V Brazílii vyrostla obří betonová vulva. Zamýšlenou diskusi vyvolala okamžitě, hlásají do světa Novinky.cz. V brazilské krajině se totiž objevila nová socha, která ihned vyvolala značný povyk. Jde o 33 metrů dlouhou rudou plastiku nápadně připomínající vulvu (vagínu). Podle její autorky Juliany Notariové je záměrem díla vyvolat diskusi o vztahu mezi přírodou a kulturou v západní společnosti, která je prý „falocentrická a antropocentrická, tedy silně zaměřená na člověka, zejména pak na maskulinní hodnoty.“
Skulptura nazvaná Diva se nachází v přírodním uměleckém parku Usina de Arte v severovýchodním brazilském státě Pernambuco. Na jejím vytvoření pracovalo více než 20 mužů (sic!), plastika je 16 metrů široká a šest metrů hluboká. Kromě již zmíněného má poukázat na genderovou problematiku, uvádí server CNN.
Plastika je nejnovějším dílem z autorčiny série metaforicky vyobrazující údajné rány ve společnosti. „Jde o jednu z největších ran, kterou jsem vytvořila. Je ovšem pořád mnohem menší ve srovnání s traumaty, které způsobilo otroctví, nechráněné pracovní pozice a další násilnosti,“ vysvětlila Notariová.
Diskusi vyvolala socha prakticky ihned, na sociálních sítích se spustila doslova smršť. Kritici nepovažují plastiku za umění. „Pohlavní orgány nebyly vytvořeny k tomu, aby byly obdivovány, natož nazývány uměním,“ cituje CNN jednoho z uživatelů. „Je to nevkusné a beze smyslu. Udělala jste to, protože jste věděla, jakou kritiku to vyvolá, a chtěla jste publicitu.“
K plastice se vyjádřil také brazilský filozof Olavo de Carvalho, který je podle CNN často uváděn jako zdroj ideové inspirace pro současného prezidenta Jaira Bolsonara. Ten na Twitter v reakci napsal vulgární komentář zmiňující ženské i mužské genitálie.
Jiní dílo naopak vyzdvihli. Mezi nimi třeba filmový režisér Kleber Mendonça Filho. „Gratuluji Julianě Notariové k tomu, že zapojila muže, aby vytvořili třicetimetrovou vagínu během Bolsonarovy vlády. Reakce na dílo jen odrážejí jeho úspěch,“ napsal režisér na Twitteru.
Samotnou umělkyni některé reakce zaskočily. Je si vědoma, že jde o působivé dílo, nikdy by ji ovšem prý nenapadlo, že vůči němu lidé pocítí nenávist do takové míry, že svými příspěvky zaplaví sociální média. „Diva představuje možnost, která narušuje brazilskou strukturu patriarchátu, jenž je neustále přiživován Bolsonarem a jeho krajně pravicovým a nenávistným diskursem,“ uvedla umělkyně pro CNN. Tím ovšem de facto jen potvrdila, že důležitým (i když, připusťme, nikoli jediným) smyslem a cílem vytvoření díla je vyvolat humbuk a učinit vulvu středobodem veřejných diskusí, což je prakticky jediná forma, jak na sebe mohou tito takyumělci upozornit, a tím se i dostávat k veřejným zakázkám a vysokým honorářům. Co si budeme, že…
Zpráva o obří vagíně v brazilském národním parku je opravdu pozoruhodná a svádí k následování. Jsem přesvědčen, že takový David Černý by dokázal na Sněžce vyrobit žulový penis ve vztyčeném stavu, čím by docílil historického posunu výšky naší nejvyšší hory z nynějších 1603 m aspoň na 1650. Významu hory by to dodalo a umělec by tím posílil svou prestiž i konto. Pravda, musel by to platit erár. Tak šílené zbohatlíky, kteří by to zatáhli ze svého, nemáme ani u nás, a to je co říci.
