V Cambridgi učí studenty svobodně mluvit. Kvůli cancel culture to neumějí, sděluje nám titulek na portálu iDnes. Na slovutné univerzitě v britské Cambridgi podle všeho dospěli k názoru, že to s levicovým pokrokářstvím na univerzitní půdě trochu přepískli. Tamní posluchači se tak dočkají nových seminářů, které je mají naučit svobodně mluvit. Podle londýnských Timesů mají tyto kursy, vedené dvěma předními akademiky, napravit škody napáchané netolerantní vlnou „cancel culture“, ve které si její stoupenci uvykli zadusit debatu s jakýmikoli jim nepohodlnými názory. Tento postup se nebývale rozšířil. V loňském roce zaznamenali v Cambridge rekordní počet zrušených akcí. Znepokojení nad tímto vývojem projevili i absolventi, kteří školu pomáhají dotovat. Obvykle se jednalo o přednášky osobností, které podle názoru levicových lobbistů pronášejí „urážlivé“ názory, jež studenty „zraňují“.
Takovou hrozbou pro studenty měla být například publicistka, bývalá novinářka z prestižního týdeníku The Economist, Helen Joyceová. Její diskuse o genderové ideologii se nakonec konala, ale za krajně problematických podmínek. Profesorka Pippa Rogersonová z vedení Gonville and Caius College, čtvrté nejstarší školy v Cambridgi, považovala za nutné studenty dopředu upozornit, že názory Helen Joyceové jsou velmi „polemické“. Studentům se škola rovněž omluvila, že musí čelit takové „znepokojivé“ situaci. Následně debatu doprovodila demonstrace přibližně stovky studentů, kteří za doprovodu hlasitých bubínků upozornili, že „genderová práva jsou i lidskými právy“.
Odpůrci krajně levicových konceptů připomínají slova jednoho z nejslavnějších absolventů Cambridge, myslitele Johna Miltona. Ten promoval na tamní Christ’s College v roce 1629 a ve své Areopagitice, slavné obraně svobody projevu a kritice jakékoli cenzury, napsal: „Dejte mi svobodu znát, vyslovovat a svobodně argumentovat podle mého svědomí.“ Jak živá slova i dnes, po čtyřech stoletích.
Tuto informaci, v podstatě optimistickou (což ve Zprávách ze Cvokhauzu není častým úkazem), přece jen trochu pokazím jednou obavou. Představuji si totiž, jak se asi studenti, dosud drezírovaní politickou korektností a newspeakem progresivistů, budou nyní učit mluvit svobodně. Znamená to, že bude povoleno slovo černoch či homosexuál? Můžeme čekat, že přestane umlčování oponentních názorů a argumentů, neladících s převládající despocií liberalistické „biafry ducha“? A kdo asi bude onu svobodnou řeč vyučovat? Nebudou to náhodou ještě včerejší feministky, podobně jako se po roce 1989 u nás ze dne na den z ruštinářek staly angličtinářky, a podle toho to taky vypadalo? Většina z nich „anglicky“ mluvila jako Miloš Zeman. Tedy ne co do obsahu, nýbrž formy. Připomeňme si jeho nesmrtelnou výslovnost „aj sí dz kár on dz strýt…“ Nu, nechme se překvapit.
—
Žádné velké překvapení, které by vypovídalo o nějaké zásadní změně poměrů ve Cvokhauzu, nepřináší článek ze serveru Echo24 s názvem Německé ministryni vadí citáty z Bible na berlínském paláci. Chce je odstranit. Čtěme: Tažení levicové woke politiky proti starým západním hodnotám může postihnout i křesťanské nápisy na starých budovách. Ke kontroverznímu kroku hraničícím s potlačováním náboženského vyznání se chystají v Německu, kde se má nechat zakrýt na kupoli berlínského zámku Humboldt Forum biblické citáty a křesťanské symboly. Informoval o tom deník Bild. Podle spolkové ministryně pro kulturu a média Claudie Rothové (Zelení) jsou tyto symboly nekosmopolitní a tudíž nevhodné. Nápisy na kupoli chce v budoucnu odstranit a přepsat jiným textem.
„Pracujeme na uměleckém projektu, který by na rekonstruovaný nápis dočasně nanesl alternativní, komentující a reflektující texty,“ uvedla dále Rothové na dotaz opoziční parlamentní frakce CDU/CSU domáhající se odůvodnění opatření. Jak přesně by tyto texty měly vypadat, nenapsala.
Biblické citáty byly vybrány pruským králem Fridrichem Vilémem IV. (1795-1861), v roce 2020 byly na kopuli zrekonstruovány. Píše se na nich: „Není spásy v nikom jiném, (…) než ve jménu Ježíšově, ke slávě Boha Otce. Aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí. Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“
Citáty pocházejí z Pavlova listu Filipským a vyzývají k pokleknutí pouze před Kristem, nikoli před římským císařem, čímž podle Rothové mají vyjadřovat „nárok na dominanci křesťanství“. Podle berlínského arcibiskupa Heinera Kocha jde ale o nepochopení textu. V rozhovoru pro Bild řekl, že slova Bible je třeba i dnes chápat tímto způsobem, totiž „že lidé se mají klanět pouze Bohu a ne vzdávat tuto poctu jakékoliv pozemské moci“.
