V Německu řeší „útok polibkem.“ Chorvatský ministr chtěl políbit Baerbockovou na ústa, píše server Echo 24. Chorvatský ministr zahraničí Gordan Grlić-Radman čelí kritice kvůli tomu, že se tento týden během hromadného focení v Berlíně snažil políbit svoji německou kolegyni Annalenu Baerbockovou. Té to bylo evidentně nepříjemné a uhnula mu. Německá média tento incident označila za „útok polibkem“. Chorvatský politik na svém chování nevidí nic špatného. Na záběrech je vidět, jak šéf chorvatské diplomacie potřásá Baerbockové rukou a pak se k ní naklání zřejmě proto, aby ji políbil na ústa. Německá ministryně ale otočí hlavou, takže se nakonec jen otřou tváří.
Chorvatská aktivistka za práva žen Rada Boričová chování Grliče-Radmana označila za „naprosto nevhodné“. Poslankyně Ivana Kekinová řekla, že ministr zahraničí udělal ostudu nejen sobě, ale i všem Chorvatům. „Vynucené líbání žen se označuje za násilí, že ano?“ podotkla někdejší chorvatská premiérka Jadranka Kosorová.
Deník Süddeutsche Zeitung píše, že šéf chorvatské diplomacie řekl, že chtěl svoji kolegyni pozdravit „lidským“ způsobem. „Ministři se navzájem zdraví vždy srdečně,“ uvedl Grlić-Radman. Pokud jeho chování někoho urazilo, omlouvá se, vzkázal. Podle internetového portálu Spiegel-Online ale také před novináři řekl, že „neví, kde je problém“.
Süddeutsche Zeitung jeho chování přirovnává k aféře bývalého šéfa španělského fotbalového svazu Luise Rubialese. Tomu Mezinárodní fotbalová federace (FIFA) udělila tříletý zákaz působení ve fotbalu kvůli tomu, že po finále ženského mistrovství světa při předávání medailí bez jejího souhlasu políbil na ústa kapitánku vítězného španělského týmu Jenni Hermosovou.
Tak to už je doopravdy cvokhauz. Pravda, před časem jsme ve zprávách z tohoto bohulibého útočiště pro chudé duchem psali o vážně probíraném požadavku, aby se partneři (a jedno jakého pohlaví) před aktem samotným písemně vyjádřili, že se souloží souhlasí. Dokonce na to prý někdo vyvinul aplikaci do hodinek, která souhlasné stanovisko může zaznamenat, aby případně mohlo být použito u soudu, kdyby se náhodou jednomu ze souložících přestalo chtít uprostřed činu, ale nedá se nic dělat, souhlas udělil/a. Navrhuji tedy, aby zasedla Evropská komise, nechala za několik milionů Eur vypracovat odborné studie na téma líbání politiků a jiných veřejných osob na ústa, k tomu nechť se v oponentských posudcích vyjádří stomatologové, virologové, venerologové případně psi a kočky, neboť i ty bývají často svými páníčky a zejména paničkami celováni na ústní otvor. Tyto oponentury by jistě taky nebyly zadarmo. A konečně by zasedla Evropská komise a vydala směrnici o tom, co se v dané věci dělat smí a nesmí. Pak by měla Baerbocková a jí podobné „oběti útoku polibkem“ jasněji.
Myslím však, že to proběhne jednodušeji. Prostě žádnou tu eurosvazačku už nikdo nikdy líbat nebude, a to ani ze zdvořilosti, natož z vášně. Jak to říkal Pat a Mat? A je to!
—
A rovněž z Echa 24 pochází článek s tímto titulkem: „Nepotlačujte svobodnou diskusi.“ Deklaraci proti cenzuře podepsaly desítky intelektuálů. Skupina složená z desítek intelektuálů, publicistů, filozofů, umělců, politiků, aktivistů, akademiků či odborníků na technologie zveřejnila Westminsterskou deklaraci, která varuje před rostoucí cenzurou po celém světě a hrozí narušením stovky let trvajících demokratických hodnot. Organizace kritizuje vládní pokusy zneužívat pojem „dezinformace“, zavádět „cenzurně-průmyslový komplex“ a potlačovat svobodnou diskusi. „Takové zásahy do práva na svobodu projevu potlačují oprávněnou diskusi o věcech naléhavého veřejného zájmu a podkopávají základní principy zastupitelské demokracie,“ píše se v prohlášení, které podepsal např. psycholog Jordan Peterson, režisér Oliver Stone, herec Tim Robbins nebo filozof Slavoj Žižek.
