Univerzita v anglickém Hullu se rozhodla, že chtít po studentech, aby jejich psané texty byly gramaticky v pořádku, je „homogenně severoevropské, bílé, mužské a elitářské“ a pro studenty zahraničního původu diskriminující. Nyní se tedy bude hodnotit jen „autentický akademický hlas, kterým student komunikuje komplexní myšlenky“.
Tuto převratnou, byť poněkud krkolomným novojazykem formulovanou zvěst jsem (na doporučení jedné z věrných čtenářek Zpráv ze cvokhauzu) vyčetl ze serveru Macek v botách (provozovaného emeritním politikem Miroslavem Mackem). Ne že bych Mackovi (v botách i bez nich) nevěřil, na to ho znám už hodně dlouho a myslím, že i dobře), ale přece jen jsem se podíval do zdrojového textu na BBC. A vskutku, je to doslova tak, jak píše Macek. A nedosti na tom. Text BBC se uzavírá obdobně hutnou myšlenkou mluvčího oné univerzity o tom, že se škola rozhodla, že odstraní veškeré bariéry ve studiu a zaslouží se o rozšiřování možností pro různé sociální skupiny (mobility), neboť „inkluzivita je pro univerzitu klíčová hodnota“.
Možná jsem už ze starého železa, ale vždy jsem se domníval, zřejmě mylně, že pro univerzitu by mělo být nejvyšší hodnotou co nejkvalitnější vzdělávání a jeho výsledky. Tato teze je zřejmě už málo pokroková. Hlavní je inkluzivita. Co je však jejím důsledkem? Snižování požadované úrovně vzdělávacího procesu, a tedy produkce stále méně vzdělaných absolventů. To konec konců vcelku ladí s postupným odstraňováním „náročných“ pasáží z výuky různých předmětů – od historie před Velkou francouzskou revolucí po fyzikální Newtonův zákon.
Ale nedosti na tom. Aby se řádný student necítil být nedostatečně inkludován, bude jistě třeba předně akceptovat v jeho výukovém procesu a jeho studijních aktivitách různé argotické výrazy. V případě studentů českojazyčných se nabízí přehršel příkladů od zaužívaného „vole“, po pražsku „voe“, po slovakismus „kokot“ či moravskoslezskismus „pičo“. V případě studentů romských „more“, v případě studentů dorozumívajících se anglicky „son of a bitch“.
Dále: mělo by se důsledně genderizovat veškeré vyjadřování, a to opět napříč všemi odbornostmi. Například v dějepisu místo slova král/ovna, vládce/dkyně atd. užívat výlučně „člověk, popř. osoba stojící v čele země“. Místo vědec/dkyně nově „člověk, popř. osoba nadstandardně přemýšlející o určitém oboru“. Místo učitel/ka nově „člověk, popř. osoba marně se snažící o vyučování a vzdělávání“ atd.
Samozřejmostí by mělo být přijímání studentů bez jakýchkoli předchozích diskriminujících podmínek, jako jsou přijímací zkoušky, předkládání maturitních vysvědčení atd. Optimální by bylo, kdyby univerzity ani nezkoumaly, zda jejich noví studenti jsou vůbec gramotní. Teprve pak zavládne rovnost příležitostí pro všechny správně a inkluzivně se podílet na akademickém životě.
—
Dnešní jazykozpytné zpravodajství ze cvokhauzu si nemůže nepovšimnout velmi poučné knihy pro děti z vydavatelství Barrister&Principal Kdo to je, kdo to je, kdo ten záchod blokuje. Je to nerozsáhlé, ale obsahově velmi zásadní dílko, popisující slovem i kresbou vylučovací návyky či zvláštnosti různých tvorů ze zvířecí říše. Čtěme: „Představte si slonici, jak ta má velkou zadnici! A papíru malý kus na obrovský sloní trus!“ Nebo: „Představte si tygříka, jak si tiskne pindíka. Vidíte ho, stydlínka? Naopak pro medvídka čůrání je přehlídka. Na závody v čůrání má obrovské nadání.“ A dále: „Nosorožčí kadění je jak bouře řádění, dlouho se s tím lopotí, až se celý zapotí.“ A to zdaleka není všechno: „Představte si hrocha (a že ho není trocha!), než stačil vypustit hovínko, vytrhl z pantu prkýnko.“ Či: „Zasedl tchoř sedátko a čte si tam noviny? Nebo si tam prasátko přepírá své bikini?“ Takových a mnoha podobných poetických perel je celá knížka, podle nakladatele určená už předškolním dětem. Hodnotit ji z literárního hlediska nedává smysl. Je to veršotepectví osmé cenové kategorie. A tématika? Nu, každý to známe, je to všeobecná lidská praxe. Koho ale napadlo o ní psát a vydávat takové knížky? To už jsme na tom fakt už tak špatně, že na takovém zboží lze vydělat?
