Málo u nás inzerujete, žalují McDonald´s černošští vlastníci médií. Tak pravil portál iDnes. Mediální podnikatel Byron Allen totiž zažaloval americký fastfoodový řetězec McDonald’s kvůli rasové diskriminaci. Údajně nedostatečně inzeruje v takových médiích, která provozují lidé tmavé pleti. Allen požaduje od McDonald’s náhradu škody ve výši 10 miliard dolarů (209 miliard korun). Informovala o tom agentura Reuters.
V soudním sporu obviňuje Allen giganta rychlého občerstvení z rasových stereotypů a odmítnutí inzerovat v Entertainment Studios (americká mediální a zábavní společnost vlastněná Byronem Allenem) a Weather Group (společnost, která vlastní a provozuje zpravodajskou síť The Weather Channel a streamovací službu Local Now, kterou Allen zakoupil v roce 2018). McDonald’s podle amerického podnikatele jedná v rozporu s federálními a státními zákony o občanských právech.
Ve stížnosti se uvádí, že zákazníci tmavé pleti tvoří přibližně 40 procent zákazníků McDonald’s, avšak společnost v roce 2019 věnovala médiím ve vlastnictví Afroameričanů méně než 5 milionů dolarů ze svého 1,6 miliardového rozpočtu na reklamu v USA.
„McDonald’s, stejně jako velká část korporátní Ameriky v těchto dnech, veřejně prosazuje svůj závazek rozmanitosti a inkluze, ale nejde o nic jiného než o prázdné fráze,“ je zmíněno ve stížnosti.
Ve stejný den fastfoodový gigant prohlásil, že zvýší své národní výdaje na reklamu v médiích, která jsou vlastněna černochy, a to ze dvou na pět procent do roku 2024. Rovněž zmínil, že utratí více na platformách vlastněnými Američany hispánského a asijsko-amerického původu, ženami a LGBTQ komunitami. „Posílili jsme naše vztahy s různorodými partnery,“ uvedl ve svém prohlášení McDonald´s.
V dubnu letošního roku byla donucena zvýšit své výdaje na reklamu v médiích vlastněných obyvateli tmavé pleti i automobilka General Motors. Allen i další podnikatelé totiž přišli s celostránkovými novinovými reklamami, které obviňovaly automobilku z toho, že taková média ignoruje. Automobilka rychle reagovala a zdvojnásobila své výdaje na čtyři procenta svého reklamního rozpočtu. Zároveň si stanovila cíl dosáhnout osmi procent do roku 2025.
Tomu se říká konec kapitalismu v přímém přenosu. Vlastníci médií (a je jedno, zda jsou to černoši, homosexuálové či Marťani) ženou k soudu bohaté firmy za to, že si u nich nekupují reklamní prostor. Jako by to bylo nárokové. Možná se pletu, ale až dosud jsem žil v – zřejmě mylném – domnění, že smysl tržního kapitalismu je ve volné soutěži a svobodě rozhodování vlastníka, kam svůj obolus alokuje. Zda do investic, technologií, mezd zaměstnanců – či do reklamy. A pokud do reklamy, pak kam. Takto se můžeme dočkat toho, že různé svazy a sdružení seniorů, vydávající pro sebe zájmové a tematizované časopisy, budou soudně vymáhat peníze za inzerci třeba od výrobce běžeckých bot a iontových nápojů. Nebo organizace věnující se péči o předškolní děti nebo prostě zaměřené svou činností na tento věk (představme si třeba vydavatele Mateřídoušky) budou vyžadovat peníze za reklamu dejme tomu od firem produkujících krémy na artrózu, lepidla na zubní náhrady a francouzské hole. Aby to bylo dostatečně inkluzivní. A pak že nejsme ve cvokhauzu!
