Na serveru Seznam Zprávy se můžete dočíst pod titulkem Člověk*yně, sousedstvo. Němci se brání „genderování“ tuto podivuhodnou zprávu: Genderově vyvážené výrazy se čím dál více používají v německé politice, médiích, ale i velkých podnicích Více než 170 germanistů se podepsalo pod výzvu, aby německá veřejnoprávní média nekazila jazyk výrazy, které splňují zásady genderové rovnosti.
O používání genderově vyvážených jazykových výrazů se léta diskutuje i v Česku. Sousední Německo je ale dál. Svědčí o tom i fakt, že němčina má pro tento fenomén speciální sloveso „gendern“, které je zaneseno ve slovnících a celkem běžně se používá.
Výrazy, které mají zohledňovat genderovou rovnost – ať už směrem k ženám, nebo k lidem, kteří se nehlásí ani k jednomu ze dvou biologických pohlaví, jsou často ve tvaru s podtržítkem nebo hvězdičkou (například Lehrer_Innen). Nebo se volí neutrální tvar, například průběhový: namísto „Student“ se použije „Studierende“, tedy „studující“.
V posledních letech se takto upravené vyjadřování v Německu čím dále více rozmáhá – nejen v politice, ale i v médiích nebo velkých podnicích. Tento trend se však nezamlouvá části germanistů, podle kterých jde o násilné vnášení nepřirozených prvků do jazyka. Nedávno začali jazykovědci podepisovat výzvu, která se obrací na německá veřejnoprávní média, aby přestala s „genderováním“. Od konce července se pod petici podepsalo přes 170 germanistů a filologů a vedle nich i desítky dalších sympatizantů.
„Používání jazyka ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích je vzorem a měřítkem pro miliony diváků, posluchačů a čtenářů. Provozovatel vysílání proto musí v textech a formulacích vycházet z platných jazykových norem a nakládat s jazykem jako kulturním statkem v souladu s pravidly, odpovědně a neideologicky,“ stojí ve výzvě.
Zanášení genderových výrazů do jazyka podle textu vychází z vědecky sporného přístupu, který zaměňuje gramatický rod a pohlavnost. Gramatika nemůže být spravedlivá ani nespravedlivá, protože spravedlnost je etická kategorie, která se nemá promítat do gramatické struktury. Podobné nakládání s jazykem je navíc podle výzvy v rozporu s platným německým pravopisem, namítají germanisté.
Jedním ze signatářů je i v Česku působící profesor Karsten Rinas, který dlouhodobě přednáší na Univerzitě Palackého v Olomouci Ten říká:„S obsahem textu se naprosto ztotožňuji.“ Podle něj je více důvodů, proč je třeba se bránit přizpůsobování jazyka podle genderu. Takové texty jsou jednak zbytečně dlouhé, jednak v nich vznikají gramatické a obsahové problémy či nejasnosti. „Například v mluveném jazyce, když se vyjadřujete spontánně, pak někdy dochází až ke směšným jevům,“ poznamenal profesor. Jako příklad uvedl úpravu slova „Kinder“ (děti) na výraz „Kinder*innen“, což nedává smysl, protože jde o množné číslo.
Při používání genderových tvarů se navíc z jazyka podle něj vytrácí možnost používání tzv. generického maskulina, tedy výrazu v mužském rodě, který ale bývá významově obecný. „Je to velice užitečný prostředek. V některých situacích přeci ani není relevantní, jestli se jedná o muže nebo o ženy. Může docházet k trapnostem, jako když genderujeme a pak nám z toho vyjde Ježíš a 12 učedníků a učednic,“ dodal Rinas.
Jakousi rozbuškou pro výzvu germanistů byl televizní pořad pro školy, který odvysílala poslední květnový den bavorská stanice BR a který měl přiblížit používání genderově vyváženého jazyka školákům. Relace byla programovou součástí Dne diverzity spolkové veřejnoprávní televize ARD. Moderátorka pořadu, bývalá politička za Zelené Claudia Stammová, se během vysílání ostentativně snažila vyjadřovat s maximální korektností. V otázce na jednu z dalších účastnic diskuse dokonce nadnesla, jestli se v budoucnu nebude místo „Wirtschaft“ (hospodářství) hovořit o „Wirt_Innenschaft“, což by se dalo přeložit jako „hospodyňství“.
Nejde však jen o jeden televizní pořad. Rozvířený spor o jazyk přímo souvisí s různým přístupem k tématu pohlaví, respektive genderu ve Spolkové republice. Německé úřady na rozdíl od českých umožňují, aby se lidé přihlásili k jinému, nebinárnímu pohlaví. V Německu je také snazší přepis pohlaví na matrice. Podle nedávného průzkumu institutu INSA pro list Bild si 49 procent Němců myslí, že existují více než dvě pohlaví. Jenom mužské nebo ženské pohlaví uznává 38 procent. Podobnou podporu má také chystaný zákon, který má výrazně zjednodušit nahlášení změny pohlaví na úřadech.
