Většina českých tzv. tradičních médií se v těchto dnech nezabývá milionovými demonstracemi v Berlíně (spíše je před námi zatajují), nezabývá se rolí českých neziskovek (a kým jsou placeny) v podněcování nepokojů v povolebním Bělorusku (tam jim stačí nálepka Lukašenko = diktátor), nevěnuje se (a pokud, tak posměšně) bledskému strategickému fóru, unikátnímu setkání šéfů členských zemí V4 obohacenému o představitele Slovinska, Chorvatska a Rakouska (což by mohla být jedna z cest k záchraně EU, totiž v diverzifikaci zájmů a pravomocí). Nene, naše média jsou plná návštěvy předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila na Tchaiwanu, kterou tento korunoval patetickým výkřikem “já jsem Tchajwanec, wo shi Taiwan ren”. Asi to naši médiusové považují za událost století. Nuže, tak se jí koukneme kousek pod sukně.
Tchaiwan je ostrovní republikou složenou z Číňanů, kteří kdysi bojovali proti ovládnutí Číny Mao-Ce Tungem. Po celou tu dobu své historie se země pohybovala na území diplomatické nejistoty a opatrného přešlapování. Vystrčil je po 46 letech prvním předsedou parlamentní komory, který sem zavítal. Ano, je to jeho rozhodnutí, které mu posvětil Senát. Rozhodnutí doprovázené navíc nekonečnými tirádami, jak s ním pojede 90 členná delegace obchodníků, kteří na ostrově smluví ty nejlukrativnější byznysy pro naši zemi. Na první pohled vlastně o nic moc nejde. Tchaiwan je formálně vzato demokratická země s parlamentní procedurou, její problém je v nevyjasněných vztazích ke kontinentální (dnes komunisticko-kapitalistické) a stále mocnější Čínské lidové republice.
Je zde ale řada „ale“. Jako první s nápadem navštívit Tchaiwan přišel Vystrčilův předchůdce ve funkci předsedy Senátu, nedávno zesnulý Jaroslav Kubera. Jeho motivace byla dvojí. Předně se ukázat jako (dle Ústavy) druhý nejmocnější muž ve státě. A když tedy první muž, prezident Zeman, pěstuje dobré vztahy s pevninskou Čínou, on, jeho ideologický konkurent, půjde opačnou cestou. Je to trochu klukovina, řeknete si. Takováto dvojkolejnost či přímo protikladnost do zahraniční politiky země nepatří. Ale budiž. Kubera přece jen požíval dlouhodobé obliby u části obyvatel a jisté neformální autority, což obojí Vystrčilovi chybí. Když se tedy Vystrčil začal po Kuberovi opičit, bylo to na první pohled až komické. Silácké řeči od toho subtilního človíčka, který jako by už už vyhlašoval válku Pekingu, to už začali pochybovat i největší optimisté.
Vystrčil nám tedy slavně odjel na Tchaiwan. V jeho nevídaně početné delegaci však neměli převahu velkopodnikatelé, kteří by dle příslibu jeli dělat na ostrov byznys. Zato tam vidíme dalších několik protizemanovsky (a protičínsky) agresivně naladěných senátorů, několik spřátelených vysokoškolských funkcionářů, předsedu českého Penklubu, ředitelku filharmonie, a samozřejmě plejádu novinářů, vybíraných podle jediného klíče. Aspoň třikrát za poslední měsíc se museli hanlivě vyjádřit o Číně nebo prezidentu Zemanovi. Ani jedna pozvánka pro novináře nedošla na adresu dnes velmi populárních a statisíci čtenářů sledovaných médií alternativních (jako jsou Parlamentní listy, Nová republika, První zprávy a mnohé jiné). Již na první pohled to celé bylo předem domluveno a naplánováno jako propagandistická akce jedné skupiny bobující o vnitropolitickou moc (sám Vystrčil je z ODS, která si spolu s několika dalšími drobnými subjekty hraje na tzv. „demoblok“, tedy partu těch, kteří prohráli volby, a teď vítězům okusují kotníky). Tady nejde o žádné velké obchodní příležitosti, ale o předvolební gesto.
Tomu ostatně odpovídá Vystrčilův kennedyovský výkřik. Vystrčil si hraje na šéfa velmoci, stejně jako předtím pražský primátor Hřib, který z důvodů vlastní nevraživosti vůči Pekingu zmařil několikaletá úspěšná jednání o umístění čínských pand v pražské ZOO (kdo ví, jak si Čína na tomto svém endemitu „sedí“, tuší, že to byl vskutku husarský kousek). Prostě z Prahy se šlape na čínská kuří oka snadno a bez rizika. Ale také, jak se zdá, bez větší odezvy u publika. Kdo ví, co znamená dnešní Čína ve světě, a hlavně co se chystá znamenat v brzkém budoucnu, ťuká si na čelo. Zjevně tu myš provokuje tygra. Aby podle toho nedopadla.
(psáno pro slovenský Literárny týždenník)
