Jak jsme se mohli dozvědět ze servisu ČTK i z jiných zdrojů, Hlavní hereckou cenu na letošním berlínském filmovém festivalu dostala 8letá dívka, která hrála chlapce, který se cítí být trans dívkou. V době, kdy je otázka LGBTQI v popředí zájmu vládnoucí ideologie, se dalo očekávat, že filmu, který se bude zabývat LGBTQI problematikou, bude nějaká ta cena udělena. Jak píše komentář na webu Necenzurovaná pravda, „to je i dobrá rada pro filmaře, kteří by se chtěli honit za cenami, tematika LGBTQI nikdy nezklame. A pokud bude hlavní postavou černý nebinární muslim, pak je hlavní cena takřka jistá. Cenu měli zřejmě předem jistou i španělští tvůrci pokrokového filmu o chlapci, který se přeměnil v trans dívku…
Osmiletá Sofía Otero získala festivalovou cenu Stříbrného medvěda za hlavní herecký výkon ve filmu 20 000 druhů včel, ve kterém Otero hraje mladého chlapce jménem Aitor, který věří, že je dívka a chce žít pod jménem „Lucia.“ Film sleduje rodinu na výletě za svou včelařskou babičkou, která si vytvoří zvláštní pouto s genderově zmateným dítětem. V jednom z ústředních dilemat filmu se transgender „dívka“ musí rozhodnout, jaké oblečení si vezme pro nadcházející křest.
Zůstává nejasné, zda je Otero transgender nebo je biologická dívka. Režisér filmu údajně řekl, že je důležité obsadit do role dívku a ne chlapce. Otero je údajně nejmladší herečkou, která kdy v minulosti tuto cenu na Berlinale získala.
Berlínský filmový festival – podobně jako mnohé jiné – zrušil kategorie nejlepší herec a herečka a rozhodl se pro bezpohlavní kategorii, cena je tak společná pro všechna pohlaví.
To je báječná zpráva pro české filmaře. Tuhle si jeden z nich, režisér a producent Václav Marhoul postěžoval, že se zmenšují penězotoky jdoucí do filmové produkce. Že prý tedy musí filmy být chudší. Jak tomu rozumět? Třeba tak, že se přestanou vyrábět megalomanská, leč duchem slabá veledíla za velké prachy a konečně někdo vzpomene na filmy typu Lumetových Dvanácti rozhněvaných mužů z roku 1957 nebo remaku téhož námětu od Nikity Michalkova s názvem Dvanáct (2007). V obou případech jedna místnost, jeden stůl, jeden silný příběh, jeden geniální režisér a dvanáct skvělých herců. Žádné vylomeniny a skopičiny.
Proč to připomínám v souvislosti s vítěznou hercoherečkou z Belinale? Protože to je pravý opak cesty, kterou se film kdysi vydal: k fatálním dramatům a osudovým rozhodováním o lidské existenci. Tato vlna je pryč, dnes si filmař prostě vymyslí nějakou absurdní historku, pokud možno s velkým množstvím politicko-korektních a genderistických rekvizit, připomínající agitační banality minulosti. A na takovou „tvorbu“ nejsou velké peníze potřeba. Jen absence vkusu a sebereflexe.
Zde je tedy předhozen násilně sešroubovaný a uměle vykalkulovaný příběh, který sází jen na momentální, nadto uměle vyvolávanou módnost tématu. To je pro umění slepá cesta. Protože toto „umění“ nenajde své diváky. A umění bez diváků je ryzím oxymóronem.
—
Jak napsaly Novinky.cz, podle ČTK, Španělský soud zakázal sousedským komunitám nařizovat nudismus. Plošný nudismus, který se u společných bazénů a zahrad pokusilo zavést blíže neupřesněné sdružení vlastníků ve Španělsku, soud v andaluském Jaénu na základě stížností přicházejících od jiných sousedů, zakázal. Soud to prý považuje za porušení práv stěžovatelů, jejichž rekreační ubytování se „z místa odpočinku stalo místem utrpení“. Pro každého ze stěžovatelů soud stanovil odškodné tisíc eur (přibližně 24 tisíc korun).
