Dnešní pohled je přes rameno do slova a do písmene. Skoro přesně před rokem, v červenci 2021, jsem sepsal níže uvedený komentář. Když jsem si ho s odstupem přečetl, až jsem se lekl toho, jak přesně a de facto mnohem děsivěji se naplnily všechny předpovědi, které obsahuje. Článek vznikl téměř v předvečer loňských parlamentních voleb, což se promítá do jeho věcného obsahu, ale nikoli smyslu a vyznění. Možná jen toho optimismu, který probleskne v závěru článku, už by dnes bylo míň. Jsme o rok dál a mnohem hlouběji ponořeni do daného problému. Skoro by se až chtělo parafrázovat údajné Husákovy výroky z jara 1969. Měl tehdy říci zhruba toto: „Před rokem jsme stáli na okraji hluboké propasti. Od té doby jsme učinili velký krok kupředu.“
Nuže, lidé, čtěte:
Včera vydaly Seznam Zprávy článek s názvem „Rozběhla se politická kampaň plná manipulací a lží“. Pohoršuje se nad tím, že si občané seniorského věku navzájem sdělují mailem své názory na politické otázky, zejména v předvolebním období. Jde o tzv. řetězové maily. Podle článku kdosi neznámý produkuje (dez)informace o různých protagonistech voleb, zmiňováni jsou přednostně Piráti. Nepřímo na „viníky“ ukazuje Bohumil Kartous z tzv. elfů. Podle něj je to údajně dílo „populistů“. Kterých, to raději neříká, protože v naší zemi, sice kulhavě, ale přece jen zatím platí nějaké zákony a adresná nařčení by i Kartous musel prokázat, což samozřejmě nedokáže, protože bojuje svou propagandistickou bitvu, nehledá pravdu, jen sází na účelová tvrzení, která mají zviklat část veřejnosti.
Tato aktivita, aplaudovaná Seznam Zprávami a mnoha dalšími médii, obsahuje v sobě několik opravdu nepěkných špinavostí. Předně ukazuje prstem na jednu skupinu plnoprávných občanů, a to jsou senioři. To oni si přeposílají emaily varující před budoucností pod velením Pirátů či kohokoli jiného, kdo kandiduje v parlamentních volbách. Jsou to, podle všeho, senioři, kdo svým „nesvéprávným“ jednáním kazí tu naši demokracii, liberální, střediskovou. Tomu se v normálním světě říká diskriminace podle věku (ageismus) a je to v rozporu s nezadatelnými lidskými právy a svobodami, jak je definuje i naše ústavní Listina. Kdyby to všechno nebylo tak tristní, připomnělo by to starý protektorátní vtip: Potká Novák Pospíšila a Novák říká: „To jsou dneska poměry, viďte. A za to můžou Židi.“ A Pospíšil dodá: „A cyklisti“. A Novák pokračuje: „A ta dnešní drahota, to je hrůza, za to můžou Židi“. „A cyklisti,“ říká Pospíšil. Tak se to opakuje několikrát. Nakonec se Novák zeptá“ A proč cyklisti?“ A Pospíšil odpoví otázkou „ A proč Židi?“ A tak je to i dnes. Kdo nám kazí světlé zítřky? Přece senioři. S odůvodněním se nikdo nezdržuje. Aspoň bude na koho svést případný neúspěch ve volbách. Na seniory. Mělo by se jim odebrat volební právo, a bylo by. Konečně by zavládla pravda a láska nad lží a nenávistí.
