Emisní povolenky už i pro každého z nás. Klimatolog žádá omezení CO2 na osobu. Chudí mohou prodávat bohatým, čteme na portálu Echo 24. „Nejznámější německý klimatolog“ Hans-Joachim Schellnhuber navrhuje, aby každému občanovi byla přidělena omezená spotřeba CO2 na rok kvůli údajné ochraně klimatu. Emisní povolenky, jejichž dosah v EU zahrnuje další a další hospodářská odvětví, by se tak rozšířily i na jednotlivce. Například chudý člověk, který nemá auto, chodí jen pěšky a moc netopí, by povolenky mohl prodat na burze boháčům, aby mohli létat soukromými tryskáči. „Každý dostane tři tuny CO2 ročně, ale pokud potřebujete více, musíte si koupit od ostatních, kteří spotřebují méně,“ vysvětluje klimatolog z Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu.
V současné době každý jedinec údajně způsobí, že do atmosféry se vypustí asi deset tun CO2 ročně. Lidé s vyššími příjmy vypouštějí výrazně větší množství skleníkových plynů. Na celém světě několik set tisíc superbohatých prý způsobí, že do atmosféry se dostane ročně dokonce více než 2000 tun CO2, počítáno na jejich osobu. Naproti tomu zřejmě „zodpovědný,“ často také chudý člověk, který chodí jen pěšky a spotřebovává výrobky, jejichž produkce údajně způsobuje minimální exhalace CO2, by mohl se svými povolenkami obchodovat a prodávat je tak bohatým, kterým jejich přidělené povolenky na běžný život nestačí.
Ale u tří tun CO2 by nezůstalo, emise by musely začít rychle klesat. Hranici tří tun naplánoval Schellnhuber přibližně na rok 2030, na nulu by se měl systém dostat do poloviny století. Schellnhuber se ale nezmiňuje, co se bude dělat s vydechovaným CO2, které tvoří asi 4-5 procent vzduchu vydechovaného lidmi. Schellnhuber není s takovými nápady mezi německými klimatology osamocen. Odborná rada pro otázky klimatu zřízená spolkovou vládou dochází k závěru, že současná opatření nejsou dostatečná. Emise skleníkových plynů klesají podle rady příliš pomalu a cíle pro rok 2030 budou pravděpodobně „výrazně nedodrženy“. Rada proto doporučuje již neformulovat pouze měkké redukční cíle, ale zavést „tvrdý limit povolených emisí“.
Jak si toto mediální sdělení přeložit do lidštiny? Vznikne, nejprve na národní a poté mezinárodní úrovni mnoho nových úřadů, které budou sledovat chování každého občana co do produkce CO2. Za každým letadlem, autem, ba i bicyklem budou jezdit sledovací patroly měřící množství vypouštěného CO2. Půjde to i dále. Například když jdete příliš rychle, dejme tomu 4 km/hod., pak nepochybně produkujete více nežádoucích plynů, a to jak z úst, tak občas i z jiných tělních otvorů. To však už není jen čistý CO2, nýbrž H2S čili sirovodík, dále CH4 tedy metan, a ovšem též onen zpropadený kysličník uhličitý, to zločinné CO2. Flatulující (prdící) občan tedy představuje pro klima mnohonásobně vyšší nebezpečí než občan pouze dýchající.
Navržené opatření přinese mnoho dobrého. Především stovky tisíc pracovních míst pro ty, co nic neumějí, ale chtějí se posunout na společenském žebříčku směrem vzhůru. Jejich funkce by se mohla například nazývat Mobilní plynoměr nebo Inspektor flatulence (prdění). Tím by se do značné míry ulevilo sociálnímu systému a nezaměstnanost by se snížila limitně k nule. Není jen jasné, z jakých zdrojů by tito zaměstnanci byli placeni. Ale dnešní liberální demokracie zvládne leccos. Když unese mnohamiliardové dary zbraní, léků a dalšího zboží do rukou ukrajinských překupníků, zvládne jistě i bojovníky s flatulencí. Stejně jako se chystá na úrovni EU „daň pro Ukrajinu“, může být zavedena rovněž „daň proti dýchání a obecně vypouštění plynů do volného prostoru“.
Jak znám EUinstituce, těm nic tak hloupého není cizí a lze se od nich nadít lecjaké kreativity. Dovolím si však položit malou matematickou hádanku Žije-li v celé Evropě cca půl miliardy lidí, tak na zbytek světa podle statistik z loňského listopadu zbývá víc než 7,5 miliardy. Z toho jen na Čínu a Indii společně připadají skoro 3 miliardy. Následují USA (zhruba 336 milionů obyvatel), několik zemí kolem čtvrtmiliardy (Indonésie, Nigérie, Pákistán a Brazílie) a pak ti ostatní. Suma sumárum jedna Evropa představuje početně třetinu Číny nebo dvojnásobek Pákistánu. Bylo by zajímavé se toho pana Schellnhubera zeptat, jak chce zajistit klimatickou odpovědnost podle jeho výše řečených návrhů pro vše, co leží mimo Evropu.