Jedna distribuční společnost, která má knihu v nabídce, zakončila (možná i s nechtěnou sebeironií) nabídkovou prezentaci toho titulu na svém webu věru výstižným citátem: „Jedni čtou, aby si zapamatovali, druzí proto, aby zapomněli.“ (Heinrich Heine)
—
A nakonec zase jednou z webové kolportáže. Dostal jsem (anonymně, což je škoda, autor či autorka zaslouží veliké klobouku smeknutí) textík s nadpisem Je to ještě čeština? Myslím, že text nepotřebuje komentáře.
Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.
Zcela rutinně googlujeme, skypujeme, mailujeme, surfujeme po netu, uploadujeme a stahujeme aplikace, remastrujeme, esemeskujeme, chatujeme a blogujeme. Nemít písíčko nebo mobil může jen naprostý debil, bez tabletu a facebooku jste outsider, kdo neví co je instagram nebo twitter, jako by ani nebyl, stejně jako ten, kdo neumí stáhnout fotky z rajčete. Kolik účtů na sociálních sítích dnes máš, tolikrát jsi člověkem. Anebo kolik statusů denně na svůj profil umístíš… dřív byl důležitý hlavně politický profil, dnes je hlavním životním cílem a největším challengem lidí udělat si při každém prdu selfie, best of pak vyvěsit na zeď, a získat co nejvíce lajků a smajlíků od svých followerů.
Kdo není online a neumí jezdit na in-line bruslích je nula, stejně jako ten, kdo nemá vlastní webovou stránku, permici do fitka, nějakou tu kérku nebo piercing. To je snad horší než být trash-youtoober, houmlesák, anorektik, feťák, stalker nebo bulimik. Anebo když někdo termíny hardware a software zamění za hardporno a softporno. I když občas to dnes splývá, protože to, co se dnes vidí v reklamních spotech a písničkových videoklipech, by bylo ještě nedávno považováno za porno…
Kapsy máme plné sim karet, v hlavě zase piny od debetních a kreditních karet, protože platit cash je out. Jiný level je bezkontaktní platba či internetové bankovnictví. Současný slovní maglajs se netýká jen technologií, i v oblastech běžného života děláme věci, které kdybych vyprávěla svému dvacetiletému já, vůbec bych nechápala o co go. Dnes například nepřikládáme léčivé náplasti, ale tejpujeme (tape-páska), nekupujeme oblečení ale outfity, nedbáme na vzhled ale na look nebo image, nechodíme do obchodů, ale shoppů, shopping center, outletů, second-handů, hypermarketů, megastorů, oblíbený je také teleshopping a E-shoppy či I-shoppy. Hlavně nekoupit fake, ale jen original. To je must.
Nechodíme na kurzy nebo školení, ale na workshopy, nejsme pracanti ale workoholici, nejsme vyčerpaní, ale máme syndrom burn-out, nejsme váhavci, ale trpíme prokrastinací, umělci nemají dílny nebo výstavní ateliéry ale show-roomy. Jediní kdo je nepotřebuje, jsou sprejeři, street-artisti a outdooroví performeři, ti mají showroom všude openair. V televizi nás nebaví zpěváci a herci, ale showmani, megastars a celebrity z oblasti showbyznysu, sledujeme sitkomy, one-man show, stand-up-comedy, reality show. Remaky jsou v žebříčcích sledovanosti number one.
