Útok žraloka? Kdepak, jen negativní setkání, píše portál Novinky. Jak tomu rozumět? Prohlubující se dementizace naší „vzdělané“ civilizace, jejíž velmi viditelným výhonkem je politická korektnost, neboli veřejné a vědomé lhaní, přibrala do hry už nejen rasové či sexuální menšiny, ale rovnou i zástupce zvířecí říše.
Jak se z Novinek dozvídáme, v některých částech Austrálie se již nebude smět používat termín „útok žraloka”. Snaha změnit image žraloků z krvelačných bestií prý vedla tamní úředníky k tomu, že se zamysleli a nově se bude mluvit pouze o „negativních setkáních” či „interakcích”. Například úředníci z Queenslandu budou nově mluvit o „kousnutí” místo obvyklého „útoku”. Ve státě Nový Jižní Wales se pak v oficiálních zprávách rovněž nebude mluvit o útocích, nýbrž o „incidentech, interakcích a negativních setkáních”, uvedl britský The Telegraph s odvoláním na list Sydney Morning Herald. Tyto kroky přicházejí navzdory nárůstu smrtelných útoků žraloků po celém světě v loňském roce, a to včetně řady úmrtí v australských vodách.
Zastánci žraloků krok úřadů vítají, podle nich se v něm odráží skutečnost, že většina incidentů, kdy se člověk potká se žralokem, neskončí zraněním. To potvrzuje i doktor Christopher Pepin-Neff, který se chováním žraloků zabývá na univerzitě v Sydney. „Do roku 1930 se dokonce používal termín ‚nehoda‘. Pokud hovoříme o ‚útoku žraloka‘, pak je to lež,” myslí si doktor. Podle Leonarda Guidy, výzkumného pracovníka Australské společnosti pro ochranu moří, pomůže změna rozptýlit domněnku o tom, že žraloci jsou chladnokrevní zabijáci a nemyslící lidožravá monstra.
To je tedy zpráva vskutku okurková. Možná, že se v příštích dnech dočteme o tom, že bude třeba na základě nových úředních výnosů, opřených o závěry studií zvířatoprávních (podle vzoru lidskoprávních) neziskovek zcela změnit náš zaostalý a zpátečnický pohled na faunu jako celek. Začneme třeba přejmenováním všelikých druhů a čeledí. Začít ovšem musíme už od onoho australského žraloka bílého. Ten nese už od roku 1758 jméno žralok lidožravý (Carcharodon carcharias), kteréžto označení pro ně zavedl slavný švédský přírodovědec Carl Linné. V tomto případě hrozí riziko, že některý z příslušníků tohoto rodu dosud člověka nepozřel, což jej může frustrovat a způsobovat mu duševní poruchy. A to je nepřípustně kolidující s právy zvířat.
Pokračovat můžeme třeba Ploskozubcem tupohlavým (Chlorurus sordidus), což je tmavozelená, cca 40 cm velká tropická ryba. Jeho pojmenování jako by chtělo naznačovat nějaké snížené intelektuální schopnosti tohoto živočicha. Přitom se vůbec nebere v úvahu, že mezi Ploskozubci, stejně jako mezi lidmi, se mohou vyskytovat jak jedinci obdaření genialitou, tak, s prominutím, tupé hlavy. Těch, pravda, mezi lidmi je jistě mnohonásobně víc, než těch druhých, ale víme to s jistotou o ploskozubcích? Paušálně zde házíme ryby do jedné kádě, a to zaslouží náležitou změnu, vedoucí k obecně větší úctě k ploskozubcům. Možná by se dalo uvažovat i o tom, zda by neměli dostal volební právo.
Kapitolou samou pro sebe pak je Dronte mauricijský (Raphus cucullatus), také známý jako Blboun nejapný, v Linného názvosloví Didus ineptus. Tento vyhynulý, poměrně velký (až 10 kg vážící) pták slouží po léta jako vzor snížené inteligence a kognitivních schopností. Přitom již jen pohled na rekonstrukci jeho hlavové části (viz svrchní obrázek) vyzrazuje na Blbouna nejapného typické rysy, jimiž se pyšní i řada českých tzv. intelektuálů: Přivřené oči svědčící o zahloubaném mysliteli, ušní otvory umístěné nízko pod ochmýřenou kštici (to aby nás lépe slyšel), a hlavně dlouhý zobák, jejž strká do všeho, zejména do toho, do čeho mu nic není. Typický moderní český kulturní antropolog, nezdá se vám?
Bane, je třeba založit několik neziskových organizací na záchranu pověsti Blbouna nejapného a všech ostatních příslušníků světové fauny. Pak teprve zavládne pravda a láska nad lží a nenávistí. Kolik u toho mezitím v Austrálii žraloci sežerou turistů, je vedlejší. Při dnešním stavu stále více omezovanější svobody pohybu to beztak budou ztráty čím dál zanedbatelnější.
—
S novinkami ze světa zvířat se to v těchto dnech jen hemží. „Cikánská můra“ už nebude. Vědci upustí od „nevhodných a urážlivých“ názvů hmyzu, píše portál Echo 24. V článku se dovíme, že prý vědci přestanou používat označení hmyzu „cikánská můra“ a „cikánský mravenec“ poté, co tyto názvy Americká etnologická společnost (ESA) označila za „nevhodné a urážlivé“. Informoval o tom server The Independent. Jedná se o první případ, kdy ESA změnila název kvůli tomu, že by byl urážlivý. V minulosti k tomuto kroku docházelo pouze u názvů, které nebyly vědecky přesné.