Nedávno vyvolal pozornost případ bioložky z berlínské Humboldtovy univerzity Marie-Luise Vollbrechtové, která ohlásila přednášku s názvem uvádějícím, že z biologického hlediska existují pouze dvě pohlaví. Proti tomuto vyznění protestovala skupina studentů, podle nichž šlo o urážku osob s transgenderovou identitou. Vollbrechtová, která se hlásí k levici a feminismu, přitom své závěry při rozlišování pouze dvou pohlaví opírá o odborné poznatky a zákonitosti z biologie. Debata o pohlavích je podle ní plná nedorozumění, protože se často směšují různé významy – vrozená danost biologického pohlaví není totéž co genderová identita.
Univerzita přednášku odvolala – s odvoláním na bezpečnostní riziko. Její text však pronikl do médií a přednáška se nakonec po necelých dvou týdnech uskutečnila. V následné diskusi vystoupila přes video i spolková ministryně pro výzkum, celá událost nicméně zanechala pachuť „cancel culture“, tedy potlačování nepokrokových názorů.
Nevím, jak vás, ale mne nejvíce zaujalo ono „hospodyňství. Podle podobného vzoru bychom mohli zavést novotvary jako třeba Poslankyňská sněmovna. A kdo ze zákonodárců by to nevyslovil správně, byl by potrestán okamžitou ztrátou mandátu a nahrazen kooptovanou vědkyní (ze sféry vědkyňství) s odborností ne genderovou problematiku. A kdyby náhodou postižený trulant protestoval v míře větší než malé, byl by uvězninken (podle vzoru vězeňkyňství), a to na zbytek volebního období, načež by přišel o volební právo, aktivní i pasívní, a byl umístěn do výrobkyňství. Bože, ta čeština je ale krásná řeč!
—
Jak píše server Autoforum.cz, V Belgii brojí proti rychlému ježdění autem tak moc, že trestné bude dokonce o něm jen mluvit. Zní to jako aprílový žertík, ale bohužel, je to krutá realita. Země vaflí a čokolády letos zavede zákon, který bude postihovat jakékoli nikoli negativně pojaté zmínky o ježdění autem za hranicí předpisů.
Na internetu se čas od času objeví videa, které zachycuje řidiče při jízdě za hranicí platných pravidel. Někdy jsou relativně nevinná, jindy ukazují opravdu nebezpečné kousky. Tak či onak jde o reflexi něčeho, co se prostě stalo. A pokud má někdo v úmyslu bojovat právě s takovým jednáním, musí se postavit proti němu samému, nikoli proti tomu, který o něm jakýmkoli způsobem informuje.
V Belgii to vidí jinak, a tak už letos uvedou v platnost nový zákon, v jehož důsledku bude možné přísně postihovat jakékoli zmínky o takovém jednání, pokud nebudou veskrze negativní. Nejde tedy jen o lidi, kteří někam nahrají video, jehož předmětem je kupříkladu rychlá jízda, ale i o ty, kteří jej budou jakkoli schvalovat. Takoví lidé budou čelit pokutě až 1 000 Eur (cca 23 600 Kč), zároveň mohou až na rok přijít o řidičský průkaz. Orwell by se asi nestačil divit.
V žádném případě nelze schvalovat jakékoli závadné jednání na silnici, proč by ale měl být trestán někdo, kdo o něm informuje či kdo jej jakkoli komentuje, to je mimo zdravý rozum. Iluze, že lidé přestanou podobné věci dělat proto, že jim hrozí trest za to, že o tom ještě poinformují své okolí, je naprosto scestná. Nezmění to vůbec nic, jen to bude znovu vyvolávat strach z toho něco říci, k něčemu se vyjádřit, jde to jen proti svobodě projevu.
Belgičané si ale pojedou svou, a tak tamní institut pro bezpečné silnice (VIAS) bude na základě nového zákona monitorovat sociální sítě, a jakmile objeví nějaké nepřístojné video, ihned na něj upozorní policii. Ta bude moci potrestat nejen řidiče, ale i jeho spolujezdce a stejně tak i diváky. Což již zní jako totalitní represe. Jakožto kolemjdoucí totiž nemáte na konání bezohledného motoristy, ať již jde o samotnou jízdu, nebo následné nahrání videa na internet, sebemenší vliv.
Politici se ale zjevně rozhodli, že kdo nezabrání zločinu či jej nenahlásí, bude vinen stejně, jako ten, kdo jej spáchal. Jedinými, kdo hněvu zákona unikne, tak budou „práskači“. Tedy lidé, kteří na pochybné video upozorní. Pomalu tak už jen chybí návrh na zavedení odměn, které tito svědomití občané z oněch pokut dostanou, aby celá věc byla dotažena ab absurdum. V té chvíli by totiž policie byla zavalena hlášeními často zaměřenými třeba jen proti znepřáteleným sousedům.
