Staré pořekadlo říká, že když něco vypadá jako husa, kejhá to jako husa a chodí to jako husa, tak to je nesporně husa. O opaku vypráví článek na Novinkách.cz pod titulkem Z nevěsty se dvanáct dní po svatbě vyklubal muž. Velké rozčarování a šok prožil 26letý Indonésan, který dvanáct dní po svatbě zjistil, že jeho nevěstou a nyní „manželkou“ není žena, ale muž. Seznámili se prostřednictvím internetu a déle než rok spolu komunikovali, než došlo na sňatek. Jak se nakonec ukázalo, stejně starému podvodníkovi šlo jen o majetek.
Dvojice se poznala na sociální síti Instagram a po nějaké době flirtování na dálku se dohodla i na osobním setkání. Budoucí ženich podle deníku South China Morning Post respektoval, že jeho „vyvolená“ jménem Adinda při všech schůzkách nosila tradiční muslimské ošacení včetně šátku na hlavě. Považoval to za projev oddanosti islámu. Když přišla řeč na svatbu, tvrdila Adinda, že už nemá žádnou rodinu, ale že přesto jako věno přinese aspoň pět gramů zlata. Sňatek se konal letos v dubnu v úzkém kruhu ženichovy rodiny v provincii Naringgul na ostrově Jáva.
Krátce po svatbě ale pojal ženich podezření, že něco není v pořádku. Adinda odmítala komunikovat s jeho rodinou, stále doma nosila oděv zahalující celé tělo a hledala různé výmluvy, aby se vyhnula intimnímu kontaktu. Tvrdila například, že je jí nevolno nebo že má menstruační cyklus. Novomanžel proto začal pátrat a zjistil, že jeho vyvolená není žádný sirotek. Propracoval se až k rodičům podvodníka, kteří jsou živi a zdrávi a o svatbě ani předchozím vztahu neměli ani tušení. Ti šokovanému novomanželovi také řekli, že Adinda je ve skutečnosti muž, který se už od roku 2020 převléká do ženských šatů. Podvedený okamžitě vše oznámil na policii a dožadoval se zrušení sňatku.
Kriminalisté podvodníka zatkli. Při výslechu se přiznal, že se chtěl dostat k majetku podvedeného muže a že zmíněných pět gramů zlata byl jen maskovací manévr. Soudce jej mezitím poslal do vazby, kde mladý muž čelí obvinění z podvodu. Za to mu hrozí až čtyři roky vězení.
Vyšetřovatelé byli překvapeni, jak je možné, že se podvodníkovi tak dlouho dařilo maskovat svou identitu. „Má vysoce postavený, žensky znějící hlas,“ uvedl jeden z policistů s tím, že své vykonala také líčidla. „Na svatebních fotkách skutečně vypadá jako žena,“ dodal.
Inu, jaký kraj, takový mrav. Že by se někdo vdal či oženil pro peníze, to je vcelku běžné asi kdekoli na světě, ale že by mu prošlo převtělení se do jiného pohlaví, je zjevně islámská specifika. Bylo by asi na místě se zajímat o to, jak proběhla svatební noc a proč novopečený ženich tak dlouho od svatby držel dobrovolně celibát (tedy pokud už to nebyla ixtá manželka, takže tímto typem nouze netrpěl. Každopádně je to varování: V dnešní době generové nejistoty se,, milé dámy, pánové a všechnaostatní pohlaví raději předem přesvědčte, s kým lezete k oltáři. Není to sice úplně křesťanské – tam byste měli zachovat čistotu až do svatební noci, ale aspoň se vyvarujete zklamání a vedlejších nákladů.
