Změna pohlaví bez kastrace? I kvůli mladistvým, čteme v Novinkách.cz. Úřední změna pohlaví by prý nemusela být podmíněna sterilizací. Od zastaralé metody upustila většina států Evropy a Česko se k nim chce přidat. I proto, že jejím prováděním údajně porušuje už několik let mezinárodní práva. Ke změně pohlaví v dokladech by mohlo stačit lékařské potvrzení o poruše pohlavní identity. Ústup od kastrace může být klíčový hlavně pro děti a mladistvé. S poruchou se jich potýká stále více a touží spíš po společenském respektu než po bolestivém zákroku. Politicky jde ale o křehké téma, což může úpravu ohrozit.
„Setkávám se průběžně s dětmi i dospívajícími s poruchou rodové identity. Za celou mou klinickou praxi jsou to vyšší stovky klientů,“ uvedla sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková. V posledních letech podle ní ale dramaticky přibývá i mladých dospívajících, kteří chtějí chirurgickou přeměnu z ženy na muže. „Jsou to biologické dívky ve věku dvanáct let a výše. Všechny tvrdí, že jsou „trans“. Je jisté, že mnoho z nich touto vážnou poruchou netrpí, ale že je to jen fáze jejich vývoje v rámci dospívání. Děje se to napříč obory a ve všech zemích našeho kulturního okruhu,“ přiblížila Fifková.
A právě to může být podle některých politiků důvodem, proč by se mělo od sterilizace ustoupit. „Od dětských endokrinologů vím, že jsou pacienti, kteří chtějí změnit pohlaví a po čase je chtějí zase vrátit. Tím, že se do toho vstoupí operací, tak už se nedá funkce plnohodnotně obnovit,“ řekl senátor Lumír Kantor (KDU-ČSL), původní profesí pediatr. V Senátu chce k tomu otevřít debatu.
Operace, při které dojde k odstranění varlat nebo dělohy a vaječníků, je možná u starších 18 let a musí ji posvětit ministerstvo zdravotnictví. Od roku 2012 přijalo 1349 žádostí na změnu pohlaví, počet zájemců se každoročně zvyšuje. „Na jednání komise se nejčastěji hlásí lidé ve věku 20 až 30 let, ale přibývá i náctiletých. Nejčastěji jde o změnu z ženy na muže,“ upřesnil mluvčí Ondřej Jakob.
Po kastraci ale řada transgender lidí netouží. Jsou spokojeni s hormonální léčbou, kterou jim předepsal sexuolog. Pokud ale chtějí stejná práva a úředně změnit jméno, tlačí je zákony k operaci. Podle spolku Trans*parent existuje velké procento trans osob, které kastraci ze zdravotních důvodů podstoupit nemohou nebo ji nechtějí.
„Zaslouží si důstojný život a rovné možnosti jako kdokoli jiný, nyní jim však cestu ke šťastnému životu kazí byrokratické úkony a zbytečné medicínské zásahy do jinak zdravého těla,“ řekl mluvčí spolku Daniel Zikmund s tím, že na ČR znovu apelovala Rada Evropy kvůli porušování mezinárodních závazků o lidských právech. Žádná ze sousedních zemí nepodmiňuje úřední změnu pohlaví kastrací.
Trochu mi to připomíná banální situaci z dětství. Přinesl jsem řekněme kuli z matematiky a bránil se tím, že všichni měli kuli, protože to byla velmi těžká písemka. Nu a matka mi řekla: „Dobrá, všichni měli kuli, tedy i ty. A až budou všichni skákat z mostu, ty také budeš skákat z mostu?“ A zbytek vysvětlení už byl na domácím psychologovi v podobě pásku nebo vařečky. Tak zde je to v modernějším hávu. Masově narůstá deklarací, že ten či ta věku tanagerského se cítí být něčím jiným, než čemu by odpovídal obsah rozkroku. A stát si připravuje půdu k tomu, aby byl tyto rozmary povinen nejen tolerovat, ale i právně kodifikovat., Jeden diskutér to lakonicky shrnul asi tahle: „Brzy to každému usnadníme. Do telefonu si dáte appku a podle ní se každé ráno rozhodnete, zdali jste dnes chlap, či ženská. Pak to jen přes tu appku nahlásíte úřadům a je to.“ To teprve bude pravá svoboda a liberální demokracie!
