Transgender cyklistka Emily Bridges byla vyloučena z mistrovství. „Všechna kritéria splňuji,“ kritizuje rozhodnutí. Toť titulek, který lze číst na serveru Refresher. A zde je vysvětlení: Transgender cyklistka Emily Bridges byla vyloučena z ženské části britského národního mistrovství Omnium. S rozhodnutím nesouhlasí, kritéria údajně splňovala. Emily Bridges byla na poslední chvíli z ženského závodu vyškrtnuta, neboť prý byla registrována jako muž a podle ostatních sportovkyň by měla nespravedlivou výhodu. Bridges se proti rozhodnutí odvolala a ohradila se i na média, která ji údajně neustále obtěžují, tvrdilo se v listu The Guardian a vysílání BBC.
Emily Bridges je jednadvacetiletá cyklistka, která již před 4 lety vytvořila národní rekord juniorů na 25 mil a v sobotním závodě se měla utkat i s několika britskými olympioničkami. Bridges to komentovala takto: „Poskytla jsem lékařský důkaz, že splňuji kritéria způsobilosti pro transgender cyklistky, včetně toho, že moje hladina testosteronu byla za posledních 12 měsíců hluboko pod limitem popsaným předpisy. Jsem sportovec a jediné, co chci, je znovu závodit. Nikdo by si neměl vybírat mezi tím, kým je, a účastí ve sportu, který miluje,“ dodala. Transgender cyklistka se ohradila i proti médiím, která ji prý neustále „obtěžují a démonizují“. Podle Bridges média útočí na vše, co není normou a jejím příběhem chtějí pouze zvýšit návštěvnost webu. „Mé soukromí bylo totálně narušeno kvůli spekulacím o mé způsobilosti a čestnosti soutěžit,“ posteskla si.
Vida. Tak si to zrekapitulujme. Chlap, který se převlékl za ženskou, chce soutěžit v ženské kategorii a obtěžuje ho fakt, že příslušné sportovní organizace mu to znemožňují. Nehledá ale chybu u sebe, nýbrž výhradně vně sebe. Třeba v médiích. To ona, tedy média,“narušují jeho/její soukromí“, protože na tom prostě chtějí vydělat. Nu, nejsem si jist, zda se na něčem takovém dá ještě něco vydělat. Případů nepřeoperovaných transek, tedy chlapů vydávajících se za ženy s cílem snadno zvítězit a proslavit se, je v poslední době víc, než bulvární média dokážou absorbovat. Nemluvě už o jejich čtenářích a divácích. Myslím, že většina těch, jimž zbyl v hlavě mozek, a ne jen fráze kdejakých neziskových aktivistů, hořce odvracejí tvář.
Je to taková sezónní móda. Letos se snaží prodrat na stupně vítězů údajné ženy s varlaty a penisem, napřesrok to třeba budou dinosauři v cylindru, anebo prostě kyborgové. Už dnes se spekuluje o tom, že právě kyborgy je nutné povolat do zbraně, abychom zabíjeli moderněji, takříkajíc s dobou. Tak proč je nepustit k řidítkům, na běžecké či plavecké dráhy nebo kamkoli jinam. Karel Čapek se svými Rossum´s Universal Robots je dávno v roli ichtyla. Jeho dávné fantasie tisíckrát předčí naše dnešní realita.
—
Server Novinky.cz přináší pod titulkem Americké aerolinky zavádějí genderově neutrální odívání věru převratnou a svět měnící zprávu: Letecká společnost Alaska Airlines oznámila, že upraví požadavky na odívání posádky. Dress code má být nově genderově neutrální, což znamená, že zaměstnanci si budou moci svobodně vybrat, jaký typ uniformy jim vyhovuje nejvíce. Vadit nebudou ani viditelná tetování či piercing. Aerolinky prý chtějí vytvořit přátelské prostředí pro všechny své zaměstnance i cestující. „Ve spolupráci s našimi zaměstnanci jsme aktualizovali naše pokyny k odívání, abychom poskytli větší svobodu a flexibilitu ve vyjádření osobnosti a genderu,“ uvádí dopravce.
V praxi to znamená, že letušky si mohou klidně obléci kalhoty, vestičku a kravatu, naopak stevardi si zase mohou nalakovat nehty, pokud chtějí. „Aktualizace dress codu ukazuje lidem, jaké hodnoty jsou pro nás důležité, aniž bychom jim to museli říkat,“ míní stevard Tim. „A ukazovat, kdo jsme, je stejně důležité jako to říkat,“ dodal. „Miluji, kdo jsem, a nechci zapřít sebe sama, aby mě někdo přijal. To je věc, o které nehodlám diskutovat,“ tvrdí letuška Monique, která místo sukně preferuje kalhoty a místo šátku kravatu. „Váš gender by neměl být definován tím, co nosíte nebo jak vypadáte,“ dodala.
Společnost zavedla také odznáčky, které si mohou zaměstnanci připnout na uniformu a kterými dají najevo, jaký je jejich gender a jak si přejí být oslovováni. V nabídce jsou kromě on a ona také oni, což je zájmeno, které se často užívá v případě nebinárních osob.