—
Nedávno jsem se dočetl na stránkách Super.cz, že redaktorka Julie Burchill z Daily Telegraphu byla propuštěna, a to poté, co na sociální síti údajně nemístně komentovala jméno dcery Harryho a Meghan. Narážela na jméno novorozené Lilibet Diany, přičemž první jméno je na počest současné královny Alžběty, které se v soukromí říká Lilibet, a druhé jméno je na počest Harryho matky, zesnulé princezny Diany. Novinářka k jejímu pojmenování napsala: ‚Taková promarněná příležitost! Mohli ji pojmenovat Georgina Floydina,‘ čímž samozřejmě narážela na trvající kampaň Black Lives Matter a jiné nesmysly, které zaplňují náš veřejný prostor už spoustu měsíců. Udělala si z toho možná trošku jedovatou, ale v podstatě oceněníhodnou legraci. A na základě tohoto tweetu byla vyhozena z tradičního deníku Daily Telegraph.
Je dost zarážející, že se tohle odehrává už i v Británii, která byla donedávna vnímána jako záruka lidských práv, svobod a garance toho, že jsou si lidé rovni nejen před zákonem a před Bohem, ale také před ostatními lidmi. A najednou je tady někdo kaceřován jenom za to, že vysloví názor, a dokonce ho vysloví žertovným způsobem. Už se trestá za vtipy. Mně to připadá trošku jako v Československu, když jste v 70. letech řekli vtip o Husákovi nebo jiném funkcionáři, tak jste riskovali až několikaleté vězení za urážku ústavního činitele. Dělal si z toho legraci i Václav Čtvrtek v pohádkách o Rumcajsovi. Hned v té první je přece ta krásná věta, kdy švec Rumcajs měřil nohu a botu panu starostovi a vyjádřil se, že ta noha není zas tak kapitální, jak by se zdálo. No a byl samozřejmě vyhozen z města Jičína. A nad tu jeho dílnu umístili nápis ‚Pro urážku starostenský nohy nadosmrti zavříno‘.
Lidé, kteří jsou do té míry ješitní, nesebekritičtí a neschopní jakékoli sebereflexe, a tudíž i smyslu pro humor, natož humor ze sebe samého, ovládají veřejný prostor a dělají nám z něj trošku zamřížované prostředí. Když se podíváte kolem sebe, tak vidíte, jak strašně mizí smysl pro humor nejenom v médiích, ale i v politické rovině. Časy, kdy humor byl způsobem, jak oslovit voliče, jak jim přiblížit konkrétního kandidáta, jak ho polidštit, jsou už dávno pryč. Dnes mluví všichni jak podle jednoho receptu a podle hesla ‚Král promluvil, neřekl nic‘. Je velmi smutné, že za humor se vyhazuje z velkých novin. Myslím si, že to přijde velice brzy i sem. Tak nás asi nic hezkého nečeká.
—
A na konec, jak se již stalo skoro trvalou tradicí, něco opsaného odjinud. Tentokrát od anonymního autora z webu D-Fens.
Manželství pro všechny! Pro všechny? Manželství?
Poslankyně, poslanci a jiné genderové identity právě hlasují o změnách v zákoně o manželství. Tyto změny mají nejčastěji reklamní slogan „manželství pro všechny“, prý mají mít všichni stejná práva a je fér, aby se všichni mohli brát apod.
Když se ale pozorně podíváme do onoho zákona, vidíme, že je nesmírně diskriminační a mohly ho vyplodit jen hlavy plné konzervativních předsudků.
Opravdu chce někdo tvrdit, že monoamorní heterosexuálové a homosexuálové jsou „všichni“?
Je přece tolik dalších skupin… namátkou pedofilové, zoofilové, autosexuálové, asexuální osoby a taktéž polyamorní. Ti všichni jsou tímto zákonem přehlíženi, diskriminováni a vytlačeni na samý okraj společnosti.
Proč zákon nadále výslovně uvádí, že manželství je svazek dvou osob? Neexistuje k tomu vůbec žádný důvod. Láska je láska a ač se vám to nemusí líbit, ač to sami můžete mít jinak, tak nelze přehlížet, že u nás (a i všude jinde) jsou lidé, kteří žijí ve skupinových vztazích.
