Každý černoch dostane 5 milionů na ruku, hlásá reparační návrh San Franciska, píše server iDnes. Praví se zde: Pokud to klapne, v San Francisku se najednou skokově zvýší počet milionářů. A nejbohatší etnickou skupinou se stanou černoši. Tisíce z těch, kteří ve městě žijí, budou z dopuštění reparační komise multimilionáři. Návrh zní, že by měli dostat pět milionů dolarů za útlak, diskriminaci a špatné startovní pozice. Každý, kdo splní podmínky. Je to něco jako plošné odškodnění za otrokářství, o němž se nyní v USA hodně mluví, jen s tím rozdílem, že v San Francisku se to takhle neříká – bylo by to divné, protože v Kalifornii nikdy otrokářství nebylo. A tak jde o to, že je třeba „vyrovnat se s politikou města, která byla výslovně formována za účelem podmanění černochů v San Francisku tím, že podporovala a ještě rozšiřovala záměr a dědictví otrokářství.“
Být dnes černochem ve městě nad Golden Gate je tedy mnohem veselejší. Tedy podle toho, jak dlouho tam například žijete. Reparace by měli dostat ti lidé, kteří se ve městě narodili v období let 1940 až 1996 nebo se tam ve stejné době přistěhovali a žili tam aspoň třináct let. Vedle toho se samozřejmě přinejmenším deset let v úředních záznamech či při sčítání identifikovali jako „černoši nebo Afroameričané“. Každý černoch ve městě by měl mít garantováno dorovnání příjmu na místní průměrný plat, který dělá asi 97 000 dolarů ročně. A to má platit 270 let. Není zatím jasné, kolika lidí by se to mohlo týkat. Ale jak napsal list San Francisco Chronicle, kdyby šlo jen o deset tisíc odškodněných, stálo by to město víc než padesát miliard dolarů. San Francisco má nyní něco přes 800 000 obyvatel, podle posledního sčítání z roku 2020 tam žije asi 44 000 osob černošského původu. Kromě toho by však zřejmě odškodnění měli dostat i lidé odjinud, pokud jejich předkové byli otroci. Nebo pokud byli vězněni během „neúspěšné americké války s drogami“ od sedmdesátých let. Anebo pokud jsou třeba i jen potomky těchto osob. Nebo pokud byli v San Francisku sami či jejich přímí předkové vystěhováni při bourání černošských čtvrtí. Ale seznam různých odškodnění je ještě delší. Černoši, na něž se návrh vztahuje, by v případě jeho schválení měli odpuštěny všechny osobní dluhy vůči institucím a školství. A tím to nekončí.
Poradní komise pro reparace Afroameričanů, která s návrhem přišla, byla jmenována radnicí koncem roku 2020 v žáru rozhořčení části Ameriky po smrti George Floyda, jenž zkolaboval po zakleknutí bělošským policistou. Hovořilo se o systémovém rasismu a myšlenka na plošné kompenzace, jež dosud byla teorií, najednou začala být reálná. Zabývají se tím už nejen aktivisté, ale i města, státy a na celoamerické úrovni i Kongres. Například předseda kalifornské reparační komise nedávno prohlásil, že Kalifornie dluží jako odškodné každému černochovi žijícímu ve státě milion dolarů.
To je tedy skvělá zpráva, a nikoli jen pro Kaliforňany tmavé pleti, nýbrž pro každého z nás. Stačí jen málo: vytvořit nějaký vhodný narativ, jak se dnes módně říká, třeba že obézní lidé byli a jsou naším státem diskriminováni. Nemohou se například zúčastňovat některých atletických disciplín, třeba běhu na 100 m, nevejdou se do běžných solárií, takže si pro opálení musí chodit na slunce, což, jak každý ví, je zdraví škodlivé. Obézní pár nemůže sdílet společnou cestu výtahem pro dvě osoby, protože by se utrhl, ani nesmějí na Matějské pouti okusit slastí řetízkového kolotoče, a to z týchž důvodů. Prostě tučný jedinec to má obecně na světě horší. Proto by se slušelo nějaké odškodnění. Příkladně osoba, která prokáže (fotografiemi či zdravotními záznamy), že váží dlouhodobě podstatně více, než je celostátní průměr, může požadovat po státu sumu ve stejném číselném vyjádření, jako je nadváha příslušné osoby nad onen průměr. Ovšemže v eurech, abychom byli moderní. A ovšemže měsíčně, aby v tom byl řád a klid, jak pravil klasik. Je-li tedy například pro čtyřicetiletého muže průměr hmotnosti řekněme 80 kg a diskriminovaná osoba váží 150 kg, tedy má 70 kg nadváhu, znamená to zaručený příjem 70 Eur měsíčně, tj. 840 Eur ročně a při průměrném dožití 75 let to celkově bude 29.400 Eur, při dnešním kurzu rovných 764.400 Kč. Nejsou to sice ty kalifornské miliony, ale za hřích obžerství to určitě stojí. Zvlášť když je placeno z daní ostatních občanů, tedy i těch ne právě vypasených. Hlavně že zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí.
