Univerzita odstranila sochu nahé ženy, prý pohoršuje studentky. Nahradil ji duhový otazník, čteme na serveru Echo 24. Univerzita ve Flensburgu nechala ze svého foyer odstranit bronzovou sošku nahé ženy. Podle jejího vedení dílo může vyvolávat dojem nerovného postavení žen v univerzitním prostředí. Dílo s názvem Primavera („Jaro“) vytvořil německý umělec Fritz During v roce 1956. „Jedná se o typický příklad sochařské abstrakce té doby,“ popisuje sochu Björn Demmin, předseda rady místního okresu Plön, který spravuje Nadaci Fritze Duringa. „Primavera měla zřejmě představovat rostoucí život,“ dodal Demmin.
Podle Martiny Spirgatisové, univerzitní referentky pro rovné příležitosti, se však některé studentky při pohledu na sochu cítí „nepříjemně“. Socha dle jejího názoru představuje zastaralý obraz ženskosti a redukuje ženy na jejich schopnost plodit děti. V univerzitním prostředí, kde jsou ženy „oslovovány jako intelektuální osobnosti“, prý vystavit takové dílo není vhodné.
Socha našla provizorní azyl v kanceláři správce budovy, který si její přítomnost pochvaluje. „Rád s ní sdílím svou kancelář,“ říká Axel de Haan. „Má teplé místo na parapetu, dokud se nerozhodnou, co s ní.“ Bronzovou sošku ve foyer univerzity alespoň dočasně nahradil duhový otazník, vytištěný na 3D tiskárně.
Už sama skutečnost, že nějaká vysoká škola vede funkci „referentky pro rovné příležitosti“, je krutě povědomým pohledem do zpětného zrcátka, kdy naše školství všech stupňů hostilo politické organizace typu Pionýra či Svazu mládeže, ovšem v přísně oficiálním komunistickém pojetí. Tyto organizace měly také své referenty na kdeco, od výběru desetikorun na „fond solidarity“ (třeba s bojující Angolou, o níž většina žáků, ale ani učitelů pomalu neměla ponětí, kde se nachází, natož oč se tam bojuje.) Byli referenti sledující účast na povinných trachtacích typu prvního či devátého máje, byli referenti družby s obdobnými školami ve spřátelené cizině. Náš gympl třeba se střední školou v Halle, což bylo obzvláště bizarní. Když přijeli studenti z NDR, neuměli samozřejmě česky, ti naši téměř nic německy, a tak se dorozumívali lámanou a tristně komolenou ruštinou. Kdo že to vyhrál ve druhé světové válce? To nevymyslíte!
Leč k věci. Odstraněná socha je příkladem jakéhosi poměrně banálního, leč neškodného sochařského lyrismu. Zajímalo by mě, zda by příslušnou referentku bojující za její odstranění, uspokojila spíše socha omontérkované jeřábnice či hornice, jak si to představovali a zčásti též realizovali naši soudruzi v časech ne tak dávno minulých. Nebo by dotyčnou referentku možná spíše ukojila socha nahého muže po vasektomii (kastraci). Pak by bylo aspoň jasno, kde ta slečna bere motivaci. Nechce ji žádný chlap? Tak se jim pomstí jako třídě.
Tak jako tak na tom nejvíc vydělal správce budovy de Haan. Místo na šeredné sufražetky poflakující se na dvoře školy může hledět na lyrické obliny sochy stojící mu v kanceláři na parapetu. A vůbec si přitom nemusí stěžovat na nějaký Cvokhauz.
—
A rovněž Echo 24: „Omezíme svobodu ve jménu obecného dobra!“ Zákon pošle lidi do vězení i za držení materiálů kritických k LGBT. Irsko se chlubí návrhem zákona o nenávistných projevech, který „omezí svobodu ve jménu obecného dobra“ a tak prý ochrání transsexuály. Senátorka Pauline O’Reillyová ze Strany zelených v minulých dnech obhajovala kontroverzní návrh zákona, který by mohl uvěznit občany za pouhé držení materiálů kritizujících genderovou identitu. „Jedná se pouze o další nezbytně důležitý zákon, který omezí svobodu ve jménu obecného dobra,“ uvedla O’Reillyová. Kritici irského zákon zaměřeného proti „nenávistným projevům“, ho označují termínem „myšlenkové zločiny“ z dystopického románu George Orwella 1984. Informuje o tom zpravodajský server Fox News.
V textu se píše, že osoba může být vzata do vazby kvůli tomu, že „připravuje nebo vlastní materiál, který může podněcovat k násilí nebo nenávisti vůči osobě nebo skupině osob z důvodu jejich chráněných charakteristik, mezi které patří také genderová identita.“ Návrh zákona usiluje o rozšíření chráněných skupin o osoby s „genderovou identitou, včetně transgenderu a jiného pohlaví než mužského a ženského“. Kontroverzní návrh o trestní justici z roku 2022 tzv. „podněcování k násilí nebo nenávisti a páchání trestné činnosti“ se projednával před týdnem. Zákon se aktuálně projednává v irském Senátu a je nepravděpodobné, že by senátoři provedli nějaké zásadní změny. Podle zákona budou za dosavadní trestné činy jako je napadení nebo poškození cizí věci, ukládány vyšší tresty, pokud půjde o akt umocněný „nenávistí“.
