„Objevil jsem“ server s legračním názvem Sýr zdarma, který není vůbec k smíchu. Přináší zprávy o tom, jak se zmenšuje prostor naší svobody, jak autoři sami píší, „zděšeni z plíživého zavádění socialistických myšlenek.“ Našel jsem tam například článek s titulkem Dezinformace neexistuje. Vše je pravda. Stojí za podrobnou citaci:
1) Filadelfie zakazuje policii trestat drobné dopravní přestupky
Ve Filadelfii vstoupilo minulý měsíc v platnost nařízení, které zakazuje policistům zastavovat řidiče, kteří porušují některá pravidla silničního provozu. Vyhláška se nazývá „Dosáhneme rovnosti při řízení“, v originále „Achieving Driving Equality“. Podle nového nařízení nesmí policie zastavovat auto, které má prošlou registraci, rozbité světlo nebo pokud nemá například správně upevněnou registrační značku. Starosta města při předkládání vyhlášky uvedl, že jejím cílem je zabránit stávající situaci, kdy je neúměrně vysoké procento řidičů, kteří patří mezi rasové minority, zastavováno policií právě z důvodu přestupků proti dopravním pravidlům. Město věří, že se tak sníží počet pokut pro rasové minority.
2) Zákaz diskriminace na základě účesu
Zákonodárci ve státě Minnesota schválili v březnu velkou většinou zákon, který zakazuje diskriminovat na základě účesu. Zákon nese název „Vytváříme respektující a otevřený svět pro přírodní účesy“. Cílem zákona je zamezit rasové diskriminaci při pronájmu, v zaměstnání a ve vzdělávacím systému. Předkladatelka zákona uvedla, že „v srdci této legislativy je snaha umožnit více lidem, aby se mohli autenticky prezentovat ve škole nebo na pracovišti bez obav z následků vyvolaných jejich účesem“. Minnesota není jediným státem, který zavedl podobnou legislativu. Podle celoamerické iniciativy s názvem CROWN, jejímž cílem je skoncovat s diskriminací na základě účesu, byly podobné zákony přijaty již ve 14 státech Unie.
3) V Kanadě debatují o zákoně, který má posuzovat enviromentální rasismus
Zákon dostal číslo C226 a prošel prvním čtením v kanadském parlamentu. Při představování návrhu zákona kanadskému parlamentu zaznělo, že „enviromentální rasismus je věc, kterou kanadská vláda bere velmi vážně a že každý bez ohledu na svůj původ má nárok na zdravé prostředí.“ Zákon je relativně krátký a jeho klíčovou pasáží je věta, která nařizuje ministrovi životního prostředí, aby „připravil národní strategii na podporu úsilí na území Kanady k šíření enviromentální spravedlnosti a prevenci enviromentálního rasismu“. Strategie, kterou má ministr připravit, má dále podle zákona obsahovat „výzkum vztahů mezi rasou, socio-ekonomickým postavením a enviromentálním rizikem a příslušné statistiky“. Ministr má na přípravu dva roky.
4) Zákaz cyklistických přileb
Zdravotnická komise města Seattle zrušila v únoru nařízení, podle kterého mají cyklisté povinnost nosit helmu při jízdě na kole. Nařízení platilo téměř 30 let a důvodem pro jeho zavedení bylo zjištění, že nošení cyklistické přilby snižuje až o 70% pravděpodobnost vážného úrazu hlavy při pádu z kola. Zdraví cyklistů ale muselo jít stranou, neboť rada vyhlásila v únoru tohoto roku mimořádnou situaci, když prohlásila, že rasismus se stal krizí ohrožující veřejné zdraví. Rada zjistila, že policie při kontrole nošení přileb postupovala diskriminačně, neboť černoši byli v policejních zprávách výrazně častěji citováni jako pachatelé přestupku. Dále byla téměř polovina pokut udělena bezdomovcům. Ve světle těchto dat a s přihlédnutím k označení rasismu jako krize veřejného zdraví se rada rozhodla, že povinnost nosit cyklistickou přilbu se ruší.
5) Milionářský rasismus
Agentura AP informovala o nové studii, která se zabývala černošskými milionáři. Studie zjistila, že téměř všichni se setkali s rasovými předsudky. Například se opakovaně setkali s obavami, zda jejich domácnost bude dostatečně velká na to, aby mohli hostit setkání bohatých lidí, nebo že oni sami neznají jiné filantropy. Podle bohatých lidí pocházejících z rasových menšin je proto emocionálně náročné pohybovat se v převážně bílém světe filantropů.
