Perverzní kniha o sexuální výchově dětí. Staví na vědci, který stranil pedofilům, píše v této rubrice hojně citovaný server Echo24. Oč jde? Posledních několik let působí v České republice nezisková organizace Konsent, jejíž materiály doporučuje i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jejich hlavním polem působnosti je právě přednášková činnost na školách. Své vystoupení i materiály pro žáky, studenty, pedagogy a rodiče staví na radikálních feministických a progresivních tezích. Svá „moudra“ vtělila mimo jiné do knihy s tipy pro dospělé, jak mají učit děti o sexu. Kniha s názvem Děti to chtěj vědět taky předčila veškerá očekávání. Kromě množství scestných tvrzení je totiž značně perverzní a v několika oblastech i dětem nebezpečná.
Kniha staví na dvou mylných premisách. První z nich je, že děti jsou sexuálními bytostmi od narození a tak se k nim má přistupovat. Druhou je teze, že nic jako přirozené lidské charakteristiky v zásadě neexistuje. Podle autorů totiž neexistuje přirozené ženství či mužství, ale vše je pouhý společenský konstrukt. Obvykle udržovaný jako způsob zachovávání dominance jedné skupiny lidí nad jinou.
Pojďme začít u první chyby. Podle autorek máme začít se sexuální výchovou hned od narození dítěte. Nutno podotknout, že sexuální výchovou zde míní širokou oblast zahrnující např. představy o rolích ve společnosti na základě pohlaví, komunikaci ve vztazích a další. Nejde tedy o úzké zaměření na široké spektrum erotických aktivit jako takových. Autorky zjevně výrazně předbíhají přirozený vývoj dítěte. Nedávají dětem prostor pro jistou nevinnost a sexualizují je od nejútlejšího věku.
Teze, že děti jsou aktivně sexuální bytosti již od narození, tu s námi rozhodně není odjakživa. Jedním z jejích autorů je Alfred Kinsey. Ten došel k závěru, že děti jsou od narození sexuálními bytostmi. Jak na to přišel? Nechvalně známá tabulka 34 z jeho díla Sexuální chování muže byla podle Kinseyho institutu vytvořena tak, že Kinsey převzal údaje od pedofila, jejž v rámci své práce zpovídal. Jedná se o tabulku, která označuje počet orgasmů, kterých jsou chlapci schopni dosáhnout za určitý časový úsek. Nejmladšímu zkoumanému dítěti je 5 měsíců. Kdo zkouší a zkoumá, kolika orgasmů může dosáhnout pětiměsíční kojenec?
Označení Kinseyho za průkopníka sexuologie je značně dezinformační. Proslul totiž výzkumy, při kterých si vědomě vybíral respondenty tak, aby mu vyšly co nejsenzačnější výsledky. Dospěl například k závěru, že v USA mělo 8 % mužů sex se zvířetem. Dle dnešní populace USA by to znamenalo, že ve Spojených státech žije 13 milionů mužů s touto zkušeností. Jeho cílem nebylo zjišťovat nové poznatky pro vědu, ale dekonstruovat představy o lidské sexualitě. Proč právě toto monstrum Konsent propaguje? Protože potvrzuje jejich teze. Protože Konsentu jde o boření mýtů a tabu, jak sami uvádějí. Nestarají se však o to, které věci by tabuizované měly zůstat. A to proto, že tato tabuizace – v pozitivním smyslu – dává dětem svobodnější prostředí vyrůst bez neustálého ideového nátlaku na jejich sexualitu.
Jak se tedy Kinseyho teze v knize organizace Konsent projevují? Pravda, jeho tabulky k ospravedlnění pedofilie nepoužívají. Nicméně kniha na tezi o dětech jako sexuálních bytostech stojí. Konsent propaguje vzájemné osahávání prsou mezi nezletilými dívkami jako příklad dobré praxe. Stejně tak za vhodné označují skupinové masturbace u kluků. Kniha taktéž zahrnuje příklady masturbace dětí od dvou let.
Dále se zde píše, že děti mohou projevovat genderový nesoulad (to jest, mohou být trans) už ve dvou letech. I v tomto případě označují děti jako schopné úsudku v oblasti sexuality dříve, než je zdrávo. Děti si ve dvou letech nemůžou komplexní vztahy ke své genderové identitě uvědomovat, a pokud si hrají s hračkami, které jsou obvyklé pro opačné pohlaví, nejedná se o vědomý, pevný projev nesouladu s genderovou rolí. Označit takové dítě za trans může pouze dospělý, který chování dítěte interpretuje na základě genderové ideologie.
