Ženy se rodí s vagínou, řekla skotská studentka. Hrozí jí vyhazov, informovaly Novinky.cz. „Na pořádný malér si zadělala studentka práv, když během semináře o genderu na univerzitě Abertay ve skotském Dundee konstatovala, že ženy mají vagíny a jsou slabší než muži. Pobouření spolužáci si stěžovali a matce dvou dětí kvůli tomu hrozí vyhazov. Ve čtvrtek na to upozornil deník The Daily Mail.“
Devětadvacetiletá studentka práva Lisa Keoghová se zapojila do diskuze o danosti pohlaví v polovině dubna. Prohlásila, že by takzvané transženy, tedy ženy, které bývaly muži a podstoupily změnu pohlaví nebo se jako ženy prostě jen identifikují, neměly mít možnost v bojových sportech soupeřit s ženami, jež se se svým pohlavím už narodily. Zmínila navíc reprodukční orgány, s nimiž se ženy rodí, a argumentovala tím, že transženy mají od přírody větší sílu. Proto by prý neměly bojovat s biologickými ženami. Spolužáci takové řeči o determinaci pohlaví označili za diskriminační a vyučující Keoghovou umlčel. Tím to ale neskončilo. Věcí se na základě podnětu začala zabývat studentská disciplinární rada a ženě nyní hrozí postih. Neví, zda bude moct složit závěrečné zkoušky a hrozí jí dokonce vyloučení.
Studentka si stěžuje, že žije v nejistotě od poloviny dubna jen proto, že na akademické půdě řekla svůj názor. Škola se brání tím, že prošetřit musí každý podnět a nejde o to, co dotyčná říkala, ale v jakém kontextu a jakým způsobem. Na to Keoghová logicky namítá, že samotné disciplinární řízení je nesmyslné samo o sobě trestem a poškozuje ji. Dodejme: minimálně je to forma dosti brutální psychické šikany. „Poukázat na to, že se ženy rodí s reprodukčními orgány, je něco, co nemůžete říct, protože to je údajně diskriminační vůči mužům, jež se cítí být ženami,“ podivuje se Keoghová.
O co jde v tomto příběhu, který by byl k smíchu, kdyby nebyl k pláči, doopravdy? Nejde o vagíny, ale o to, jak o nich mluvíte. Mluvčí univerzity Abertay řekl Daily Mailu, že čisté konstatování, že muži mají penis a ženy zase vagínu, k postihu vést nemůže, jde ale o kontext a o to, aby debata probíhala v kultivovaném a předepsaném duchu.
A tu to máme, to nejdůležitější slovo: předepsaný. To slovo důvěrně známe, alespoň my, kdo jsme velkou část života prožili za předchozího režimu, kde byly předpisové a předepisované názory, postoje a jejich formulace opravdu denním chlebem. Ten režim, zejména ve svém finálním, pre-mortálním stádiu, se obaloval tunami frází typu „soubor opatření“, „morální kodex budovatele komunismu“, „boj za mír“ a podobně. Byla to jen slova bez obsahu, ale byla předepsaná. Běda, kdybyste namítli třeba, že „boj za mír“ je oxymóron. Za mír z principu nemůžete bojovat, jen o něj usilovat. Z toho si ostatně udělal (možná mimoděk) terč i režisér Otakar Vávra, který do svého filmu Temné slunce (z roku 1980, méně povedená adaptace motivů Čapkova Krakatitu) umístil sborový zpěv a skandování songu Válku válce!
A jak je to tedy s těmi vagínami? Těžko říci. Existuje dlouhá řada výrazů pro stejný orgán, které rozhodně nejsou „kultivované a předepsané“, zato jsou součástí lidového lexika patrně všech národů, které možná mnohdy ani nevědí, co slovo vagína znamená, ale zatroleně dobře vědí, k čemu se používá. Asi nejhezčí označení vagíny vymysleli kdysi Francouzi. Přesněji napoleonští vojáci probíjející se zeměmi českými. Oni tu radostnou věc mezi nohama žen a dívek nazývali „petit chat“, tedy malá kočička. To až pozdější užívání v ústech českých ji změnilo na známou p-ču. S tou by si ale zřejmě neporadila ani slovutná univerzita Abertay.