To je úžasné. Poletíte-li se společností Alaska Airlines, a nepochybuji, že podobný nesmysl zavedou i významnější dopravci, třeba British Airlines nebo Lufthansa, Aeroflot či Emirates to spíše mine, počítejte s tím, že až přistanete v cílové destinaci, už vás na letišti bude čekat grupa advokátů, protože se během letu bez nejmenší pochyby dopustíte hory trestuhodných chyb. Letušku například neoslovíte „pane“, jak by žádal její nateklý gender, nýbrž postaru „slečno stevardko“, což je kvalifikovatelné jako předsudečná nenávist. Až půjde mezi pasažéry hlavní pilot, musíte ho naopak oslovovat „madam“, protože navzdory bujnému vousu bude mít lodičky na podpatku a na slušivé halence připnutý odznáček s panenkou Barbie.
Mám ale dobrý podnikatelský nápad, založím kvůli tomu třeba i nějaký start-up. Začnu vydávat brožurku správného chování a vyjadřování pasažérů k leteckému personálu. Může být přiložen i kompaktní disk s nahrávkou vzorových komunikačních ukázek. To by v tom byl čert, aby moje případná budoucí neziskovka nezačala konečně produkovat nějaký pořádný zisk. Protože na čem se tradičně a od věků vydělává nejlíp a nejvíc? Na lidské blbosti. Je totiž nekonečná.
—
A nakonec trochu z jiného soudku. Habsburk má v Plzni sochu. Na Masarykově třídě, hlásají opět Novinky.cz. Vypadá to trochu jako apríl, ale není to apríl. V pátek 1. dubna byla v plzeňské čtvrti Doubravka odhalena socha posledního habsburského císaře a českého krále Karla I. Poněkud paradoxně stojí na Masarykově třídě. „Je to tak trochu provokace,“ potvrdil Tomáš Mach, ředitel polikliniky společnosti Privamed, před níž více než dvoumetrová realistická pískovcová socha postavená za peníze zmíněné firmy stojí. „Chceme, aby se lidé nad historií trochu zamysleli a vnímali ji i jinak, než je to učily soudružky učitelky,“ prohlásil Mach, podle něhož mocnářství představovalo model multikulturního soustátí, s jehož rozpadem se otevřela cesta ke dvěma diktaturám. Doubravecký starosta Tomáš Soukup (ANO) dodal, že dílo manželů Stoklasových, sochařů z Nečtin na Plzeňsku, možná vzbudí kontroverze. „Karel I. jako poslední císařpán může být vnímán negativně, ale je to dávná historie a já s tím problém nemám,“ řekl Právu Soukup.
To je ale opravdu docela silná káva. Předně Karel I., jehož celý titul dále zněl „z milosti Boží císař rakouský, uherský apoštolský král, český, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, lodoměřský, illyrský a jeruzalémský král, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda horního a dolního Slezska, modenský, parmský, piacenzský a guastellský, osvětimský a zatorský, těšínský, friulský, raguszský a zarský, okněžněný hrabě habsburský a tyrolský, kyburský, gorizijský a gradišský, kníže tridentský a brixenský, markrabě horní a dolní Lužice a Istrie, hrabě hohenemský, feldkirchský, bregenzský, sonnenberský, pán z Terstu, z Cattara, velkovojvoda Vojvodiny srbské…“ nebyl patrně žádný slovanofil. Jen měsíc po vstupu na C&K trůn se nechal speciálně korunovat uherským králem Károlym I., čímž zmařil veškeré snahy např. Slováků a Chorvatů dosáhnout důstojnějšího postavení v rámci monarchie. A jen pár dnů na to jmenoval ministrem zahraničí Rakouska-Uherska hraběte Otakara Černína (podle něj příznačně dosud máme Černínský palác, v němž sídlí opět hezky vazalské ministerstvo zahraničí), který během první světové války prosazoval těsnější přimknutí monarchie k válečnicky nesmlouvavému Německu. Černín byl dokonce kvůli tomu nucen v dubnu 1918 rezignovat.
Snad jediný pokus o nápravu chyb podnikl Karel I. až v říjnu 1918, když vydal svůj Národní manifest, jímž přispěl k pokojnému převzetí moci v zemi, neboť zakladatelé tzv. nástupnických států se mohli odvolat na Karlovu vůli a c. k. úřady se nestavěly proti nim.
Tak by se dalo v memorování dějepisných údajů pokračovat. To ale nejspíš plzeňští pantátové považovali za zbytečné. Jim stačilo to, že stvořili provokaci jako výraz nezájmu o to, co „učily soudružky“, tedy o dějiny. A prohlášení vrchního konšela té čtvrti je obzvláště bizarní: Co na tom, že „císařpán je vnímán negativně.“ Hlavní je, že starosta „s tím nemá problém.“
OK, to už známe z pražských Řeporyj. Tamní starosta Pavel Novotný zase nemá problém s banderovskými nacisty, a tak jim postavil na své návsi oslavný pomník. A co když nějaký jiný potentát prohlásí, že nemá problém s politickými procesy v raných 50. letech a bude prosazovat sochu řekněme Viliama Širokého, tehdy proslulého dogmatika, sekerníka a osnovače politických vražd? Nebo kdyby se děkan právnické fakulty (třeba v Plzni, tam už se dělo leccos) rozhodl, že nádvoří jeho školy by měla zdobit socha vynikajícího právníka Josefa Urválka? Stále budeme tleskat tomu, jak jsme naštvali „soudružky“, které učily historii špatně?
