Prý toxická maskulinita. Macron ve Francii čelí kritice za to, že vypil pivo na ex. Tak zní titulek věru zásadního článku na Novinkách.cz. Francouzský prezident Emmanuel Macron se dostal pod palbu kritiky za to, že v šatně ragbyového klubu v Toulouse vypil během 17 vteřin láhev piva. Kritici jej viní z „toxické maskulinity“ a nezodpovědnosti v otázce boje proti alkoholismu. Podle britského listu The Independent Macron sledoval na pařížském stadionu Stade de France finálový zápas mezi celky Toulouse a La Rochelle z VIP tribuny. Po utkání zašel mezi hráče vítězného týmu, kde přijal jejich výzvu, aby „na ex“ vypil láhev piva Corona, a povzbudil tak ragbisty i jejich trenérský tým. Mnozí měli vytažené mobilní telefony a Macronovu exhibici s neskrývaným nadšením zaznamenávali. Na závěr prezident hrdě bouchl lahví o pult.
Macronův kousek ale tvrdě narazil na kritiku opozičních politiků. „Toxická maskulinita v politickém vedení na jednom obrázku,“ napsala na Twitteru poslankyně za Stranu zelených Sandrine Rousseauová. Bernard Basset z neziskové organizace Association Addictions France podle televize BFM TV uvedl, že Macron jako hlava státu má odpovědnost a musí jít příkladem, pokud jde o zdravý životní styl. „Je to nevhodné. Můžete to udělat, ale ne před kamerami,“ připojil se ke kritice lékař a specialista na závislosti William Lowenstein.
Chudák prezident. Ani si nesmí připít se sportovci. Co tedy smí? Nosit sukni, nalakované nehty, pštrosí pero vetknuté mezi hýždě a duhový transparent v ruce v čele průvodu Paris Pride. Tak by si asi představovali lídra své země tamní progresivisté. Protože taková obskurní postava by zcela jistě nepředstavovala ani sebemenší známku „toxické maskulinity“. Jen velkého kretenismu, ale ten zřejmě v zemi galského kohouta není toxický.
Tak mě napadá, jak by se tihle prudérní mravokárci dívali na kultovní scénu z filmu Postřižiny, kdy do sebe půvabná Magda Vašáryová oklopí půllitr zlatého moku a ještě se u toho tváří slastně. Takovou by zřejmě upálili jak Moranu a hodili do Seiny. A film by samozřejmě putoval do trezoru. Jak povědomé!
—
To server iDnes se v titulku táže:Kdo bude učit v Americe? Děti smějí štěkat, učitelé našli fígl na podporu. Hedvika Millerová, spolupracovnice MF DNES v USA, popisuje hořce směžné zážitky z vlastní zkušenost. „V Americe končí prázdniny a rodiče dětem hledají školy, kde se neštěká a nemňouká. Mají jít do školy, ale kdo bude učit? Nejsou lidi, protože učitelé berou raději dávky, nebo nic neumějí.
Katya je pětačtyřicetiletá matka desetileté Olivie. Znám tu rodinu moc dobře, dochází do mé soukromé umělecké školy už pět let na lekce piana. Jejich příběh o tom, co Olivia zažila na základní škole v severokarolínském městě Huntersville v minulém školním roce, byl hodně zajímavý. Odpovídá ale tomu, o čem se tady v poslední době diskutuje v médiích i na rodičovských sdruženích. „Často jsem se nemohla vůbec soustředit na učení, moji spolužáci si hráli na zvířata, štěkali nebo mňoukali, někdy i řehtali jako koně, dokonce se tak i dorozumívali,“ vypráví Olivia.
„Je to teď velká móda, hrát si na zvíře,“ dodává Katya a pak popisuje, jak dopadla, když na to upozornila ředitelku školy. „Dělala, že o ničem neví, a když už existovala očitá a hmatatelná svědectví, řekla, že nemůže zasahovat do toho, jak se každé dítě cítí.“
Děti na sebe štěkaly dokonce i během důležitých testů, které rozhodovaly o výsledných hodnoceních na konci školního roku. A tak se rodina rozhodla převést desetiletou Olivii na soukromou školu, stojí to ale 15 tisíc dolarů ročně. „Vím určitě, že se tam nebude štěkat ani mňoukat, neměli jsme na vybranou, vzali jsme si na to půjčku,“ říká Katya.