Leda by se do tvorby nového umění zapojila nějaká nakapsovaná firma. Příklad by si mohla vzít ze Sazky, která před časem nechala instalovat před svůj vchod opravdu realistické sousoší česko-kanadské sochařky Ley Vivitové zpodobňující klečící ženu s obnaženými pohlavními orgány, jak provádí orální sex oblečenému muži na lavičce, čtoucímu si přitom noviny (nejspíš ligové výsledky, že). Nuže, když už Vivitová vykázala tak znamenitý smysl pro detail, mohla by být vyzvána k recipročnímu sousoší, na němž by se role obrátily. Muž vkleče uspokojuje ženu, která – pozor: změna – nečte noviny, ale například štrykuje fusekle. Sousoší to bylo by pak vhodné ustavit například u vstupu do jeskyně Macocha s vysvětlením, že jde přece o tu nedozírnou tajemnou hloubku – v přírodě i v člověku. A pak už jen stačí podmáznout pár prodejných matlalů v tisku a udělat z toho uměleckou událost sezóny.
Brazílie – náš vzor!
—
A u erotiky ještě zůstaňme. V Dánsku vysílají dětský pořad o muži s gigantickým penisem, čteme opět v Novinkách.cz. „Dánský animovaný pořad určený pro děti ve věku od čtyř do osmi let, který pojednává o jistém Johnu Dillermandovi, v této skandinávské zemi pořádně rozvířil vody. Dillermand je totiž postavička s údajně největším penisem na světě. To pochopitelně nezůstalo bez odezvy.
Pořad o chlapíkovi v pruhovaném kostýmku, z něhož se naprosto bez ostychu vine snad několikametrový penis, začala vysílat veřejnoprávní stanice DR. Jméno hlavní postavy, Dillermand, není ani trochu náhodné, v dánštině se slovo diller používá jako hovorové označení pánského přirození.“ V jednoduchém překladu do češtiny by to mohlo znít třeba Pan Penisák. Pokud vás přitom napadlo jiné podstatné jméno rovněž končící na –ák, pak vězte, že porucha je výlučně na vašem přijímači.
„Pan Dillermand v seriálu neváhá svůj penis používat k opravdu netradičním věcem. Dokáže s ním uskutečnit záchrannou akci, kreslit, vztyčit vlajku, a dokonce dětem ukrást zmrzlinu. V souvislosti s tím zřejmě není překvapením, že pořad po sobotní premiéře okamžitě rozpoutal vlnu diskuzí o tom, zda je taková „pohádka“ pro děti vhodná,“ informoval The Guardian.
„Je tohle opravdu to, co chceme dětem sdělovat, obzvlášť když jsme uprostřed vlny kampaně #metoo?“ ptá se například dánská spisovatelka Anne Lise Marstrand-Jørgensenová. S ní souhlasí také dánský profesor a odborník na genderová studia Christian Groes. „Jedná se o udržování patriarchální myšlenky a normalizaci sexismu, nevhodných vtípků, předsudků či homofobie,“ myslí si Groes. „Tváří se to, že to je vtipné, tím pádem neškodné, ale tak to není,“ dodává.
S originálním vysvětlením přišla dánská psycholožka Erla Heinesen Højstedová, která se domnívá, že kritici pořadu o věcech možná až moc přemýšlejí. „Pan Dillermand sdílí dětský způsob myšlení a dětem jeho genitálie přijdou legrační,“ říká. „Hlavní postava toho seriálu dělá chyby a jedná impulzivně. Stejně jako děti. Důležité ale je, že svoji chybu vždycky napraví. Dokáže přebrat zodpovědnost za svoje činy. Když mu třeba žena v pořadu řekne, že by svůj penis měl raději nechat v kalhotách, poslechne ji,“ doplňuje dánská psycholožka.
Úctyhodnou reakci jsme si vyslechli od samotné televize DR: „Můžeme klidně vytvořit seriál o ženě s neovladatelnou vagínou. Hlavní věc je ta, že děti seriál baví.“
Když si vzpomenu na dětská léta mé generace – dnešních 50+, bavili jsme se lecčíms. Já například nejraději hrou na Apače a bandity. Byl jsem samozřejmě Apačem a bandity jsem vzorně nenáviděl a pobíjel. Byl jsem tím pádem světu nebezpečný rasista a násilník, jenž patří za mříže? Nic takového jsem tehdy na svou adresu neslyšel. Navíc býti Apačem přinášelo jednu výhodu: jakožto náležitě maskovaný rudý bratr jsem si osvojil umění zmizet i v sebenepatrnějším houští v okamžiku, kdy mě matka naháněla do postele, či hůře: k učení.
Neříkám, že by se dnes, tak jako tehdy, měla dětem pouštět Štěpánka Haničincová, čertík Bertík a papoušek losující dopisy dětských diváků. Ale mělo to aspoň svoji naivní poesii a výchovnost. O něco hůře by pak dopadlo hodnocení Dády Patrasové a žížaly Jůlie, ani to už by ale dnešní děti nezkously. Ale lákat je na pána s přirozením jako chobotnice, je už trochu přes čáru. Ne výchovy: divili byste se, o kolik víc toho dnešní děti vědí o sexualitě ve srovnání s námi kdysi. Je to přešlap přes mez vkusu: ten animák je prostě a jednoduše blbý. Jenže to se nikdo neodváží říct. Mnohem lepší je zviditelnit se na jeho pozadí se svými pošahanými gender teoriemi. Z toho totiž kouká další doktorát na stejně pošahané fakultě.
—
A do třetice v lechtivém tónu. CNN Prima News vydaly zprávu pod titulkem Lopraisův průšvih na Dakaru. Je to smutné a trapné, zlobí se otec urážené dívky.
Známý český závodník Aleš Loprais (toho příjmení druhý, jeho strýc Karel patří k legendám Rallye Dakar) v kabině svého vozu před ostatními kolegy zažertoval na adresu pohledných „sweet sixteens“. Jak dodává zdroj, slavná motoristická pouť po poušti obnáší mnoho stresu a aktéři občas potřebují napjatou atmosféru prolomit odlehčenou poznámkou. V Lopraisově kamionu Praga se to však s oním odlehčováním prý přehnalo. Kromě jiného pronesl větu, která způsobila slušný rozruch. „Hele, černoška z Roudnice jde vpravo.“ Palubní mechanik Petr Pokora reaguje: „Jedna je plochá a sjízdná, ta druhá moc ne.“
Řeč byla o Yasmeen a Aliyyah Kolocových pohybujících se v prostoru startu, dcerách dvojnásobného evropského šampióna v závodech tahačů Martina Koloce. Na vytrvalostní závod přijela 16letá dvojčata okoukat, co možná za dva roky využijí. Tou dobou budou plnoleté, tím pádem budou mít cestu na Dakar otevřenou. Netypická jména mají sestry proto, že si Koloc vzal ženu ze Seychel.
„Holky se s podobným chováním v České republice setkávají poměrně často. A vzhledem k tomu, že jsme v roce 2021, tak mi to připadá normálně smutné a trapné,“ poznamenal Koloc.
Nu, asi bych nebyl tak přísný. Jednak Loprais konstatoval fakta: dívky jsou tmavší pleti, což mimochodem bývá obvykle vstupenka do klubu krásek, které se nezřídka stanou celebritami předváděcího mola nebo filmového plátna. Já bych to spíše viděl jako možný a velmi pochopitelný esteticko-erotický povzdech ve smyslu: „a my se musíme mořit v písku, místo abychom…“. Pokorova poznámka o „sjízdnosti“ je také docela jemná a decentní. Vhodnost pozorovaného objektu ženského pohlaví k činnostem specifického druhu je přece tradičním konverzačním tématem všech chlapů všech dob. Jestli to, že tato drobná, víceméně pochvalná poznámka vyvolává takové pobouření, svědčí spíše o postupném výhynu chlapů z populace a jejich nahrazení politicko – korektními bábovkami.
A last but not least, zkouším si představit, jak asi bude Loprais a spol. za tento zločin potrestán. Vzhledem k disciplíně, v níž závodí, by se asi nejvhodněji jevilo přikázat mu (jim), aby vystoupili a ten náklaďák přes tu poušť prostě potlačili. To by je hned přešly myšlenky na „sjízdnost“, není-liž pravda!
