by se zjednat náprava.
Mně to hlava nebere. Už jen ta náročnost té studie. Představte si, že budete zkoumat dva a půl miliónu exponátů jestli mají pindík. Jasně, u lva nebo u koně to vidíte na dálku, ale třeba u papoušků se to prý vůbec nepozná. To musí dát hroznou práci to nejdřív najít, spočítat, taky to musí zabrat spoustu času a počítám, že na to musí být nějaký grant. A taky strávíte spoustu času na zemi, protože se musíte podívat na ten exponát zespoda a ne vždycky vám budou ochotni v tom muzeu ho obrátit.
Možná by se dalo vyjít z katalogů. Ale znáte to. Důvěřuj, ale prověřuj. Ono se to taky určitě po těch muzeích rozkřikne. Oni si mohou zavolat, že jako pozor, že se teď jde po pindících, tak napíší do katalogu, že mají pindíko – pipinový poměr padesát na padesát, ale ve skutečnosti, aby tam pipinu pohledali. Autorkou té studie je nějaká paní Cooperová. Já bych čekal, že jako žena bude ráda, že vycpou víc těch samců, ale ono ne. Ona chce rovnoměrné vycpávání.
Co si pamatuju, tak lovci bývají vždy obezřetní, když mají střelit samici, protože nikdy nevíte, zda nemá mladé a jestli ten jeden výstřel nebude znamenat smrt všech těch opuštěných potomků. U samce to tolik nehrozí. Stejně často na potomstvo dlabe a je tam dost těch frustrovaných mladíků, co nedostali šanci, a rádi nějakého vycpaného nahradí.
Ale ta paní Cooperová má pocit, že se těm samicím křivdí, protože jsou menší, nebývají tak pěkně zbarvené a proto o ně lovci a muzea nemají takový zájem, jaký by si zasloužily. A tak žádá dodatečné dovycpání samic.
Teda já nevím. Kdybych byl samice, radost bych z toho neměl. Ledaže by ta autorka chtěla jít příkladem a šla se dát vycpat jako první.
