Když se člověk rozhlédne po české mediální krajině, nutně dojde k dojmu, že jsme se v mezičase nenápadně stali bůhvíkolikátou členskou zemí Spojených států amerických. Od rána do večera nás už víc než týden obtěžují ze všech stran permanentní komentáře o amerických prezidentských volbách, jako by v nich šlo o naši, nikoli jen americkou budoucnost. Tyto volby také velmi pěkně odhalily, jací jsou většinoví čeští novináři a co se od nich dá čekat napříště.
V drtivé většině fandili Bidenovi, bývalému vicepresidentovi Baracka Obamy, kandidátu amerických Demokratů. Proč? Na to je snadná odpověď. Biden představuje typickou mluvící hlavu, která vytrubuje do světa horu frází, ale činy za ním nejsou žádné, takže se dá jen stěží předpokládat, že nějaké závratné budou před ním. Spíše se opentlí „líbivou“ rétorikou ekologismu, lidských práv a boje proti rasismu. Což o to, to všechno jsou poctivé cíle, ale z dosavadní zkušenosti dobře víme, že čím hlasitěji je ten či onen potentát vykřikoval, o to méně je sám dodržoval. Typickým příkladem budiž Al Gore, který na urputném eko-fanatismu založil svého času (neúspěšnou) prezidentskou kampaň. Tak když už jej nezvolili do Bílého domu, tak jej dekoroval aspoň Nobelův výbor a dokonce americká filmová akademie, která udělila jeho mizerné agitce Nepříjemná pravda Oscara. Týž Gore, který tak bojoval proti ekologické nezodpovědnosti, byl nakonec přistižen při tom, jak káže vodu a pije víno. Jeho vila totiž, jak se zjistilo, je zhruba stejně energeticky náročná jako průměrné třicetitisícové město. A pak někomu věřte!
A tak se Joe Biden stal hrdinou českých médií a mnohých politiků. Jen proto, že je jiný než Trump. Vlastně není až tak jiný, jen vede jiné řeči. Ekologistické, lidskoprávní. Ještě nikdo neslyšel slova o tom, že by Biden prezentoval nějaký svůj ekonomický a sociální program. Bodejť. Trumpa volila většina hispánské a dokonce velký díl černošské populace, prostě jen proto, že v tom jediném podstatném, co pro ně má cenu, dokázal Trump pokročit vpřed. Hispáncům, a obecně menšinám, navzdory tomu, co o něm šířila třeba i česká média, se jejich ekonomická a sociální situace za Trumpa značně zlepšila, a proto jej volili. Trump měl největší podporu menšinové populace ze všech republikánských kandidátů na prezidenta za několik desítek let zpětně. Pak něčemu věřte!
Česká média se postavila v jednu řadu proti Trumpovi. Byl vykreslen jako největší lotr v amerických a snad dokonce vůbec civilizačních dějinách. Z české veřejnoprávní televize vám vykládá neoblíbený, avšak skvěle placený moderátor, jak je statečné, že americké televize stoply Trumpův povolební projev. Ó, to hrdinství. Víte, že váš „nepřítel“ patrně neuspěl, a proto si o něj očistíte ty nejšpinavější boty své profese. Cenzurovat projevy prezidenta, byť téměř v demisi, to je naprosto nový jev. To dělali naposledy komunisté a předtím nacisté. Jsou snad Bidenovi podporovatelé z The Washington Post či televize CBS ze stejné líhně? Odpověz si každý sám.
Mnoho komentátorů nezávislejšího myšlení varuje dnes před tím, že okolnosti amerických prezidentských voleb, ta hysterie a ta cenzura, jsou jen předzvěstí toho, co čeká nás – zde v centru Evropy. Že tady vyskočí aktivisté, samozvaní političtí „tlačiči“ a „strkači“, začnou mluvit o tom, že je třeba snížit volební věk – u aktivních voličů na 16 let a pasivních na 18 let (místo dnešních 18 a 21 let), což samozřejmě velice posílí skupinu prvovoličů, na které spolehl při podobném legislativním faulu rakouský jakoby-prezident van Bellen, který se vedral do své funkce tím, že popřel regulérního vítěze Hofera a vsadil na nezkušenost mladých. Přesně na tuto strunu hrají dnešní české k moci se deroucí síly, především tzv. Piráti. Mimochodem, je příznačné, že jejich název je odvozen od skupiny lidí, kteří v minulosti byli považováni za zločince, zloděje, rabináty a vůbec lidi mimo systém. Těm dnešním Pirátům zbyla charakteristika „mimo systém“. Jenomže právě oni se nejpilněji snaží vlézt do tlustých střev eurounie, aby byli systémovější, než systém sám. Inu, svět je samý paradox.
Zkrátka a dobře, potlesk Bidenovi z pražských mediálních kruhů věstí jen to, že půjdou posíleni do našich vnitropolitických bojů o tento domnělý úspěch. Jsem zvědav, co napíšou, až Biden rozjede první válečné dobrodružství, což zatím činili všichni jeho předchůdci. Není totiž nejmenší důvod domnívat se, že to v daném případě bude jinak.
(vyšlo ve slovenském Literárnom týždenníku)