Druhou chybou je, že Konsent staví své závěry na tezi, že náš život neřídí lidská přirozenost, ale společností vystavěné smyšlenky. Těchto smyšlenek se musíme zbavit, abychom byli skutečně šťastní a svobodní. Vysvobodit se z okovů útlaku. Zajímavý je vztah knihy k rodině. Tedy skutečné, ideální rodině, vystavěné na dlouhodobém závazku mezi mužem a ženou, ze kterého vznikají děti. Autorky nikde přímo neřeknou, že takový vztah je špatný. Zneužívají ale jakékoliv příležitosti k tomu, aby rodinu podrývaly.
Manželé se tak s překvapením dozví, že jejich vztah není založen na lásce. Monogamní vztahy se totiž zakládají kvůli ekonomickým výhodám. Otevřené vztahy jako například polyamorie a další jsou podle autorek z hlediska lásky ty autentické. Láska výhradní, zavázaná k jednomu partnerovi, je prý ekonomický výmysl.
Samozřejmě se dozvíme, že muži a ženy neexistují. Přesněji řečeno prý neexistují univerzální mužské a ženské vlastnosti. Existence dvou pohlaví je nesmysl. To totiž omezuje lidi s jiným genderem. V knize se tak dočteme o nebinárních, agender, genderless či genderfluid lidech. Ironicky, o několik stran později, přináší Konsent příběh člověka, který si stěžuje, že nebinarita pro mnohé sexuology neexistuje. Možná by si měl Konsent uvědomit, že jsou to právě nové genderové identity, které jsou smyšlenými konstrukty, a držet se skutečného a většinově snadno poznatelného a prokazatelného faktu, že existují jen muži a ženy. Že lidé, kteří se označují jako příslušníci jiné kategorie, jsou absolutní výjimky či podléhají výmyslům takových demagogů, jaké zaměstnává právě Konsent.
„Děti to chtěj vědět taky“ jednoduše není kniha vhodná pro děti. Smýšlí o dětech jako o sexuálních bytostech, propaguje podvodníka, který k této tezi došel na základě výpovědí pedofilů ve stylu „ale jim se to líbilo“. Sexualizují děti, obírají je o jejich dětský svět a nabádají rodiče k podpoře osahávání mezi nezletilými.
Tolik úryvek z rozsáhlého hodnocení na Echo24. Co k němu dodat? Měla by se najít jiná „prospěšná“ (a jistě z veřejných peněz placená) organizace, která bude s poukazem na přelidněnost planety vychovávat eticky přizpůsobivé (to je politicky korektní, že?) jedince k dovednostem jako je sestrojení bomby, výroba biologické zbraně, sebevražedné útoky v MHD, podpalování škol a domovů pro seniory atd. Dělá to přece, náš hrdina, odkojený příslušnou literaturou, ve vyšším zájmu – například snižování uhlíkové stopy. Do budoucna by se mělo uvažovat – vedle Nobelovy ceny za mír – též o ceně za válku. Adeptů by již v této chvíli byly zástupy.
—
Neffův portál Neviditelný pes přinesl rozkošnou glosu s názvem Obchody, kde platit budou muset jen bohatí? Vítejte v anarchistickém ráji. Píše se v ní: „Kanada rozhodně nepatří k oblastem, jejíž dění by v našich končinách vyvolávalo nějakou větší pozornost, což je možná trochu škoda. Zasloužený ohlas nedávno vzbudila torontská antikapitalistická kavárna The Anarchist.
Otevřená byla loni v březnu a svůj velmi neobvyklý obchodní model postavila na principu vyšších cen nápojů pro ty, kteří si je mohou dovolit zaplatit. Kavárna si měla vedle poskytování kávových nápojů vydělávat i prodejem různých předmětů s protikapitalistickou tematikou. K velkému překvapení mnohých si však tento podnik nedokázal na sebe dost vydělat, a tak na konci května po roce své činnosti končí.
Právě ona zásada „zaplať, kolik můžeš“ představuje skoro naplnění Marxova požadavku „od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb.“ Příčinu krachu projektu velmi neobvyklé kavárny snad není třeba podrobně vysvětlovat: Za vše samozřejmě může ten zlý kapitalismus. Nedostatek kapitálu z eticky zkrachovalých zdrojů prý znemožnil provozovateli jménem Gabriel Sims-Fewer, známému též pod přezdívkou The Anarchist, přečkat klidné zimní období a rozvíjet se způsobem potřebným k dlouhodobější udržitelnosti. Na webových stránkách pak v posledním a srdceryvném příspěvku na rozloučenou v závěru píše (řečeno hodně mírně): „Kašlu na bohaté, na policii, na stát a na koloniální tábor smrti, kterému říkáme Kanada.“ Život v koloniálním táboře smrti musí být opravdu hrůzostrašný…
Zavřením kavárny však jeho boj s „misantropií kapitalismu,“ o níž též píše, rozhodně nekončí. Antikapitalistický podnik měl nejspíše představovat jen první nesmělý krůček na cestě k dokonale rovnostářské a spravedlivé společnosti, kterou mnozí očekávají. I přes nutnost ukončit činnost kavárny vidí provozovatel v jiných odvětvích, kde dosáhne podobných úspěchů, jimiž se určitě nechají inspirovat i jiní.
