Renesanční nahotina vyvolala ve francouzské střední škole poprask. Dusno na místě hasil ministr, hlásí Novinky.cz. Renesanční obraz zobrazující nahé ženy vyvolal u části středoškoláků z francouzského města Issou západně od Paříže tak divokou reakci, že tamní učitelé v pondělí z obav o svou bezpečnost odmítli nastoupit do práce. Vyhrocenou situaci přijel řešit ministr školství Gabriel Attal, který později slíbil, že příslušní studenti budou potrestáni.
„Kolegyně během hodiny ukázala obraz ze 17. století, který zobrazuje nahé ženy,“ citovala stanice France 24 Sophii Vénétitayovou z odborového svazu středoškolských učitelů. „Někteří studenti odvrátili zrak, cítili se uraženi, řekli, že byli šokováni,“ řekla Vénétitayová. Někteří studenti podle ní později tvrdili, že se učitelka dopustila „rasistických komentářů“, což však Vénétitayová odmítla. Podle listu Le Journal du Dimanche studenti pedagožku vinili, že diskuzí o zmíněném obrazu provokovala muslimy ve třídě. Rodiče jednoho ze studentů poslali řediteli školy stížnost s tím, že jejich syn nedostal možnost se během diskuze ve třídě vyjádřit.
Podle Vénétitayové byl tento incident pro učitele ze Střední školy Jacqua Cartiera poslední kapkou. Už předtím si totiž stěžovali na „citelně zhoršené klima“ během vyučování s tím, že vedení školy jim přes opakovaná varování neposkytuje dostatečnou podporu. V pátek proto učitelé rozeslali rodičům e-mail, že kvůli „obzvláště obtížné situaci“ v pondělí do tříd nepřijdou. Postěžovali si mimo jiné, že „nárůst případů násilí“ je nyní jejich každodenní realitou. Situace zašla tak daleko, že školu v Issou v pondělí navštívil osobně ministr školství Gabriel Attal. Ten později řekl, že bude zahájeno disciplinární řízení „proti studentům, kteří jsou za tuto situaci odpovědní a kteří tato fakta přiznali“. Dodal, že jeho resort do školy vyšle speciální tým, který tam dohlédne na dodržení „hodnot republiky“.
Pobouření u studentů vyvolal obraz jménem Diana a Aktaión, který v 17. století namaloval italský umělec Giuseppe Cesari. Námětem díla je výjev ze starořecké (později též starořímské) mytologie, kdy lovec vyruší bohyni a skupinu nymf během koupele. Originál obrazu je součástí sbírek proslulého muzea Louvre v Paříži.
Jsem přesvědčen, že progresivní příklad pobouřených mouřenínů by měl vyvolat vlnu diskusí i na našich školách. Ministr školství, veden příkladnou liberální horlivostí a svědomitostí, by pak měl bez okolků prosadit zákon, kde by předvádění sprostoty nahého těla mělo být na školách všech stupňů zakázáno, a to pod patřičnou sankcí.
Například:
- Botticelli – Zrození Venuše – 1 rok nepodmíněně
- Tizian – Venuše – 2 roky nepodmíněně
- Cranach – Adam a Eva v ráji – 3 roky nepodmíněně
- Goya – Nahá Maja – 4 roky let nepodmíněně
- Modigliani – Straiato (Červený akt) – 5 let nepodmíněně
- Cokoli od Františka Drtikola neřku-li Jana Saudka – doživotí
Snad jen Picassův Akt (Matka) by mohl být oceněn podmínečným trestem, protože ten obraz nikdy žádný muslim nerozluští.
Jak ale bude kriminalizována Věstonická Venuše, si netroufám odhadovat. Asi vpletením do kola, natažením na skřipec a nasazením palečnic. S příslušným autodafé na závěr trachtace.
—
Jeden podobný příklad bychom tu už měli. Jak píše Echo 24, Zemětřesení v umění? Galerie vyřadila z expozice obraz nahých žen. Nahé nymfy k sobě lákají hezkého mladíka. Je obraz s motivy antických bájí v dnešní atmosféře nevhodný a urážlivý? Manchesterská galerie ze své expozice obraz Johna Williama Waterhause „Hylas and the Nymphs“ odebrala, protože prý zobrazuje ženy jako objekt krásy a femme fatale. Galerie vzkázala návštěvníkům, že prázdný prostor po sundaném obrazu vytváří prostor k diskuzi, píše britský The Guardian. Kurátorka galerie v Manchesteru Clare Gannawayová uvedla, že cílem odstranění malby nebyla cenzura, ale pokus o vyvolání debaty. „Nešlo o popření existence konkrétních uměleckých děl,“ řekla Ganawayová.
Obraz visel v místnosti „V honbě za krásou“ společně s dalšími obrazy 19. století, které zobrazují především ženská těla. Gannawayová tvrdí, že je název kolekce špatný, protože se jedná o mužské autory, kteří se zabývali ženskou krásou. Jejich obrazy ženské tělo podle ní zobrazují jako pasivní dekorativní uměleckou formu nebo femme fatale. Společně s obrazem zmizely z galerie i pohlednice věnované stejnému dílu. Gannawayovou podle jejích slov k vyvolání debaty nad malbou inspirovalo hnutí MeToo, které se věnuje problematice sexuálního nátlaku a zneužívání.