Ba ne, nic takového nenastane. Schellnhuber se dopracuje, možná společně s Gretou Thunbergovou, Nobelovy ceny, založí se ony fízlovací instituce, udělá se hora teplých míseček pro kamarády z mokré čtvrti a bude. A abychom nezapomněli, je třeba vytvořit obchodovací místo s prdícími povolenkami. Něco jako Lipskou burzu s elektrickou energií. Burza s nežádoucími plyny by mohla vzniknout v Praze, třeba na letenské pláni, trestuhodně dosud neposkvrněné Kaplického knihovnou zvanou chrchel. Tady by se dvacetipodlažní sklobetonový monolit úžasně vyjímal a jako sekundární kladný účinek by přinesl též to, že přes něj by nebylo ze siluety Pražského Hradu vidět ani střecha, takže by občané časem zapomněli na to, že tam někde cosi takového stálo, a mnohem lépe by přijali proměnu Hradu například na mešitu Al-Hradčaná.
A jednou za čas se vyndá na světlo světa nějaký odpudivý exemplář, překračující povolený limit CO2, bude veřejně odsouzen, mediálně zlynčován, budou mu znárodněny majetky, které poslouží jako rekreační sídlo pro zasloužilé plynové exorcisty. To by v tom byl čert, abychom, v čele s naší drazemilovanou s. Věrou Jourovou, ruku v ruce, plným krokem, kupředu levá, neporučili nejen větru a dešti, ale též prdům a výdechům.
—
Týž portál, Echo24, přinesl další převratný článek s titulkem Britské univerzity šíří osvětu. Knihy o Petru Panovi a Harrym Potterovi prý mohou škodit. Více než polovina britských univerzit podává studentům radikální „probuzené“ ideologie. Některé knihy, jako například Petr Pan, byly označeny termínem „trigger warning“, neboli jako potenciální spouštěči stresu. Univerzity také upozorňují na privilegium bílé pleti, naučené stereotypy o rase a pohlaví.
Richard Norrie, výzkumný pracovník institutu Civitas, uvádí pořadí 137 britských univerzit. Bylo zjištěno, že ohromujících 62 procent z nich mělo odkazy na „trigger warnings“ nebo „poznámky k obsahu“, které měly studenty upozornit na materiál považovaný za potenciálně škodlivý nebo znepokojující. Sedmdesát devět institucí mělo zmínku o „bílém privilegiu“ v poradenství nabízeném zaměstnancům a studentům nebo na svých webových stránkách, zatímco 59 procent nabízelo školicí materiály nebo zdroje o „antirasismu“ online.
V soupisu dominují univerzity Elite Russell Group, které se umístily na osmi z deseti nejvyšších míst. Na prvním a druhém místě jsou Cambridge a Oxford, které upozornily na „nevědomou zaujatost“. Termín vyjadřuje bez vědomí naučené a vytvářené stereotypy o rase a pohlaví. Vzdělávací instituty tak zavedly rasové workshopy pro začátečníky, následované Univerzitou v Bristolu, která zakázala slova jako „lidstvo“, aby se vyhnula urážce.
Univerzita v Aberdeenu vydala varování na knihu o Petru Panovi, chlapci, který neroste, protože by mohlo jít o „emocionálně náročné“ dílo. Před romány o mladém kouzelníkovi Harrym Potterovi byli varováni studenti na univerzitě v Chesteru. Podle ní mohou knihy vést k obtížným rozhovorům o pohlaví, rase, sexualitě, třídě a identitě. Univerzita ve Warwicku dokonce zakázala samotný termín „trigger warning“ s tím, že by mohl studenty rozrušit.
Pikantní pointa: Studie zjistila, že u britských elitních univerzit bylo téměř dvakrát pravděpodobnější, že budou prosazovat „radikální“ a „kontroverzní“ koncepty než méně známé instituce, což doktor Norrie kritizoval jako „nový moralismus, který zavání pokrytectvím“, zvláště když mnozí berou čínské peníze. Podle analýzy má 84 procent britských univerzit významné vazby na Čínu. Cambridge, která byla studií prohlášena za „nejprobuzenější“ v zemi, obdržela během pěti let dary a granty na výzkum od čínských zdrojů, včetně kontroverzní telekomunikační firmy Huawei, ve výši 73 milionů liber.