Podobná legislativa by mohla mj. vést ke kriminalizaci katolického učení a náboženských projevů obecně, píše portál The Catholic Herald. Katolická církev má dlouhodobě objektivní názory a postoje, které pokud budou vysloveny na veřejnosti, tak za ně může být kněz vystaven trestnímu stíhání.
Senátorka O´Reillyová má vůbec osobité názory. Nechala se například slyšet, že „všechny zákony a legislativa jsou omezením svobody. Přesně to tady děláme! Pokud někdo cítí, že jeho život je v ohrožení a on nemůže žít v klidu kvůli názorům jiných lidí, tak je úkolem nás, zákonodárců, abychom proti tomu zakročili“
Zákon v Irsku navrhuje, aby každý soudce měl možnost vykonávat spravedlnost na základě toho, jak si vykládá špatně definované pojmy. „Otevírá to dveře pro volný pohyb zájmových a nárokovacích skupin, což může znamenat, že se trestní soudnictví změní na Twitter. Vzhledem k současnému klimatu v Irsku bude církev nepochybně zranitelná,“ uzavírá The Catholic Herald.
A dodejme: zdaleka nejen církev. Podle gumového paragrafu o „nenávistných projevech“ by někdo zvlášť důkladný mohl vygumovat třeba velkou část české populární hudby. Začít by mohl u desky kapely Rybičky 48 s názvem „Tohle je rock ‚n‘ roll, vy buzny“, pokračovat písní kapely Nightwork „Jsem gay, jsem teplej“ a skončit třeba u Visacího zámku a jejich songu „Prezident je buzna“. Místo toho by se mohly vrátit do rádií všechny ty Duhové víly, Malované džbánky a politické písně ze Sokolova. To by asi už dnes ani nikoho neurazilo. Jen by to asi skoro nikdo neposlouchal. Ale o to nejde, jde o tantiémy, a ty se počítají z odvysílání, nikoli poslechu. Jak vidno, vše může souviset se vším.
—
A do třetice něco lechtivého z Echa 24, kde můžeme číst článek opatřený titulkem Transvestita v Brně četl dětem. „Vymývání mozků dětí a propagace pedofilie,“ znělo z ulice. Před brněnským kinem Art se konal protest proti tomu, aby dětem předčítala pohádkovou knížku takzvaná drag queen Ivory Divine. Pojem drag queen označuje muže, který se pomocí výrazného líčení a oblečení stylizuje do ženy. Lidé se zálibou v těchto převlecích se označují také jako transvestité. Akce byla součástí festivalu Brno Pride Week určeného queer komunitě, měla prý za cíl rodičům a dětem představit diverzitu jako přirozenou součást dnešní společnosti. Kritici událost vnímají jako „vymývání mozků dětí“ a někteří si dokonce myslí, že se jedná o propagaci pedofilie.
Akci provázely kontroverze. Pořadatelé se proto rozhodli omezit kapacitu předčítání na 50 lidí a dovnitř pouštět jen akreditované návštěvníky. „Našim hlavním hybatelem byla bezpečnost dětí, protože poslední dny byly hodně nepříjemné. Zvažovali jsme i, že celou akci odvoláme. Ale jsme moc rádi, že jsme to neudělali a že se dnešní akce povedla. Děti byly šťastné a vše proběhlo, jak mělo,“ uvedla ředitelka festivalu Michaela Chylová. „Odmítáme přistupovat na absurditu obvinění a připustit, že akce byla něčím nebezpečná. Cílem festivalu je vzdělávat a pečovat o komunitu, ne pobuřovat,“ dodala Chylová.
Ptejme se tedy, z čeho byly ty zúčastněné děti tak šťastné, jak tvrdí paní ředitelka teplého festivalu. Třeba z pohádky, která tam zazněla a pojednávala o dvou tatíncích tučňácích, kteří si vysedí společné vejce. S dovolením, pomineme-li skutečnost, že podobné nesmysly do dětského světa nepatří, pak je to především matení v oblasti vědomostní. Dva tučňáččí kluci prostě vejce nevyrobí, snad leda tak na 3D tiskárně. Ale to v té pohádce nebylo.
A last but not least, podobně jako pražská teplá akce Prague Pride, i ta brněnská je dotována štědře z veřejných zdrojů, například od radnice. A v Brně navíc této maškarádě otevřela dveře dokořán i ctihodná instituce, Knihovna Jiřího Mahena. Co by tomu asi řekl sám Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, bratranec velkého romanopisce Vladislava V.? A co by tomu řekla Karla Mahenová, jeho paní? A co by tomu řekly zástupy dětí odkojených jeho velmi bohatou pohádkovou tvorbou, kde, světe div se, nedochází k tomu, že princ pojme za choť prince a dinosaurus třeba školní tabuli. Co by řekli všichni diváci jeho mnoha divadelních kusů? Mimochodem podle jednoho z nich se jmenuje slavný soubor Husa na provázku, samo Mahenovo jméno pak nese Moravské národní divadlo v centru Brna.
Nu to se nedozvíme. Proč? Protože to nikoho nezajímá. Exhibicionisti s pavími péry v zadnicích prostě jen nalepí velké a v Brně ctěné jméno na svůj odpudivý večírek a zřejmě tím dospívají k pocitu, že je tím jaksi posvěcen. Mám pro vás špatnou zprávu, vy divné osoby: Není!