Není jediná, kdo má podobné zážitky. Jde především o státní školy nebo takzvané charter schools, což jsou zařízení z poloviny dotovaná soukromými organizacemi a pak příspěvkem státu. Rodiče ale nic platit nemusí. Ve vyšších třídách či na středních školách se to prý už úplně vymyká kontrole. Vypadá to, že jde o jakousi novodobou zálibu.
„V naší třídě se dokonce někteří cítí jako dinosauři nebo želvy,“ líčí své zážitky čtrnáctiletá Eve. Podle ní je to docela legrace a její spolužáci tak dávají najevo svoji vlastní kreativitu. Rozhodně ji to v ničem neruší a ráda se tomu zasměje, jinak by prý byla ve třídách velká nuda.
Do škol se v poslední době nikomu nechce. Pedagogové si stěžují na malé platy, zůstávají raději doma na podporách, mají na to docela dobrou fintu, kterou se tady lidé naučili během štědrých dávek v době covidové pandemie. Odučí pár měsíců, v lepším případě celý rok. Pak ze školy odejdou a zažádají o příspěvek v nezaměstnanosti. Jedinou povinností je pak hledat novou práci, ale i na to už vyzráli. Stačí doložit komunikaci (pokud se na to vůbec někdo ptá) s potenciálním zaměstnavatelem, pak říci, že nebyli vybráni, a podpora jede dál.
Takže děti štěkají, aby vyjádřili svou identitu, učitelé berou dávky, protože se jim nechce pracovat, a tomu všemu se říká USA – náš vzor a přítel nejbližší. Co k tomu říct? Jsme sice národ pejskařů, ale taky máme bohatou historii živočišné výroby. Navrhl bych tedy inovaci: děti budou bučet a učitelé bečet. Ovčí jazyk se jim ostatně bude hodit i v mnoha jiných životních situacích.
—
A ještě jednou z iDnes. Marketing jinak. V Rakousku nabízí roční jízdenku na vlak zdarma za tetování, píše se zde. Oč jde? Celorepublikovou rakouskou jízdenku hromadné dopravy KlimaTicket se snaží zpopularizovat tamní ministryně životního prostředí Leonore Gewesslerová. Ta uvedla, že kdo si nechá kartičku či související motiv vytetovat, dostane ji na rok zdarma. Jinak zájemce vyjde na 1095 euro, což je v přepočtu zhruba 27 tisíc korun. Pobídku k jízdence zdarma zveřejnila během konání hudebního festivalu Electric Love u rakouského Salcburku. Zájem o ni přímo tam mělo projevit asi 30 lidí a pro tetování měli možnost lidé dojít do speciálně vyhrazeného stanu. Dalších šest lidí se pak údaje nechalo potetovat během uplynulých dvou víkendů. Informoval o tom portál Euro news. Mimochodem: projekt klimatické jízdenky v Rakousku rakouské daňové poplatníky vyjde ročně zhruba na 150 milionů euro, a tedy asi 3,8 miliardy korun. V současné době tuto klimatickou jízdenku má v Rakousku asi 245 tisíc lidí.
Před časem se naše mainstreamová média plnila nevybíravými útoky na tzv. konspirátory, kteří varovali před čipováním lidí, které může být zneužitelné kýmkoli, kdo dosáhne na příslušnou technologii. Však to znáte: máte-li psa mladšího než nějakých patnáct let, víte, že byl čipován po narození povinně, což se zdůvodňovalo jeho dobrem.: Ztratí se? Najdeme ho. Není nejmenší odborná překážka cokoli podobného vyvinout pro užití na lidech. Ne, opravdu nejsem konspirátor, ale zkušenost mi velí být před podobnými nápady krajně opatrný. Ono totiž „dobro“ pro jednoho může nakonec skončit jako zlo pro všechny. Neposloucháš vrchnost? Najdeme si tě.
Kérka s jízdenkou (či třeba vstupenkou na fotbal, nákup banánů či prohlídku u lékaře) je jen lakmusovým papírkem. Jakmile se režimu podaří vnutit podstatné části veřejnosti, že takové opatření jí zjednodušuje život a je tedy pro ni „dobrem“, bude odtud k čipům jen slepičí krok. Vítejte v brzké budoucnosti!