Pak že nejsme ve cvokhauzu. Ano. Ta snůška nesmyslů na první pohled připomíná cosi, co je dnes tak často (a tak mylně) označováno za dezinformaci. Jenomže dotyčný server všechny ty zprávy pečlivě vyzdrojoval (zkontroloval jsem!) z oficiálních pramenů, například z oficiálního portálu městské rady ve Philadelphii, kanadského parlamentu, agentury Associated Press nebo seattleského portálu Public Health Insider. Takže jaká dezinformace?
—
S velkým mediálním potleskem (psaly o tom třeba SeznamZprávy v článku nazvaném Praha 6 chce přejmenovat ulici u ruské ambasády) se budou v hlavním městě přejmenovávat ulice a mosty. Pražský radní pro majetek Jan Chabr (TOP 09) předkládá návrh na přejmenování pražské ulice a mostu, které má vzdát hold ukrajinským bojovníkům. Část ulice Korunovační, jež vede kolem ambasády Ruské federace, se má přejmenovat na ulici Ukrajinských hrdinů. Ta by vyústila na náměstí Borise Němcova, nesoucí pojmenování po zavražděném kritikovi Vladimira Putina. Kousek od ambasády má dojít i k přejmenování mostu přes železniční trať, který by dle návrhu měl nést název podle ukrajinského vojáka Vitalije Skakuna. Ženista zemřel v den vypuknutí ruské války na Ukrajině. A nedosti na tom. Plánovaný pražský most přes Vltavu s pracovním názvem Dvorecký by mohl nést jméno po nedávno zesnulé bývalé ministryni zahraničí Spojených států Madeleine Albrightové.
To jsou zcela absurdní nápady. Bít se bojovně v prsa a ukazovat své kancelářské hrdinství, na to jsme my v naší zemi byli odjakživa kabrňáci. Vždy jsme účtovali s dobově nelibě vnímanou záležitostí především tak, že jsme ji přejmenovali. Je to jako v Harry Potterovi: jakmile si představíte Bubáka jako pavouka na kolečkových bruslích, je po strachu. Je zkrátka zádrhel pojmenovávat veřejné komunikace a prostranství po dobových ikonách.
Například ulice Milady Horákové. Původně Belcrediho, za protektorátu Letenská (německy: Sommerbergstraße), od června roku 1947 Krále Jiřího VI. (jako projev vděku Velké Británii za účast v boji proti Hotlerovi) a poté po celé období socialismu až do roku 1990 Obránců míru. Nebo Národní třída. V 19. století nesla název Nové Aleje (německy Neue Allee), její pojmenování se s postupem času různě měnilo: V alejích, V nových alejích, V stromořadí, Uršulinská (západní část) či U Řetězového mostu. V letech 1870–1919 se jmenovala Ferdinandova třída po bývalém císaři Ferdinandovi I. Od roku 1919 nese jméno Národní, s výjimkou let 1941–1945, kdy byla za německé okupace pojmenována třída Viktoria. Nebo Vinohradská. Původně Říčanská, poté Černokostelecká. V roce 1884 byla ulice přejmenována na Jungmannovu po Josefu Jungmannovi. Od začátku roku 1922 byly Královské Vinohrady začleněny do tehdy vzniklé Velké Prahy a kvůli jednoznačnosti (ulice Jungmannova již v Praze existovala) proto dostala ulice nový název Fochova po francouzském maršálovi z první světové války, Ferdinandu Fochovi. V letech 1940–1945 nesla ulice název Schwerinova, po pruském maršálovi Kurtu Christophu von Schwerinovi. Po ukončení druhé světové války se krátce do roku 1946 jmenovala opět Fochova. Toho roku byla ulice přejmenována na Stalinova. Na dnešní název Vinohradská byla ulice přejmenována v roce 1962. A nemusíme zůstávat jen v metropoli. Hlavní obchodní ulice v Pardubicích už nesla jména rozmanitých historických postav: Masarykova, Adolf-Hitler-Gasse, Stalinova. Dnes Třída míru, ale nikdo jí stejně neřekne jinak než „Stalinka“.