Již dříve Nadace Humboldtova fóra v berlínském paláci, která v zámku působí, vedle kopule na střešní terase umístila tabulku s tímto textem: „Všechny instituce Humboldtova fóra se výslovně distancují od nároku křesťanství na výlučnou platnost a nadvládu, který nápis vyjadřuje.“
Tak to si připadám jako z Marsu spadlý. Biblické citáty instalované panovníkem v první půli 19. století, kdy v celé Evropě bylo křesťanství naprosto dominantní vírou, lišící se pouze podle různých denominací – katolické, protestantské, pravoslavné atd. – vyjadřovaly tehdejší realitu. Podobně jako nápisy na starověkých památkách vyjadřovaly tehdejší myšlenkový a hodnotový svět. A obdobně to lze říci i o kaligrafiích v mešitách sloužících islámu. Konání zjevně zcela nevzdělané ministryně je stejně ignorantské, jako když nacisté ničili synagogy a komunisté kostely. „Vysvětlující“ tabulky vyjadřující distanc od křesťanských vět jsou stejně pitomé, jako „nanesení alternativních, komentujících atd. textů“, slibovaných tou ministryní, jejíž jméno zapadne prachem přesně v ten den, kdy vysviští z vysoké politiky a médií. Její výroky nebude proto nutno opatřovat tabulkami či vysvětlujícími texty. Snad ta madam nepůjde tak daleko, aby ty citáty instalované Fridrichem Vilémem nechala „popíliť“ po vzoru majory Terazkyho.
—
A na závěr zas jednou z webové kolportáže. Při inventuře starších emailů na mě vyjukl následující dokument. Jistě vás potěší.
Z fotodeníčku Markéty Pekarové Adamové z cesty do Bruselu.
Milý deníčku.
V pondělí 31.1. jsme my dva – Miloš a já, odletěli poprvé vládním leteckým speciálem do Bruselu. Velikánským letadlem pro 124 cestujících. Na palubě se velice příjemně cestuje, každou chvíli přijde některá ze stevardek a nabízí něco k občerstvení. Můžu si klidně a pohodlně natáhnout nohy. Nechápu, proč si někteří lidé cestující letecky na dovolenou berou prášky proti trombóze a bojí se, že jim opuchnou nohy.
Přivítala nás velice milá a lidsky upřímná Uršula von der Leyen. Miloš jí za nás oba předal kytičku. Uršule se moc líbila.
Na společné večeři jsme se setkali také s naší milou eurokomisařkou Věrou Jourovou. Diskutovali jsme o tom, že je nutno razantně zvýšit cenzuru veřejných sítí na internetu, protože tam o nás, o politicích, píšou lidi moc nehezká slovíčka. A tomu musíme zatnout típec. Věrka nám řekla, že už ví jak na to, protože pracuje v Evropském parlamentu od roku 2014 a má tam spoustu užitečných kontaktů.
V Bruselu pršelo, ale Miloš byl velmi galantní a schoval mě pod deštníkem, který mu půjčila Uršula von der Leyen. Bylo na něm logo EU. Na deštníku, deníčku, ne na Milošovi. A tak jsme se šli projít trochu na čerstvý vzduch. Jak se ti líbí moje nové lodičky. Pěkná barva, že ? Stály jenom 450,- éček ( €uro). Ale deníčku, nikde ani muk. Koupila jsem si je z diet, které po příletu vyúčtuji sněmovně.
Lavičky Václava Havla najdete skutečně ve všech evropských metropolích. My jsme u lavičky udělali pro fotografy Václavovo oblíbené Véčko. Na židlích jsou i Václavova známá srdíčka, která tak rád používal u každého svého podpisu.
Setkali jsme se rovněž s předsedou Evropské rady Charlesem Michelem a tlumočili mu oddanost České republiky myšlence společné Evropy.
Srdečně mě přivítal i generální tajemník NATO Jenss Stoltenberg. Vyjádřila jsem mu ochotu našich bezpečnostních sil zúčastnit se případných bojů o samostatnost Ukrajiny a třeba i položit životy našich vojáků za demokracii a svobodu Ukrajiny. Snaha Ukrajiny vstoupit do struktur NATO, stejně tak snaha stát se členy EU je nám, Čechům, velmi blízká. Generálnímu tajemníkovi NATO jsem potvrdila, že naše vláda má v plánu co nejdříve plnit své závazky.
Milý deníčku. V Bruselu se mi strašně moc líbilo. Všichni na mě a na Miloše byli velice milí a usměvaví. Myslím si, že až dokončím svoji práci v Poslanecké sněmovně, mohla bych si sehnat nějakou pozici v sídle Evropské unie. Paní Uršula mi slíbila, že až se něco uvolní, dá mi vědět. Už se moc těším.
Ještě bych chtěla poděkovat našim parlamentním fotografům, kteří celou naši bruselskou misi fotografovali. Už jsem se pevně rozhodla, že i já budu mít své fotografy a budu vyrábět fotoknihy.