Deklarace byla zveřejněna 18. října 2023 poté, co se 138 osobností, které pocházejí z levice, pravice i středu a spojuje je závazek k univerzálním lidským právům, sešlo v londýnském Westminsteru. „Všichni jsme hluboce znepokojeni pokusy označovat osobní projevy za „dezinformace“ a další špatně definované pojmy. Zneužívání těchto pojmů vede k cenzuře obyčejných lidí, novinářů a disidentů v zemích po celém světě,“ uvádí deklarace.
Podle signatářů se vládní aktéři snaží skrze sociální sítě, média, univerzity či nevládní organizace monitorovat občany a zbavovat se jejich hlasu. Koordinovaný zásah vládních úřadů či některé zákony EU o digitálních službách, které „nutí“ technologické společnosti „moderovat obsah“, popisuje deklarace jako „cenzurně-průmyslový obsah.“ „Cenzurně-průmyslový komplex“ využívá metody, jako je např.: filtrování viditelnosti, označování a manipulace s výsledky vyhledávání, cenzura, upozaďování a umlčování legálních názorů na sociálních sítích skrze „odborníky na dezinformace“ či „ověřovatele faktů“ v mainstreamových médiích.
Podle Westminsterské deklarace je otevřená diskuse hlavním pilířem svobodné společnosti. „Je nezbytná pro to, aby vlády nesly odpovědnost, posilovaly postavení zranitelných skupin a snižovaly riziko tyranie. Ochrana projevu se netýká jen názorů, se kterými souhlasíme. Musíme důrazně chránit projev i těch názorů, proti kterým se nejostřeji stavíme,“ stojí v textu deklarace.
Útok na svobodu slova je „krize samotné lidskosti“ a historicky jakákoliv kampaň za rovnost a spravedlnost se opírala o otevřené fórum, kde se mohl vyjádřit nesouhlas. „V nesčetných příkladech, včetně zrušení otroctví a hnutí za občanská práva, závisel společenský pokrok na svobodě projevu. Nechceme, aby naše děti vyrůstaly ve světě, kde žijí ve strachu říkat své názory. Chceme, aby vyrůstaly ve světě, kde mohou otevřeně vyjadřovat své myšlenky, zkoumat je a diskutovat o nich. Svoboda projevu je nezbytná pro zajištění naší bezpečnosti před zneužitím státní mocí, která v minulosti představovala mnohem větší nebezpečí než slova jednotlivců či skupin. Cenzura nás okrádá o bohatství samotného života. Svoboda slova je základem pro vytváření smysluplného života a rozvíjející se humanity – prostřednictvím umění, poezie, dramatu, příběhů, filozofie, písní apod.,“ uzavírají signatáři.
Konečně něco, čemu se dá zatleskat: Hlas zdravého rozumu. Doufejme jen, že nikoli volajícího na poušti. Vzpomínám si totiž, jak jsem měl v minulosti řadu přátel mezi lékaři v jedné pražské psychiatrické léčebně, a když jsem od nich odcházel poté, co jsme popili dobrý čaj a obdařili se navzájem něco myšlenkami, kladl jsem i otázku: Kde vlastně je Cvokhauz? Tady za zdí – nebo venku přede zdí? Ono je taky důležité, odkud se na tu zeď díváte. Krátce řečeno: aby se výše zmíněný výkřik rozumu nestal jen echem ze vzdalujícího se ostrůvku pozitivní deviace a nezmizel v hukotu vln všeobjímající a vševládné stupidity. Je to jen na nás…
—
A na závěr něco ku pobavení. Na portálu Dotyk.cz jsem narazil na úžasný kvíz, zkoumající, jak se dnes vyznáme ve starých obrozeneckých výrazech. Kdekdo si možná ze školy vzpomene na „čistonosoplenu“, neboli kapesník, kterýžto výraz měl být náhradou za germánské, avšak zavedené slovo „šnuptychl“. Tak mě napadlo obšťastnit vás několika slovy podobně poetickými a dávno časem zavátými. Nebojte, nebudu vás zkoušet jak v tom kvízu. Napíšu k příslušnému výrazu rovnou jeho tehdejší význam. I tak je to docela veselé počtení:
Klapkobřinkostroj – klavír
Knihovtipník – student
Ranokladka – náplast
Chřípoprach – tabák
Prodárna – obchod
Nočena – měsíc
Rokodník – kalendář
Hlubozník – basa
Spěšnovod – pošťák
Sestromuž – švagr