Ano, je to celé vzhůru nohama. Ostatně v podobném duchu se poslední dobou ustaluje podivná presumpce případné viny pod heslem „Nestalo se, ale mohlo by se stát“. Podle toho byli už trestně posuzování třeba účastníci nějakých demonstrací loni na podzim i letos v březnu, kteří se ničeho nedopustili, třeba útoku na policajty, ale mohli by se toho dopustit. A tak byli vláčeni a šikanováni jen proto, aby si vrchnost dokázala, že likviduje škůdce.
A do toho všeho přichází fenomén institucionalizovaného udavačství zvaný whistleblowing, prosazovaný zuby nehty Evropskou komisí a u nás hlavně Pirátskou stranou. Znamená to, že, jak bylo v jisté nadsázce svrchu řečeno, když se vám někdo znelíbí, sousedka, vedoucí v práci, řidič tramvaje, za něco jej prásknete. Sousedka močí na azalky před domem, vedoucí vykrádá automaty s tyčinkami Mars a řidič jede jinam, než chcete, protože jste si sedli do trojky místo do devítky, ale může za to přece někdo jiný. Dostanete odměnu, pochvalu před rozvinutou zástavou a stav svobody v zemi opět poklesne o trochu níž.
Jenže každá ztráta jedné, byť malé svobody znamená ztrátu svobody jako takové, nezapomínejme!
—
Konečně jedna dobrá zpráva! Echo24 přinesl článek Novinka v Berlíně. Ženy mohou plavat v bazénech „nahoře bez“. V Berlíně budou moci ženy v bazénech a na koupalištích nosit jen spodní díl plavek. Plavání „nahoře bez“ jim umožní nová pravidla provozu těchto zařízení, která se změnila kvůli stížnosti mladé ženy. Ta se obrátila na úřad ombudsmana s podezřením na diskriminaci, když ji kvůli odhaleným ňadrům z jednoho bazénu vykázali. Informuje o tom dnes agentura DPA.
Třiatřicetiletá stěžovatelka podle listu Tagesspiegel namítala, že provozovatel bazénu neměl právo ji vykázat kvůli nevhodnému koupacímu úboru, protože v pravidlech se hovoří pouze o „řádném“ oděvu. Podle ní se v bazénu „nahoře bez“ muži koupou bez problémů, přičemž provozní řád se o rozdílech mezi pohlavími specificky nijak nezmiňuje. Ombudsman jí později dal za pravdu a rozhodl, že jde o diskriminaci na základě pohlaví. Bazény teď po intervenci úřadu ombudsmana změní pravidla tak, aby byla pro ženy i muže stejná. Zakrývání prsou tak už nebude pro ženy povinné.
Pro nás celoživotní heterosexuály je to informace opravdu zásadní. Oč raději se teď vypravíme (žel až v Berlíně) do bazénu či na koupaliště s lákavou vidinou esteticky obohacujícího a lehce dráždivého okolí. Že bychom přece jen někde našli útočiště z toho našeho Cvokhauzu?
Leč nemylme se, ďábel bývá skryt v detailu. A tím zde je to zdůvodnění: ona stěžovatelka žalovala, že je diskriminována, protože muži přece taky chodí „nahoře bez“. Tedy znám pár takových, kteří by si tu podprdu vzali rádi, ale mají dostatek vkusu, aby své coming out neprováděli v každé veřejné prostoře. Ale to nechme čtyřprocentním. Řeči té dámy o diskriminaci jsou samozřejmě čirou záminkou, využívající dobovou módnost toho slova a tématu. Pokud se tím chtěla zviditelnit a mít svých warholovských 15 minut slávy, povedlo se. Ale co s tím, že…
Má to ještě jednu skrytou vadu. Po světě chodí též spousta žen, jež rovněž holdují pobytu „nahoře bez“ – stačí se podívat na každou druhou pláž v Chorvatsku. Jenže, marná sláva, příroda nás nešetří a s přibývajícími léty přestáváme být pastvou pro oči. Je to smutné, ale je to tak. Proto bych asi navrhl jisté opatření, odvozené svou logikou od těch jadranských pláží: nechť se veřejná koupaliště rozdělí na pásmo pro „nahoře bez“ a pásmo řekněme tradiční. Nikdo nebude diskriminován a nikdo se nevystaví zbytečným postranním úšklebkům, kterých se jistě mnozí třeskutí intelektuálové nevyvarují. Vzpomeňte na kdysi nějakým bulvárním listem zveřejněnou fotku Petry Buzkové s jejími šestnáctkami právě v Chorvatsku na nuda pláži. Bylo mi té paní, kterou jsem jinak z hloubi duše nemusel, opravdu líto. Ne pro její přednosti, ale kvůli jejich zneužití primitivním blbem s fotoaparátem. Jistě ten snímek prodal tabloidu za slušné prachy. Ale sorry, to do slušné společnosti nepatří.
