Kristus prý děsí. Myslbekův Ježíš na AVU musí pryč. To nedokázali ani komunisti, píše server Echo 24. Plastika Krista na kříži od Josefa Václava Myslbeka, která se nachází na jedné z frekventovaných chodeb pražské Akademie výtvarných umění (AVU), bude odstraněna a přesunuta na jiné místo. Konkrétně do vestibulu Moderní galerie AVU na pražském Výstavišti. Oznámilo to samotná AVU ve facebookové diskuzi pod příspěvkem pedagoga školy Vojtěcha Míči. Důvodem má dle akademie být to, že na současném místě byl kříž několikrát poničen. Někteří studenti na sociálních sítích uvedli, že je Ježíš na kříži „morbidní a děsí je“.
Ohledně odstranění díla zakladatele novodobého českého sochařství J. V. Myslbeka z hlavní budovy akademie se rozproudila diskuse odborné veřejnosti. Více diskutujících se pozastavuje nad důvodem, proč má být plastika přesunuta a kdy, jak a kým byla v minulosti poškozena. Jedna studentka školy v diskuzi například tvrdí, že Myslbekův kříž je morbidní a děsí ji. „Mě to taky děsí, když jdu k vrátnici,“ odpovídá studentka. „Utrpení člověka? Je to morbidní. Nevím, proč je to tam stále, chápu historii autora, ale ne, proč je to stále nedoknutelný. Slušelo by mu jiné místo, nevím kde.“ „Kristus trpící na kříži je za zenitem,“ píše kupříkladu dále.
Jejím příspěvkům mnoho lidí oponuje. „Je to vrcholné dílo, lze se z něho poučit, inspirovat. Proto tam je a je dobré, že AVU má prostory, kde lze takovou věc vystavit. Pro někoho může být kostra plejtváka myšoka mnohem morbidnější, sál v Národním muzeu pro něho taky nebyl koncipován, a přesto většina lidí je ráda, že tam je,“ uvádí třeba jeden z bývalých studentů školy.
K tématu se vyjádřila i škola. „Hezký den, socha zůstává na Akademii výtvarných umění, pouze se z důvodu ochrany (na současném místě byla několikrát poničena) přesouvá do vestibulu Moderní galerie AVU. Bude tak nadále přístupná studujícím AVU (a při výstavách či dnech otevřených dveří veřejnosti),“ oznámila škola prostřednictvím svého oficiálního facebookového profilu.
Výtvarník Jan Šerých to okomentoval: „Osobně jsem byl v Senátu několikrát přítomen vyjádřením na téma nepatřičnosti téhle sochy na školní chodbě. Možná je to téma k polemice (ačkoli jsem vzhledem k okolnostem dost skeptický), ale kamuflovat ten vpravdě revoluční čin nějakou ochranou mi připadá docela licoměrné. A pokud je snad opravdu potřeba chránit Myslbeka před studentstvem, začínám konečně chápat slovo péče ve správném kontextu.“
Mimo jiné se již objevila i fotomontáž, na které nad Myslbekovým křížem visí Kača Olivová, místní pedagožka, která se nedávno proslavila videem, kde kolem sebe nahá rozhazuje hlínu do rytmu hudby.
Tak to je opravdový cvokhauz. Dementní, nedoučené a nic nedokázavší studentky donutí svým kozím mekotem věhlasnou almu mater, aby odstranila veledílo sochařského velemistra, protože holt „Kristus už je za zenitem“. To je krystalicky čistá ukázka úrovně naše školství, a zdaleka ne jen toho akademického. Ti, kdo vyslovují podobná „moudra“, by se měli/y vrátit na základní třídu, každý ročník si zopakovat nejmíň 3x, zejména pak dějepis a základy společenských věd, a pak, až jim bude ke třicítce, by mohli dostat – ovšemže po důkladném prozkoušení – atest absolventa základní školy. A pak ať jdou prodávat banány, protože tou dobou, bohdá, už žádné umění typu nahých exhibicí nebude státem podporováno. Třeba i jen proto, že na to nebude mít, protože naše daně vystříli na Ukrajině. No a že by si někdo ty nesmysly typu nahé Kači Olivové koupil pro své potěšení? Nu, možná, že ano, ale asi za účelem jiného povyražení, než estetického.