May Berenbaumová, entomoložka z Illinoiské univerzity a bývalá prezidentka ESA, uvedla, že můry dostaly své jméno pravděpodobně proto, že jako larvy mají chlupy s malými vzduchovými kapsami, které fungují jako balónky a umožňují jim vznášet se na míle daleko a putovat stejně jako skupina lidí, po níž byly pojmenovány. Další teorií je, že samci můr mají opálenou barvu.
„Na začátku je etnická nadávka, kterou Romové už dávno odmítli,“ řekla prezidentka společnosti Michelle Smithová. „Nikdo také nechce být spojován se škodlivým invazivním škůdcem,“ dodala. ESA tak vyřadila „cikánskou můru“ a „cikánského mravence“ ze svého seznamu běžných názvů hmyzu a příbuzných organismů. ESA zároveň vyzvala veřejnost, aby navrhla alternativní názvy pro můru a mravence, kterými by mohli dosavadní označení nahradit. Skupina uvedla, že chce získat podněty, které by pomohly vymyslet nový název, jenž by „neudržoval negativní etnické nebo rasové stereotypy“.
Nuže, pojďme a navrhujme. Což takhle Můra chánovská (latinsky Graptolitha chanoviae)? Nebo mravenec nepřizpůsobivý (Formica inserendos)? Nebo snad Tvor čekající na sociální dávky (Creatura exspectatur socialis beneficia)? Dumejte tedy, vážení političtí korektníci!
—
A ještě jednou přečteno v Novinkách: Kulturní válka zasáhla i matematiku. V zámoří ji chtějí zrovnoprávnit.
Píše se zde: „Pokud se někdo domnívá, že zůstanou exaktní vědy a disciplíny v kulturní válce západní společnosti ušetřeny, je na omylu. Už došlo i na matematiku, na které je vystavěna logika lidského uvažování i vědeckého poznání. Americká média totiž tento týden přinesla zprávy, že v Kanadě i USA chtějí matematiku dekolonizovat a zrovnoprávnit. V Kalifornii bylo od záměru prozatím upuštěno, v kanadské provincii Ontario už se ale dostaly změny do osnov.
„Matematika je často považována za čistou a objektivní disciplínu. Avšak forma a kontext, v jakém je vyučována, matematici, kteří jsou ceněni, a důležitost, jež je kladena na matematiku jako takovou, to je subjektivní,“ píše se v osnovách pro 9. ročník základních škol (nebo první ročník škol středních) v Ontariu.
Změny loni slíbil tamní ministr školství Stephen Lecce z Progresivně konzervativní strany Ontaria a svůj slib splnil. Nyní jsou v podobě nových školních osnov černé na bílém k nahlédnutí na webu jeho úřadu. „Dekolonizační a antirasistický přístup k výuce matematiky vykreslí její historické kořeny a sociální konstrukce. Dosud byla matematika využívána k obhajobě rasismu a marginalizaci jiného než evropského poznání,“ uvádí mj. osnovy. Nově by se proto mělo vyučovat i s uváděním na pravou, spravedlivější a rovnoprávnější míru. S důrazem na historické kořeny a sociální konstrukty. Co ta fráze znamená? Prý, že „se výuka matematiky dostane i k historicky znevýhodněným skupinám obyvatel a její výuka bude u deváťáků v Ontariu probíhat v rámci širokých vzdělávacích programů (nikoliv jednotlivých předmětů) v antirasistickém a antidiskriminačním prostředí.“
Teze o rasovém narovnání vychází z premisy, že se matematika v průběhu let vyvinula v disciplínu, jež vyčleňovala řadu studentů. Že k ní příslušníci nejrůznějších menšin a znevýhodněných skupin obyvatel neměli přístup nebo měli při studiu horší podmínky. To je teď údajně třeba změnit. „Odmítáme myšlenky vrozeného talentu a nadání,“ uvádí například osnovy s tím, že namísto podpory talentovaných studentů je třeba čas a prostor věnovat všem a tím je rozvíjet.
Dále jde o snahu zařadit do osnov matematiky i věci, které s ní dosud nesouvisely. Tedy zasazování do sociokulturních rámců či snahu o neprotežováni evropských matematiků. „Přesvědčení, že ke každému přistupuji stejně, nestačí. Při výuce matematiky je potřeba vyvíjet aktivní úsilí tak, abychom dokázali potlačit kulturní síly, jež vedly k současným nerovnostem a nadále je udržují,” nabádají osnovy.
Až dokroutíte hlavou nad touto informací (nestyďte se, já jsem jí kroutil skoro půl hodiny, mnul si přitom oči a ponořoval hlavu do studené vody, abych se ujistil, že bdím, nikoli spím), zkuste si to představit v praxi. Žák či student nezvládne v požadované míře obsah matematické výuky. Nebude to tedy napříště znamenat, že si zopakuje ročník, případně pro nedostatek jistého typu intelektuálních dispozic zvolí jiný obor, třeba bez matematiky (nabízí se profese kadeřnice, plavčíka či kulturního antropologa). Bude to naopak znamenat (něco jako při holandské dražbě), že se budou snižovat nároky na studijní výsledky z daného předmětu limitně k nule. A až se student konečně na nějakém stupínku chytí, tak tím vznikne nová míra požadovaných vědomostí pro všechny příští případy. V žádném případě se to však nezdůvodní prostou neschopností žáka naučit se trojčlenku, nýbrž rasistickou povahou této početní operace, která zvýhodňuje jednu neznámou proti ostatním komponentům. Nebo si vymyslete jakoukoli jinou podobnou kravinu, která bude dobře vypadat v hlášení na příslušný úřad zkoumající dostatečnou dekolonizaci matematiky v daném regionu.
To nám bude po světě chodit graduovaných matematiků! A třeba ty mosty, které nám budou stavět, jistě přežijí staletí. Budou mít jedinou chybu: nebude se po nich moci chodit či jezdit. Nebo jen na vlastní nebezpečí.