—
Nevratné poškození. Albatros nevydá knihu zpochybňující transgenderovou identitu, píší Novinky.cz. Čtvrtého dubna měla podle edičního plánu vyjít v Albatros Media kniha Nevratné poškození s podtitulem Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. Napsala ji americká publicistka Abigail Shrierová. Na český trh se ale prostřednictvím Albatrosu nedostane. Oficiálně proto, že ji po pečlivém posouzení shledali jako titul, který by mohl určitou skupinu lidí – konkrétně transgender – poškodit. „Řada čtenářů i našich zaměstnanců ale záhy upozornila na kontroverze, které text tohoto konkrétního titulu provázejí, a poskytla mnoho argumentů a zdrojů k bližšímu prozkoumání,“ stojí v oficiálním prohlášení nakladatelství citovaného lidmi, kteří transgender komunitu podporují. Nutno zmínit i to, že podobnou kontroverzi dílo (Irreversible Damage, 2020) vyvolalo i ve Spojených státech, kde prvně vyšlo. Pohled Abigail Shrierové na transgender komunitu tam již několik let rozděluje společnost. Velmi zjednodušeně shrnuto vidí v trendu módu, která nenávratně poškozuje mladé lidi. Publikována byla navíc v době, kdy v USA dochází k omezování zdravotní péče u této skupiny občanů.
České nakladatelství proto po vlně kritiky, že vydáním podporuje omezování lidských práv, rozjelo řadu dotazování mezi odborníky, zaměstnanci a čtenáři. Po vyhodnocení jejich názorů dalo knize stopku. „Jejich názory byly jedním z dílků našeho konečného rozhodnutí. Podporujeme diverzitu, vážíme si blízkého vztahu ke čtenářské komunitě a chceme vás ujistit, že nám vaše názory a podněty nejsou lhostejné,“ oznámilo v oficiálním stanovisku. Komu to nepřipadá výmluva, ať zvedne ruku…
Mezitím se našlo jiné nakladatelství, které práva na vydání knihy převzalo. To však pro tento účel není podstatné. Hlavní je fakt, že nejsilnější podnik svého druhu u nás se zalekl řevu fanatických neziskovek a ukřičených transkařů a zrušil vydání knihy, která, když nic jiného, byla nepochybně příslibem zisku, což by v normálním světě měl být hlavní barometr úspěchu podnikatele. U nás ale, jak vidno, podobně jako v západních zemích, začíná platit: není důležité, aby se lidé dovídali informace. Je důležité, aby byli kropeni schválenými názory jak kobercovým náletem a každé vybočení z takto násilím vykolíkovaného území je označkováno jako nepřijatelné, a tedy nepřípustné. Pokud vás zas někdo bude přesvědčovat, že u nás není cenzura, odkažte jej na tuto publikaci, Její osud je jasným důkazem toho, že nejen že je cenzura vnější, ale dokonale funguje i autocenzura: Než bych si dělal potíže s dohlížiteli nad pravdou a láskou, raději obětuji vstupní peníze. Jak perverzní!
—
Zlatým hřebem této návštěvy Cvokhauzu budič článek, jejž přinesl web Senam Médium pod titulkem: „Sadistickou Kytici Karla Jaromíra Erbena by děti ve školách číst neměly, je to samé rodinné násilí.“ Píše se tu: „Některá literární díla neodmyslitelně patří k české historii a je správné, že se na školách stále vyučují a mnoho z nich patří k povinné četbě. Lidé si pak udělají obrázek o vývoji myšlení na našem území. Erben a jeho Kytice sem však nepatří.