Otevřeně říkám, že této britské vymoženosti ze srdce tleskám. A stydím se za to, že jsem dětství a mládí prožil v tak duchaprázdné době, která do mě a mých vrstevníků cpala tak zneklidňující a znejisťující díla jako byla Honzíkova cesta, Malý Bobeš, Poplach v Kovářské uličce nebo Příběh opravdového člověka. Kolik nocí jsem nespal, když jsem si představil Honzíkova muka, zda má, či nemá šlohnout družstevní vajíčko. Nebo jak jsem se třásl nad osudy Frantíka Severýna, srdnatě bojujícího za věc proletariátu s hnusným hokynářem Bočanem. Po přečtení truchlivého příběhu letce Meresjeva jsem se rozhodl vypravit se do míst, jimiž se plazil, vyzkoušet si, jaké to je, být takovým hrdinou. A jaké bylo mé trauma, když mě čacká letištní policie na Ruzyni zatkla, an jsem se snažil načerno vlézt mezi kufry do letadla směr Šeremetěvo. Dokonce i na zadek jsem dostal, a přitom to byl tak statečný čin, naplňující přece naše ústřední heslo „Se SSSR na věčné časy a nikdy jinak“, případně „Sovětský svaz – náš vzor a přítel nejmilejší.“
Jak dnes závidím studentům těch pokrokových britských univerzit, že jsou uchráněni podobných zneklidňujících zážitků. Že mohou – osvobozeni od Harryho Pottera a Petera Pana – od rána do večera otevřeně diskutovat o svém genderu, zda jsou dnes muž, žena, býk, babyka nebo třeba Bydžov či Přibyslav. Až se příště narodím, přeplavu ještě ve fusaku a plínkách La Manche, vydrápu se po doverských útesech a zamířím do ráje inkluze a diverzity.
—
A do třetice Echo24 a do dvojice univerzita v Cambridge. Pod titulkem Profesorka z Cambridge upozorňuje nahotou na nedostatek feminismu v ekonomii čteme: Sociální sítě upoutalo video nahé profesorky ekonomie z Cambridge, na němž má intimní partie přikryté pouze několika bankovkami. V nahrávce ekonomka Victoria Batemanová říká, že chce upozornit na nedostatečnou míru feminismu v ekonomické sféře. V úvodu Batemanová označuje formu protestu za umění. „Pevně věřím v sílu umění, což vysvětluje, proč jsem se takhle oblékla,“ vysvětluje ekonomka a dodává, že „aby podpořila svůj argument, že ekonomové musí brát feminismus mnohem vážněji, přidala mu uměleckou váhu oblečením, které kombinuje symboly moderní doby“. Její sporé odění má znázorňovat feministické heslo Mé tělo, má volba (My body, my choice), zatímco využití bankovek symbolizuje ekonomii, zejména pak bankovky v hodnotě 20 liber, „na nichž je vyobrazen Adam Smith, který bývá považován za otce ekonomie“. Podle Batemanové musí ekonomie přijmout myšlenky moderního feminismu, jinak nedojdeme k vyrovnané a udržitelné prosperitě. „Co mají ekonomie a feminismus společného? Odpověď je jednoduchá, ani náhodou ne dost. Dokud nebudou ekonomové přikládat feminismu větší váhu, ženská práva a svobody budou stále ohrožené,“ řekla Victoria Batemanová. Konkrétně vyjmenovává například práva sexuálních pracovnic či práva žen po celém světě na přístup k antikoncepci.
Nuže, potrhlá akademička využila příležitosti a před světem se svlékla (viz obrázek v čele článku). To dává smysl, zvážíme-li její odkaz na lidská práva právě v kontextu s jí zmíněnými sexuálními pracovnicemi, pro něž má čeština tolik přiléhavých, leč nepublikovaných pojmenování. Jen mi nějak není jasné, co má feminismus společného s ekonomií. Už proto, že většina skutečných sexuálních pracovnic (tedy nikoli těch z obrázku, odkud je nejspíše zná paní profesorka) rozhodně netrpí chorobou zvanou feminismus. Naopak mnoha feministkám by možná prospěla krátká pracovní (či aspoň dobrovolnická) stáž na pracovišti sexuálních pracovnic, tedy na ulici či ve vykřičeném domě. Pak by možná nevídaně ubylo feministek a přibylo osob, které rozumějí ekonomii aspoň do té míry, že dobře vědí, co je poptávka a nabídka, a též cena a výkon, náklady a výnosy atd. Inu, jak se říká, šedá je teorie a zelený je strom života…