—
Rasismus v Chicagu: Starostka slaví dva roky ve funkci, rozhovory dá pouze „barevným“ novinářům, sděluje portál Echo24. Starostka Chicaga Lori Lightfootová oznámila po dvou letech ve své funkci, že při svém výročí ve funkci poskytne individuální rozhovory, ale pod jednou podmínkou – bude mluvit pouze s barevnými novináři. Informoval o tom server NBC. Deník Chicago Tribune se na této rasové segregaci odmítl podílet.
„Kandidovala jsem, abych rozbila status quo, který tolik selhal,“ napsala Lightfootová na Twitter. A pokračovala, co slovo, to perla: „Je škoda, že v roce 2021 je tiskový sbor radnice v drtivé většině bílý… Diverzita a inkluze jsou nezbytně nutné ve všech institucích včetně médií. Abychom dosáhli pokroku, musíme se změnit.“
Reportér známého deníku Chicago Tribune, který vychází od roku 1847, Gregory Pratt byl mezi těmi, kdo s touto politikou nesouhlasí. „Jsem latinskoamerický reportér Chicago Tribune, jehož žádost o rozhovor byla dnes schválena,“ tweetoval Pratt. „Požádal jsem však kancelář starosty, aby zrušila podmínky pro ostatní, a když řekli ne, s úctou jsme rozhovor zrušili. Politici si nemohou vybrat, kdo o nich píše.“
Starostka redakcím zaslala hromadný email. „V době, kdy jsem byla zvolena, čelila naše země historickému zúčtování kolem systémového rasismu… Při pohledu na absenci rozmanitosti v tiskovém sboru radnice a dalších redakcích se bohužel nezdá, že by se mnoho mediálních institucí v Chicagu změnilo.“ A na závěr to nejlepší, aneb finis coronat opus: „Vyzývám vás,“ napsala Lightfootová ve svém dopise. „najměte barevné reportéry – a zejména ženy – na pokrytí politiky v Chicagu, hlavně pak radnice.“
Ano. Skvostná myšlenka. Pojďme si ji rozvést. Napříště rozhovor s Dominikem Haškem musí dělat výlučně bílý heterosexuální brankář, pokud možno z Pardubic. Rozhovor s předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václavem Krásou bude směr sepsat pouze ekonom či účetní (to jsou bývalé profese pozdějšího politika), samosebou musí být na vozíčku nebo aspoň o berlích, členství v hnutí Trikolóra je výhodou. Interview s Lucií Bílou bude smět vytvořit pouze bývalá krejčová, dnes zpěvačka, přinejmenším dvakrát rozvedená, disponující hlasovým rozsahem tři oktávy. Hezkým vylepšením by bylo, kdyby obě dámy to interview prostě odzpívaly.
Do důsledku vzato, rozhovor s Milošem Zemanem by mohl sepsat pouze Václav Klaus (jsou na roveň v profesi i funkcích – ekonom, předseda vlády, předseda Sněmovny, prezident). Chyba je jen jediná: Na rozdíl od Klause je Zeman ženat podruhé, avšak první manželství trvalo jen vcelku krátce a lze nad tím tedy přimhouřit oko.
Zdá se vám to celé jako naprostá krávovina? Samozřejmě. Asi jako ta s chicagskou starostkou. Jenže ona tu svoji myslí vážně.
—
Když se na webu SeznamZprávy objevila prezentace volebního programu Pirátů, asi leckdo nevěřil svým očím. Celý obsah, smysl a hodnotu toho programu pak velmi výstižně popsal jeden z přispěvatelů diskuse pod článkem. Tyto příspěvky obvykle nečtu, natož abych je citoval, ale tento necitovat prostě nejde:
„Fungování za pirátů
Byl jednou jeden podnik a v něm čtyři zaměstnanci, kteří se jmenovali: Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo.
Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoliv, ale Nikdo to neudělal.
Někdo se rozzlobil, protože to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoliv, ale Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoliv.“
Howgh!
