Filmový Romeo s Julií žalují Hollywood kvůli nahé scéně, chtějí 500 milionů dolarů, píše ČTK a po ní i server Echo24.
Představitelé Romea a Julie ze stejnojmenného filmu režiséra Franka Zeffirelliho z roku 1968 podali žalobu na filmovou společnost Paramount kvůli intimní scéně, v níž se objevili nazí. Podle časopisu Variety se nyní 72letý Leonard Whiting a jeho o rok mladší herecká kolegyně Olivia Husseyová u soudu v Santa Monice snaží získat více než 500 milionů dolarů (skoro 11,4 miliardy korun) za údajné sexuální zneužití, sexuální obtěžování a podvod. V době natáčení bylo Husseyové 15 let a nahou scénu před pěti lety ještě obhajovala a řekla, že ji Zeffirelli natočil vkusně. „Pro ten film to bylo potřeba,“ uvedla dříve. Dnes to, pod dojmem absurdních kampaní typu Me too zřejmě vidí jinak.
Režisér Zeffirelli, který zemřel v roce 2019, mladým hercům původně řekl, že ve scéně, která se odehrává ke konci filmu v ložnici, budou vystupovat v prádle tělové barvy, uvádí se v žalobě. Nicméně v den natáčení údajně Zeffirelli oznámil Whitingovi, který hrál Romea, a Husseyové, která vystoupila v roli Julie, že budou mít na těle jen make-up a že kamera bude umístěna tak, že nahotu nebude vidět. Whiting s Husseyovou v žalobě uvedli, že „se domnívali, že jim nezbývá nic jiného než hrát nazí s make-upem na těle, jak se po nich chtělo“. Tvrdí, že režisér s nimi jednal nepoctivě a že je ve skutečnosti filmoval nahé, aniž o tom věděli.Ve scéně z ložnice je vidět Whitingovo pozadí a krátce i hereččina ňadra.
Podle žaloby Husseyová s Whitingem utrpěli psychickou újmu a jejich následující kariéra neodrážela úspěch filmu Romeo a Julie. Vzhledem k újmě, jakou prožili, a ke komerčnímu úspěchu filmu je podle herců výše odškodnění přesahující 500 milionů dolarů patřičná.
Svádí to k otázce, proč oba protagonisté ve své pozdější filmografii nepřekonali úspěch Romea a Julie. Nebylo to snad proto, že Romeovo pozadí či Juliino popředí nevyvolávalo dostatečné nadšení diváctva? Nebo že by to nebyli ti nejlepší herci pod sluncem, a tak se na ně kariéra tolik neusmívala, jako na jiné? Těžko říct. Každopádně herci žalobu podali na základě kalifornského zákona, který do konce loňského roku dočasně rušil promlčecí lhůtu pro případy zneužívání dětí. Justice v tomto americkém státu se kvůli tomu zabývá velkým množstvím nových žalob a řeší starší, které byly dříve zamítnuty. Představitelé Romea a Julie žalobu podle Variety podali na poslední chvíli. Tedy zjevně účelově.
Podobných příběhů, které vytrhávaly z dávné minulosti historky, na nichž se jejich protagonisté a častěji protagonistky chtěli napakovat, už jsme zažili dost. Tahle je obzvlášť vydařená. Tak čekám, kdy se vynoří z hlubin dávnověku potomci Hedy Lamarrové která se na českém filmovém plátně objevila v Evině rouše jako první, bylo to ve filmu Gustava Machatého Extase. Podobně by si měla stěžovat a žádat odškodnění za psychickou újmu třeba Magda Vašáryová – její ňadratá scéna v pivním sudu ve filmu Postřižiny patří ke kultovním, ale dnes by zasloužila po právu odsouzení a z filmu vystřižení, včetně tučného přínosu na účet zneuctěné herečky. A co taková Dáša Bláhové z Chytilové filmu Hra o jablko?
Jako bychom stále chtěli věřit, že děti nosí čáp. A přitom i taková Anička Holubová vulgo Jiřina Švorcová si cudně zasouložila v seriálu Žena za pultem. A chudák Antonie Hegerlíková dokonce musela v seriálu Matka kojit, což bylo natolik bizarní, že na tu scénu vzniklo dokonce několik lidových říkanek. Jenže obě posledně jmenované už nejsou mezi námi a ty dvě předtím mají aspoň (zatím) tolik soudnosti, aby se neztrapňovaly po vzoru hollywoodských celebrit.
—
Portál Novinkz.cz přinesly titulek Pařížská učitelka tance brala žáky jako muže a ženy. Skončila. Odejít z prestižní pařížské vysoké školy Sciences Po se po kritice ze strany studentů a vedení rozhodla učitelka tance. Studentům se podle médií nelíbilo, že je v hodinách oslovovala jako „ženy“ a „muže“, místo aby používala neutrální termíny „leader“ (ten nebo ta, který/á vede) a „follower“ (ten/ta, kdo je veden).Na Valérii Plazenetovou (53) přišla podle vedení školy řada stížností. Studenti tvrdili, že je uráží učitelčin jazyk, „sexistický, ponižující a diskriminační“.
