Jak jsme se mohli dovědět z ČTK, Americký soud zamítl žalobu na herce Spaceyho. Sexuální delikt nespáchal. Soud v New Yorku ve čtvrtek zamítl žalobu podanou na herce Kevina Spaceyho kvůli údajnému sexuálnímu obtěžování nezletilého. Podle poroty se Spacey jednání, za které byl žalován, nedopustil. Žalobu podal další herec Anthony Rapp, který tvrdil, že se k němu Spacey choval v roce 1986, kdy Rappovi bylo 14 let, nevhodně a v opilosti ho v posteli částečně zalehl. Rapp chtěl po Spaceymu odškodnění 40 milionů dolarů (zhruba jedna miliarda korun).
Spacey od začátku procesu tvrdil, že se ničeho nedopustil. Jeho advokáti Rappovo svědectví označili za nevěrohodné a celý příběh za vymyšlený. „Panu Rappovi se dostává během tohoto procesu více pozornosti, než kolik měl za celý svůj život,“ uvedla Spaceyho advokátka Jennifer Kellerová.
Rapp před soudem vypověděl, že v roce 1986 byl ve Spaceyho domě a v jeho posteli se díval na televizi. Tehdy šestadvacetiletý herec ho prý částečně zalehl tak, že se jeho rozkrok dotýkal boků tehdy 14letého chlapce. Tomu se ale podařilo se uvolnit a z domu odešel, ačkoli ho Spacey vyzýval, aby zůstal. Rapp tvrdil, že mu tato zkušenost způsobila újmu. Spacey obtěžování odmítl, podle Rappova advokáta Richarda Steigmana si Spacey ve svých výpovědích rozporoval.
Spaceyho hvězdná filmová kariéra se prudce zastavila v roce 2017, kdy ho zhruba 20 mužů obvinilo ze sexuálního obtěžování a napadení. Stalo se tak během kampaně MeToo zaměřené proti sexuálnímu obtěžování. Herec, který získal Oscara za role ve filmech Americká krása či Obvyklí podezřelí, už pak nepokračoval v hlavní roli v seriálu Dům z karet.
Jak napsal v jedné básni Josef Kainar, tento příběh je o tom „jak lidi uštvou toho, koho uštvou“. Zde je v hlavní roli absurdní kampaň MeToo, rozjetá před pár lety vesměs vykonstruovanými historkami vyprávěnými osobami, které se vesměs nedokázaly prosadit, na rozdíl od těch, jimž se rozhodli pomstít a zničit kariéru. A vymámit z nich peníze, ovšemže. Nejinak to bude nejspíše s příběhem Kevina Spaceyho. To, že je gay, se ví dávno. Nic to nemění na jeho uměleckých kvalitách, a tedy i výdělcích. Až do okamžiku, kdy se v rámci té kampaně nestal terčem pro závistivce patřícího do blázince, ale toho opravdového, ne toho našeho Cvokhauzu, kde se to celé odehrává. A mimochodem – povšimněte si toho data údajného Spaceyho „činu“ – 1986. To chudáčkovi skoro znásilněnému Rappovi trvalo víc než třicet let, než se z toho zážitku vzpamatoval a podal tu žalobu? A vůbec: proč nebohý Rapp lezl dobrovolně teplému herci do postele? Aby sledoval televizi? A co dávali? Gay porno?
Závěr jediný: Fuj!
—
Bizarnostem zdaleka není konec, naopak, zdá se, že tu někdo vypsal mezinárodní soutěž o největší nesmysl dějin. Jak píše portál Novinky.cz, Genderově kreativní výchova aneb Ať si děti samy vyberou svou identitu. Čtěme: Co se týče výchovy potomků, je většina rodičovských postupů poměrně stejná. Najdou se ale i tací, kteří se vydají proti proudu a pojmou to zcela jinak. Třeba ti, kteří prosazují v rámci výchovy tzv. genderově kreativní styly. Ty jsou pojaty tak, aby umožnily dětem samotným vybrat si svou identitu v životě. Genderově kreativní výchova si kromě jiného zakládá na tom, aby eliminovala zažité stereotypy určující, co mají dělat či nosit dívky a chlapci nebo jak mají být vnímáni.
Gabriella Martensonová ze švédského Stockholmu čekala svého prvního potomka ve 30 letech. Už během těhotenství se rozhodla, že svému prvorozenému nebude říkat, zda se narodil jako chlapec, či dívka, do značné míry se chtěla vyhnout i konverzaci ohledně pohlaví s rodinou či přáteli. Matka nyní již tří dětí (u všech praktikovala stejný přístup) dospěla k názoru, že její výchovný styl pomůže všem jejím dětem cítit se pohodlněji při volbě mnoha životních aktivit, včetně například hraní, aniž by byly automaticky řazeny k nějakému stereotypnímu výběru. Stejně tak věřila, že výchova dítěte bez pohlaví by usnadnila jeho samotnou pozdější identifikaci – obzvlášť pokud by nebyla v „souladu“ s pohlavím, se kterým se dítě narodilo. Což podle jejího názoru pomůže snáze přijmout nejen sebe, ale i jiné lidi, kteří nedodržují genderově binární či jiné společenské normy. Svým dětem tak kupuje širokou škálu oblečení, ale i hraček, a nechává je, ať si samy vyberou, co budou nosit a s čím si který den hrát.