To tedy mají ti Španělé starosti. Když si vzpomeneme na časy před nějakými 35 lety, rozhodovaly uliční výbory a komise i o tom, zda můžete nebo nemůžete studovat tu či onu školu. Představa, že si tehdy u soukromého domu postavím bazén a tam se chodím s přáteli ze sousedství „nudit“, je ze sféry sci-fi. Avšak je nabíledni, že by se příslušné soudružky z příslušných výborů zcela jistě velmi rychle dobraly zákazu takového konání, a rovněž trestu v podobě černého prasátka do pomyslné občanské „žákajdy“. Představuji si naši domovní důvěrnici (fízlačku) z činžovního domu na kraji Pardubic, hloupou a nevzhlednou, zato však až zvráceně pomstychtivou bytost, jak šmíruje s dalekohledem v ruce, okukuje „nudící se“ nahá těla a se slinou závisti u nozder sepisuje udání. Pak přijede erotická policie, tedy příslušní příslušníci Veřejné bezpečnosti, a ženou nudisty po sídlišti sviňským krokem, asi jako Louis de Funés se svou partou kdysi v jednom z filmů o St.Tropez. Jen by u toho nebyla taková sranda, spíše by svištěly pendreky. Jen ať si to někdo zkusí, takhle nepřátelsky se svléci a vystavit své tělo slunečním paprskům. To tak. Takhle bychom tu naši liberální demokracii nevybudovali!
—
A ještě jednou Novinky.cz a ještě jednou ze Španěl. Pod titulkem Španělé chtějí prosadit nový zákon o rovnosti pohlaví čteme tuto závatnou zprávu: Španělský premiér Pedro Sánchez představil nový zákon o rovnosti pohlaví, který bude vyžadovat rovnoměrnější zastoupení žen a mužů v politice, byznysu a dalších oblastech veřejného života. Zákon by se měl týkat mimo jiné rovného zastoupení žen a mužů na volebních listinách, ve správních radách velkých společností i profesních sdružení. Zákon by měla schvalovat vláda, poté půjde do rozpravy v parlamentu.
Premiér řekl, že vláda „neučinila pouze krok ve prospěch feminismu, ale ve prospěch španělské společnosti jako celku“. Jde o poslední z řady opatření souvisejících s rovností pohlaví, které oznámila levicová koaliční vláda, poznamenala agentura Reuters. „Toto úterý navždy rozbijeme skleněný strop. Ani krok zpět v obraně rovnosti. S odvahou a odhodláním,“ uvedl na Twitteru Sánchez.
Nedávno v zemi schválili zákon o právech osob skupiny LGBT+, který mimo jiné umožní už od 16 let nechat si změnit pohlaví v registru obyvatel bez lékařské zprávy či hormonální terapie.
„Jestliže zastupují polovinu společnosti, polovina politické i ekonomické moci musí být rovněž v rukou žen,“ řekl španělský premiér. Nový zákon bude vyžadovat, aby ženy tvořily 40 procent managementu akciových společností, které mají více než 250 zaměstnanců a roční obrat přes 50 milionů eur (1,18 miliardy Kč). V politice bude vyžadovat, aby strany nabízely stejný počet ženských a mužských kandidátů ve volbách s cílem zvýšit genderovou paritu v parlamentu. V současné době tvoří ženy 44 procent dolní komory španělského parlamentu a 39 procent v horní komoře.
To je ale nehorázná nespravedlnost. Ženy a muži napůl! A co těch dalších asi 70 pohlaví? Kde jsou pro ně kvóty? Či snad asexuál má mít jiná práva než polyamorista? A transky předělané z chlapa na ženu budou počítány mezi ženy, resp. předělané ženy na chlapy za muže? S tím se musí něco okamžitě udělat.
Nejlepší by bylo, kdyby Evropská komise vydala oficiální seznam všech pohlaví a poté směrnici, přikazující jim rovný nárok na místa ve správních radách a parlamentech. Jen si představte ten hukot, jak se dosud normálně vystupující mužští, s cílem dostat se na dobré místo na kandidátce, obratem oblékají do růžových sukýnek, kramfleků a podprsenek, vycpaných molitanem. Nebo dosavadní ženy houfně skupují korzety, mající zakrýt poprsí a učinit z nich žehlicí prkna, nalepují si kníry jako ve špatné operetě, a to vše jen proto, aby vyhověly dikci směrnice! Jakým způsobem se pak budou rozeznávat třeba ti polyamoristé? Budou muset voličům předložit hromadný snímek souložících těl, která odprezentují jako „svou rodinu“?
Pokud nás bude v profesních věcech zajímat víc to, co kdo má ve spodním prádle, než v hlavě, z tohoto Cvokhauzu nikdy nevybředneme. Ale to je možná cíl, dodali by konspirátoři. Já jen kroutím hlavou. Nic víc s tím stejně neudělám.