Škola, na které studují budoucí francouzské politické a mediální elity, změnila terminologii pro zápis – namísto kvót pro ženy a muže zavedla kvóty pro leadery a followery, což ale podle učitelky „mátlo studující“.
Tak to už je s prominutím, skutečná pakárna. Ženy uráží, jsou-li nazývány ženami, ale nevadí jim, když se jim říká „vedené“. Vždyť to je přece mnohem víc urážlivé a dehonestující. Každý z nás by jistě vysypal z rukávu horu jmen pánů, kteří ze samé své podstaty nemohou být „leadry“, tedy vůdčími, a na tom není nic špatného Prostě každý je, jaký je. A to jediné, co skutečně zásadně odlišuje jedny od druhých, je biologická výbavička, podle níž se pak pozná muž od ženy. A dokonce i když je ten či ta orientován/a na stejné pohlaví, nepřestane být homosexuál fyzicky mužem a lesba ženou.
Napadá mě jediný způsob, jak vyhovět dementním požadavkům těchto samozvaných genderistů. Přesně to vyjádřil románový hrdina Ignácius Reilly z Toolovy knihy Spolčení hlupců. Jeho častá fráze v podobných situacích zněla: „Doufám, že jste v zájmu zachování lidstva všichni neplodní“.
—
A úplně stejný citát mě napadá při četbě věru zásadního článku Přestaňte už na Vánoce otravovat s Pyšnou princeznou, vydaného serverem Forum24. Autor se zde dopouští těchto objevných postřehů: „Filmová pohádka Pyšná princezna není nic jiného než komunistická propaganda. Není divu, když ji režisér Bořivoj Zeman natočil v ponurých padesátých letech. Tato tvorba je čirým zlem, které šíří nenávist vůči lidem, a je horší než otevřená rudá ideologická masírka, poněvadž je zákeřnější a také silně nepravdivá. Dějově se jedná o průhlednou socialistickou agitku. Dva státy, Půlnoční království, kde slabého krále ovládají jeho zlí rádci, a Miroslavova země, v níž vládne moudrý a dobrý král Miroslav. V Půlnočním království je prostý lid krutě utiskován, dokonce má zakázáno zpívat, kdežto u Miroslava se mu daří skvěle. Je jasné, že v tom prvním případě se jedná o kapitalismus a v tom druhém o socialistický ráj.
Lidé na vedoucích místech v Půlnočním království, královští rádci a výběrčí daní, jsou ztělesněným zlem symbolizujícím proradné kapitalisty, kteří nedělají nic jiného, než škodí ubohým vykořisťovaným pracujícím. Kdežto v Miroslavově zemi vládne dobrý panovník, předobraz údajného vzorového socialistického vládce, je spravedlivý a laskavý, a dokonce ve volném čase fyzicky pracuje. Žijí zde šťastní svobodní lidé, kterým se vede skvěle. Velmi jednoduché, černobílé a zároveň nepravdivé vidění světa.“
Obzvláště jednoho potěší, když čte autorovo srovnání Pyšné princezny s erbovním dílem nacistické kinematografie, filmem Leni Riefenstahlové Triumf vůle (což byl, jak mnozí vědí, dokument o sjezdu NSDAP v Norimberku). Z tohoto srovnání odvozuje pt. autor svou závěrečnou apelaci: Nevysílejte Pyšnou princeznu, je to stejné zvěrstvo, jako oslava nacismu.
Nevím, který že je ročník onen autor. Kdybychom však chtěli vzít jeho radu doslova, vymažeme obrovskou část hodnotné světové kinematografie – od italského neorealismu, který přece také vypodobňuje chudobu a nedobré poměry v poválečné Itálii, přes levičáka Godarda a jeho celoživotní dílo, nemluvě o nekonečné řadě tvůrců ruských a sovětských. Sviť sviť má hvězdo Alexandra Mitty – nebyl to nakonec film o ruské revoluci? A co Křižník Potěmkin a další Ejzenštejnova veledíla? A tak bych mohl pokračovat ad libitum. Ba ne. Autor toho článku na sebe jen prozradil, že se absolutně neorientuje v souvislostech, kontextech a dobových konsekvencích. Čekám, že příště „skolí“ Fričova Císařova pekaře a pekařova císaře, neb se v závěru té skvělé a na tu dobu nečekaně prčózní a nesmírně duchaplné komedie zpívá Ten dělá to a ten zas tohle…
Nebojte, přijde to. Lidská blbost, jakmile naskočí na mocenského koně, umí dělat divy.
