Ve vzduchu je bělošský jed. Amerika začíná posuzovat lidi podle barvy kůže, napsal zkušený novinář Milan Vodička na serveru iDnes. Své truchlivé pojednání začíná řečnickou otázkou: „Napadlo by vás, že dokonce nemluvňata mohou být rasisty?“ Zaměstnanci hollywoodské fabriky na zábavu, mj. i pro děti, firmy WaltDisney v počtu osmi tisíc procházejí školením, aby cítili vinu a hanbu za systémový rasismus a bělošské privilegium. V tomto školení se též dozvěděli, že u dětí se projevují první známky rasismu ve třech měsících a čtyřletí bílí caparti už údajně pociťují silnou zaujatost ve prospěch bělošství. Dále jsou vyzýváni, aby „dekolonizovali svoji knihovnu, přispěli na místní pobočku Black Lives Matter či se podíleli na reparacích“. Taky se o sobě leccos dozvědí. Třeba když vyplňují seznam „bílých privilegií“, s položkami, díky nimž mají pochopit, jaké problémy mají jiní: „Jsem běloch“, „jsem heterosexuál“, „jsem muž“, „stále se identifikuji s genderem, s nímž jsem se narodil“, „nikdy jsem nebyl znásilněn“, či dokonce „nepoužívám veřejnou dopravu“. Samé smrtelné hříchy!
V Seattlu pro změnu školní úřad oznámil bílým učitelům, že se provinili „duchovní vraždou na černých dětech“. Už prvňáci se tu v rámci výchovy proti rasismu musí „dekonstruovat své rasové a sexuální identity“. Má to ale háček. Nesouhlas s touto zrůdností je sám o sobě důkazem rasismu.
Jak se od autora dále dovídáme, nejde jen o školy a děti. Kalifornská vládní agentura na ochranu živé přírody dospěla k názoru, že černoši si tolik neužívají života v přírodě „kvůli bělošskému rasismu, generačnímu traumatu a historicky daným obavám z lynčování“.
A další šílenosti: Válečné námořnictvo doporučilo svým příslušníkům četbu pokrokářských biblí Jak být antirasistou a Bílá křehkost, která tvrdí, že běloši mají rasismus vrozený. Dokonce Národní laboratoře Sandia v Novém Mexiku, kde se navrhují americké jaderné zbraně, poslaly své mužské zaměstnance na třídenní převýchovný kurz, kde jim bylo řečeno, že „bělošská mužská kultura je stejná jako Ku-klux-klan, zastánci bílé nadvlády a masové vraždy“. Vědci a manažeři se pak museli zříct svých „bělošských mužských výsad“ a napsat omluvný dopis fiktivní ženě a člověku s jinou barvou pleti. Věci došly tak daleko, že dokonce Martin Luther King, ještě včera vzývaná modla a oběť boje za práva černochů, je náhle považován na hlasatele bludů a kolaborantského strýčka Toma. Přitom právě King to byl, kdo zavedl používat v boji proti rasismu velmi rozumný termín: dosažení „barvoslepé“ Ameriky. Podle něj, taková Amerika přijde, až lidé nebudou posuzováni podle barvy pleti, ale podle charakteru.
Všechno je jinak. V dnešní Americe jste posuzováni naopak podle kůže, protože ta podle kritické rasové teorie určuje vše. Nejde o to, co umíte, ale jakou máte barvu. Teorie se začala rodit v 70. letech mezi několika univerzitními učiteli zklamanými tím, že velký pokrok v lidských právech ze 60. letech se takřka zarazil. Vysvětlení našli v této tezi: dál se to nehne, protože Amerika je ve skutečnosti postavená na rasismu. Tato idea stála u zrodu Ameriky, nikoli svoboda, jak se to traduje. A příslušnost k rase je uniformou, která říká, kým jste.
Když jste bílý, jste nositel bílého privilegia. Máte rasismus vrozený. Ani o tom nevíte, nemusíte si myslet, že jste rasista, ale jste, protože máte moc. Ta je vrostlá do kořenů státu, od školních rad a firem po soudy. Je to moc pro vás. Jste utlačovatel. Když jste černí, rudí nebo zelení, jste utlačovaní. Nikdy nemůžete být rasisty, protože nemáte moc. Na této teorii, která údajně bojuje proti rasismu, je bizarní, že bez potíží povoluje rasismus jako antirasismus. Jeden z jejích klíčových bodů zní, že je v pořádku diskriminovat na rasovém základě, pokud to přispěje k povznesení menšin. Popsal to jeden z nových pokrokářských hrdinů Ibram X. Kendl (dříve Henry Rogers) v bestselleru Jak být antirasista: „Jediným lékem na rasovou diskriminaci je antirasová diskriminace. Jediným lékem na minulou diskriminaci je současná diskriminace. Jediným lékem na současnou diskriminaci je budoucí diskriminace.“ Čili existuje špatná diskriminace, což je rasismus, a dobrá, jíž je antirasismus.