Autor, blogger a lektor Ravna Marin Nathanael Siever z Berlína, který sám sebe identifikuje jako transgender, nebinární a polyamorickou osobu, říká, že rozhodnutí neoznačovat malé dítě jako chlapce nebo dívku začalo získávat na popularitě již v 80. letech minulého století, většinou v tzv. queer komunitách (zahrnuje všechny lidi, kteří se cítí být odlišní od většinou přijímaného konceptu heterosexuality). „Genderově neutrální rodičovství se neobjevilo, aby neutralizovalo pohlaví dětí, ale aby jim umožnilo objevit svou vlastní identitu, místo aby jim ji určovali ostatní,“ říká Siever. Jak k tomu dodává Mark Vahrmeyer, psychoterapeut z anglického Brightonu, kolem roku 2020 se konverzace o genderové identitě a útlaku staly mnohem běžnější v médiích a společnosti obecně, což pomáhá i dalším rodinám a rodičům ukázat, že existují i další alternativní způsoby, jak vychovávat dítě. „Stále větší počet rodičů si přeje dát svému dítěti psychologický a emocionální prostor, aby plně vyjádřilo, kým je. A to tím, že minimalizují vědomý i nevědomý dopad, který může mít genderová předpojatost na dítě – např. vidět dívky jako automaticky slabší nebo chlapce jako chytřejší,“ uvádí příklad.
Aneb další praktická ukázka, jak nezadržitelně fungují Overtonova okna. Nejprve se nějaká poblázněná intelektuálka rozhodne vnést do hlavy svého potomka trvalý zmatek, předvede se to veřejnosti jako příklad „kreativního chování“, povede se mediální a akademická diskuse, začne se to popularizovat formou šoubyznysu, Lady Gaga nazpívá hit „Já nejsem ona ani on“ a vyhraje s ní Grammy. Shromáždí se dav o síle dvou set hlav na nějakém náměstí, Česká televize bude referovat o desítkách tisíc spravedlivě pobouřených, kteří žádají uzákonění bezpohlavního dětství.
Chopí se toho nějaký kreativní jedinec v Parlamentu, který pochopí, že takové mile bezpracné téma mu zajistí větší počet hlasů zejména prvovoličů v příštích volbách. Obejde s návrhem zákona ostatní poslance a těm, kteří zprvu budou vzdorovat, navrhne svoji podporu jejich návrhům na oplátku. Zákon bude přijat, na Hradě už nebude ani Klaus ani Zeman, aby to vetovali. Takže napříště bude nejen možné, ale dokonce povinné vychovávat své potomky ke genderové neutralitě. Nemožné? Počkejte dva tři roky.
Není mi jen jasné, podle jakého klíče budou rekrutováni bojovníci / bojovnice do příští války, o níž náš premiér tak často a skoro bych řekl až s jistou perverzní rozkoší mluví.
—
Nakonec trochu vážněji, ale svým způsobem návazně na předchozí zamyšlení. Webem mi přiletěl text podepsaný jménem Stanislav Procházka. Nevím, zda je autentický, ale jsem z odborné práce zvyklý citovat zdroj. Stanislavy Procházky jsem znal dva, oba byli zpěváci, otec a syn, a oba už jsou na pravdě boží. Takže ti to jistě nebudou. Nicméně obsah stojí za přečtení:
Co bude v případě mobilizace v ČR
Jak říká Petr Fiala v televizi: Perfektně jsme připraveni… Tak jsem dnes prověřil naši připravenost, kdyby se něco dělo. Chtěl jsem se dozvědět, kde se nachází kryty, potravinové balíčky v NZ skladech, balená pitná voda, a vzhledem k tomu, že jsem voják, tak i informace, kde bych si mohl v případě potřeby vyfasovat výstroj, zbraň a munici.
Co se dělo potom, tomu se těžko věří…. Zkusil jsem odkazy na webu na vojenskou správu v Táboře. Z pěti nefungoval ani jeden. Tak tedy jsem zkusil placenou službu 1188, aby mi poskytli číslo. To se povedlo. Dostal jsem jméno důstojníka a telefon – na Slovensko – nefunkční.
Nevzdal jsem to. Zavolal na ministerstvo obrany, paní na ústředně jsem řekl, o co mi jde. Spojila mě na toho „správného“ člověka. A to, co jsem se dozvěděl, mě dostalo.
Kryty má ve správě ministerstvo vnitra a dle člověka na ministerstvu obrany nefungují a jsou nepoužitelné. Doslova řekl, že byla velká chyba je dávat vnitru…. Potravinové balíčky má MO pouze pro sebe a pro vojáky. Jinak nic. Stejně tak i vodu.
A teď to teprve přijde. Co se týče výstroje a výzbroje, dostal bych jí v případě vyhlášení částečné nebo úplné mobilizace, ale nevěděl kde. Ptal jsem se na seřadiště… Nevěděl, o čem mluvím. Řekl, že bych se vše dozvěděl z televize a z rádia. Když jsem oponoval, že je pravděpodobný black out a použití PEMZ – nevěděl, co to je, tak jsem mu to vysvětlil – pulzní elektromagnetické zbraně – a že tedy televize a rádio není asi úplně spolehlivé. Omluvil se, že má moc povinností a hovor ukončil. Zvukový záznam mám, kdyby někoho zajímal.
Závěr? Putine, nech tanky doma, na tyto ti stačí prak…