Na prázdném místě se ale objevily papírky se vzkazem, že se sice jedná o dobré téma k debatě, ale obraz by měl být vrácen zpět „Myslíme si, že se obraz vrátí, ale v trochu jiném kontextu. Nejde o jedno konkrétní dílo, ale o celý koncept galerie,“ reagovala Gannawayová.
Pro úplnost dodejme malé historické poučení. John William Waterhouse byl anglický malíř známý pro své obrazy v prerafaelitském stylu. Prerafaelité byla skupina anglických malířů, kritiků a básníků, kteří působili v polovině 19. století. Bratrstvo Prerafaelitů, jak se umělci sami nazývali, bylo založeno tajně v Londýně v roce 1848. Chtěli změnit soudobé umění, zabývali se otázkami života, lásky, proradnosti a smrti.
Kdybychom byli důslední a odstranili z největších galerií světa, třeba z Louvru, National Gallery v Londýně, madridského Prada, milánské Pinacoteky di Breda či newyorského Muzea moderního umění všechna díla, na nichž je zobrazena nahota, získali bychom spoustu krásných prázdných prostor, které by se daly využít k onačejším účelům. Třeba jako osvěžovny McDonald´s či Starbucks.
—
Server iRozhlas přinesl rozhovor s amerikanistkou Denisou Krásnou z Masarykovy univerzity. Interview má výstižný titulek: Zákazů knih v USA přibývá. Amerikanistka vysvětluje, jakou roli v tom má neofašismus. Dovídáme se například, že asi šest tisíc zákazů knih napříč Spojenými státy zaznamenal tamní americký PEN klub za poslední dva roky, od léta 2021 do léta 2023. Krásná k tomu říká: „Jsme svědky toho, že organizované politické skupiny s určitou ideologií a přesvědčením chodí do školních rad s dlouhým seznamem knih, které chtějí zakázat, protože neodpovídají jejich politické, morální nebo náboženské agendě.“ Jak to probíhá? „Určitý titul většinou zakážou školní distrikty, tedy okrsky, které ho vyřadí ze své knihovny, ale hlavně ze svých školních osnov. Knihy nejsou stažené z trhu, jsou stále relativně lehce dostupné, dají se objednat na internetu nebo koupit v obchodech. Problém ale je, že kvůli cenzuře o nich studenti často neví a nemůžou o nich volně diskutovat. Na trhu je momentálně velké množství knih a děti s nimi často přichází do kontaktu primárně skrz školu, školní knihovnu a povinnou četbu. V dnešní době je totiž problém s obecným úpadkem čtení, a to platí pro celou západní společnost. Studenti pak často nemají čas ani chuť číst cokoli, co není povinné do školy. Zákazy pak mohou mladé studenty formovat skrz knížky, které v té škole čtou.“
Zajímavé je, jakých autorů a knih se to týká:? Namátkou Steinbeckovo O myších a lidech a Hrozny hněvu, Jako zabít ptáčka od Harper Leeové nebo Huckleberry Finna od Marka Twaina. Na některých floridských školách je zakázána třeba i Romeo a Julie, prý kvůli sexuálnímu obsahu. Určité náboženské skupiny pálí například i Harryho Pottera za to, že je tam čarodějnictví.
Dochází ale i k absurditám o řád nepochopitelnějším. Třeba umělec John Cielukowski pověsil v knihovně svůj veganský obraz krávy s malým telátkem pojednávající o jejich silném mateřském poutu, které mlékárenský průmysl přetrhává. Jen o čtyři dny později byl obraz odstraněn pro nevhodný obsah, ale nikdy nebylo specifikováno, co na něm bylo takto obscénního.
Nemylme se však, že by amerikanistka bojovala za svobodu a proti cenzuře či tak něco. Pointuje totiž své povídání útokem na zpátečnické republikány a bílé heterosexuály. Na otázku, zda má smysl proti zákazům bojovat, říká doslova toto: „Myslím si, že ne, že je potřeba podporovat čtení knih. Přece jenom pořád budou hodiny literatury, angličtiny, a studenti tím pádem budou i dále, doufám, číst. I kdyby nešlo o samotné čtení, tak jde o diskusi a o to, aby se všichni cítili reprezentovaní. Vzhledem k tomu, že zhruba polovina lidí v americké společnosti už je jiné než bílé pleti, tak když se budou i nadále učit jenom knihy z historie, tedy anglofonní knihy, které mají jenom bílé postavy, bude to vysílat špatný pohled na to, jaká americká společnost dnes je, kdo tam patří a kdo do ní nepatří.“
Tak je to správne, tak to má byt, pravil by poručík Mazurek z Černých baronů. A protože USA jsou náš vzor na věčné časy a nikdy jinak, měli bychom například objevit, že praotec Čech byl Rom, kněžna Libuše byla tmavé pleti a Karel IV. s Buškem z Velhartic byli homosexuálové. To by teprve byl dějepis!
