„Woke“ už jsou v Británii i obchodní smlouvy. Pokrývají gender i domorodce, informuje server iDnes. Velká Británie při uzavírání obchodních smluv ve stále větší míře bere v úvahu progresivistická témata, jako jsou ženská práva či ochrana klimatu. Uvádí to list Politico.
Ochrana práv zvířat. Závazek zajišťování efektivní environmentální politiky. Spolupráce s domorodci. Důraz na rovnoprávnost žen a slib boje proti „modernímu otroctví“. Nedávno uzavřená obchodní dohoda Británie s Novým Zélandem obsahuje části, které se netýkají jen výhradně ekonomických záležitostí.„Jako ministryně obchodu chci uzavírat dohody, které prolomí bariéry a pomohou vyrovnat podmínky,“ řekla před uzavřením dohody současná britská ministryně zahraničí Liz Trussová, v té době ministryně pro mezinárodní obchod. Obchod považuje za „mocný nástroj pro prosazování genderové rovnosti a posílení postavení žen“.
Úmluva dokládá stále větší pozornost, kterou Británie při uzavírání obchodních smluv věnuje „progresivistickým tématům“. Podle obhájců má morální politika pozitivní ekonomické dopady. Posílení postavení žen a investice do zelené ekonomiky podle nich poskytují nové obchodní příležitosti. „Tato nová dohoda pomůže podpořit zelený růst zde i na druhé straně světa na Novém Zélandu,“ pochvaloval si i nedávný britský premiér Boris Johnson.
„‚Woke‘ obchodní politika tu zůstane, a to je dobře,“ myslí si britský ekonom z poradenské společnosti Sense Partners John Ballingall. Podle něj praxe reflektuje mainstreamové „změny ve společenských preferencích“. „A to není nic špatného,“ dodává. „Obchod nyní ovlivňuje každou jednotlivou oblast veřejné politiky. Je prostě nesmysl myslet si, že obchod by měl existovat sám o sobě,“ tvrdí Chris Southworth, generální tajemník britské pobočky Mezinárodní obchodní komory.
Velké pochybnosti vyvolává schopnost britské vlády protlačit „woke“ hodnoty při uzavírání smluv s nedemokratickými režimy, které na dané záležitosti mohou mít odlišný postoj, přičemž názorové neshody mohou ohrozit konečný obchod. Pokud by ale vláda netlačila na morální témata, hrozí, že si znepřátelí tu část veřejnosti, která je považuje za podstatná.
Představuji si, kam až to může vést. Zatahování těchto nesmyslů do normálního života už jsme mnozí odmávli jako mediální folklór, na který se vyhazují miliony z našich kapes. Jenomže co až to opravdu prostoupí do denní praxe? Půjdu si třeba koupit rohlíky a jogurt. Než mi je však podmračená prodavačka vydá, budu muset předložit okolkované potvrzení o osobní účasti nejméně na třech po sobě jdoucích Prague Pride či jiných taškařicích pod vlajkou LGBTABCDEFGHIJKLMNOP, či jak se to dementní nátlakové všepohlavní hnutí dnes jmenuje. Když třeba sepíšu odbornou analýzu pro nějakou firmu, tak dřív, než svou práci vyfakturuji, budu muset doložit, že jsem adoptoval nejméně tři Somálce či Eritrejce. Doufám, že to nedojde tak daleko, že budu za účelem nějakého jiného ryze obchodního aktu porušit zákon zakazující bigamii a vzít si ještě nějakou jinou manželku k té, co mám již 40 let. Proč? Protože naše domácnost je značně genderově nevyvážená: moje žena, já a pes. A to nepočítám proměnlivý počet kocourů ze sousedství obývající naši zahradu a kradoucí z psí misky tamní pamlsky. Čili jde o zjevný antifeminismus, a ten se musí vymýtit.
—
Mluvíce o pohlavních tématech… Server iDnes přišel i s dalším kromobyčejně zajímavým článkem pod titulkem Vaginy celebrit. Výrobce erotických hraček kopíruje partie modelek OnlyFans.
Začala jako malý rodinný podnik na erotické hračky. Dnes má společnost Doc Johnson tržby kolem 300 milionů dolarů ročně. Její vlajkovou lodí jsou napodobeniny vagin modelek z OnlyFans a penisů pornoherců. „Jo! Už brzy u Doc Johnson: MOJE DÍ*Y.“ Svým sledujícím na Instagramu sdělila tuto novinku porno-modelka Lumi Ray bez okolků a kapitálkami. A radostně. Že se jí dostalo příležitosti zvěčnit svou vaginu a svá ústa a jako erotické pomůcky je nabízet zákazníkům, fanouškům, ctitelům, ji naplnilo nadšením. Přirozeně za ním stála byznysová rozvaha. „Nabízí to spojení s fanoušky na docela jiné úrovni,“ řekla Ray reportérce listu Los Angeles Times Andree Changové, než pro ono spojení vyskočila do křesla. „Mohou tak vlastně mít kousek mě,“ doplnila. Když před zaměstnanci firmy Doc Johnson roztáhla nohy od sebe, aby mohli opatřit odlitek, nemohlo být sporu o tom, o jakou část jejího těla jde. Stejnou péči následně personál věnoval i druhému z tělních otvorů, které fanouškům rozverně anoncovala.
