Tak jsme v posledních srpnových dnech odstartovali věšení plakátů po obcích a vsích na Kolínsku. Ne že by na tom faktu samotném bylo něco zajímavého, ale jsou z něho dvě poučení. První: řada různých kandidátů do Senátu si ještě nepovšimla, od čeho Senát v naší zemi slouží. Že to není záložna na výstavbu silnic či mateřských školek. Na jednom plakátu se zase slibovalo „zkvalitnění zdravotnictví“. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Jediné, co senátor může v tomto smyslu udělat, je připravit případně prosadit návrh zákona, který by kýženému zlepšení zdravotnictví pomohl. Což bych samozřejmě přál každému, protože naše zdravotní péče zlepšení v mnoha směrech opravdu potřebuje. Senátor však, opakuji, je tu od toho, aby inicioval případně opravoval zákony, ne brousil skalpely nebo kachlíčkoval koupelny na chirurgii. A druhé zjištění: mám obrovské štěstí na volební obvod. Kolínsko, resp. celé Polabí je tak nádherný kus země, jaký jinde ve světě těžko najdete. Projížději jsme vesničkami, úhlednými, opravenými, radost pohledět. A zdálo se nám, že i lidé, co tu žijí, třebaže jistě nejsou a ani nemohou být se vším spokojeni, žijí poněkud klidněji a hlavně podstatně blíž realitě než údajná smetánka v pražské či jaké „kavárně“. Pro tyto lidi je svět konkrétní místo k životu, ne jen chimérická představa o tom, jak jej inženýrsky změnit a velet mu od toho pražského kafe. Tomu se kdysi přesnou metaforou říkalo „sůl země“. Bylo hezké vidět, že se neztratila v postmoderním chaosu a všeobecné mediální manipulaci.