Po zabití černošského kriminálníka Floyda bílým policistou a vzniku hnutí Blak Lives Matter se kritická rasová teorie stala refrénem mainstreamu a zahájila rychlý pochod americkými institucemi. Najednou probíhá školení ve vládních úřadech, dostává se do osnov škol, probíhají kurzy pro učitele i zaměstnance korporací. Neúčast se neomlouvá – jako kdysi na našem VUML. FBI má o ní semináře, ministerstvo vnitřní bezpečnosti sdělilo svým lidem, že stále páchají „mikronespravedlnosti“ a vžili se do role utlačovatelů. Úředníci z ministerstva financí se na školení dozvěděli, že „doslova všichni běloši přispívají k rasismu“. Zaměstnancům školského odboru newyorské radnice zase při školení řekli, že „ve vzduchu je bělošský jed a my všichni ho vdechujeme“.
Má to své praktické dopady: Nedávno řekla na schůzi jedné školy v Portlandu učitelka jménem Katherine Watkinsová, že kolegové, kteří nebudou chtít učit kritickou rasovou teorii, jsou něco jako pedofilové, a pokud se nezbaví svého „koloniálního myšlení“, budou vyhozeni.
Nikoli náhodou je zde zmíněna pověstná „afro“ komunistka Angela Davisová (pamatujeme si ji i od nás z husákovských dob). Už od ní jsme slýchali, že nepředkládá téma k diskusi, ale zjevenou pravdu, pokrok, o němž se nepochybuje. Slogany jako „Je třeba udělat více práce“, „Mlčení je spoluvina“ či „Zamysli se nad svými privilegii“ znějí jako hesla z rudých brožurek či prvomájových transparentů.
Co čeká dnešní Ameriku? Konflikt. Možná nejen či nikoli především, mezi černými a bílými. V tom všem nesmyslném třeštění se totiž zapomíná na Hispánce a Asiaty, již v Americe rovněž přibývá. Myslím, že není daleko den, až se oni přihlásí o svá práva. A tak mimochodem, většina hispánských voličů volila Donalda Trumpa. Paradox? Jen zdánlivě. Za Trumpa vzrostla totiž jejich životní úroveň a snížily se daně. Zatímco tzv. progresivisté nabízejí jen brožury plné odpudivých a dutých frází, kádrovací nátlak a rasismus naruby.
Musím říci, že bych nechtěl dnes být na Bidenově místě. Sice ho do Bílého domu přivedli šílenci podobní všem těm pokrokářům, o nichž bylo výše pojednáno, ale i jeho rodná Demokratická strana není složena ze samých nesvéprávných cvoků. I ona má své zatraceně kapitalistické zázemí, a tedy své zájmy. Je otázkou času, kdy donutí Bidena, aby celou tu dnešní rasistiádu zarazil. Už proto, že jeho viceprezidentka Harrisová je právě představitelkou tohoto směru, a tudíž její (třeba i předčasný) nástup na prezidentské křeslo už nyní vyhlíží dost zlověstně.
—
Slavného Tolkiena dostihla „woke kultura“, píše portál Echo 24. Ani díla slavného anglického spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena se nevyhnula „woke“ kultuře. Na každoroční akademické konferenci, kterou pořádá Tolkienova společnost, se budou účastníci věnovat mimo jiné transgenderovým, rasovým či ne-hetorosexuálním tématům v jeho dílech. Na každoroční konferenci účastníci prezentují své akademické práce, které se vesměs snaží porozumět a ocenit genialitu autora Hobita či Pána prstenů. Letos se však konference bude věnovat něčemu docela odlišnému. Téma konference bude „Tolkien a diverzita“. „Zatímco zájem o rozmanitost v rámci Tolkienova výzkumu roste, nyní se mu věnuje pozornost kritičtěji než kdykoli předtím,“ píše Tolkienova společnost na svém webu ohledně konference. „Reprezentace je nyní důležitější než kdy dříve a Tolkienovo úsilí reprezentovat (nebo ignorovat) konkrétní charakteristiky vyžaduje další zkoumání,“ píše se dále.
Oč jde? Ve svých pracích se autoři prý mohou věnovat například zastoupení rasy, pohlaví, sexuality, náboženství, společenských vrstev, zdravotního postižení či věku, dále Tolkienovu přístupu ke kolonialismu a postkolonialismu nebo rozmanitosti v řadách jeho čtenářů. Ve zveřejněném programu konference budou prezentovány mimo jiné práce „Gondor v přechodu: Krátký úvod do transgenderové reality v Pánovi prstenů“, „Neviditelní druzí: Tolkienovy trpasličí ženy a ‚nedostatek žen’“, „Lossoth: Domorodost, identita a antirasismus“ či „Odpuštění Sarumanovi? Queer v Tolkienově Pánu Prstenů“.