Tahle přejmenovávací mánie mívá až komické podoby. Třeba v těch Pardubicích po roce 1989 přejmenovali ulici Gottwaldovu na Jana Palacha, což dává dobový smysl. Ale velmi ekonomicky se tam zachovali při přejmenování dopravní tepny 7. listopadu. Prostě přimalovali jedničku.
Kousek na západ od Prahy směr Plzeň je městečko Rudná. To vzniklo roku 1950 spojením obcí Dušníky a Hořelice. Společné zasedání místních konšelů tehdy hledalo nový název pro spojené obce. Dospělo k názvu Stalinov. Nakonec však naštěstí zvítězil názor, že generalissimus je příliš velká osobnost, než aby mu byla věnována tak malá obec. Takže se rozhodlo o názvu Rudná (nedaleko se těžila železná ruda). Toto jméno vydrželo už přes 70 let.
Asi by bylo dobré, kdyby se pražští potentáti seznámili s historií takových přemetů a veletočů a přestali se zesměšňovat. Nebylo by lepší nechat vše, jak bylo? Třeba náměstí Pod Kaštany, navazující na stejnojmennou ulici. Mimochodem obé pojmenováno podle opravdových kaštanů, které tam odedávna rostou. Zatímco tedy přejmenováním bojujeme proti ruské ambasádě, zapomínáme na to, že ulice Pod kaštany je lemována ambasádou USA, Thajska a Číny. Třeba se dočkáme jejího přejmenování na ulici Džampala Ngawanga Lozanga Ješeho Tändzina Gjamccha, neboli stávajícího 14. tibetského dalajlámy. Nebo prostě Ujgurskou.
A co mostů se týče, jméno Vitalije Skakuna, při vší úctě, nikdo nezná. Proč tedy nenajdeme tisíce jmen lidí s podobným osudem, kteří padli například v boji proti německým nacistům? Nebylo by to vůči našim občanům slušnější? A k Albrightové snad jen to: polistopadoví papaláši prosadili přejmenování Hlavního nádraží v Praze na Wilsonovo. Ale slyšeli jste někdy někoho, kdo by to vyslovil? Jdeme-li na rychlík, jdeme prostě na „Hlavák“. A mimochodem, představte si, jak by asi znělo, kdyby si někdo dával s někým sraz na „Ólbrajťáku“: nebylo by to vůči té paní, ať už o ní smýšlíme jakkoli, trochu kách? Jenomže naši konšelé, podobně jako ti dávní, nemyslí s historickým nadhledem, nýbrž jen dle momentální poptávky. Ale dějiny jsou spravedlivé. Zná ještě dnes někdo jména těch, co přejmenovávali Belcredku, Fochovku či „Hlavák“? Tak nějak podobně dopadnou ti dnešní. Ve spravedlivém zapomnění.
—
A opět jedna inspirace od mého čtenáře. Poslal mi mailem kopii sdělení Českého telekomunikačního úřadu, týkající se zákazu vysílání ruských médií Russia Today a Sputnik. Neodolám, abych zde nepřetiskl celý ten absurdní zdeúřední přípis. Předně z něj uvidíte, jak krkolomným jazykem a stylem jsou psány tyto novodobé cenzurní reglementy (s prominutím, to snad ani není česky), a také se dovíte, jak nám Brusel velí do posledního detailu, co smíme a nesmíme dělat. Tedy zde je to veledílo úřední myši:
„Vážený pane, dne 2. března 2022 bylo v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno nařízení Rady (EU) 2022/350 ze dne 1. března 2022, kterým se mění nařízení Rady (EU) č. 833/2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem Ruska destabilizujícím situaci na Ukrajině (dále jen „Nařízení 2022/350“). Nařízení 2022/350 doplňuje čl. 2f do nařízení č. 833/2014 a stanoví konkrétní povinnost omezujících opatření dopadajících na dotčené subjekty uvedené v příloze XV, a to konkrétně RT– Russia Today v angličtině, RT– Russia Today Spojené království, RT– Russia Today Německo, RT– Russia Today Francie, RT– Russia Today Španělsko a Sputnik. Toto Nařízení 2022/350 je přímo účinné a jím stanovené povinnosti se vztahují i na operátory a poskytovatele služeb elektronických komunikací. O vydání předmětného nařízení informoval Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) v Monitorovací zprávě č. 3/2022 na straně 10. Toto upozornění zaslal ČTÚ i profesním asociacím a Hospodářské komoře ČR. Součástí upozornění byla i