Ministerstvu vadil 500 let starý kříž. Z Münsterské radnice, kde se koná setkání G7, musel pryč, čteme na serveru Echo 24. Podobně, jako jsme v předchozím Cvokhauzu referovali o zakrývání biblických citátu v Berlíně, tentokráte podobný příběh odehrál v německém Münsteru, kder se konalo setkání nejvyspělejších ekonomik světa summit G7. Hned v úvodu summitu však došlo k mimořádné události. Němečtí organizátoři z haly radnice, kde se jednání konalo, odstranili původní dřevěný kříž z roku 1540. K odpovědnosti za odstranění historické památky se však nikdo nehlásí. Informuje například Bild či regionální Westfälische Nachrichten. Podle vyjádření starosty Műnsteru Markuse Lewejo k zásahu došlo na žádost protokolu ministerstva zahraničí. Kříž je součástí radnice od roku 1450 a byl svědkem vyjednávání Vestfálské dohody, která ukončila 30letou válku a náboženské spory v Evropě. Dohoda také zavedla v Evropě principy teritoriální integrity států. Radní u něj dodnes skládají přísahu, jejíž součástí je i věta „K tomu mi dopomáhej Bůh“. V současné době ale radní závěr slibu mohou odmítnout.
Ministerstvo zahraničí však odmítá jakoukoliv politickou zodpovědnost za odstranění kříže. Jednalo se prý o běžné rozhodnutí protokolu. „Samozřejmě, že v rámci příprav na toto setkání, které se tam koná ve velmi zvláštním formátu, musí být jiný stůl, jiné osvětlení, jiné koberce. V této souvislosti tam byl tento kříž také odstraněn,“ uvedl mluvčí ministerstva Christopher Burger.
To je opravdu zvláštní logika. Podle téže by se například při návštěvě představitelů muslimských států např. na Pražském Hradě měla pro jistotu zbourat, nebo aspoň papundeklem zakrýt Svatovítská katedrála. Na papundeklu budiž zobrazena kopie mešity Al-Aksá. Když ale přijede představitel státu Izrael, je nutné mešitu vyměnit za nějaký židovský symbol. Vzhledem ke stavu naší země by se docela hodila Zeď nářků.
Není však jasné, co si počít například při oficiální návštěvě z Laponska nebo Aljašky. To by se asi hodilo zalít slanou vodou Malostranské náměstí – mráz k zamrznutí už při naší energetické politice přijde sám – pokud možno až do výšky nad kupoli chrámu Svatého Mikuláše, tak zločinecky katolického, a do té zamrzající laguny vpustit tuleně, kosatky a lední medvědy. Balet Národního divadla by mohl při té příležitosti nacvičit nějaký inuitský národní tanec. Na lední medvědy jsou přece umělci i diváci už zvyklí z naší první scény z nového nastudování Prodané nevěsty. Pak už by chyběl jen Kecal. Ale těch máme v blízkých budovách úhrnem 281. To by v tom byl čert, aby z konkursu na tu roli nevypadl nějaký ten talent. Věděl bych o mnoha. O většině z těch 281. Ale správné by bylo přenechat tu roli hlavě exekutivy. Pan premiér by během zpěvu árie „Znám jednu dívku“ mohl vypustit několik signálů, a České republika by opět byla na čelních stránkách světových médií. Jako největší cirkus široko daleko. Tak co, jdeme na to?
—
To server iDnes přichází s další novinkou z podobného ranku: Zakázaná slova, která už nesmíte říkat. Co se považuje za urážku a diskriminaci. Důchodce, nebo senior? Vozíčkář, či člověk na vozíku? Eskymák, nebo Inuita? Změny v mluvě se nevyhýbají ani češtině. Víte, které jsou „zakázané“ výrazy nové doby?
Je to jen pár týdnů, kdy se vedení britské University of Manchester rozhodlo pro radikální krok a svým zaměstnancům doporučilo přestat používat výrazy jako starší (anglicky eldery) a důchodce (angl. pensioner). Slova prý diskriminují kvůli věku a vyvolávají představu někoho křehkého a závislého. Místo toho je doporučeno říkat mature individuals, tedy zralí jednici. Nebo další příklad: pro označení obyvatel nad severním pólem by se mělo říkat Inuité (o těch viz předchozí glosa. Proč? Dosud běžně užívaný výraz Eskymák totiž znamená v doslovném překladu pojídač syrového masa. Z těchto důvodů byl v roce 2020 v USA přejmenován první nanuk na světě. V roce 1922, kdy byl vynález nanuku patentován, dostala pochoutka jméno Eskymo Pie (v překladu eskymácký koláč). Stížnosti Inuitů v posledních letech ale vedly k přejmenování na Edy’s Pie. Podobně byla nedávno v Německu přejmenována cikánská omáčka od firmy Knorr (Zigeuner sauce) na papriková omáčka na maďarský způsob.