Firmu založil v roce 1976 Ron Braverman. Mnohé zdroje, nejen Wikipedia, uvádějí, že měl společníka. V rozhovoru s reportérkou Changovou se o něm nezmiňuje ani slovem. Jeho syn Chad, firmu dnes vede s otcem, to v článku MEL Magazine dokonce rovnou popírá. Nebyl to žádný společník, jen velmi dobrý přítel, svého druhu mentor, byl mému tátovi takovou otcovskou postavou, trávili hodně času spolu, znali se, ale obchodní partner to nikdy nebyl, zaklínal se.
Pro onen distanc existuje pochopitelný důvod. Na onoho společníka/ nespolečníka dnes nemůže být Bravermanův rodinný podnik nijak zvlášť pyšný. Reuben Sturman byl totiž nejen vizionářský a zdatný podnikatel v erotice a pornografii, v roce 1977 podle FBI ovládl téměř celý byznys s peep show ve Spojených státech. Kromě toho totiž stále víc a víc splýval s podsvětím, až se začal těšit podpoře a ochraně mafiánské rodiny Gambino, nakonec skončil ve vězení za milionové daňové zpronevěry. A mimochodem, pan Ron Braverman se za mřížemi ocitl dvakrát též.
Právě Sturman našel pro podnik na erotické hračky pozemek v severním Hollywoodu. To on měl nápad, že by výrobu mohl povýšit, že by nemusela končit u laciných gumových udělátek. Že by z erotických pomůcek mohl udělat mainstream. To on dal firmě jméno Doc Johnson. Doc odkazuje na slovo „doktor“, příjmení Johnson jí mělo dát punc všednosti, přijatelnosti, ve Spojených státech je to jedno z nejrozšířenějších příjmení.
I když odhlédneme od „Walta Disneyho porna“, jak bývá Sturman titulován, a Bravermanových pobytů za mřížemi, nebyl osud firmy Doc Johnson právě úhledný. Firma zkvalitnila design i balení robertků a vibrátorů, ale nepřála jí doba, prudérní epocha prezidenta Ronalda Reagana pornu nesvědčila. Její čas však přišel. Ovzduší se uvolnilo za administrativy Billa Clintona. „Mnohé se změnilo, když Cosmopolitan a Helen Gurley Brownová začaly mluvit o ženách a masturbaci, ženách a orgasmu a používání vibrátorů,“ vzpomínal Ron Braverman. Taky bohužel přišla nemoc AIDS i větší obezřetnost a opatrnost v sexu, to však erotickým hračkám přálo. A potom pošťouchl společenskou náladu seriál Sex ve městě. Trend společnosti Doc Johnson svědčil, na konci devadesátých let 20. století měla v katalogu přes 2 500 produktů. V roce 2015 už měla 575 zaměstnanců, většinu dodnes tvoří ženy latinskoamerického původu, továrna chrlila 25 tisíc výrobků denně. Většinu produkce nechal Ron Braverman v Americe, na Made in America byl náležitě hrdý, jen elektronické součástky svěřil do rukou čínského dodavatele.
Značkou Doc Johnson byl a je rodinný ráz podniku. Kromě Rona ho dnes vede syn Chad. Jeho seznámení se s rodinnou živností přitom nebylo příliš moderované. „Čím se tvůj táta živí?“ zeptali se jej kamarádi, když mu bylo asi třináct. „Kosmetika, zdravotní potřeby, import, export a tak,“ odvětil prý. Když se mu vysmáli, chtěl vědět, co tedy otec dělá podle nich. „Falešné p*áky, idiote,“ dověděl se.
Byl to šok. „Rodiče mně nikdy neřekli, co táta dělá. Erotické hračky se tehdy považovaly za porno a můj táta za porno magnáta,“ líčil. Nakonec se s rodinným podnikáním smířil. Po univerzitě do něj v roce 2004 nastoupil sám. To už byly erotické hračky docela etablovaným artiklem, jejich byznys vstupoval do světa wellness. Za dveřmi se očekávaly zástupy dalších a dalších zákaznic a zákazníků.