To jen náš zastaralý, evropsko-křesťansko-židovský pohled říká, že láska je věcí párů.
Třeba taková Tereza Těžká žije v polyamorní skupině. Kdo neví, tak to je ta herečka z filmu V síti, který názorně ukázal, jaká jsou heterosexuální muži hovada a sexuální predátoři. Mimochodem: ten film by se měl zakázat, protože v něm nejsou žádní černoši ani Asiaté, ba dokonce ani rovné zastoupení mužů a žen.
Proč chtějí poslanci a poslankyně upírat Tereze Těžké právo na manželství? Manželství má být přece pro všechny, vy polyfobové!
Polyamorní lidé nemají ani možnost registrovaného partnerství, i to lze uzavřít jen ve dvojici.
To je ale hateful culture!
Kolik dostanu grant, když uspořádám průvod hrdosti polyamorních?
A co třeba takoví pedofilové? Také máte předsudky, že pedofil=znásilňovač dětí? Ale jděte, nemůžete házet všechny do jednoho pytle. Jste fašisté a pedofilofobové. Mezi homosexuály se také vyskytují znásilňovači mužů, ale z individuálních případů nelze odsuzovat celou menšinu. Ti lidé za to nemůžou, oni se tak narodili.
Kolik je pedofilů, kteří dítěti neublížili a nikdy neublíží? Vždyť i sám Vít Klusák, režisér V síti říká, že většina predátorů v jeho filmu nebyli pedofilové. A proč nechcete, aby si někdo takový mohl vzít svoji milovanou holčičku? Vždyť malé holčičky si rády hrají na svatby a manžele. Vy si myslíte, že je jí líp v takzvaně „tradičních rodinách“, kde třeba otec pije a je vulgární a zlý?
Pokud manželství pro všechny, tak i pro pedofily.
Dále máme třeba zoofily. Ti lidé za to nemůžou, oni se tak narodili. Proč neexistuje možnost sňatku se zvířetem? Je to strašně důležité, když třeba páníček zemře, tak aby jeho psí manžel automaticky dědil jeho majetek a nemusel odejít někam do útulku.
Pak je tu samozřejmě adopce dětí. Manželství bez dětí není manželství, to dá rozum. A schválně, co je lepší? Aby dítě trpělo někde v děcáku, nebo aby ho mohl adoptovat milující muž, který jen má prostě o něco větší zálibu v pejscích?
Zkuste si při žádosti o adopci říct, že máte psího partnera, s nímž sdílíte domácnost i lože a samozřejmě pohlavně žijete, protože to k tomu normálně patří. Co myslíte – dají vám dítě do péče?
Ale vždyť i děti milují pejsky. Všichni zoofilové nejsou úchyláci, co skočí na každou ovci. Ještě nikdo neprokázal, že by byl narušen vývoj dítěte, když vyrůstá v domácnosti se psem.
Ale sněmovna plná zoofobů to pořád nechápe.
A vůbec – proč se podmiňuje manželství nějakou láskou? Jak k tomu přijdou asexuální osoby? Co když dva asexuální kamarádi chtějí čerpat výhody manželství (třeba společné jmění manželů, které pomáhá v dosažení na hypotéku, parkovací karta atd.), ale nechtějí, aby se na ně společnost dívala jako na gaye, protože jsou hrdí na svoji asexualitu?
Z jazykového hlediska je to ale celé nějaké divné. Ono totiž to slovo „manželství“ je duálový tvar slov muž a žena. Ve staré češtině mělo každé podstatné jméno singulár, plurál a taky duál (pozůstatek je třeba v tom, že gramaticky správně je dvě stě, nikoli dvě sta), takže slovo manželství je etymologicky něco jako „dvojjedinost muže a ženy“. Proto „manželství dvou žen“ je podobný oxymorón jako „ženské fotbalové mužstvo“. A to je přece fuj genderově nekorektní jazyk. Proto sňatek dvou homosexuálů by se měl správně nazývat spíš „manmanství“, manželství dvou homosexuálek asi ženželství a sňatek muže a zvířete snad mananimství?