Co se týká starých lidí, v Česku se používají nejčastěji dva výrazy. Důchodce a senior. Který z termínů je vhodnější? Slovo důchodce je tradiční, zavedené, nikdy v minulosti nepůsobilo nějaké nesoulady, prostě proto, že označovalo osoby pobírající důchod. Byla to tedy nejen věková, ale především sociální kategorie. Slovo senior se vztahuje už výhradně k věku. Takže „korektnější“ pojem je zároveň de facto urážlivější.
Nejen britská univerzita, ale i české úřady propagují určité korekce češtiny. Úřad ombudsmana nedávno vydal manuál, jaké výrazy používat, pokud člověk mluví o lidech s postižením. Příkladem může být vozíčkář (nevhodný) nahrazený vhodnějším člověk pohybující se na vozíku či člověk s omezením hybnosti. Nebo autista (nevhodný) nahrazený vhodnějším člověk s poruchou autistického spektra. Podobně je doporučováno omezit výraz je upoután/připoután na vozík (nevhodný) a používat spíše pohybuje se na vozíku. Více než půl století je stará snaha přestat používat slovo cikán a nahradit je výrazem Rom. V bývalé ČSSR se Romové poprvé oficiálně prezentovali názvem Rom na půdě Svazu Cikánů-Romů, který vznikl v důsledku pražského jara. Svaz Cikánů-Romů byla vůbec první úřady povolená romská organizace v českých zemích, jejíž ustavující sněm proběhl roku 1969 v Brně. Zrušena byla v březnu 1973. Důvodem se stala novelizace zákona o menšinách, který romskou menšinu neuznával, oficiálním důvodem zrušení pak byly nesrovnalosti v účetnictví J
Výraz cikán byl dříve oficiálním označením pro Roma, příslušníka etnické skupiny původem z Indie, která žije od středověku na území Evropy, z hlediska současné jazykové praxe je však takové označení považováno spíše za hanlivé. Dnes se výraz cikán v oficiálních textech užívat nesmí, je považován za rasově nekorektní. Samotní příslušníci etnika pak v každodenní mluvě často používají slovo cigán. Bojovníci za politickou korektnost jdou tedy za rámec běžného lexika Cikánů a nucené užívání slova Rom se stává klackem na nepohodlné, tj. takové, kteří se drží tradičního a věcně přesnějšího jazyka.
Tak čekám, kdy Ministerstvo školství zakáže ve školách používat slova jako děti / žáci / žákyně a nařídí nahradit je neutrálním výrazem osoba nižšího věku navštěvující vzdělávací zařízení. Nebo ministerstvo zdravotnictví vydá dekret o zákazu užívání slov nemocný / postižený / pacient a nahradí jej politicky korektním termínem klient zdravotnického zařízení. Představte si tu větu: Osoba nižšího věku na cestě z návštěvy vzdělávacího zařízení uklouzla na přechodu pro chodce (a chodkyně), načež se prostřednictvím vozidla určeného k převozu toho druhu (kdepak sanitka!) stala klientem zdravotnického zařízení. To bude čeština,
Ačkoli – pusťte si někdy nějaký zpravodajský nebo publicistický pořad nejlépe České televize. Tam už to zaslechnete běžně. Zřejmě tam probíhá nějaký zkušební provoz. Jiné vysvětlení nemám.
—
A na konec trochu hořkého konstatování, které jsem dostal mailem. Komentovat určitě není třeba:
Jsem Češka
Ráno vstanu, zatím z vlastní postele ve vlastním domě.
Umyju se vodou, na které vydělávají Francouzi,
do práce jedu vozem, na kterém vydělávají Italové či Němci,
poháněné palivem živicím Poláky či Maďary.
Pracuju ve firmě patřící Italům, kterou jsme jim prodali v privatizaci za hubičku, včetně know – how nevyčíslitelné hodnoty!
Pak jdu na nákup, na kterém vydělají Němci či Rakušané.
Po příjezdu domů zatopím „naší“ vlastní elektřinou, kterou nám prodali Němci 10 x předraženou.
Když mi dojdou hotové peníze, vyberu v rakouské „České“ spořitelně.
Večer mne černý redaktor v TV patřící Američanům ujistí, že žijeme v demokracii a samostatné České republice a nepřítel je Rusko a Čína….
A tak se ptám:
Kde jsou ideály, za které lidé “bojovali “v roce 1989? Co zbylo?
Na to si odpovězte sami. Jsme kolonií a Klondykem kdekoho.
Jediné, co je skutečně naše, je hloupost a naivita českých voličů.
Historie se opakuje jen proto, že lidé o skutečnou změnu v podstatě nemají zájem.