A nová klientela skutečně přišla, postarala se o to nová posila podniku, rodinný ráz vlastně nenarušila. „Reuben je mým biologickým otcem a Ron je mým druhým tátou,“ prozrazuje Erica, která sice nese příjmení Bravermanová, ale je dcerou porno mafiána pana Sturmana. „Reuben zemřel, když jsem byla příliš mladá, takže si na něj moc nepamatuju, kromě ohromujících věcí, které o něm říkali jiní,“ dodává.
V roce 2011 se začala starat o marketing a PR a firma Doc Johnson díky ní začala brázdit sociální sítě. Rozhovory s pornohvězdami, videa ze zákulisí, ochutnávky nové produkce, prostor pro zákaznické ohlasy, velkorysé reklamní dárky. Stala se motorem byznysu, velebí ji Ron Braverman. On sám pak do podniku pořád dennodenně docházel, říká však, že svou práci mohl omezit na donášku koblih a kávy.
Chad Braverman se poté postaral o změnu. Neváhal dát najevo, že jeho otec, v práci mu říká křestním jménem Ron, zakrněl. Chad měl obavu, že pokud by zůstalo při starém, o pozici jedničky na trhu značka přijde. Postupně převedl 75 procent výroby na jih, do Mexika, propustil většinu hollywoodských zaměstnankyň a zaměstnanců, nechal si pouze 150 lidí, pracují v designovém oddělení, oddělení modelování, marketingu, v laboratořích. Pro jeho otce to prý byla rána, údajně si zakládal na tom, že zaměstnankyně v jeho továrně pracují dlouhé roky, leckdy i desítky let. A že produkty mohou nést titul „Vyrobeno v Americe“.
Přesun stál obrovské množství peněz, jedinými vlastníky jsou přitom otec a syn, žádní externí investoři nejsou. Do firemní kasy sáhli až na dno. Výsledkem však mělo být padesátiprocentní snížení výrobních nákladů. A exodus za levnější pracovní silou vyšel. Výnosy z prodejů představují 300 milionů dolarů, celkové prodeje rostou. Taháky firemního katalogu jsou přitom právě především pomůcky modelované podle intimních partií pornohereček a pornomodelek. Jsou vlastně mezikrokem mezi pornografií na monitoru a vlastními hrátkami. Zvou tak trochu porno idoly do ložnice. Za pětadvacet dolarů tak můžete mít, popisuje list Daily Mail, masturbační pomůcku vymodelovanou podle genitálií, které dala k dispozici někdejší pornohvězda Sasha Gray, vibrátor ve tvaru penisu pornoherce Jamese Deena, ale též hračku, jejíž předlohou se stal jeho Janus. Své intimní partie nabídly společnosti Doc Johnson též pornohvězdy Belle Knoxová, Jessie Andrewsová, Blair Williamsová. A taky Francesca Le, Belladonna, Faye Reaganová. Seznam je dlouhý.
Amerika je zřejmě stále sexuchtivá. I když v jiné statistice jsem se dočetl, že naopak tělesnému sbližování dává přednost čím dál méně zejména mladých heterosexuálních jedinců a jedinek (ať žije genderová vyváženost jazyka). Důvodem má prý být mohutný nárůst moderních technologií, stále se zvyšující nárůst soupeřivé politiky na školách všech stupňů a patrně i skvělé chemické ingredience, jež konzumujeme v jogurtech s půlroční expirací. Kdo by pak měl chuť na jeden obyčejný náruživý sex, no řekněte? Vychází mi z toho jediný závěr: USA – náš přítel nejvěrnější, se stává hnízdištěm jinaksexuálů a úchylů. Možná, řeknete si cynicky, že na tom je i něco dobrého. Američanů s kovbojskou touhou vnucovat světu svá demokratická dobra bude ubývat. Jen se bojím, že ten trend bude příliš pomalý a jeho následky se dostaví až ve chvíli, kdy už ani my sami nebudeme sexovat jako kdysi, protože nám bude už sto a více let.
—
Jak je zřejmé z následující webové kolportáže, Vánoce jsou nejen svátky klidu, ale také značných rizik. Pohleďte, čeho všeho se můžete dopustit. A navzdory tomu, že je již po Vánocích, vezměte si to jako inspiraci pro ty příští.
- Slibovat, že přijde Ježíšek – šíření poplašné zprávy – §357 Trestního zákona (dále jen TZ) – až 2 roky
- Když nebudeš poslouchat, nedostaneš nic – vydírání § 175 TZ – 6 měsíců až 4 roky
- Když budeš hodný, Ježíšek ti přinese… – podplácení § 332 TZ – sazba až 2 roky
- Lití olova – činnost, která může přinést újmu na zdraví §148 TZ – odnětí svobody až na 1 rok
- Otevření dopisu pro Ježíška – porušení listovního tajemství §182 TZ – až 2 roky
- Když vydržíš do večera „nepapat“, uvidíš zlaté prasátko – zanedbání povinné péče §207 TZ – trestní sazba až 2 roky.