Papaláše nahradili vipáci, o naše vlasy a zevnějšek se nestará kadeřník a kosmetička ale stylista a vizážista, popřípadě vlasoví mágové, kteří jediní vědí, co je IN. Pokud je neposlechnete, jste zcela OUT. Pleťová voda je taky out, lepší je micellární lotion, místo natírání kůže tělovým mlékem aplikujeme bodymilk. Klasické salóny krásy, kde jste se mohli nechat vylepšit, nahradila beauty-centra, kde vás nevylepší, ale zcela předělají. Hitem je permanentní make-up, lifting, botox, ultrazvukové liposukce a galvanické žehličky na pleť, detox je spolehlivým evergreenem. Top jsou mezzonite.
Mění se i profesní složení společnosti – dříve neznámí ajťáci nebo hackeři jsou dnes velmi početnou skupinou, stejně jako exekutoři či podomní obchodníci zvaní šmejdi, kteří vás svými předraženými faky zcela vyfuckují. Klasického holiče nepotkáte – výše zmínění vlasoví mágové a stylisté je zcela převálcovali, maskéry nahradili make-up artisté. Podnikatel byl po revoluci velmi prestižní povolání, dnes je to spíše nadávka. Poslíčky nahradili kurýři, popeláře zas technici v nakládání s odpadem, šlapky nahradily call girls. V této souvislosti se dnes používá i výraz sociální pracovnice, což mi vůči skutečným sociálním pracovnicím připadá dost nespravedlivé. Ale je to vtipné.
Novinkou jsou třeba kreativci, ožívají téměř vyhynulé vědmy a kartářky, oblíbení jsou koučové a lektoři čehokoliv. Sekretářky se změnily v asistentky, ředitelé v manažery, vedoucí v lídry, hudební skupiny mají své frontmany, kteří se stávají pro teenagery novodobými bohy. Nebo spíš ikonami a idoly. Nedávno jsme všichni vyhazovali VHS kazety abychom je nahradili cédéčky a ty posléze dývídýčky… no a teď už jen stahujeme, legálně či ilegálně, takže tu máme další současnou profesi – novodobé piráty…
Když kouříme, tak cigarety light, colu pijeme taky light, dámské vložky máme dokonce ultra light. Ultralighty jsou také letadélka, tak pozor aby se to nepletlo, protože dnes i menstruační vložky mají křidélka. Takže čarodějnice už nepotřebují létat na koštěti… Mimochodem nedávno v jedné oblíbené talkshow nějaká dáma tvrdila, že má na čarodějnictví živnostenský list.
Než klasické manželství, žijeme radši singl, většina matek otci svého dítěte neříká manžel, ale přítel, populární je také registrované partnerství. Žádný neverending love story, na to není čas. Existence bez handsfree je vyloučená, na hambáč a kapučíno chodíme do mekáčů, rosticerií, pizzerií a pubů, hlavně aby tam byla wi-fi free zone a non smoking area. Neodpočíváme, ale relaxujeme, letenky nezamlouváme, ale bookujeme, nejlépe u low cost společností. Dovolenou kupujeme last moment nebo first minut a zásadně all inclusive, neradíme se, ale konzultujeme, nejčastěji s tetičkou wikipedií nebo strýcem googlem, nemáme znalosti a dovednosti ale know-how (v době nezaměstnanosti je nám ale i to best know-how zcela na hov..).
Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-control a mít všechno vytuněný, vymazlený, vychytaný a právnicky ošetřený. Na drink chodíme nejradši v době happy hours, abychom ušetřili money, místo inteligentní konverzace se spolusedícími pak čumíme na displeje inteligentních phonů, a pokud už dojde na výměnu informací, tak maximálně o tom, jaké je zde heslo na wikinu, jakou apku kdo má, jakou platformu a nejnovějšího androida, vyčejndžujeme si flashky nebo USB, posíláme multimediální zprávy. Místo večírků pořádáme party, kde posloucháme popík, haus, oldies či elektro, dýdžejové naše uši zásobují různými remaky. Do sebe pak na rautech ládujeme finger food, bagety sendviče, tacos, burritos, hotdogy, churritos, burgery, popcorn, cheescaky, pannacottu. Obsluha bývá nahoře bez, nebo místo oblečení mají slečny na těle body-painting.
Jsme přece světoví.
