Naprosto převratně vyhlíží zpráva z portálu iDnes (23.2.) s titulkem Vyvážejí „islamolevičáctví“. Francii dráždí teorie z amerických univerzit . V prakolébce multikulti, postmoderní relativizace hodnot a vítačství „přes spáleniště, přes krvavé řeky“ (a to někdy i doslova), se děje něco podivuhodného. Francouzští politici a intelektuálové se čím dál silněji vymezují vůči idejím, přicházejícím dnes především z amerického univerzitního prostředí. Studie o rasismu a postkolonialismu podle těchto nových preceptorů rozumu vedou k rozvratu principů Francouzské republiky. Část francouzské akademické obce se doslova domnívá, že dochází k cenzuře kritických názorů, zvláště těch, které se týkají radikálního islámu. (To jsou pro nás ale opravdu novinky: zkuste říct něco na našich fakultách proti migraci a islamismu, nebo o ochraně národních zájmů – roztrhají vás jak psa!)
Ministryně pro vyšší vzdělávání Frédérique Vidalová oznámila vyšetřování „islamolevičáctví“ na francouzských univerzitách, aby zjistila, co je na francouzských univerzitách „akademický výzkum, a co je aktivismus“. „Islamolevičáctví korumpuje celou společnost a univerzity nejsou imunní,“ řekla, s tím, že se někteří badatelé, zvláště ti zaměřující se na rasové otázky, na vše „dívají prizmatem, jenž chce zlomit a rozdělit“. Vida, tak už nejen u nás žijeme v „rozdělené zemi“. Pravda ale je, že tento typ rozvratu jsme nevymysleli my, ale právě Francouzi, a to mnoha ideovými výhonky z tamní „Velké revoluce“ 1789, která přinesla iluzi o rovnosti a ta zas po různých postmoderních tanečcích přerostla v de facto diktaturu menšin všeho druhu. Ale to jen na okraj.
Slova ministryně přišla krátce poté, co francouzští poslanci schválili zákon proti „islámskému separatismu“, který dává úřadům větší dohled nad domácí výukou, mešitami či sportovními kluby. To je rovněž průlomový legislativní akt, který poprvé konstatuje, že Evropou obchází strašidlo. Nikoli však komunismu, jak se říkalo, nýbrž islamismu.
Národní centrum pro vědecký výzkum dokonce souhlasilo, že provede vyšetřování, ale odsoudilo „pokusy delegitimizovat odlišné oblasti výzkumu jako jsou postkoloniální studia“. Někteří akademici vyjádřili obavu, že vyšetřování ohrožuje akademickou svobodu. Domnívají se, že právě levicové názory o rase importované z amerických univerzit umlčují svobodnou diskuzi na těch francouzských. K podobnému názoru dospívají i další vysoce postavení politici. „Odehrává se tu bitva proti intelektuálnímu matrixu z amerických univerzit,“ varoval ministr školství Jean-Michel Blanquer. I francouzský prezident Emmanuel Macron naznačil, že „teorie sociálních věd importované z USA“ přispívají k „ideologizaci“ francouzských intelektuálních debat. „Vzdali jsme se jiným akademickým tradicím. Mám na mysli anglosaské tradice, založené na odlišné historii, jež není naše,“ řekl.
Část francouzských intelektuálů se obává, že takzvaná „kultura rušení“ (cancel culture) omezuje svobodnou debatu o sociálních tématech v demokratické společnosti. Přidávají se tak ke svým americkým kolegům, kteří zveřejnili dopis vymezujícím se vůči „cenzuře“ a „netoleranci k odlišným názorům“ na amerických univerzitách, kde se šíří radikální proudy takzvané „woke“ kultury. (Jak tento pojem přesně definuje Marian Kechlibar na Neviditelném psu? „Woke“ je termín pro politicky korektní kulturu zaměřenou na progresivní témata, případně pro člověka, který „se probudil“ z představ o spravedlnosti poměrů a nyní „je na stráži“ vůči možným rasovým a sociálním tabu. Pojem pochází ze slangu amerických černochů.)
Nejde však zdaleka jen o akademickou půdu. To je jen jedna z ozvěn stále citelněji prožívané reality. Vyloučené komunity migrantů na francouzských předměstích a zvláště rozmáhající se islámský terorismus otřásly důvěrou ve schopnosti Francie učinit z imigrantů a jejich potomků hrdé občany Republiky.
Jak, správně připomíná iDnes, „otázka, co je příčinou, rozštěpila intelektuální obec. Ti, kteří se inspirovali na anglosaských univerzitách, kladou vinu ve francouzské společnosti údajně stále rozšířeném institucionálním rasismu. Požadují po státu, aby si osvojili multikulturní politiku uznání a porozumění potřebám imigrantských komunit a docílili tak toho, že se jejich členové nebudou cítit jako občané druhé kategorie, kteří se kvůli svému původu nikdy v praxi nemohou stát občany první kategorie. Druhá část francouzských intelektuálů své progresivisticky levicové kolegy podezírá v lepším případě z naivity, v tom horším z „nenávisti k Západu“. V otevřeném dopise zveřejněném v časopisu Le Monde se sto badatelů v čele s uznávaným odborníkem na islám Gilem Kepelem vymezilo proti americkému vlivu na univerzitách, který vede k „zákazu studia politického islámu ve jménu levicové ideologie, která jej považuje na náboženství neprivilegovaných“. Kepel, jemuž džihádisté hrozí smrtí, dlouhodobě obviňuje francouzské intelektuály, že propadli kouzlu „islamolevicových obhájců“ islámu. Varuje, že islamisté těží z výroků o údajné islamofobii francouzské společnosti, protože ta vyvolává nenávist vůči křesťanům a židům a vytváří podmínky pro „balkanizaci Evropy“.
