Ve čtvrtek 30.9. se v Poslanecké sněmovně konala konference s názvem „Česká republika, Evropská unie a evropská integrace: současnost, vize a alternativy“. Pořádal ji místopředseda zahraničního výboru PS Jiří Kobza spolu se spolkem Odchod.eu, vedeným Matějem Gregorem. Vystoupili tu mnozí odborníci na záležitosti týkající se EU a nahlédli téma z různých úhlů. Například dr. Jiří Hejlek z Univerzity Pardubice velmi svěžím jazykem pojednal o největších rizicích setrvání ČR v EU. Z hlediska národně-právního a evropsko-právního týž problém zhodnotili právníci Vladimíra Bondarenková a Libor Vondráček. Současnou hurá-akci Green Deal zhodnotila Martina Hrabáková. Cenné bylo vystoupení proděkana kutnohorské Vysoké školy politických a společenských věd Vladimíra Srba, který zhodnotil postavení, možnosti a praxi tzv. mikrostátů, tedy nejmenších členských zemí EU. O zkušenosti z Holandska se podělil Hugo Chadima, který upozornil na to, že na západě roste velice dynamicky v mladé generaci proud, který odmítá eurohujerismus a bruselskou totalitu. A konečně moje maličkost vyslovila pár vět na téma „proč naše – mainstreamová – média dělají EU propagandu“.
Už jsem absolvoval řadu podobných akcí, ale tohle byla první, kde se dokonale sešlo téma a jeho analýza ze všech možných pohledů a úhlů. Přitom se to celé odehrálo v absolutně korektní atmosféře, nepadala tu žádná aktivistická prohlášení, nýbrž jen a pouze fakta a argumenty. Tak jsem si kladl otázku, zda si konání té konference nějaká ta mainstreamová média vůbec všimnou. Nenašel jsem na Googlu jedinou zmínku. Zapracovala cenzura mlčením: o čem se nehovoří, to není. A tak vlastně sama mainstreamová média svým způsobem potvrdila hlavní teze z mé přednesené analýzy, proč vlastně tolik tleskají EU. Jednak proto, že jsou za to štědře placeni (viz https://www.europarl.europa.eu/contracts-and-grants/en/grants/ex-post-publication), jednak proto, že i ti, kdo vědí, co je skutečnost, se bojí o ní mluvit, protože jsou v soukolí prostředí, kde se omílají floskule a povinné fráze. Vybočit z toho znamená podepsat si výpověď a být vytěsněn z novinářské profese, přinejmenším té mainstreamové. Tedy přijít o živobytí. A to si nikdo nedovolí. Čímž se vytváří živná půda pro uplatnění staré teze o tom, že stokrát opakovaná lež stává se pravdou. To je svět, v němž žijeme.
Pokud máte zájem, můj příspěvek můžete zhlédnout zde:
