První a poslední dovolenou v letošním bláznivém létě – z jedné strany covid, z druhé volby ťukající už už na dveře – jsem prožil se svojí paní v nádherném prostředí Nízkých Tater. Nejprve týden v horském středisku Donovaly, pak pár dní v Banské Bystrici. I díky krásnému počasí a vzdálenosti od našich politických tanečků (ne, že by Slováci měli ty svoje o mnoho jiné či snesitelnější :-)) ten pobyt připomínal ráj. Ale měl ještě jednu zvláštnost. V Donovalech jsme měli půjčenou starobylou chalupu, v níž 29.srpna 1944 dr. Vavro Šrobár s dr. Ludvíkem Nábělkem a dalšími kolegy sepisovali první prohlášení Slovenského národního povstání. Toto prohlášení bylo den poté přečteno v rádiu Slobodný vysielač a odstartovalo celé SNP. Na „naší“ chaloupce k tomu byla pamětní cedule, dům patří potomkům jednoho ze signatářů Ludvíka Nábělka, spali jsme v místnosti, kde ta deklarace byla sepsána, a konkrétně nad mou postelí visela fotka těch signatářů v čele se Šrobárem. Věru zvláštní pocit, jako když vstupujete do dějin. A pointa? Další dny v Banské Bystrici jsme strávili v domě Borise Koróniho, který po desítkách let vzkřísil ono povstalecké rádio a pod totožným názvem Slobodný vysielač jej provozuje už asi sedmým rokem, z čehož větší půlku patřím k jeho blízkým a pravidelným spolupracovníkům. A uprostřed toho pobytu jsme live odvysílali přesně 100. vydání pořadu Dualóg, kde jsem obvykle pravidelným debatérem, a se mnou seděl ve studiu: MUDr. Ludvík Nábělek, vnuk toho pána z obrázku nad mojí postelí. Jak se říká: to nevymyslíš 🙂
Každému doporučuji, namísto dnes těžko proveditelných či rizikových zahraničních výletů, vrátit se zpět do východní části bývalé federace. Žijí tam lidé, s nimiž si dobře porozumíte, jak jazykově, tak věcně. Mají podobné problémy a jsou nám nejblíž. Neměli bychom na to zapomínat.
Fotografii z donovalské Koliby pořídila doc. Mira Nábělková, vnučka onoho spolutvůrce SNP. To hezčí vedle mne je moje paní Irena, divadelní režisérka, ředitelka a VŠ pedagožka.