Co dodat? Francie už zřejmě pochopila, že pochoduje plným krokem na smetiště civilizace. Zcela jistě si neuvědomila, že si za to může sama, a trapně to svádí jen na Američany. Ne že by se oni v daném směru nesnažili ze všech sil, ale jejich inspirací vždy byla a je (mj. francouzská) filosofie a společenská praxe. Poněkud hloupé je, že ty dva postmoderní světy stáhnou pod vodu s sebou i nás ostatní, co jsme to nezavinili a za mák o to ani nestojíme.
—
Aby se nám nekrátily žíly zbytečným optimismem, už se na nás řítí portál Novinky.cz s titulkem Známá hračka mění jméno. Má být genderově neutrální. Hračkářská společnost Hasbro oznámila zásadní změnu jednoho ze svých výrobků. Pan Brambůrek, jenž se objevil i ve známé animované pohádce Příběh hraček (Toy Story), už totiž nadále nebude „pan“, značka má být nově genderově neutrální. Firma změnu jména vysvětluje tím, že chce, aby se cítili vítáni naprosto všichni.
Hračka Pan Brambůrek bude od podzimu na pultech už jen pod názvem Brambůrek. Server CNN poznamenává, že u tak proslulé hračky, která je na trhu již od roku 1952, jde o velmi výraznou změnu. Co slyšíme v odezvu? Jako v tom Hamletovi: jen „slova, slova, slova“: „V Hasbro chceme ubezpečit, že v Brambůrkově světě jsou vítání všichni, a tak upouštíme od slova pan, abychom podpořili genderovou neutralitu a inkluzi,“ uvedla společnost v prohlášení. Hračka se pod kratším názvem objeví na pultech už letos v listopadu. Firma ovšem posléze upřesnila, že slovo pan zmizí pouze z názvu produktu jako takového. Samotné postavy pana a paní Brambůrkových, známých právě z Příběhu hraček, budou i nadále existovat, jen se budou prodávat pod jednotnou značkou Potato Head, namísto Mr. Potato Head.
Tomu já říkám fakt zásadní proměna a přerod. A jaký vliv to bude mít na tu inkluzi a generovou neutralitu, škoda slov. Brambůrek by měl dostat Nobelovu cenu míru. Ale jen v případě, že si pro ni bude schopen sám dojít. I když jsou případy těch, kteří by to jistě dokázali, ale Nobelův výbor ještě neztratil veškerou soudnost. Mluvím o nedávné nominaci duševně postižené záškoláčky Grety Thunbergové, kterou se nechala seřvat svého času veškerá světová elita: Obama, Merkelová, Macron, ba i Trump. Jen ten Putin nějak ne a ne pozvat Gretu do Kremlu. Pak se ovšem nesmí divit, jak ho to v očích těch správných liberálních demokratů deklasuje.
Mimochodem, Hasbro v tom nejede samo. Hračkářské společnosti se v posledních letech snaží více reflektovat současnou dobu a různorodost, připomíná server CNN. Například Mattel, autor panenek Barbie známých pro nerealistické ženské proporce, představil panenky ve více verzích, které odrážejí různé druhy postavy nebo etnik. Dokonce, jak jsme už upozornili v jiné kapitole těchto Zpráv ze cvokvauzu, i jako různě fyzicky postižené atd. Nu nevím, zda bych si jako třeba invalidní holčička přála k vánocům invalidní panenku. Děti mají sny, na rozdíl od korporací a neziskovek. A jedním z těch snů může být podobat se jednou tomu ideálu, co za 40 USD má vše tam, co být má, když já to tak nemám. Zeptejte se prvního psychologa, mudrlanti.
—
A závěrem na odlehčení něco nefalšované lidové slovesnosti od našich východních sousedů.:
- Vymysleli cigarety bez nikotínu, kávu bez kofeínu, autá bez vodičov a lietadlá bez pilotov. Ale vládu bez idiotov nie a nie.
- Kedysi sa rozprávky začínali slovami: kde bolo, tam bolo. Dnes: ak si ma zvolíte…
- Minister financií sa modlí: – Pane Bože, chýbajú mi peniaze v štátnom rozpočte. Prosím ťa, čo mám robiť?
– Vráť ich tam!
- Niektorí ľudia, napríklad ako pán Matovič, sú takí falošní, že by ich aj Číňania odmietli vyrobiť!
- Keby sa v parlamente zapol detektor lži, vybilo by to poistky v celej republike.
- Politika pripomína často zlú knihu. Kopa strán, ale žiadna myšlienka.
- Do politiky vstúpil, aby pomáhal ľuďom. Už v prvom volebnom období pomohol bratovi, strýkovi, dvom sesterniciam, synovi a svokre …
- Nestranný politik je človek, ktorý ešte nezistil, z ktorej strany to viac sype.
- Upír dokáže piť krv jedincovi. Naši politici celému národu.
