Za předchozího režimu se často vyslovovala věta z titulku jako výraz nechuti strávit rok či dva svého života v zeleném světě verbálního boje proti imperialismu, často samoúčelné důstojnické buzerace a všeprostupující hlouposti a nudy. Dá se podobnou optikou nahlížet dnešní diskuse o možném návratu k systému povinné prezenční vojenské služby, jak mnozí politici navrhují?
A druhá otázka, ještě mnohem důležitější: potřebujeme pravidelnou armádu s všeobecným výcvikem? Jsme ve stavu ohrožení, jemuž bychom měli tímto čelit?
Při pohledu na mediální a politickou scénu to někdy vypadá, jako by část našich politiků skoro až chtěla nějaký válečný konflikt, kdyby se mohli z bezpečných úkrytů blýsknout strategickou dovedností a dostat za to nějaké epolety. Ve veřejném prostoru se šermuje, a to na nejvyšších místech – říká to premiér, ministryně obrany a další – větami typu „jsme ve válce“. Transferujeme nekonečné peníze do války, která je mimo naše území, dokonce mimo území NATO, a de facto se nás nijak netýká, a přesto jsme v ní agitačně skoro nejaktivnější. Čím to? Kam to může vést?
To vše jsou témata, jimž se věnuje nový díl rozprav Vladimíra Franty s Petrem Žantovským v cyklu O lecčems a mnohém.
Celý pořad můžete zhlédnout zde:
https://www.youtube.com/watch?v=TbKCho3-w58&list=PLvxIK2EhjVvWzd8Y-23Yh7D91FelnllIE&index=2
Všechny díly cyklu najdete zde:
https://www.youtube.com/playlist?app=desktop&list=PLvxIK2EhjVvWzd8Y-23Yh7D91FelnllIE
