Byly doby, kdy byl Senát považován pouze za zbytečnou instituci.
Dneska už jsme mnohem dál. Ze Senátu se stává instituce nebezpečná.
Poté, co se do něho stáhli snad všichni neúspěšní kandidáti na prezidenta, vychází ze Senátu řada iniciativ, které naši zemi poškozují. Je třeba, aby v Senátu zasedli lidé, jako je Petr Žantovský, pokud má horní parlamentní komora zase sloužit demokracii, to znamená vůli většiny.
Pokud dnes něco opravdu potřebujeme, pak je to svoboda slova. Ne ta ideologická, ale skutečná bez předsudků. Petr Žantovský je jeden z našich nejlepších odborníků na média a jeho analýzy mají hlavu a patu. Nebojí se, je vždycky konzistentní a z politiky si neudělá trafiku. Navíc mohu potvrdit, když jsem stál vedle něj při předávání státních vyznamenání, že je opravdu figurou nepřehlédnutelnou. Ten se v šedi Senátu rozhodně neztratí.
Jestli Senát, nemá-li stát definitivně slepým střevem české politiky, dnes něco potřebuje, tak to jsou zcela nezávislé osobnosti, a to bez ohledu na politické sympatie nebo ideologické zakotvení. Právě ta téměř absolutní nezávislost na všech „aktuálních trendech“ české žurnalistiky i politiky, kterou ve svém dosavadním životě až ostentativně osvědčuje, činí z Petra Žantovského člověka, kterého bych rád viděl mezi ctihodnými senátory, až budu opět předkládat Senátu pravidelnou každoroční zprávu o činnosti českého ombudsmana. S takovými senátory by to pak mělo skutečný smysl…
Petra Žantovského znám jako vysoce vzdělaného a pracovitého žurnalistu, historika, pedagoga a politického analytika bytostně souznějícího se západními demokratickými tradicemi, s racionálním a konzervativním přístupem k problémům a rozvážným rozhodováním. Jeho vstup do politiky vnímám jako potřebné obohacení veřejné debaty a kdyby kandidoval v mém obvodě, volil bych ho bez ohledu na to, za kterou stranu.
Pana docenta Petra Žantovského znám nejméně 20 let. Seznámili jsme se, když mě (nám) pomáhal při zachránění Endokrinologického ústavu Praha před zrušením. Pana docenta si velmi vážím pro jeho všeobecný rozhled a rozumný úsudek, a to nejen v běžném životě, ale i v pohledu na společnost.
Všimli jste si, jak naší národní scéně škodí přehnaná porevoluční bujnost? V padesátých letech komunisté, za stálé kritiky svých předchůdců, přepískli renovace na socialismus. V devadesátých letech kapitalisté, za stálé kritiky svých předchůdců, přepískli své renovace na kapitalismus. Nyní máme naděje na zlatou střední cestu; ovšem za předpokladu, že v poučeném národě povedou naši politiku moudří, upřímní, zkušení a vyrovnaní lidé. Za takového pokládám Doc. Mgr. Petra Žantovského, PhD. Jako zkušený vysokoškolský učitel, novinář a spisovatel se již nejednou zodpovědně vyjádřil k nejrůznějším kazům společnosti, výstižně a upřímně. Ke kazům té minulé, předminulé i současné. Vidět takového muže v senátu bych pokládal za spolehlivé osvěžení našeho politického života.
Petr Žantovský – rebel, tvůrčí typ člověka a taky kamarád. Novinář se smyslem pro humor, chlap, který se nebojí říkat pravdu. Tak nějak si představuji kapitána, se kterým můžete proplout mys Horn. V Česku najdete mnoho mužů, kteří by pro kariéru skočili po hlavě ze skály. Málo je ale těch, kteří by se stejným úsilím bránili svoji rodinu, nechci použít slovo vlast. Petra k nim řadím. Nejen filosofovat, ale také jít kupředu, to je pro mě ve zkratce Petr Žantovský.
Petr Žantovský je člověk s obdivuhodnou erudicí, jak dokládá třeba jeho internetový cyklus Jak jsem potkal knihy, a ještě víc si cením jeho paličaté vůle k hledání pravdy, s tím, že se nespokojí s pohodlnou mainstreamovou interpretací událostí historických i aktuálních. A co tvrdí, za tím si stojí. Kéž bychom takových lidí, kterým lze věřit, měli ve veřejné sféře víc!
Petře, ty víš, že jsem ti palce držel od té doby, co se známe, a to už je hezkých pár let. A ani jednou v životě jsi mě nepodtrhl, nelhal jsi, a i když jsme se někdy, jako to bývá, chytli, vždycky jsi stál chlapsky za svým názorem. A já musím přiznat, že jsem se většinou s tvými názory ztotožnil. Mám dojem, že lidí tvýho naturelu, inteligence a tvrdohlavosti prostě do Senátu patřej. Není jich tam moc. Rozhodl ses, a já nemůžu udělat nic jinýho, než ti strašně moc držet palce. Drž se, kamaráde. Slávek.