informace o aktivitách Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací BEREC souvisejících s danou problematikou. V souvislosti s výše uvedeným Nařízením 2022/350 zveřejnilo Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací BEREC dne 11. března 2022 své prohlášení (dále jen „Prohlášení“) směřující k rozsahu působnosti Nařízení 2022/350 a jeho vztahu k nařízení Evropského parlamentu a Rady 2015/2120, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a maloobchodní ceny za regulovanou komunikaci v rámci Unie a mění směrnice 2002/22/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 531/2012 (dále jen „Nařízení 2015/2120“). BEREC považuje povinnosti plynoucí z Nařízení 2022/350 za výjimky slučitelné s ustanovením čl. 3 odst. 3 písm. a) Nařízení 2015/2120 a domnívá se, že všechny domény včetně subdomén (např. www.rt.com, francais.rt.com, *.sputniknews.com, sputniknewslv.com, sputniknews.gr, sputniknews.cn) vztahující se k osobám uvedeným v příloze XV Nařízení 2022/350 spadají pod výše uvedenou výjimku. ČTÚ se s výše uvedeným Prohlášením plně ztotožňuje a je si vědom svých kompetencí ve věci dohledu nad dodržováním povinností vyplývajících z obou přímo účinných evropských nařízení. S ohledem na tyto své kompetence ČTÚ vyzývá, pokud již Vaše společnost tak neučinila dříve, k plnění povinností spočívajících v blokování webových stránek náležících subjektům uvedeným v Nařízení 2022/350. Současně si ČTÚ dovoluje požádat o informaci, zda a jak je tato povinnost Vaší společností plněna.“
Nuže, to je vážné sdělení. Znamená v překladu do lidštiny: Pokud se, vážený adresáte, dopouštíte zločinu v podobě umožnění sledování uvedených médií, jste povinen to nahlásit (sám sebe udat), a pak čekat na ortel, který bude jistě citelný. To podstatné zaznívá v samotném Nařízení EU z 1. března. Čteme zde mj.: „Provozovatelům se zakazuje vysílat jakýkoli obsah prováděný právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v příloze XV (RT, Sputnik), a to i prostřednictvím přenosu nebo šíření jakýmikoli prostředky, jako jsou kabelové, satelitní, IP-TV, prostřednictvím poskytovatelů internetových služeb, internetové platformy nebo aplikace pro sdílení videonahrávek, ať již nové, nebo předem nainstalované, nebo umožnit jejich vysílání či k němu jinak přispívat… Veškeré licence či povolení, ujednání o přenosu a distribuci s právnickými osobami, subjekty nebo orgány uvedenými v příloze XV se pozastavují…. Zakazuje se vědomá a záměrná účast na činnostech, jejichž cílem nebo důsledkem je obcházení zákazů stanovených v tomto nařízení…“
Celé je to s prominutím na hlavu. Když si zakážeme sledovat infotoky z některých, zejména oficiálních zdrojů, nedozvíme se, co ta oficiální místa chtějí a zamýšlejí. Když došlo k útoku na WTC v roce 2001, většina zainteresovaných pozorovatelů velmi pozorně sledovala informace z televize Al-Džazíra, protože to byla a je televize, která má zpravidla nejlepší autentické informace z útrob arabského (a často i teroristického) světa. Tím, že dnes zakazujeme všechny možné deriváty ruské státní televize a portálu, omezujeme své vlastní informování se o tom, co RF plánuje a co si o čem myslí. Tím si zužujeme ne její, ale svůj vlastní horizont. Ochuzujeme se o důležité poznání, které může být zásadní pro naše další rozhodování. Jinými slovy, chováme se stejně nechytře, jako kdysi komunisté, když zakazovali poslech Rádia Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky, Deutsche Welle či Rádia Vatikán. Přitom právě o tom posledním se říkala jedna pozoruhodnost. Kde na světě se vyučuje nejpřísněji marxismus-leninismus? Přece ve Vatikánu. Protože poznat nepřítele znamená rozumět mu a vyzrát na něj. To ovšem zřejmě EU a ČR ve vztahu k současnému konfliktu podceňuje – k vlastní škodě.