Neuspokojenou poptávku vidím především v oblasti prodeje luxusního zboží, ať už se jedná o oděvy, kosmetiku či třeba automobily. Mohl by proto otevřít obchody se zbožím dosud určeném výlučně té movitější klientele, které by ale fungovaly na podobném principu jako zmíněná kavárna, tedy „zaplať, kolik můžeš.“ Platit by v nich tedy museli jen ti bohatí. Ti ostatní by samozřejmě nemuseli platit vůbec, případně by zboží obdrželi jen za nějaký symbolický příspěvek. V praxi to bude znamenat, že např. oděvy značek Dior, Prada, Gucci, Versace nebo Louis Vuitton budou dostupné opravdu pro každého.“
Je zřejmé, že příspěvek je psán s nepokrytou ironií, však on to autor též sám pod článkem otevřeně deklaruje. Potíž je ale v tom, kdo je tím autorem. Ačkoli neupírám nikomu různé názorové veletoče, zde je to opravdu na pováženou. Autorem té jasnozřivé glosy je totiž europoslanec Tomáš Zdechovský, člen KDU-ČSL, tedy strany podílející se na naší vládě. Té vládě, která lifruje do tzv. neziskového sektoru ročně skoro 35 miliard a současně tvrdí, že naši pohublou ekonomiku spasí tím, když ukradnou penzistům pár stovek na důchodech, na které si ti všichni senioři celý život platili a které nepředstavují většinou ani zlomek, co odevzdali státu jako jakousi druhotnou daň.
Proč to směšuju? Protože nesmysly typu toho kanadského zpravidla plynou z prostředí progresivistické ultralevice, která má zelenou nejen v Kanadě (zejména u jejího premiéra Trudeaua), ale i v celé slavné EUnii, k níž žel – i díky politikům jako je Zdechovský – též patříme. Je pak jedno, zda si Zdechovský podobnými články jen leští svědomí, nebo se rozhlíží po nových spojencích, až mu ti dnešní odkráčí na smetiště dějin (a ono k tomu dřív či později dojde). Výsledek je stejný: hodně okaté pokrytectví.
—
Socha Davida pohoršila nahotou. Reklama na pizzerii byla cenzurována, informuje ČTK. Italská restaurace v největším skotském městě Glasgow byla nucena změnit své reklamy s motivem světoznámé sochy Davida. Reklamní společnost Global Media Group totiž odmítla v metru umístit plakáty s Michelangelovým mistrovským renesančním dílem kvůli Davidově nahotě. Na plakátu byl vyobrazen Michelangelův David s kouskem pizzy a nápisem: „Víc italsky už to nejde“. Pizzerie je musí nechat kompletně přetisknout tak, aby na nich byl David jen od pasu nahoru. „Jedná se o celosvětově uznávané umělecké dílo. Učí se o něm ve školách. Jezdí se na něj dívat lidé z celého světa,“ reagoval Mario Gizzi, ředitel společnosti DRG Group, která provozuje restauraci Barolo a několik dalších podniků ve Skotsku. „Už není rok 1500, ale rok 2023. Opravdu říkáme, že obyvatelé Glasgow nezvládnou pohled na nahou sochu? Barolo je o klasické italské kuchyni a Michelangelův David je jedním z nejslavnějších uměleckých děl v zemi – jak uvádí reklama, víc italsky už to nejde,“ dodal.
Přes pět metrů vysoká nahá socha z roku 1504 je vrcholným dílem italské renesance a zobrazuje biblického Davida, který jde bojovat s Goliášem. Michelangelo Buonarroti vytesal Davida na objednávku florentského dómu. Dnes by umělec, jenž by chtěl vysochat podobného atleta, musel přistoupit na řadu progresivních kánonů. Předně: David by musel mít naondulovanou kštici, namalované stíny pod očima na modro a rty na křiklavě rudo. V řitní otvor by musel mít vsunut náležitě velký paví ohon a přes ohanbí upnutá dámská tanga. Sice by bylo vidět vše, ale říkalo by se, že není vidět nic. To celé samozřejmě nikoli na objednávku nějaké zpozdilé církve, nýbrž pokrokových soudruhů z magistrátu. Jen není zřejmé, proti komu že by tento novodobý David vlastně bojoval. Proti Goliášovi jistě ne. Jakmile by se ten zjevil zpoza rohu, náš milý duhový ťu-ťu Davídek by se zdekoval, až by za ním peří lítalo. Konečně, není to nejlepší inspirace na příští pouliční pochod Prague Pride?