Letošní seminář si tak klade za cíl prozkoumat „rozmanitost“ v Tolkienových pracích, jeho adaptacích a v jeho základně čtenářů. Akademické práce proto budou hledat odpovědi na otázky, jako jsou: „Jak adaptace Tolkienových děl (od filmu a umění po hudbu) otevírá diskurz o rozmanitosti v Tolkienových dílech a jeho místě v moderní společnosti? Kdo čte Tolkiena? Jak je chápán po celém světě? Jak mohou tato nová čtení obohatit současné pohledy na Tolkiena?“
Tolkienova společnost, která byla založena v roce 1969, se věnuje studiu Tolkienova díla a života a vede ji Tolkienova dcera Priscilla. Společnost již desítky let každý rok pořádá konferenci. Letos poprvé však chudákovi Tolkienovi navléknou svěrací kazajku politické korektnosti, inkluze, diverzity a všech těch dalších blábolivých frází, které vyplňují náš dnešní veřejný prostor. Jsem zvědav, co se dozvíme. Třeba že Gandalf byl gay? To už tu v jiné podobě bylo: kolem jednoho z dílů potterovské ságy Joanne K.Rowlingové se rozproudila „odborná“ diskuse, zda náhodou prof. Brumbál není homosexuál, nadto tíhnoucí (skrze viditelnou náklonnost k Harry Potterovi) k dětským erotickým cílům. Účelovou debilnost těchto úvah tedy dnes předčí „akademická“ debata na téma „diskurz o rozmanitosti v Tolkienových dílech“.
V zájmu Tolkienova odkazu jen doufám, že se konference odehraje v Mordoru a její účastníci skončí hromadným skokem do horoucích pekel.
—
A na konec zase jednu z webové koloporáže:
Na oddávacím úřadě:
„Další prosím.“
„Dobré ráno, rádi bychom se vzali.“
„Vaše jména, prosím.“
„Tim a Jim Jonesovi.“
„Vy jste příbuzní? Vidím, že jste si podobní.“
„Ano, jsme bratři.“
„Bratři? Tak to se nemůžete vzít!“
„A to už proč? Vy neoddáváte páry stejného pohlaví?“
„Ale samozřejmě. Tisíce! Ale ne sourozence, to by byl precedens!“
„Precedens? My ale nejsme homosexuálové.“
„Ne? Tak proč se chcete vzít?“
„Samozřejmě pro finanční výhody. A máme se rádi. Žádné jiné
vyhlídky kromě toho nemáme.“
„Ale my oddáváme pouze homosexuály a lesbičky, kterým byla upřena práva zaručená ostatním občanům.“
„Jelikož nejste homosexuálové, můžete si vzít ženu.“
„No ale moment, to přece můžou i homosexuálové. To, že nejsem homosexuál ještě neznamená, že si chci vzít nějakou ženskou! Já se chci oženit pouze tady s Jimem a já zase s Timem.“
„Vy nás tedy budete diskriminovat pouze proto, že nejsme homosexuálové?“
„Dobře, dobře, nechme to tak. Zde máte ty papíry. Další.“
„Ahoj, chceme se vzít!“
„Jména?“
„John Smith, Jane Jamesová, Robert Green a June Johnsonová.“
„A kdo si bere koho?“
„My všichni se chceme navzájem oženit a vdát.“
„Ale vždyť jste čtyři!“
„Správně. Čtyři normální bisexuálové a máme se opravdu rádi. Já miluji Janu a Roberta, June miluje Roberta a Jane a Robert zase miluje June a mě, takže se chceme všichni vzít. Zpečetit své sexuální preference v manželském svazku je ta jediná správná cesta.“
„My ale oddáváme pouze homosexuální a lesbické páry.“
„Takže vy diskriminujete bisexuály?“
„Ne, ne, ledaže tradiční představa manželského svazku se týká párů.“
„Ale odkdy se zastáváte tradice?“
„Ne, to ne, chtěl jsem jen říct, že někde přece musí být stanoven nějaký limit.“
„A to řekl kdo? Neexistuje žádné logické zdůvodnění limitovat sňatek pouze pro dvojice. Větší skupiny jsou mnohem lepší! Kromě toho, máme svá práva. Starosta města prohlásil, že ústava zaručuje stejná práva všem. Okamžitě sem naval ten oddací list.“
„Tak dobře. Další prosím.“
„Dobrý den, chci se oženit.“
„Jména?“
„David Deeds.“
„A jméno partnera?“
„Žádné není, já si chci vzít sám sebe.“
„Sám sebe? Co tím myslíte?“
„Můj psychiatr tvrdí, že mám rozpolcenou osobnost. Takže bych rád ty dvě poloviny spojil svazkem. Abych mohl podávat daňové přiznání jako rodina.“
„V pořádku. Zde máte ten papír.
Další! Ta paní s tím kokršpanělem, prosím!“
