Už 27. února, tedy třetí den po začátku rusko-ukrajinského konfliktu, přinesla média zprávu, že česká ministryně obrany Jana Černochová řekla, že Česko daruje Ukrajině 30 tisíc pistolí, 7000 útočných pušek, 3000 kulometů, několik desítek pušek pro ostřelovače a asi milion nábojů. Dar byl vyčíslen tehdy na 400 milionu korun. Nebyl to první dar českých zbraní na Ukrajinu. Už na konci ledna – tedy ještě před válkou – schválila česká vláda dar v podobě více než 4000 kusů dělostřelecké munice v hodnotě 36,6 milionu korun. Počátkem března vypustil český premiér Petr Fiala informaci, že probíhá další tranže armádního materiálu za cca 400 milionu korun (bez upřesnění, o jaké zbraně či jiné předměty jde). V půlce dubna byla tato technika následována několika desítkami tanků T-72 a bojových vozidel pěchoty, protileteckými systémy Strela-10, československými raketomety RM-70 Grad, samohybnými houfnicemi Dana a nespočtem ručních zbraní a munice. Kromě toho Ukrajinci „nafasovali“ od nás také bojové vrtulníky MI-24. Tyto konkrétní zbraňové systémy podle ministerstva obrany, které odmítá vyčíslit jejich hodnotu, často nepocházejí ze skladů naší armády, ale stát je nakupuje přímo u obchodníků, či výrobců.
A nejen to. Informace z konce dubna hovoří o jiné formě české účasti na ukrajinské válce: Tankové kapacity ukrajinské armády bude nově pomáhat navýšit tehdy oznámená spolupráce s Českem, v rámci níž bude moci Ukrajina posílat vlastní tanky T-64 na opravu firmě Czechoslovak Group. Na dotaz, kolik peněz naše vojenská „pomoc“ Ukrajině doopravdy stojí, odpověděla arogantně ministryně Černochová slovy, nad nimiž lze jen kroutit hlavou: „Ze zásady naši pomoc Ukrajině blíže nespecifikuji, promiňte. Připomenu pouze fakt hraničící s jistotou, že do mojí tankové kabelky se toho vešlo a ještě vejde hodně“.
Kdo v průběhu této truchlohry jen špitnul, že dodávky zbraní na Ukrajinu jsou z mnoha důvodů nesmyslné, byl označen za kremelského trolla a švába. Přitom aspoň jeden argument, s nímž vystupuje například poslanec Jiří Kobza, dává hluboký smysl: čím víc dodáme zbraní Ukrajincům, tím déle se nesmyslná válka potáhne, což nakonec postihne především samotné Ukrajince (co do bezpečí a životů), ale také zbytek Evropy (která za takto nastavenou strategii platí propastným poklesem ekonomiky. A já bych také dodal: likvidací důvěry v politiku a politiky.
Můžeme se totiž aktuálně dočíst i tyto zprávy: Jedna praví, že americký prezident Joe Biden slíbil Ukrajincům dodávky zbraní za další (tedy zjevně ne první, a asi ani poslední) miliardu dolarů. Podle odhadů se dnes americký příspěvek do ukrajinské války pohybuje těsně pod šesti miliardami USD. Jak bizarně na pozadí této zprávy vynikne zpráva jiná: Pouhý den po Bidenově veřejném příslibu oné miliardy přišla média s informací, že zbraně darované Ukrajině končí na černém trhu. Americký vojenský expert Glenn Ignazio, který před časem osobně navštívil Ukrajinu, vyjádřil znepokojení nad tím, jakým způsobem se v zemi distribuují zbraně a vybavení. Darovaná pomoc nejen z USA, která je přirozeně zdarma, údajně často končí u překupníků, od nichž si musí Ukrajinci zboží kupovat. Západ ztrácí přehled nad darovanou pomocí ve chvíli, kdy zbraně překročí hranice Ukrajiny. V tu chvíli získává moc nad distribučním procesem Ukrajina. Množí se přitom těžko ověřitelné zprávy, že je logistická operace ze strany Kyjeva chaotická. Žádná koordinovaná distribuce materiálu údajně neprobíhá a jednotlivé vojenské oddíly tak musejí o zbraně, neprůstřelné vesty a další vybavení v podstatě bojovat. „Když jsem vkročil do bojové zóny, každý den se mě všichni ptali, kde seženou neprůstřelnou vestu,“ popsal Ignazio. Podle něj ukrajinská policie a armáda vykupuje vesty za přemrštěné ceny z černého trhu, protože jsou prostě rozkradené.
A nepochybně to není jediná cesta, po níž se západní (tedy i naše) zbraně vydávají, ačkoli tuto možnost ještě nikdo veřejně nepřipustil. Jestliže jsou „adresáti“ na Ukrajině tak šikovní, aby ukradené zboží prodávali pravidelné armádě, kde bereme jistotu, že značná část toho arzenálu nekončí přes podobné prostředníky například v rukou islámských teroristů?
Paní ministryně má prý kabelku plnou tanků. Ale co má ona a její kolegové u moci v hlavě, na to se raději neptejme.
(vychází též ve slovenském Literárnom Týždenníku)
