Tak se nám zbláznil další ctihodný umělec, režisér Fero Fenič: Hrdý český národ by měl ukončit ruské názvy ulic, tuto větu vetkli na Seznam Zprávách do čela interview s ním pořízeného. Jakési highlights z toho rozhovoru si dovolíme přetisknout i zde.
„Co pro vás zůstane symbolem roku 2023?
Radost z volby Petra Pavla českým prezidentem po deseti letech zemanovské mizérie.
Kdo je pro vás osobností roku 2023?
Stále je to Volodymyr Zelenskyj, který už dva roky, v pro mě nadlidském a neutuchajícím nasazení, vzdoruje agresorům.
Co byste přál do roku 2024 sobě i ostatním?
Z věcí, které závisí jen na vůli českých politiků – aby pochopili, že mají sloužit všem občanům této většinově ateistické země, a ne jen skupinám, které své postoje vyvyšují nad lidská práva, a konečně tak bylo uznáno manželství pro všechny. Tím zároveň ukončit i éru ruského myšlení u nás, kdy se válka musí nazývat speciální operací. Připojil bych k tomu i přání k podpoře hrdosti českého národa ukončením éry ruských názvů ulic, náměstí i metra, jaké už nemá rozsahem v dnešní Evropě obdoby. V drtivé většině přitom jde o jména, která s naší (a také evropskou) historií a kulturou nijak nesouvisí a mají jen lokální či ideový význam, zatímco mnohá jména osobností našich bývalých i současných dějin (a také evropských) jsou opomíjená, nebo v nejlepším případě nesou jen vedlejší, či dokonce periferní ulice (viz například v Praze ulice Boženy Němcové v Nuslích, ale i jiné, zatímco například k sídlu předsedy vlády České republiky směřují delegace z celého světa ulicí Nikolaje Vasiljeviče Gogola).“
Pravil jsem svrchu, že pan režisér, jak se praví v jím tolik nenáviděné ruštině, sošol s uma. Předně Gogol byl Ukrajinec, to pro pořádek. A krom toho není známo, že by seděl v Kremlu a radil Putinovi, kam poslat kterou letku. Vybíjení si starých mindráků na osobnostech, které se nemohou bránit, je ukázkou příkladné malosti, pokrytectví a ubohosti. A jako protipól nepřijatelnému Gogolovi stavět hrdinu pro všechny režimy, prezidenta rozvědčíka PePu, to už hraničí s diagnózou. To už si pan Fenič nepamatuje, jak mu Pávkovi soukmenovci před listopadem 1989 zakazovali filmy a znemožňovali mu točit právě v době, kdy měl nejvíc tvůrčích sil? Zdá se, že se prostě chce nové vrchnosti zavděčit a vysomrovat další veřejné peníze na svůj Febiofest, který mu předchozí garnitura přestala platit. Možná se mýlím, ale bojím se, že bude v tomto snažení úspěšný. Tak to u nás totiž chodí.
—
Trocha odhlehčení v této převratné době neuškodí, tento titulek můžeme vcelku nečekaně číst na webu Nová republika, jinak velmi vážný a seriózní web Ivana Davida. Tentokrát si pan europoslanec „vypůjčil“ dílo z lidové slovesnosti, putující na síti pod synonymem autora/rky „Včelka Mája“. Nedá mi to se s vámi o to nepodělit:
„O tom, že čeština je nejkrásnější a nejbohatší jazyk na světě, zvláště dá-li se dohromady s koníčkem Čechů. Jakže to říkáme tomu, kdo si poněkud více přihnul?
- Elektrikář může být nadrátovanej a soudce jak zákon káže.
- Klempíř byl na šrot. Metař byl nametenej a sládek nachmelenej.
- Akademický malíř byl pod obraz a malíř pokojů zmalovanej.
- Loutkoherec byl zpumprlíkovanej. Zpěvák, a že jich bylo, byl zhulákanej.
- Letec byl jako bomba, pyrotechnik jako puma a kanonýr jako dělo.
- Pracovník pneuservisu byl gumovej. Truhlář byl jako prkno.
- Kněz byl jako slovo boží, funebrák tuhej.
- Meteorologa nebylo potřeba, ale byl by na mraky fekálista na sračky.
- Boxer byl ztřískanej, kropič zlitej.
- Zemědělci ji měli jako vidle. Zootechnik v JZD byl jako dobytek, řezník jako prase.
- Kovář byl zbušenej, kuchař na kaši, klempíř na plech a myslivec piclej.
- Písmomalíř byl často zlinkovanej, lakyrník zlakovanej.
- Kominík byl zčazenej. Sklenář měl okno a obchodník měl nakoupíno.
- Koukám teď na televizní zprávy. Je tam nějaký poslanec. Ten kdyby přijel do Vísky, tak by byl odhlasovanej. Uklízečka bude na prach.
- Zaměstnanec autobazaru je jetej, dopravář má špičku a pumpař je total.
- Zahrádkář by mohl být nakropenej, dřevorubec zrubanej a hospodskej nacamranej.
- Karbaník je zkárovanej.
- Ortopéd bude zlámanej, dermatolog koženej a anesteziolog v bezvědomí.
- Hudebník je na moll a chmelař je jako žok.
- Ajznboňák i tramvaják je vykolejenej. A výhybkář namazanej.
- Zoolog má opici. Logicky. Kynolog je jako doga.
- Zákazník má nakoupeno. Řidič je zřízenej a ocelář zkalenej.
- Flétnista zhvízdanej, krejčí zkárovanej.
- A silničář měl naváto…
No řekněte, není ta čeština dokonalá?!“
—
A na podobnou notu zase webová kolportáž aneb, jak psal Paul Eisner, čeština je Chrám i tvrz, byť tentokrát v jakési soft verzi J:
- Všichni pili, jen František Nepil.
- Všichni ryli, jen Bohumil Hrabal.
- Všichni použili kleště, jenom Zdeněk Svěrák.
- Každý byl mokrý, jen Jiří Suchý.
- Všichni jsou cizinci, jen Svatopluk Čech.
- Všichni sbírají jedlý houby, jen Zdeněk Nejedlý.
- Všichni uchopili celé roucho, jen Stanislaw Lem.
- Všichni měli oštěpy dřevěné, jenom Jan Železný.
- Všichni hráli zvolna, jenom Tomáš Pospíchal.
- Já sbíral lipový květ a Karel Heřmánek.
- Všichni dali sprint, jen Tomáš Klus.
- Všichni si vyslechli osvobozující rozsudek, jen Tomáš Ortel.
- Všichni byli svěží, jenom Michal Malátný.
- Všichni jsou opálení, jenom Petr Spálený.
- Všichni mrazili, jen Milan Chladil.
- Všichni byli vzhůru, jenom Jaromír Spal.
- Každé otevřené dveře Jiří Zavřel.
- Kdo nechtěl, tak ho Miroslav Donutil.