Petra Žantovského jsem poznal asi před třiceti lety. Od té doby jsme vedle sebe prošli dlouhou cestu, někdy navzájem blíže, někdy vzdáleněji, ale nikdy jsme se názorově nerozešli. Petr Žantovský si, i přes některé agresivní útoky na jeho osobu, vždy držel jasně vyargumentovaný postoj, který v klidu obhájil. A to je to, co v současné těžké době zastává Senát, do kterého Petr Žantovský nepochybně patří, pro svojí názorovou stálost a schopnost věcné a přesvědčivé argumentace.
Vážený a milý příteli, rozhodnutí vstoupit do politiky považuji za znak určitého osobního hrdinství. Mám tu čest už delší dobu sledovat vaše myšlenky a politické názory, jsem vám vděčen za výběr některých textů, které bych v dnešní záplavě všelijakých komunikačních kanálů jenom obtížně hledal. Lituji jenom, že nebydlím na Kolínsku, abych mohl vaši kandidaturu osobně svým hlasem ovlivnit. Nicméně jsem přesvědčen, že i v této oblasti naší země se najdou voliči, kteří vaši odvahu ocení a svým hlasem podpoří. A pokud budete slavit volební úspěch, už předem vám upřímně připíjím a ve vaší nelehké práci přeji hodně zdaru. Se srdečným pozdravem
Ve veřejnosti není dnes neobvyklý názor, že Senát PČR je nadbytečný a veřejnému blahu neprospívající. Všechny, kteří si toto myslí, spojuje jistá povýšenost, kterou projevují tím, že k volbám nechodí. Většinou jen proto, aby po jejich tragikomickém průběhu si mohli postěžovat, koho svou nevolbou do senátních lavic posadili. Nemyslím si, že je to správné a považuji Senát za současného stavu věcí za nezbytnou součást politického systému ČR. Jeho význam je dán nejen Ústavou, ale zejména a především tím, kdo je zvolen a čí a jaké zájmy je ochoten hájit.
Proto bychom měli volit takové osoby a osobnosti, o kterých si myslíme, že jsou hodni toho, abychom jim předali část svých práv a svobod. Považuji tedy za současného stavu res publica důležité vybírat mezi kandidáty a kandidátkami takové, o kterých si myslíme, že tuto povinnost budou plnit se ctí a plnou odpovědností. Myslím si, že Petr Žantovský takovým je. Nejen vzdělaný, kriticky myslící a kreativně uvažující, ale i pracovitý. Nepředpokládám proto, že svou funkci senátora bude považovat, jako mnozí jiní, jen za příjemné šestileté posezení ve Valdštejnské zahradě.
DEN, KDY JSEM POTKAL PETRA
Setkáte-li se blíž s někým, jehož šíře znalostí, zájmů a dovedností násobně převyšuje vaši vlastní, vždycky užasnete. Mně se to podařilo někdy před pěti nebo šesti lety, a vznikl z toho velmi hezký pracovní vztah. Právem se zeptáte, čím mě zaujal nejvíc. Jak by řekl Jan Werich, svou hlavou. Což je možná trochu obecné, dobře. Především tedy způsobem, jakým dělá novinařinu a publicistiku. Je jedním z mála v této zemi, kteří to dělají tak, jak se to dělat má. Je objektivní, nikomu neposluhuje a hlavně – nebojí se říkat pravdu. Zůstává svůj a snaží se být co nejvíce spravedlivý. Ano, tohle jsou vlastnosti, které pak vytvářejí vysoký morální kredit. Těžko dodat něco navíc. Snad jen maličkost. Ten den, kdy jsem potkal Petra Žantovského, změnil můj život k lepšímu.
Pana docenta Petra Žantovského znám téměř tři desetiletí. Považuji ho za jednoho z našich nejbrilantnějších znalců mediálního prostředí. Jeho texty jsou srozumitelné, přímé, otevřené a vzhledem k tomu, že se často vyjadřuje k nepravostem v žurnalistické tvorbě, jsou nutně i kritické. Je to člověk, který používá zdravý selský rozum a nazývá věci pravými jmény. Možná i proto je trnem v oku mnohých žurnalistických blábolistů. Číst jeho odborné texty a komentáře je vždy inspirativní.
Pozoruji-li dnešní Senát, který není zárukou demokracie, ale spíš hlasovací mašinérií; pozoruji-li jeho předsedu, který si pěstuje kult odvážného průkopníka nové zahraniční politiky nezávislé na vládě a na parlamentu; pozoruji-li jeho členy, kteří jsou většinou zcela neznámí a své poslanecké místo získali často zásluhou nevelké hrstky voličů, pak si logicky přeji, aby se členy senátu stali lidé známí svým vzděláním, svou dlouholetou a systematickou veřejnou publicistickou, vydavatelskou a vzdělávací prací, lidé slušní a schopní diskutovat i s lidmi jiného názoru, lidé nezatížení partajnictvím, sektářstvím a kuloárovými praktikami. Dívám-li se kolem sebe, napadá mě jeden vhodný kandidát. Je jím pan Petr Žantovský. Myslím, že lidé jeho schopností a pracovitosti by mohli zvýšit nízkou reputaci zmíněné instituce.