—
To server iDnes přináší jiný kalibr: Lidé mají jen dvě pohlaví, řekl žák. Britský učitel jej vykázal ze třídy. Britské sociální sítě obletělo tajně natočené video, v němž učitel kárá žáka za tvrzení, že existují pouze dvě pohlaví. Vyučující na střední škole Aberdeenshire vykázal sedmnáctiletého chlapce z hodiny s tím, že jeho názor je diskriminační a neinkluzivní. Vedení školy se za učitele postavilo, jednal údajně podle školního řádu. Tříminutové video zachycuje slovní výměnu mezi učitelem a žákem poté, co je hoch vyveden ze třídy. Začíná tím, že učitel žákovi říká, že má právo na svůj názor. „To, že jste mě vyhodil ze třídy, ale nebylo moc inkluzivní,“ opětuje mu na videu žák. Debata údajně vznikla, když učitel ukazoval třídě webovou stránku tvrdící, že existují pouze dvě pohlaví, respektive pouze dvojí pohlavní identita –genderová příslušnost, což kritizoval. „Ale ona existují pouze dvě pohlaví,“ opáčil mu student v hodině. Po následné názorové výměně z ní byl učitelem vykázán.
„Říkal jsem, že existují více než dvě pohlavní identity, což je názor přijatelný na této škole. Obávám se, že váš názor, kdy říkáte, že neexistuje nic jiného než muž a žena, není inkluzivní,“ vysvětluje důvod trestu učitel. „Myslím si, že je hloupé, aby tu bylo něco jiného než dvě pohlaví,“ opakuje svůj názor mladík a u toho učitele skrytě natáčí na video.„Vy můžete říkat svůj názor a můj názor nesmí být ve třídě slyšet?“ ptá se učitele. „Vím, co si myslíte vy a co si myslí úřady a názor úřadů je jednoznačný. Na pozemcích školy nebude žádná diskriminace,“ kárá mladíka učitel, který zdůrazňuje, že sám nezastává své osobní, nýbrž „oficiální, národní i školské“ stanovisko ke genderové otázce. Odkazuje tím na sekci školního řádu aberdeenshirské rady, která je postavená na britském zákonu o rovnosti z roku 2010. Podle toho mají všechny veřejné instituce chránit své studenty před diskriminací na základě vlastností, jako jsou věk, rasa nebo víra. Zahrnuje i sexuální orientaci či identitu. Podle žáka však názor, že existuje jen mužské a ženské pohlaví, není diskriminační. „Všechno ostatní je jen sebeidentifikace,“ říká hoch na videu. Naráží tak na to, že vědecká debata o pohlaví, respektive o genderové příslušnosti není zcela uzavřená. „Mohli jsme vést diskusi, nemusel jste mě vykopnout ze třídy,“ říká mladík.
Pohlavní identita, gender nebo genderová příslušnost označují kulturní a sociální charakteristiky, role a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví. Tyto role se mění s časem a liší se napříč kulturami, nejsou tedy přirozeným, ale dočasným vývojovým stupněm sociálních vztahů. Transgender či transsexuál je zastřešující pojem pro lidi, jejichž pohlavní či genderová identita není v souladu s jejich biologickým pohlavím. Může jít o identitu opačnou jejich pohlaví (muž, žena), nebo o jinou identitu na spektru mezi mužem a ženou, či lze tyto kategorie zcela odmítnout.
Podle učitele však nejde o názor, který by byl určený k debatě. „Měl jste možnost o tom dál nemluvit. Vy jste si to vybral. Tyto názory si, prosím, nechte na doma,“ říká učitel mladíkovi, který incident později označil za názorovou diskriminaci. Video končí odchodem učitele ze třídy.
Podle rady hrabství Aberdeenshire bylo jednání učitele v souladu se snahou o inkluzivitu na školách. “Je naší povinností zabraňovat diskriminaci (…). Udržení dobrých vztahů mezi různými skupinami může být náročné, ale náš cíl je podporu férového, inkluzivního prostředí pro všechny,“ uvedl mluvčí školy pro The Independent.
Tak tohle odněkud dobře známe, že? „Měl jste možnost o tom dál nemluvit“, řekl učitel studentovi. A dodal: „Tyhle názory si nechte na doma.“ Není to tak dávno, kdy jsme podobné věty prožívali na vlastní kůži. A ruku na srdce, většina z nás, kdo jsme žili před listopadem 1989, jsme velmi často využívali možnosti o mnohém nemluvit a nechat si své názory na doma. Z toho pak rostla společenská frustrace, komunikační schizofrenie, oddálení obyčejného člověka od režimu, který musel sdílet – až to skončilo – samozřejmě se zahraniční asistencí – na těch cinkajících náměstích. Nu a dnes jsme v té samé kaši. Už nejde o vedoucí úlohu strany, ale o „inkluzi“, „diverzitu“ a jiné fráze mající hodnotu ještě nulitnější než ta vedoucí úloha. Ale je záhodno o nich nemluvit a nechat si to na doma. Tak abychom věděli!