—
Portál Super.cz dělá už delší čas nepokryté píárko herci Luke Evansovi, který má údajně nahradit Daniela Craiga v hlavní roli nové bondovky. Na tom by vcelku nebylo nic zvláštního, kdyby Evans nebyl homosexuál. Ne že by nezvládl běhat po střechách, řídit Aston Martin a střílet po padouších dostatečně heterosexuálně, ale přece jen je tu něco nedobře. Většina bondovek (určitě všechny ty předcraigovské) končila velmi intimním sblížením hlavní postavy s nějakou lepou osobou opačného pohlaví. Co by asi řekla Hale Berryová, Sophie Marceauová, Jane Seymourová či snad Ursula Andressová, první bondgirl z roku 1962, kdyby měly autenticky předstírat pradávnou magii vznášejícího se sexuálního opojení v náručí někoho, kdy by tam raději měl nějakého klučinu? Nebo to už bude tak, že i místo bondgirl bude bondboy? To zatím produkce nevyzrazuje, ale jeden by se už dnes nedivil ničemu.
Tak mě napadá, že my tu v té zaostalé kontinentální Evropě pořád něco dlužíme naší úžasné progresivní epoše. A přitom by tu bylo tolik krásných příležitostí. V těchto dnech opakuje jedna z našich televizí skvostný totalitní seriál z vojenského prostředí Chlapci a chlapi. To přímo volá po remaku, mohl by se třeba jmenovat Dívky a děvky, pronikavé bojovné pohledy by tam házely příslušnice pohlaví, které už jen naprostý zpátečník nazývá něžným, ve slušivých khaki sukýnkách by mašírovaly přes spáleniště přes krvavé řeky a s písní na rtech by táhly na Kreml. To by snad koupila i Russia Today, ačkoli tam obvykle komediální obsah nevysílají. Ale co, vždycky něco musí být poprvé.
—
Od nového roku 2023 dala EU povolení přidávat hmyz (cvrčky domácí) do pečiva, těstovin a dalších polotovarů „pro širokou veřejnost“. Přestože je o alergiích a možných anafylaktických reakcích publikováno příliš málo poznatků, Evropská komise zastává názor, že není třeba uvádět žádné zvláštní požadavky na označování možných alergických reakcí. Avšak ti, kteří mají alergii na korýše, měkkýše a roztoče domácího prachu, s vysokou pravděpodobností také trpí alergickými reakcemi při konzumaci produktů s přidanými cvrčky domácími. Může také vést k novým alergickým reakcím na substrát, kterým je hmyz krmen. Proto existuje požadavek na označování pouze v případě, že výrobek obsahuje prášek „Acheta domesticus“. To de facto znamená, že lidé musí sami zjistit, že „Acheta domesticus“ se mele na prášek a přidává se do potravin.
Následující produkty „pro širokou veřejnost“ budou brzy v prodeji s přidanými cvrčky (Acheta domesticus):
- Vícezrnný chléb
- Vícezrnné rohlíky
- Sušenky a tyčinky
- Cereální tyčinky
- Suché premixy pro pečivo
- Sušenky
- Suché plněné a neplněné těstovinové výrobky
- Omáčky
- Výrobky z brambor
- Pokrmy na bázi luštěnin a zeleniny
- Pizza
- Obecné těstoviny a výrobky ze sušené syrovátky
- Masové analogy (vegetariánské alternativy masa)
- Polévky a polévkové koncentráty, polévkový prášek
- Svačinky na bázi kukuřičné mouky
- Nápoje podobné pivu
- Čokoládové výrobky, ořechy a olejnatá semena
- Svačiny (kromě chipsů) a masné polotovary
Příslušná směrnice stanovuje povolený počet procent cvrččího dochucovadla ve standardní potravině. Zatím je tam psáno max. číslo 5%, ale to se jistě může záhy změnit.
Co k tomu dodat? Příště nám nadané evropské orgány nadělí pavouky, sarančata, šváby a mnohé další lahůdky opsané z jídelníčku různých afrických a asijských národů. To teprve bude multi-kulti!
A pokud se vám tahle zpráva jeví jako absurdní víc než je ve Cvokhauzu obvyklé, pak, jak se psávalo na starých obrazovkách – porucha není na vašem přijímači. Kdo nevěří, ať tam běží. Úřední věstník Evropské unie týkající se cvrčků na talíři najdete zde:
Zdroj: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELE…