Karel Jaromír Erben je oslavován jako jeden z nejdůležitějších básníků období národního obrození v 19. století. A je správné, že jako takový je studentům připomínán on sám i jeho tvorba. Avšak do povinné četby by jeho básně patřit neměly, ani by se neměly v hodinách českého jazyka a literatury předčítat. Jsou totiž extrémně drastické a mohou vyvolávat v dětech nepříjemné pocity.
Sbírka básní Kytice obsahuje celkem třináct kratších i delších děl tohoto autora. Nejčastěji se připomíná ta titulní, ve které osiřelé děti navštěvují hrob své matky. A to je asi nejmírnější ze všech básní. Máme tu totiž často vzpomínanou baladu Vodník. V té vodník unese do jezera jednu z místních žen. Mají spolu dítě a on se nakonec nechá přemluvit, aby ji pustil na návštěvu k její matce. Matka ale odmítá dceru pustit zpátky za vodníkem do jezera. A tak vodník demonstrativně usekne malému dítěti hlavičku a tyto dvě části nechá pohozené před domem, kde dívka bydlela.
Je tu hned několik věcí, které mohou děti na jejich vývoji negativně ovlivnit. Takhle se otec dítěte přece nechová. Jen proto, že se jeho žena trochu zpozdila s návratem, uchyluje se k vraždě jejich společného dítěte. Stejně tak matka dívky nepochopila, že dívka vodníka miluje a odmítá jí pustit za svou životní láskou.
Polednice nám zase vypráví příběh zlobivého dítěte, na které matka ve zlosti zakřičí, že na něj zavolá polednici. Polednice je v tu ránu u dveří a vyděšená matka se snaží dítě ochránit. Stvůra sice nakonec odejde, ale matka zjišťuje, že silným tisknutím dítěte na svou hruď ho udusila. Opět je tu motiv smrti. Tentokrát matka ve zlobě zavolá na své dítě mýtickou bytost. A to už pak nemůže odčinit.
V Dceřině kletbě si mladá žena myslí, že zabila holoubátka, nakonec se ale ukáže, že zabila vlastní dítě. Prokleje svou matku za to, že ji k tomu dohnala a nachází svou smrt na šibenici. Matka je tu opět postavena do role vražedkyně vlastního dítěte a chová se neuctivě ke své matce. Pro děti je taková báseň zcela nepřijatelná.
A to stále není vše. Nesmíme zapomenout zmínit i Zlatý kolovrat. To je jedna z nejdrastičtější básní sbírky, protože zrůdné činy páchané mezi příbuznými popisuje velmi detailně. Na Doru žárlí nevlastní matka a sestra natolik, že jí nechtějí dopřát životní štěstí. Uchýlí se tedy k její vraždě. Usekají jí nohy a ruce a vydloubnou oči. A takovou báseň si děti musí číst?
Toto dílo Karla Jaromíra Erbena je zkrátka násilím doslova přesycené. Co je ale ještě horší, je to, že většina násilných činů se ve sbírce Kytice páchá mezi příbuznými. Sbírka tak určitě není vhodná pro děti prvního či druhého stupně základní školy a její vhodnost by měli pedagogové zvážit i pro dnes zranitelné středoškoláky.“
To je tedy úžasný výklad klasického díla, které navíc zpracovává výsostně uměleckým jazykem motivy z lidových pověstí a morytátů. Podle autora toho článku bychom měli Kytici vyhnat z národní literatury a školních osnov, protože ohrožuje současné děti a jejich jemnocit. Myslím, že by se autor podivil, kdyby si poslechl, o čem a jakým jazykem se baví děti už na prvním stupni Základní školy. Proti jedné takové bydlím a ty děti mi chodí do školy a ze školy pod oknem pracovny. Na korektní přepis všech výrazů, které používají, by mi nestačily hvězdičky na klávesnici. Bez mrknutí jemnocitného oka si libují ve výhružkách tím či oním – vypíchnutím očí, nebo kastrací (ovšem ty děti to nazývají explicitněji) počínaje, a prostým úkladným zabitím konče. To vše je repertoár oné přecitlivělé generace. To dozajista změníme zákazem klíčového díla českého písemnictví, že…