—
„Rasismus, kolonialismus“. Politická korektnost už skalpovala i Vinnetoua, konstatuje server iDnes. Kdyby to tak viděl Klekí Petra: v Německu stáhli dvě knihy o mladém Vinnetouovi, protože jsou rasistické. A nejen rasistické. Taky je to prý kulturní krádež na indiánech a lež, která zcela ignoruje genocidu domorodých Američanů, přestože kdekdo ví, že právě proti ní tuhle dobrodružnou pohádku Karel May napsal. Ale už se stalo. Zrušeno. Howgh. Tohle nicméně nejsou mayovky, jde o dvě knihy, jež měly doprovázet nový dětský film Mladý náčelník Vinnetou. Knihy, jakož i doprovodný merch vydalo a pak zase stáhlo nakladatelství Ravensburger.
Vše je o tom, že se „rudý gentleman“ Vinnetou ještě jako chlapec spřátelí s bělošským vrstevníkem Tomem Silverem. S ním a Nšo-či se vydá v období hladu hledat bizony, protože chce udělat dojem na Inču-čunu, který v něm pořád místo bojovníka vidí nezodpovědného kluka. Jak píšou v iDnes, Film zřejmě není nic moc a brzy by ho vlažný zájem poslal do zapomnění. Jenže něco jiného je, když ho skalpovala politická korektnost a strach postavit se přívalu hlouposti.
S marným protestem se proti stažení knih ozval místopředseda Bundestagu Wolfgang Kubicki, poslanec Christoph Ploss to nazval „zcela absurdním“ a Hubertus Knabe, ředitel berlínského muzea obětí komunistického režimu, které je v budově bývalého vyšetřovacího vězení východoněmecké tajné policie Stasi, řekl: „Připomíná mi to časy stalinismu, kdy byly mayovky k dostání jen tajně.“ V šoku je i herečka Uschi Glasová, která hrála míšenku Apanači, a manželka Pierra Brice Hella: tím, co se najednou o Vinnetouovi říká, vidí dílo svého muže pošpiněné.
Ale Ravensburger nechtěl odolávat vlně na sociálních sítích. I když není jasné, nakolik byla silná: v německých médiích se mluví o stovkách protestů. Přesto si nakladatel v módním duchu veřejně nasypal popel na hlavu, vydal „upřímnou omluvu“, vděčně poděkoval za kritiku a slíbil, že už nikdy nic takového – tedy aby zranil city jiných – neudělá.
Problém je, že stažení knížek o malém Vinnetouovi může znamenat hrozbu odeslání do věčných lovišť i pro dospělého Vinnetoua. Kritika totiž nemířila ani tak na nový film, ale na svět mayovek celý. Padala slova jako koloniální a rasistické stereotypy, bagatelizující klišé, romantizace kolonizace a související genocidy, komercionalizace kultury menšiny či vrozený rasismus.
Film samotný zatím stažen nebyl, ale co není, může být. Producenti filmu Mladý náčelník Vinnetou už na kritiku raději řekli: „Svět je dnes jiný, než když jsme začali vyvíjet dětský film podle jedné z nejoblíbenějších německých literárních postav. Začínáme si uvědomovat, že bez ohledu na to, jak dobré máme úmysly, je naše perspektiva omezena privilegiem, nevědomou zaujatostí a vnitřním rasismem.“ Howgh.
Teď vlastně už chybí jen přibít aktéry kolem (patrně nic moc) knihy i filmu k apačskému kůlu smrtí a trefovat se do nich otrávenými šípy. A pak je rituálně shodit do kaňonu chorvatské řeky Cetiny, kde se část Mayovek v 60. letech natáčela. To by zřejmě bylo úměrné a správné vyústění příběhu.