Nemylme se, tohle není obyčejný generační problém. Spory „otců“ a „dětí“ jsou staré jako lidstvo samo. „Děti“se chtějí co nejdřív dostat ke korytům, k vlivu, k rozhodování o ostatních. A protože většinou nemají žádné kloudné životní zkušenosti, nic je v jejich fanatickém odhodlání nezdržuje. Tady jde ale o víc. Bojuje se tu sprostý podpásový předvolební boj, jehož součástí je zneužití mladých a nasměrování jejich energie proti starým. Staří jsou přebyteční, hloupí, neschopni porozumět výzvám nových časů. To my mladí (třebas Piráti, když už je o nich v článku jednáno) máme ty správné recepty na problémy všehomíra. Jak zpívala v jiném čase i kontextu Marta Kubišová: „Tak dej se k nám a projdem svět…“ A ještě v jiném čase Marie Rottrová: „Nestůj, běž dál, zítřek předčí dny předvčerejší, prohrál, kdo stál, proto nestůj, běž dál“. Jak silně to připomíná bolševické „kdo chvíli stál, již stojí opodál“
A naši senioři si dovolují se zamyslet, zastavit se v běhu věcí a rozebrat si výhody a rizika různých receptů na ten „zítřek. Mají k tomu své, většinou špatné zkušenosti z akcí typu Mládí zítřek světa, Mladí vedou Brno atd. Ostatně i podle písně s textem Vítězslava Nezvala, „Mladý je každý komunista“. Kult mládí byl vlastní antické Spartě, stejně jako Hitlerovu nacismu a Gottwaldovu socialismu. Vždy to byl podvod. Na mladé, aby zvýšil jejich sebevědomí, i na staré, kteří se ocitli na okraji společnosti, v offsidu.
Druhý podraz tkví v onom citovaném „monitoringu“, prováděném prohlížečem Seznam. On prý provádí průzkum, aby věděl, kolik tzv. řetězových mailů skrze něj prošlo. Nenahlíží prý do obsahu (odporovalo by to §182 Trestního zákona, dodejme), ale předkládá numerická zjištění. Kolik tisíc řetězových mailů proteklo jeho útrobami a kolik bylo adresátů. To je přece také zcela nepřijatelné špiclování. Zažil jsem před časem tuhle příhodu. Pořádal jsem výstavu jakéhosi českého výtvarníka a rozeslal jsem přes Seznam email asi 200 pozvánek lidem, o nichž jsem věděl, že na vernisáži chtějí být. Seznam mě bez dalšího varovní vypnul a na telefonický dotaz proč jsem dostal jednoduchou odpověď: rozesílám prý nevyžádanou reklamu. Jak to mohli vědět, když platí §182? Prostě si přečetli, co a komu píšu. Nejinak je to i s těmi seniorskými emaily. Někdo tu svinsky fízluje a ještě to zakrývá libozvučným alibi. Fuj!
Přitom je to celé mnohem jednodušší. Určitá skupina lidí, a zdaleka nejde jen o seniory, má nějaký politický názor, který hodlá přetavit do svého voličského rozhodnutí. Pokud se nepletu, je to hlavní a možná jedinou skutečnou výsadou demokracie: mít svobodu rozhodnout se podle svého názoru. A ten názor vzniká, a vždy vznikal, různě. Působením médií, vlastní zkušeností, výměnou argumentů s lidmi v blízkém či vzdálenějším okolí. V podstatě šlo vždy o šeptandu, jen v našem případě technologicky poněkud propracovanější. Ale vždy šeptandu. Tedy o sdělování názorů ve svém sociálním půdorysu. Často provázené přebíráním vzorů od spontánních, nikoli falešnou politikou a prolhanými médii vnucených, autorit. Nejde tedy o nic jiného, než zakázat lidem mít vlastní názor a podělit ses ním s ostatními. Což je ovšem, chtějte – nechtějte, konec demokracie.¨
To, co nám zde předvádějí samozvaní mentoři „pravdy a lásky“ typu Kartouse a Seznam Zpráv, je snaha o orwellovské vymývání mozků. Oni se však mýlí. Svět už není tak jednoduchý jako za Orwella. Násilím nikoho k ničemu efektivně nedonutíte. Museli byste se vrátit ke „starému dobrému“ systému voleb za socialismu, kdy účast byla povinná a naoktrojovaná kandidátka jednotná a jediná, výběr nebyl. A když jste se k urně nedostavili, následoval trest. Měli bychom si dobře uvědomovat, co riskujeme, když budeme naslouchat těmito novodobým Koniášům.