—
Eurovizi 2024 vyhrál švýcarský nebinární zpěvák Nemo. To hlásá server Seznam Zprávy. Padesát let od chvíle, kdy skupina ABBA zvítězila v Eurovizi, přišel ročník, který se znovu zapíše do dějin. Svou kontroverzností. Vítězem Eurovize 2024 se stal švýcarský nebinární zpěvák Nemo s písní The Code. Že stane na vrcholu letošního ročníku soutěže, začínalo být jasné velmi brzy, snad ještě dřív, než ambasadoři porotců jednotlivých zemí začali ohlašovat, komu odevzdají hlasy. Nemo podal výjimečný výkon, po kterém bylo zřejmé, že obsadí první příčky letošní Eurovize. „Doufám, že tato soutěž dokáže držet své slovo a zůstat místem, kde se zastává důstojnost a mír pro všechny,“ řekl Nemo při přebírání ceny. A i když už jméno švýcarského zpěváka bude s ročníkem 2024 navždy spojené, o letošní Eurovizi se bude mluvit i z úplně jiných důvodů. Šlo o jeden z nejkontroverznějších ročníků v historii.
Pořadatelské město Malmö se potýkalo s demonstracemi, protestující požadovali odstoupení Izraele ze soutěže. Zpravodajská agentura AP informovala, že švédským městem pochodovaly tisíce lidí. K účasti Izraele se nepřímo vyjadřovali i někteří vystupující umělci, například portugalská zpěvačka Iolanda nebo irská nebinární umělkyně Bambie Thug. Izrael se přitom soutěže málem neúčastnil. Původně přihlášená skladba zpěvačky Eden Golan nesla název October Rain (Říjnový déšť), který se odkazoval k teroristickému útoku hnutí Hamás z podzimu loňského roku. Kvůli zachování politické neutrality však organizátoři požadovali, aby byla píseň upravena. Skladba Eden Golan byla nakonec poupravena pod názvem Hurricane (Hurikán), probojovala se až do finále a nakonec získala 375 hlasů. Izrael tak skončil pátý.
Izrael nakonec v celkovém hlasování skončil pátý. V diváckém hlasování patřil k těm nejúspěšnějším. „Po protestech, výhrůžkách, bojkotech a také poté, co ho mezinárodní porotci téměř odignorovoali, poslalo divácké hlasování zpěvačku Eden Golan z 12. až na 5. příčku. Ponaučení: Vaše šikanování je k ničemu,“ psala na sociální síti X izraelská blogerka Yael Bar tur.
Tedy: Chvíli to vypadalo, že letošní Eurovize bude soupeřit s Politickou písní Sokolov, Sovětskou písní Ostrava či Zlatým palcátem. Tolik řevu kvůli tomu, že umělkyně, která náhodou (to v této soutěži není pravidlem) umí zpívat a ještě se líbí lidem, je trestuhodně izraelského původu, nepamatujeme. Ze soutěže politické se nakonec stala soutěž progresivisticko-sexualistická. Zvítězila bytost tvrdící, že je nebinární. Když dovolíte, jaká se při pohled na fotografii (viz výše) prostě domnívám, že je ošklivá. Ale tak nějak se hodí do řádu všech těch ošklivých věcí kolem nás, že mě to neudivuje. Představuji si jen tu horu peněž, kterou celé to balábile stálo. A představuji si, kolik dětských domovů, školek, hospiců, a dnes též lazaretů by se za to dalo pořídit. Tato doba je prostě vepsí.
—
V takovýchto situacích si obvykle připomínám Feuchtwangerovy Bratry Lautensackovy. Na jednom místě tam stojí tento text:
Potká Kohn Abelese a Abeles táhne těžký fufr. „Tak už jedou, Abeles?“ ptá se Kohn. „Jojo, jedu“, odpovídá Abeles. „A proč tak daleko“, táže se Kohn. „A Abeles odpoví: „Daleko? Odkud?“
